• Faye
    **

    Další Kaurismäkiho ztroskotanec.Tentokrát horník, který po uzavření dolů brázdí v darovaném (dárce se zastřelil) a věčně otevřeném kabrioletu studené Finsko aby našel práci. Jenže se nechá při první příležitosti okrást o všechny své úspory a padne na úplné dno. Je totiž odsouzen do vězení za napadení člověka ve kterém poznal zloděje svých peněz. Z vězení lehce uteče, aby se mohl oženil s tou, kterou náhodou potkal před zatčením a ve které poznal tu pravou na celý život. Pro mě obrovské zklamání! Herce/neherce jsem vždy dokázala odpustit a byla jsem nadšena příběhem, který dával naději. Tady mě příběh ani příslib naděje nějak nedokázal oslovit.(11.10.2005)

  • lena60
    ***

    Nemám moc ráda Kaurismäkiho filmy, v nichž jsou prvky krimi či thrilleru, byť jsou oba žánry zparodovány. V Arielu potěšil a úsměv na tváři vyloudil alespoň Matti Pellonpää, který vyskočil z herecké škatulky s nápisem "nesmělý outsider" rovnou do vězení. A v roli protřelého, zkušeného kriminálníka, jenž zosnuje spolu s jedním kumpánem útěk z vězeňské cely, rozhodně nezklamal.(15.2.2009)

  • Hejtmy
    ***

    Můj první film od Kaurismäkiho a také asi poslední. Ne, že by Ariel byl vyloženě špatný film, ale pro Kaurismäkiho údajně typické míchání žánrů není to, co by mě na filmech přitahovalo. Film má jednu zásadní výhodu, a to tu, že je velmi krátký, takže nudit se není čas, ale že by se našlo cokoliv, co by mě zaujalo, to se taky nedá říct. Snad kromě finských reálií, které přece jen nejsou v našich končinách často k vidění. 60 %(5.9.2015)

  • Webb
    ***

    [6/10] (Villealfa) (Eastmancolor /// Produkce: Aki Kaurismäki /// Scénář: Aki Kaurismäki /// Kamera: Timo Salminen) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](21.2.2013)

  • Marigold
    ***

    Hodně přístupná romance, ve které Kaurismäki opakuje motiv útěku před sociálními poměry, na rozdíl od Calamari Union bez humoru a motiv osudové lásky "na hraně zákona", tentokrát ale bez okouzlující poezie periferie ze Stínů v ráji. Je to prostě pěkná historka vyprávěná tentokrát bez zásadní ironie a s důrazem na plynulost. Asi proto mi tu chybí Kaurismäkiho osobitá drsnost skrytá za zdánlivou nažehlenost - zbývá jen ta (bezesporu roztomilá) ležérní nažehlenost.(4.10.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace