Henry a June

Varování: Tohle není film o Henrym Millerovi, ale o Anais Nin! Kdo si chce užít Henryho, a navíc zamlada, ten by si měl dát raději Tiché dny v Clichy od Claude Chabrola. Jeho film vystihuje atmosféru Millerových knih mnohem lépe. Koneckonců je to naprosto logické: Henry a June je zfilmováním vzpomínek Anais Nin, v nichž popisuje své setkání s Millerem a jeho ženou, přičemž je oběma fascinována a přitahována ... Když tenhle snímek běžel v našich kinech, souhrou okolností se mi nepodařilo jej shlédnout. Zato na Tiché dny v Clichy (ze stejného roku) jsem byl několikrát. Dohnání jednoho dlouholetého restu bylo však zároveň i zklamáním. Pohled Anais (a tedy i Kaufmanův) na Henryho Millera se totiž od toho Chabrolova markantně liší, navíc oba filmy se zabývají úplně jiným obdobím spisovatelova života. Tiché dny jsou příjemnou vzpomínkou na Millerovo bohatýrské mládí, Kaufmanův film podává spíš smutné svědectví citlivé ženy o Henryho stárnutí, a o jeho mladé manželce. (08.09.2006)

June Miller musela být přesně ten typ člověka, který na vás ihned při prvním setkání něčím zvláštním zapůsobil a o chvíli později vás zcela pohltil a očaroval. A i přes to, že jeho chování mohlo být sebehorší, vždycky jste mu to odpustili. Takže čekejte již postaršího šviháka Henryho a na první pohled nevinnou Anaïs, kteří jsou v podstatě propadlí ženě, jež je akorát využívá a lišácky s nimi zametá. Není divu, že toho o ní tolik napsali. Ke konci se to možná trochu vleče, ale Uma je tady překvapivě tak okouzlující, že to tomu filmu prostě rádi odpustíte. Pěkné. (03.04.2012)

Philipa Kaufmana podobná témata zajímají. Vždyť má na kontě třeba Quills - Perem markýze de Sade či Nesnesitelná lehkost bytí. Popsal ale i milostnou avantýru mezi E. Hemingwayem a Marthou Gellhorn. Nutno si uvědomit, že co se odehrává na obrazovce je přesně to, co se stalo, mohlo stát nebo si vysnila Anaïs Nin. Sledujeme její pohled na věc, takže jak to bylo doopravdy se můžeme jen domnívat. Ona je mladá a chce něco zažít. Objevuje kouzlo bohémů. Žít a nic neřešit, užívat si a nedívat se na společenské konvence. Jak můžeme vidět, Paříž nebyla ani zdaleka tak prudérní anebo se snažila svou otevřenost skrývat. Už tehdy ale smetánka ráda experimentovala. Mě se film líbil tak napůl. Zatímco Anais se ráda baví, svého partnera otevřeně podvádí a celé to bere jako hru. Její zájem je čistě erotický, city nehrají roli. Tedy její, ona si s ostatními hraje a to už se nedá svádět na dravost či nezkušenost mládí. Když chtěla být otevřená, tak ve všem a ke každému. Jenže ona byla upřímná jen k tomu, u koho se jí to zrovna hodilo a tak se chovala více než sobecky a vypočítavě. (15.05.2023)

Nejdřiv jsem se na to chtěl kouknout jenom kvuli tomu, že tam hraje Uma Thurman, ale ta se tam teda moc neohřála, jenom tak trošičku zateplila..., takže mě zklamalo, že tam byla tak málo. Maria de Medeiros je sice celkem pěkná náhrada, ale přece jenom vypadá spíš jak nějaká holčička, né žena, kterou bych si v té roli představoval - prostě jí nevěřím, že dokáže tak bezostyšně šukat s každym. Jinak se tam pořád vyskytuje hodně divná umělecká smetánka a jejich divny chování, vztahy a hlavně sex, to všechno okecávany intelektuálníma kecama. Docela se mi libil Fred Ward, asi jeho nejlepší role nebo co (ty jeho ostatní role totiž většinou byly v nějakym béčku). Shrnu to takhle: hodně Henryho, málo June, nejvíc Anais hernajs... (25.06.2013)

Svatí hosté styčných "drákulovských" stylů. Múzy Kámasútry ve městě Amorů. Tam padá listí, stud. Padají šaty. Utrhlo se fyzično. Nosí se intelektuální sex, pohledy na vrcholné polohy. Polední tango těl. Sekty se sny u tabule vzdechů pornografické nevěsty. Pomyšlení  loží, s  omezenou životností přelétavé věrnosti. (11.05.2023)