Najal jsem si vraha

Aki Kaurismäki, tenhle svébytný originál evropského nezávislého filmu, natočil řadu vynikajících filmů a vyprofiloval se ve tvůrce s osobitým a nezaměnitelným rukopisem, který se dá lehce detekovat i v Smlouvě s vrahem. Finský bard i zde šetří dialogy, slovo je spíše nicotná ozdoba, vše se podřizuje obrazu a chladně bezvýchodné atmosféře (je tu všude velmi cítit, že takhle točí filmaři ze severu), pomalé tempo a minimalisticky pojatá forma, typické nájezdy kamery směrem k hrdinovi, dlouhé střihy a převládající chladné barvy a tma. Zajímavá je i směsice žánrů, kterou Kaurismäki mixuje coby originální koktail - zpočátku trpké sociální drama pozvolna přerůstá do sociální satiry a posléze do detektivky s jasně zasazenými ozvuky filmu noir, který je zde ale spíše parafrázován, než přímo adorován (snad všechny postavy stylově kouří, ke slovu se dostává femme fatale, úžasná je scéna v Honolulu baru...), mezi tím se ještě navíc objeví prvky absurdního humoru a jakési gangsterské romantiky, celý snímek režisér pojímá spíše jako absurdní frašku, kterou doprovází několik významových předělů. Nelze opominout ani originální hudební stránku (hudby je ve filmu skoro více než mluveného slova) a zdůraznit jakýsi klip uvnitř filmu s frontmanem The Clash Joe Strummerem v nezvyklé roli barového hráče (ten se mimochodem narodil v Ankaře v Turecku a jedna z postav, člověk vyhazovaný ze zaměstnání hned po hlavním hrdinovi, má taktéž turecké jméno, tipl bych si, že to není náhoda...). Film lze chápat pouze s předem akceptovanou mírou nadsázky, jelikož humor ve filmu (a obecně v Kaurismäkiho filmech) je hodně svojský a v relaci s běžně prezentovanou formou západního filmu jde o věci takřka nehumorné, jejich meritem je jakási paralela mezi běžným a absurdním, posouvání kontextů, hraní si s absurdními nápady...v tomto směru vyšlapal Aki Kaurismäki svým následovníkům hodně širokou stezku... (11.05.2010)

Chápu kaurismakiho osobitý styl, ale tentokrát byly ty svérázné figurky věru nezajímavé a i přes velice krátkou stopáž jsem se nudil a film ani moc nevnímal. Jedinej, kdo stál za zmínku byl ten vrah. (01.12.2019)

Tak to je můj pátý Akiho film a po Le Havre ho zatím řadím hned na druhé místo. Jako téměř v každém jeho filmu, ani tady se moc nemluvilo, nebylo zapotřebí geniálních hereckých výkonů a přesto jsem byla nadšená. Skvělé drama prošpikované černým humorem ala: "Koukni se na tu pěknou sklenku, chce umřít? Kdepak." I když teď se s tou genialitou trochu opravím, Jean-Pierre Léaud byl senzační. Akiho režijní rukopis se mně začíná dostávat silně pod kůži. (02.12.2012)

Suchý skandinávský humor, tentokrát v pochmurné Anglii. Ne tak údarné jako Ariel nebo Zločin a trest, ale dobré, po čertech dobré! (07.10.2017)

Prekonané, ale aj takmer po štvrť storočí nefalšovane rázovité. Úsporný režim objasňovania pretrváva, singulárny rukopis zostavovania záberov taktiež a recesistický tón je vyladený do čiernejšieho-náramne ladne trúchliveho znenia, v ktorom prevažuje unavenosť z pátrania po bytostných východiskách zunovaného úradníka na podklade netypizovaného vtipkárčenia. Odťažitá asimilácia filmu-noir, detektívky i sociálnej drámy, vlastne také previazanie neďaleko od seba vzdialených žánrov, ktoré sú tu uhľadene predvádzané ako "corpus delicti" ich harmonickosti. (24.10.2010)

Kaurismäkiho pojetí sociálních témat je v kinematografii jedinečné, jeho rukopis je nezaměnitelný... Když se to navíc doplní o prvek nájemného vraha, kterým je film šroubován ad abusrdum, a hlavní postavu ještě k tomu nepřekonatelným způsobem ztvární můj oblíbený Jean-Pierre Léaud, vznikne ve výsledku snímek, u kterého se lze válet smíchy, mačkat zvlhlý kapesník, nadávat nad nespravedlností světa nebo prostě jen obracet oči v sloup (nebo všechno dohromady) - podle preferencí diváka. Zkrátka v mých očích film nemá chybu; úspornost, s jakou režisér rád točí, tj. minimum dialogů, minimum hereckých projevů, ba pohybů postav, minimum všech zbytečností, které jsou vyváženy pestrými barvami a hutností obsahu - to jsou skutečnosti, které režisérův styl přivádí k dokonalosti a právě v tomto filmu nacházejí nejlepšího uplatnění. Vždyť také Najal jsem si vraha je pro mě nejlepší Kaurismäkiho snímek... Vlastní příběh je nepochybně jednoduchý. Ale síla filmu je v tom, jak dokáže drobnými epizodkami navodit pocity deprese, zdůraznit osamělost hrdinů, navozovat otázky typu "pro co vlastně má cenu žít?" Takhle to umí málokdo a málokdo má tak výrazný styl jako Kaursmäki (ovšem jak už to bývá, nemusí se zavděčit všem...) (22.06.2008)

Jakoby zasněný film téměř bez dialogů se pohybuje na hranici mezi zasněním a skutečností. Těžko odhadnout, kam se vyprávění bude v příští minutě ubírat, nicméně jakmile se děj posune, má člověk dojem, že jinak to ani pokračovat nemohlo. Originální, netypické dílko. (02.04.2018)

Určitě je to dobrý film, bohužel mě ale neoslovil tolik, jako Kaurismäkiho finská tvorba. Ta kombinace angličtiny a Londýna mi bohužel moc nesedla a nepřišlo mi to ani tak zábavné, jako jiné Kaurismäkiho snímky. Samotný námět o postavě, která chce ukončit svůj život a zaplatí si na to nájemného vraha, je podle mě úžasný, ale to zpracování mi bohužel přišlo nepříliš povedené, a na to, že to má jen 79 minut, se mi to subjektivně docela vleklo. Celkově myslím, že z té látky šlo dostat mnohem víc, takže za mě spíše jen slabší dojem. (11.05.2020)

Kaurismäki stvořil nádherně absurdní černou komedii, která se může směle zařadit po bok takových skvostů jako je Blierovo Zvonění ledu. Film je stylizovaný do meziválečného období. A odpovídají tomu i stylizované herecké výkony. Jedinou výtku bych měla k úvodním titulkům, které mě navnadili na Reggianiho, jenž se ve filmu ale pouze mihne. I když Vic je postavou veledůležitou. (08.08.2020)

Vystrihnuté jak z Bukowského románu . Ja nemôžem dať menej ako päť hviezdičiek , pretože Kaurismäkiho filmy , a špeciálne jeho hrdinovia , mi dodávajú morálnu a duševnú silu . Kedˇ som videl, ako ten chlapík žil , v akom podnájme , no to ja som king oproti nemu ! Alebo jak si rýchlo nabalil ženskú , len taký fukot ! Hnedˇ mám elán do života ! (18.08.2010)

je to dozaista sociálny film, spoločenská satira, ale silu tohto snímku som nevidel práve v tej kritike, ako skôr v hre s formou, pretože príbeh - banálny a prenesený do scenára tak priamočiaro, no pritom dramaturgicky ani na jednom mieste nezadrhávajúco (každá scéna bola oprostená zbytočností, takže všetky zábery, slová, herecké úkony, hudba, rekvizity - všetko tam bolo opodstatnené a spĺňalo svoju výpovednú funkciu poplatnú téme a autorovmu režijnému zámeru) nie je ani veľmi originálny, líši sa skôr len pár miestami, najzaujímavejšia pre mňa bola autorova miera štylizácie, autorova "hra so žánrom" - pričom takúto svojskú a transformatívnu hru so žánrom či žánrami som vážne ešte nezažil; naozaj pozoruhodný, vtipný, smutný, úprimný film (09.04.2007)

Originální, ironické, vtipné, roztomilé, mlčenlivý charismatický herec ala Krobot... Krása! (02.08.2013)

Dlho to bolo za čistých päť, nakoniec ale až o toľko tento film tie ďalšie Fínove neprekonáva. Každopádne zatiaľ to najzábavnejšie, čo som od neho videl. Čo neznamená, že film nefunguje aj v emoionálnej rovine. Práve naopak, suchý humor a štylizácia ála nemý film mu paradoxne hĺbku dodávajú. Asi nikto nie je schopný vystihnúť suchú a napätú atmosféru v bare (a jeho okolí) tak, ako Kaurismäki. Baloňáky, tmavé okuliare, minimum slov, nebezpečné pohľady, kapela, sem tam búchačka v ruke... (04.07.2017)

Když jsem šel do kina na tenhle film v rámci Projektu 100, náhle jsem si uvědomil, že jsem neviděl jediný film Akiho Kaurismäkiho. Trochu se mě zmocnily obavy, zda to bude koukatelné, ale film samotný mě naprosto odzbrojil. Lehký humor jinak ponuře laděného snímku dává divákovi nahlédnout do kuchyně tohoto finského režiséra, který mu pak nabízí odkazy světové klasiky jako Nosferatu či vědomě zneužívá režisérské majstrštyky pana Hitchcocka. (03.03.2010)

aki kaurismaki ma stale viac dostava svojou ludskostou. jeho filmy su jednoduche, proste a za kratky cas dokazu povedat ovela viac ako sto dalsich filmov naraz. v tomto pripade ide o uplne jednoduchu zapletku, sice mierne netradicnu, ale kludne uskutocnitelnu aj v realnom zivote. vsetko je to do bodky vypointovane trefnymi dialogmi a kolkokrat netreba na vystihnutie situacie ani nic povedat pretoze sympatie si zasluhuje aj herecka osadka. lubiva je este aj zaujimava kamera, strih a hudobna zlozka. maly nenarocny film s nevycislitelnou kvalitou a pre niekoho urcite aj posolstvom. (19.11.2007)

Kaurismäkiho hra s filmem-noir. Tradičně málomluvní osamělí hrdinové v ošuntělých ulicích a bytech Londýna rozehrávají zápletku jak ze situační komedie, která sice vypadá vážně, ale autor na diváky neustále pomrkává a i díky tomu je film, který začal jako existenciální depka, něco mezi poctou klasickému žánru a jeho svéráznou parodií. Já se každopádně bavil dobře. (17.03.2010)

Film měl na filmovém festivalu v UH 2010 velký úspěch. Diváci po jeho shlédnutí měli co dělat, aby se udrželi na židlích, a nezačali tleskat a volat bravo, bravo.***(9.12.2010) (09.12.2010)

Můj třetí pokus o Akiho Kaurismäkiho. S tímhle pánem to asi dohromady nikdy nedám, minimálně skrze jeho filmy a podivný smysl pro humor ne. Nechal jsem se přesvědčit nadšenými uživatelkami z diskuze o francouzské kinematografii a na doporučení zhlédnout tento film. Ale žádná sláva se nekonala, téma náhlého vyhazovu ze zaměstnání je sice nesmírně nadčasové, nicméně o tematicky zajímavý film se ve výsledku dle mého názoru příliš nejedná. Působí na mne vyprázdněným dojmem: průměrné dialogy, dlouhé mlčení, statické záběry, schválně natahované scény, minimum napětí... a s výjimkou dvou neúspěšných pokusů hlavní postavy o sebevraždu žádné momenty k zasmání či alespoň pobavení, což vzhledem k tomu, že mělo jít o komedii, je v kombinaci s nudným dějem asi to nejhorší. Na předchozích dvou komedií od AK se mi líbila černobílá kamera a hudba, zde Aki točil v barvách, zbyla tedy ta hudba, kterou šlo poslouchat. Ač přiznám se, taky nepobírám, proč okamžitě po sebevraždě jedné z hlavních postav na konec přišla tak veselá odvazová písnička. Šlo se dívat i na Léauda v hl. roli, nepředstavitelně horší bylo poslouchat jeho angličtinu se šíleným přízvukem (bez ohledu na to, že v roli cizince mohlo jít o záměr). Uznávám, že své osobité umělecké kvality to má, chvílemi na mne ta podivná atmosféra dokázala působit, ale jinak se asi bez cinefilních skvostů podobného ražení dokážu obejít. A mimochodem, i ta rádoby "femme fatale" působila na mě absolutně nepřítažlivě. 40% (22.08.2020)

Můj první film od Kaurismäkiho a doufám, že nebude poslední. Smlouva s vrahem je skvělé drama u kterého se dost pobavíte a budete žasnout nad hereckým výkonem Jean - Pierre Léauda. [ Projekt 100 r. 2010 ] (08.03.2010)

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - INVENTURA - Filmová čítanka - film noir (I Hired a Contract Killer / I HIRED A CONTRACT KILLER / Najal jsem si vraha) - Takto vypadájí mé srdcovky, tak vypadají filmy s velkým F... - 26. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 4. místo - 90% (03.08.2010)