Detektivové od Nejsvětější Trojice
Blue Shadows
Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Modré tiene
Režie:
Viktor TaušScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin DoubaHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Klára Melíšková, Stanislav Majer, Miroslav Krobot, Tereza Ramba, David Novotný, Tomáš Dastlík, Ivan Brdička, Martin Huba, Martin Pechlát, Viktor Tauš (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílná minisérie Modré stíny navazuje na trilogii Případ pro exorcistu. Vyšetřovatelé se tentokrát dostanou k případu zastřeleného docenta. Toho jednoho rána nalezne uklízečka mrtvého přímo v jeho vlastní pracovně. Kriminalisté tak budou řešit, zda vražda souvisí s dlouhodobou snahou oběti o odvolání univerzitního kvestora kvůli podivným machinacím při rekonstrukci historické univerzitní budovy, a také to, co dohnalo vraha k tak velkému riziku, aby svou oběť zneškodnil přímo na půdě univerzity. Pátrání po tom, kdo všechno měl důvod přát si smrt svérázného, ale čestného docenta, zavede hrdiny mnohem dál, než by sami čekali. (Česká televize)
(více)Diskuze
Pana kameramana a režiséra, který dopustil tohle zvěrstvo, by měli ukamenovat a vzít jim asi maturitní vysvědčení.
Nevím, ale připadá mi, že kameraman asi točil stropy a jestli jsou přesvětlené scény něco cool, to taky nevim. Škoda jinak dobrý námět, scénář. Asi se taky příběh odkazuje na dění v politice,.... 2.díl a Lábus to byla bomba.
Modré stíny jsou prostě přiblblý. Dialogy jsou neživotný a nezáživný, krimi linie sama o sobě taky není moc silná, přimíchávání vztahových dramat tomu moc nedodá. Celkově je seriál moc dlouhej, jednotlivý díly jsou pak vyplněný vatou, nic extra se v nich neděje. Že se někdo rozplývá nad kamerou a vyprávěcími postupy, se dost divim, protože vydržet dávat pozor 4h 38m na dementní chování postav je teda dost záhul. Pro akademickou debatu teda asi dobrý, ale kdo se na to má koukat? [Já u posledního dílu myl nádobí.] Jinak si nejsem jistej, zda Tauš v posledním díle až moc divákovi nepodlejzá, kvůli rozbitýmu ksichtu Voříškový jsem uvažoval o jedný * navíc. Ta její postava byla fakt na zabití, omg.
na příspěvěk reagoval Alena77
Upřímně řečeno, spousta českých režisérů má problém s tím vůbec obrazem něco odvyprávět. A decentralizované záběry, induktivní střih a nediegetický zvuk nejsou žádnou žhavou novinkou, která by se nikdy nepoužívala. Vždy jde o to, do jaké míry režisér postupům rozumí a do jaké míry svoje limity maskuje experimentem. Rozhovor s Taušem jsem četl a vyplývá z něj pouze to, že se snaží objevit již dávno objevené. Nepopírám, že by nebyl v jistém smyslu řemeslně zručný, ale jde o to že nároky na prokázání ,,základů" jsou v Česku dost jinde než v zahraničí, na čemž stojí a padá celý současný český film. V zahraničí šel vývoj kontinuálně, zatímco v Česku jsme byli v historii často z různých důvodů od vývoje filmu odstřihnutí (cenzura, celková izolovanost v totalitních režimech) a důsledky toho si jako diváci i tvůrci neseme dodnes.
Nejde o stylistický "výstřelek", když jsou určité postupy použity systematicky a koncepčně, což dokazují i rozhovory s Taušem (zde v diskuzi níže linkovaný, jeden další pro rádio). Na tu otázku se moc nedá odpovědět, když je v samotném základu vadná (v podstatě je obdobou onoho "nejprve musí prokázat, že umí, aby mohl experimentovat"). Nebere v potaz, že Tauš režíroval scénáře různých lidí (sebe, Johna a Motla, Jarchovského). Ignoruje, že filmové a televizní vyprávění je s ohledem na médium odlišné. A mylně předpokládá, že tvůrce musí nejprve něco prokázat, aby zvolenými postupy mohl vybočovat (kde jsou nároky na "prokázání řemeslných - stylistických - základů" u Finchera?, Nolana? De Palmy?, Pakuly? ad.). Opomíjí, že například ve Sněženkách a machrech jsou voleny konvenční stylistické postupy, které dokazují, že Tauš, potažmo štáb, je dobře znají (záběr-protizáběr při dialozích, závěrečná významotvorná montáž, kompozice stavící postavy na střed ad.). Přitom decentralizovaná kompozice, okázalá přesvětlenost, střídání detailů s (velkými) celky, ustavující záběr až na konec sekvence ad. nekonvenční postupy jsou ozvláštňující, ale neznamená to, že se nevypráví: víme, kde a proč postavy jsou, jaké jsou mezi nimi vztahy, co si říkají (je-li to zrovna důležité) apod.
na příspěvěk reagoval Flexaret
Moje otázka tedy zní: Může si tvůrce, který má problém se samotným vyprávěním (předchozí Taušovy filmy nejsou důkazem kvalitní režie) dovolit takové stylistické výstřelky? Divák se může právem cítit dotčen, když se nevypráví ani obrazem ani zvukem (o tom,že Jarchovský píše scénáře jako rozhlasové hry bych raději pomlčel).
na příspěvěk reagoval Bluntman
Shodneme se na tom, že diskuze je s některými lidmi nemožná. Asi to bude tím, že si nepletu argumentaci a argumentační fauly (ad hominem), nepovažuji Aristotela za relevantní základ seriálového vyprávění, prokázanou alternativu stylistických postupů za objektivně špatnou a myšlenkové floskule o točení pro lidi za relevantní reakci. Sbohem, genderově zmatená Spáčilko.
Ale jistě, samozřejmě, jak je libo. :-) Ono s některými lidmi se diskutovat nedá, a nedošlo mi včas, že tady argumentace a logika nehrají roli, stejně tak bych si mohl povídat v rámci Turingova testu s počítačem. Já si jen říkal, že některé ty výroky nedávají logiku, teď je mi jen jasné, proč. Sbohem a šáteček.
na příspěvěk reagoval Bluntman
Tobě vážně nedochází, že se takovými reakcemi ("argumentací" ad personam, jejíž relevantnost je stvrzena odkazem na anketu mulťáka a trolla) pouze ztrapňuješ a dáváš mi za pravdu v tom, že nesvedeš diskutovat, resp. že nedokážeš svůj názor čímkoliv nesměšným podepřít? Njn, po troškovské "argumentaci" (pro lidi!!!) přichází zemanovský level (psali to vlevo dole!!!).
na příspěvěk reagoval honajz
A tak. Nj, už je to jasnější.
http://www.csfd.cz/diskuze/486839-idiot-roku-2014
na příspěvěk reagoval Bluntman
Ono "umělecky motivované" souvisí s druhy motivací, jak je představuje Thompsonová (v Breaking the Glass Armor, česky v Iluminaci stěžejní kapitola jako Neoformalistická analýza: Jeden přístup, mnoho metod), přičemž je přebírá a reviduje od ruských formalistů (zejména Borise Tomaševského a jeho Teorie literatury). Umělecky motivovaný prvek je ten, v případě kterého ostatní motivace (realistická - s ohledem na skutečnost, kompoziční - s ohledem na vyprávění, transtextuální - s ohledem na žánr) ustupují do pozadí, styl se osamostatňuje od syžetu (organizace vyprávění prezentovaného dílem samotným), potažmo se při systematickém využití uskupuje do variovaných vzorců. Modré stíny na místo toho, aby nejprve ustanovily místo dění a postavy v něm, začínají například detailem hovořící tváře, po které následuje celkový záběr na místnost a lidi v ní. Zjevné narušení konvence (obrácení osvědčeného postupu), které na sebe strhává pozornost a neuzpůsobuje se potřebám žánru (nejsme ve westernu, kde by střídání detailů tváří a celků krajiny tvořily napětí) ani vyprávění (kdyby, začínalo by se ustavujícím záběrem pro srozumitelnost). Rafinovanější je to s oním některými kritizovaným zvukem tikotu ve třetí epizodě, během kterého se mění motivace (umělecká, protože zprvu nerozpoznáváme zdroj, posléze realistická, když je detail na hodiny, následně při rozšíření zvuku i do vedlejší, příčinně provázané linie v rámci montáže transtextuální, protože se stává zvukovou stopou oproštěnou od fikčního světa a supluje hudbu vyvolávající napětí) i funkce (dekorativní, protože je zprvu bez zdroje ornamentem, denotativní, když je určen zdroj, a expresivní, když posiluje emocionální odezvu).
U toho příkladu s Muži, kteří nenávidí ženy mi šlo o to, že umělecky motivovaný postup v žánrovém filmu vážně není nic tak výlučného, vůči čemu by se mělo brojit, jako se to děje u esteticky pozoruhodných Modrých stínů. Jistě, že daný prvek nemůžeš oddělit od narace (jakožto procesu, v rámci kterého dochází k interakci syžetu a stylu, viz Bordwellovo Narration in the Fiction Film), ale má svou motivaci a funkci - a umělecká motivace se osamostatňuje od potřeb syžetu (sílící zvuk vysavače, jehož zdroj ve fikčním světě je nám při scéně vynucené felace utajen, nerozvíjí vyprávění, ale upozorňuje na sebe jako určitý postup - a umocňuje nepříjemnost daného výjevu, tj. má expresivní funkci, viz Bordwellovo Figures Traced in Ligt). Proměňující se motivace a funkce tikotu v Modrých stínech má ale spíš blíž k Nolanově Interstellaru. Alternativa, která je ozvláštňující, esteticky fascinující. Konečně ČT přišlo s něčím pozoruhodným. :)
na příspěvěk reagoval Flexaret
honajz: Začíná mi docházet trpělivost vinou tvého nechápání psaného projevu, překrucování tvrzení druhého, zcela nulové argumentace a odporně nabubřelému vyvyšování se nad dílo bez obtěžování se jeho pochopení (a bez potřebných znalostí). Od začátku je řeč o stylistických postupech, opakoval jsem to pro jistotu několikrát v několika příspěvcích. Nepochopil´s? Čti pozorněji. Požadavek "nejprve dokázat ovládání postupů" je sám o sobě směšný (ignoruje historickou perspektivu - domácí i zahraniční kontext, žánrově spřízněnou produkci, předchozí tvorbu tvůrce, proměnu poetiky, která není jednotná). Tauš ve svých předchozích snímcích dokázal (jako by vůbec bylo třeba něco "dokazovat", pche), že ozkoušené stylistické postupy zvládá. Nebyla řeč o žánru, každopádně nic jako čistokrevná žánrovka neexistuje. Takže se naposled ptám, máš nějaký relevantní argument pro "objektivní špatnost" zvolených stylistických postupů" (navzdory jejich alternativnosti, nikoliv špatnosti, ozkoušenosti v tuzemských i zahraničních produkcích, systematičnosti a funkcích), nebo se hodláš ztrapňovat dál (dílo jako jednosměrná komunikace, vrchol kinematografického vyprávění u Aristotela, nárokování si "potvrzení dovedností", vědomá koncepce a systematičnost ve snímání a zvučení jako obdoba práce pětiletého děcka)? Vzhledem k troškovsky "argumentačnímu" vrcholu "točení pro lidi, ne pro sebe" tipuji to druhé.
Mimochodem, ani jeden z Taušových filmů není čistokrevná žánrovka, jsou to takové ty současné české patlaniny vztahů a dramat, a nefungují ani v dramaturgické a scenáristické rovině. Nejvíce je to vidět právě na Klaunech. (A to ani nezmiňuju, že vím, jak v roce 1997 Tauš v ČT začínal.)
na příspěvěk reagoval Bluntman
Inu ano, jeden o voze, druhý o koze. Když se někdo zamiluje, je slepý. Jen mne rozesmálo, že někdo bere reklamu jako potvrzení zvládnutí pravidel filmařiny. A stejně jsem se nedozvěděl, proč musí být nějaký seriál tak geniální jen proto, že vybočuje? A navazuje tím na zahraniční vzory? To je nějaký argument? Filmař má točit pro lidi, ne pro sebe. A vzhledem k propadu diváckého zájmu o seriál nadále tvrdím, že jde o narcistické dílko, nad kterým bude onanovat maximálně filmař a pár nadšenců pro vybočování.
na příspěvěk reagoval Bluntman
Já nemám vystudovanou filmovou vědu, jsem spíš praktik. Vím, že se teď podle Bordwela a Thompsonové odděluje forma a styl. Co tedy lze považovat v žánru za konvenci? Žánry se vyvíjejí, někdy se ve vlnách opět vracejí (noir). Tvrzení, že některé postupy jsou čistě umělecky motivované a stojí mimo rámec narace zkrátka nemůžu úplně uznat (i když s ním částečně souhlasím). Z některých dříve umělecky motivovaných postupů se časem stal konvenční prostředek sloužící právě pro naraci. A příklad s Fincherem a použitím zvuku stroje na čištění podlahy - evokuje nám to nepříjemnost celé situace, kterou musela Lisbeth vytrpět. A lze to tedy oddělit od vyprávění? Já myslím, že ne. Samozřejmě se můžu mýlit a v tom případě bych poprosil o doporučení nějaké literatury, která se touto problematikou zabývá.
na příspěvěk reagoval Bluntman
Ano, já pochopil, že máš zásadní problém s tím, když dílo vybočuje z omezené představy toho, jak by mělo vypadat a znít. Zcela přitom ignoruješ, že takto vypadají a zní žánrově spřízněná zahraniční díla, potažmo i některá tuzemská (Taušovi Klauni). Taktéž opomíjíš, že motivování prvku bez ohledu na potřeby vyprávění (na místo jeho motivování s ohledem na potřeby vyprávění, případně žánru) je zcela regulérní přístup, který je jeden z možných nabízejících se. A už je ti úplně putna, že v mini-sérii zvolený postup má svou funkci. Reakce mě vážně nepřekvapuje u někoho, kdo má zásadní problém pochopit, že se v Modrých stínech postupy ani tak nenarušují, jako se spíš navazuje na možnou alternativu ze zahraniční produkce, a tak je celá "argumentace" v podobě "umění pro umění" nesmyslná.
Zajímavá u mini-série není "neobjektivnost tvůrců" (gratuluji, vedle "argumentace" dětmi se přidala i neobjektivnost, diskuzní nesmysly snad tímto byly vyčerpány), ale hrdé ignoranství a nárokování si jediné správné představy u části publika. Tauš jakožto režisér Kanárka, Sněženek a machrů po 25 letech, Klaunů a dobře několika desítek reklam dost dobře prokázal, že řemeslo ovládá, a tak ono až spáčilovské "nedokázali, že ovládají postupy, které bourají" poukazuje leda na neznalost diváka, nikoliv tvůrce/tvůrců. A pochybuji, že pětileté dítě (! - zmíněné dvakrát, dobrá fixace) zná pravidla snímání a ozvučení, jejich možnou alternativu a bude takto postupovat systematicky.
Ať to taky shrnu, rád bych se konečně dočkal protiargumentace na mnou několikrát uvedené, nikoliv egoistické a narcistické onanie jednoho diváka, který v souvislosti s televizním dílem roku 2016 vytahuje Aristotela jako vzor vyprávění a který se zmohl tak leda na několik myšlenkových klišé (pětileté děti, Youtubeři ad.).
Pokud podobné prvky tvoří ornament, nemám s tím problém. Problém mám s uměním pro umění, kdy je vyprávění upozaděno nebo rovnou hraje roli náhodného kolemjdoucího. L'art pour l'artismus se tomu říká. Modré stíny si natolik hrají jen na to umění, že zaniká cokoliv jiného. Charaktery postav jsou nedůvěryhodné, postup vyšetřování jako z deníčku puberťáka, zápletka hodna pětiletého dítěte. Ó, velký policista byl estébák! Hned na to body navíc za statečnou kritiku minulého režimu. Ale o vyprávění to není. Zajímavé u tohoto seriálu je neobjektivnost tvůrců, kdy si ve své namyšlenosti namlouvají, jak se jim podařilo rozbít zažilé postupy (aniž by dokázali, že je ovládají), a výsledek se podobá nikoliv umění, ale videu, které natočí malé dítě na slavě svých narozenin na mobil.
Takže abych to shrnul: - Když chci bourat postupy, musím nejdřív dokázat, že je ovládám. - Když už je bourám, musím vědět proč a co tím chci říct, a hlavně komu. - Narušit naraci jako ornament může vyprávění ozvláštnit, avšak nadřadit narušování principů všemu ostatnímu, včetně vyprávění, je egoistická a narcistická onanie. - Pokud na bourání principů postavím celý seriál, může se lehce stát, že kdejaký neumětelský amatér nabourá principy daleko lépe, a kde je pak rozdíl mezi uměním, a neumětelstvím?
na příspěvěk reagoval Bluntman
honajz: Všiml sis, že byla řeč o postupech souvisejících se stylem, nikoliv vyprávěním? Zaregistroval jsi argument, že umělecky motivované postupy nejsou v thrillerech až takovou výjimkou, když se člověk neomezí na tuzemskou televizní produkci? Byl jsi schopný z psaného projevu pochopit, že je řeč o quality TV, pro kterou je například ambivalentnost postav, netradiční organizace vyprávění a důraz na styl příznačná? Porozuměl jsi tomu, že klást jednotné nároky na díla je nemístné, potažmo značně omezené (omezenecké)? Nejspíš ne, ale je fajn, že jsi mi dal za pravdu v tvrzení, že chyba není na straně díla, ale požadavcích publika nárokujících, jak má dílo dle jejich představy vypadat (protože Aristoteles, od jehož dob se v kinematografii nic nezměnilo, wtz).
Flexaret: Eh? Jak umělecky motivovaný postup na úrovni stylu, který se osamostatňuje od (konvenčních) potřeb vyprávění, může mít vyprávění prvořadé? Jak zesilující zvuk (vysavače, jak se dozvíme zpětně) ve scéně vynuceného orálního sexu v Mužích, kteří nenávidí ženy má své opodstatnění s ohledem na vyprávění? Jak má v Interstellaru tikot hodinek jakožto součástí hudební stopy bez zdroje ve fikčním světě odůvodnění s ohledem na vyprávění (s výjimkou závěrečného aktu, kdy je naopak tikot zužitkován ve vyprávění)? Jak umísťování postav mimo střed záběru v Collateralu či jejich snímání zpoza hlavy ve Veřejných nepřátelích posouvá vyprávění? Kritika Modrých stínů za zvolené postupy, aniž by se člověk zamyslel nad jejich funkcí (např. tikot ve scéně s kvestorem v minulém díle) a kontextem (televizní, potažmo zahraniční žánrové produkce), je úsměvná.
Uživatel Bluntman smazal svůj příspěvek.
Pokud bych měl tuhle hloupost vzít vážně, mohli by zrušit všechny školy. Na FAMU by se mohla přestat učit scenáristika, dramaturgie, kamera, střih aj., protože kdejaký pitomec, který to natočí "jinak", může prohlásit, že natočil Umění. Od dob Aristotela existují prověřené postupy vyprávění a už ve starém Řecku věděli, proč je nenarušovat. Cílem vyprávění je divák, případně posluchač. Když si někdo onanisticky točí něco pro sebe, a kašle na cílovou skupinu, které chce vyprávět, je daleko horší než kdejaký youtuber. Protože ten youtuber nemusí umět řemeslo, ale aspoň ví, pro koho točí a co mu chce říct. To, žel, v případě Modrých stínů splněno není. Je to čistě narcistický projekt pro tvůrce samotného a pár lidí, co to s ním šňupali.
Základem vyprávění bylo vyprávění? Kdo by tu tautologii byl řekl, že? Negativní a normativní reakce na Modré stíny vypovídají víc o publiku, než že by skutečně něco řekly o té mini-sérii. Není na místě chtít, aby "něco nějak bylo" (viz ona normativnost), ale zabývat se tím, "jak (a proč) to je". Na veřejnoprávní televizi nemůže být počin (systematicky, nikoliv nahodile) vzpírající se konvencím, když řada lidí volá po quality TV? A nebo snad nelze mít převážně umělecky motivované stylistické postupy v thrilleru, když je to jedna z možných alternativ (viz záběrování a střih u Manna, práce se zvukem u Finchera)? Chyba není v Modrých stínech, ale nesmyslných a nadřazených požadavcích publika.
Základem vyprávění vždy bylo vyprávění. Řecké tragédie, čínské hry i alžbětinské divadlo si vystačily se třemi, čtyřmi herci a náznakem kulis. Podstatný byl příběh, sdělení. Nadřadit formu a rádoby umělecký postup nad vyprávění lze možná pochopit u výtvarného umění, výrazového tance nebo nějaké performance. Ale pokud chtěl Tauš dělat umění, vybral si špatný formát. Asi jako kdyby chtěl hrát fotbal na hokejovém hřišti.
na příspěvěk reagoval Bluntman
První díl jak od začátečníků. Ozvučení i kamera. Děj bez života. Druhý díl za to vzal, boj mezi morálkou a pokusem o sebevraždu policejního oddělení. Je to tak rozehrané, že jsem velice zvědavý, jak si s tím poradí nejen tvůrci, ale hlavně ČT a uspavač hadů, modrý předseda Fiala. Kucky kucky. Aby to "neskončilo" jako Šifra mistra Leonarda. Nedej Bože jako Ztraceni!!! :)
Na Modré stíny se koukat nebudu, protože je to ztráta času. Mimo jiné bohatě mi stačil seriál Případ pro exorcistu (TV seriál) 3x jsem se snažil do koukat 1 díl, bohužel. Seŕiál jsem nehodnotil.
Podle vyjádření režiséra Tauše byl špatný zvuk 1. epizody technická chyba, která všechny překvapila. Při schvalovacích projekcích a premiérách pro novináře či studenty UP byl zvuk bez větších problémů. Což mohu potvrdit. Tak snad už další díly budou znít líp.
Četl jsem. Recenze vyšla ještě před premiérou a autor se zjevně snažil vybruslit z toho, že seriál má objektivně mizerný střih, obraz, kameru, nasvícení, zvuk, a pokusil se z toho udělat naopak plus, jak angažovaný a umělecky zajímavý film je. Pro mne naopak porušení všech pravidel narace a pojetí obrazu a kamery je znakem amatérismu. Natočit žánrový film za dodržení pravidel vyprávění je daleko složitější kumšt, než si hrát s barvičkami a filtry.
Jako pokus o studentský film bych to bral. Profi počin ale vůbec ne. Kamera opravdu neskutečně debilní, herecké výkony nelze ani komentovat. K. Melíšková je snad nejhorší česká herečka.
Hned po 1. dílu končí Modré stíny i když já to vlastně ani neviděl. Po 10 minutách jsem u toho začal hrát bowling na mobilu. Kdyby ČT raději dávala peníze jinam než do takových pokusů o krimi a komunistických estrád.
Jediný co se ČT poslední dobou povedlo je 1. oddělení a Bukowski.
Zvuk byl skutečně otřesný - s čestnou výjimkou Trojana jsem hercům rozuměl každé páté slovo. Přepálený jas asi měl nějaký umělecký význam (jako svatá trojice?), podobně všechny ty podhledy, nadhledy, pohledy z obrazu, tváře řízlé kantnou, detailní záběry na uši herců... Podivná záliba v minimalizaci hlav herců a nadměrné předimenzovanosti prostor a zdí. A příběh takový, že po hodině se dozvíme, že vrah pravděpodobně chtěl oběť zabít. Za celý díl se jinak plácá prázdná sláma. Předražená zakázka? Jestli to má být motiv vraždy, pak se to asi neodehrává v ČR, kde předražených zakázek a nijak stíhaných, jsou stovky. A co měla znamenat ta přehnaně a zbytečně hysterická a uřvaná scéna výslechu toho spiťara? Inťošskou parodii na severské kriminálky? Nebo to snad mysleli tvůrci vážně? Podle mne je to schválně natočené tak blbě, aby se mohlo kdykoliv říct, že jde o umění, a pitomý plebs to prostě nechápe,
Kamera otřes, nedá se na to dívat a i zkušení herci, jako starý Trojan, nebo Huba tu hrajou jak banda amatérů.Fandím vrahovi, takhle nesympatický fízly jsem už dlouho neviděl.
Měli radši natočit další díly případů 1. oddělení, než tuhle hrůzu
na příspěvěk reagoval CarloRizzi
