poster

Najal jsem si vraha

  • Česko

    Smlouva s vrahem

  • Německo

    Vertrag mit meinem Killer

  • Německo

    I Hired a Contract Killer

  • Francie

    J'ai engagé un tueur

  • Slovensko

    Zmluva s vrahom

  • USA

    I Hired a Contract Killer

Drama / Komedie

Finsko / Velká Británie / Německo / Švédsko / Francie, 1990, 79 min

  • Vodnářka
    ****

    Originální, ironické, vtipné, roztomilé, mlčenlivý charismatický herec ala Krobot... Krása!(2.8.2013)

  • rawen
    ****

    Typická Kaurismakovská atmosféra (barvy, hudba, prkenný způsob vyjadřování) tentokrát zavlečená do Anglie. Zdánlivě jednoduchý příběh se vyvine velice zajímavě, v rovině spíše půvabně komické - musím pochválit Akiho za skvělý výběr herců!!! Výborná maličkost. 7,5/10(14.2.2009)

  • d-corso
    *****

    Tradičně již poněkud profláknutý námět najmutí si zabijáka ku zkáze sebe samého, nepojmul Kaurismäki sice v nijak výrazněji novátorském stylu, ale černohumorná, zdánlivě pochmurná balada mu poskytla možnost k rozehrání spousty drobných a skvělých (často malinko skrytých - o to však půvabnějších) hříček jak s hlavní postavou, tak samozřejmě i s divákem a k vytvoření jednoho z nejdojemnějších happyendů mého diváckého života. Nikdy, už nikdy nezapomenu na scénu, kdy hlavní hrdina vchází do polozaplněného baru, objedná si a k tomu hraje můj starý dobrý známý Joe Strummer.(5.5.2007)

  • Radek99
    ****

    Aki Kaurismäki, tenhle svébytný originál evropského nezávislého filmu, natočil řadu vynikajících filmů a vyprofiloval se ve tvůrce s osobitým a nezaměnitelným rukopisem, který se dá lehce detekovat i v Smlouvě s vrahem. Finský bard i zde šetří dialogy, slovo je spíše nicotná ozdoba, vše se podřizuje obrazu a chladně bezvýchodné atmosféře (je tu všude velmi cítit, že takhle točí filmaři ze severu), pomalé tempo a minimalisticky pojatá forma, typické nájezdy kamery směrem k hrdinovi, dlouhé střihy a převládající chladné barvy a tma. Zajímavá je i směsice žánrů, kterou Kaurismäki mixuje coby originální koktail - zpočátku trpké sociální drama pozvolna přerůstá do sociální satiry a posléze do detektivky s jasně zasazenými ozvuky filmu noir, který je zde ale spíše parafrázován, než přímo adorován (snad všechny postavy stylově kouří, ke slovu se dostává femme fatale, úžasná je scéna v Honolulu baru...), mezi tím se ještě navíc objeví prvky absurdního humoru a jakési gangsterské romantiky, celý snímek režisér pojímá spíše jako absurdní frašku, kterou doprovází několik významových předělů. Nelze opominout ani originální hudební stránku (hudby je ve filmu skoro více než mluveného slova) a zdůraznit jakýsi klip uvnitř filmu s frontmanem The Clash Joe Strummerem v nezvyklé roli barového hráče (ten se mimochodem narodil v Ankaře v Turecku a jedna z postav, člověk vyhazovaný ze zaměstnání hned po hlavním hrdinovi, má taktéž turecké jméno, tipl bych si, že to není náhoda...). Film lze chápat pouze s předem akceptovanou mírou nadsázky, jelikož humor ve filmu (a obecně v Kaurismäkiho filmech) je hodně svojský a v relaci s běžně prezentovanou formou západního filmu jde o věci takřka nehumorné, jejich meritem je jakási paralela mezi běžným a absurdním, posouvání kontextů, hraní si s absurdními nápady...v tomto směru vyšlapal Aki Kaurismäki svým následovníkům hodně širokou stezku...(11.5.2010)

  • Iggy
    *****

    Nepřekonatelný Jean-Pierre Léaud v roli francouzského přistěhovalce, který kdesi v Anglii po 15 letech ztratí místo v kanceláři a rozhodne se poněkud neobvykle skoncovat se životem. Zamiluje se ovšem do krásné blondýnky a nakonec se snaží za každou cenu přežít. Film je koncertem Jeana-Pierra Léauda. Za zmínku stojí frontman punkových The Clash Joe Strummer jako kytarista k tanci a poslechu v jednom baru. Filmu škodí snad jen sociální motivy, protože nejvíce ze všeho jde podle mě o hříčku, realizaci absurdního nápadu.(2.8.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace