Najal jsem si vraha

• Jeden z nejsvébytnějších evropských filmařů posledního čtvrtstoletí Aki Kaurismäki proslul jako tvůrce minimalistických příběhů, v nichž se absurdní tragikomedie prolíná se seversky zasmušilými a sociálně laděnými (melo)dramaty. Lakonickou hříčku Smlouva s vrahem, kterou režisér natočil v Londýně v angličtině, lze vnímat jako jistý protipól k předchozímu znamenitému, chvílemi ale až mrazivě bezútěšnému dramatu Děvče ze sirkárny, vzniklému v témže roce. Její humor těží především z využívání klišé klasických gangsterských filmů a osudových romancí.
  
  Protagonistou příběhu je zamlklý osamělý francouzský úředník Henri Boulanger (Jean-Pierre Léaud), který po patnácti letech oddaných služeb v kafkovsky pochmurných kancelářích královských vodáren v Londýně dostane kvůli privatizaci hodinovou výpověď. Po dvou nevydařených pokusech o sebevraždu si najme zabijáka, aby ukončil jeho život, který pro něj ztratil smysl. Krátce nato se však seznámí s prodavačkou růží Margaret (Margi Clarkeová), díky jejímž „modrým očím“ dostane novou chuť do života. Jeho kroky ale sleduje profesionální vrah (Kenneth Colley), jemuž zbývají dva měsíce života a chce „rozdělanou práci“ dokončit... (oficiální text distributora)
• Ačkoli je děj velké části režisérových snímků situován do Finska, zpravidla přímo do Helsinek, najdeme mezi nimi i projekty mezinárodního, koprodukčního charakteru. Souvisí to nejen s mírně odstředivými tendencemi, jimiž se kariéra obou bratří Kaurismäkiových začíná projevovat (starší Mika dokonce pár let žil, podnikal a natáčel filmy v Brazílii), ale především s rostoucím mezinárodním renomé, které si Aki svou tvorbou a její prezentací získal hlavně na významných mezinárodních festivalech.
  Snímek Smlouva s vrahem vznikl na základě nápadu (jakéhosi nárysu příběhu) Petera van Bagha, který se zjevně nechal inspirovat jednou ze zápletek románu Julese Verna Číňanovy trampoty v Číně (těžil z něj mj. i Muž z Hongkongu/Les tribulations d'un chinois en Chine, 1965). Snímek je situován do Londýna thatcherovské éry, ačkoli atmosféra vycházející ze specifického urbanistického pojetí tohoto města proniká do ladění filmu jen nepřímo. Přísnost doby (ekonomická, morální) se projevuje především na začátku filmu, kdy je hlavní představitel filmu Henri Boulanger po patnácti letech po anglicku věcně vyhozen z práce, mj. i proto, že je cizinec.
  Absurdní sled událostí, který proti sobě postaví Henriho a jeho vraha (a mezi nimi se ještě nachomýtne žena), vtiskuje Kaurismäkiho filmu celkem čitelnou osnovu. Blížící se nevyhnutelný konec (ve všech významech) startuje a zintenzivňuje pud sebezáchovy a s ním související lidskou touhu žít. Radostí se stávají pouhé další svobodné okamžiky, jež je protagonistům filmu dopřáno ještě prožít. Existenciální pocit není pro milenecký pár úzkostným zážitkem, ale spíš velmi intenzivním pocitem uvědomění si dočasnosti pobytu na tomto světě. Ačkoli musí stále žít s tíživým pocitem, že vrah může stát zrovna teď za jejich zády, nalezli pravou touhu žít.
  Rukopis Akiho Kaurismäkiho zůstane (doufejme) čitelný, ať bude točit za jakýchkoli tvůrčích a (ko)produkčních podmínek. I jednoduchá a dosti pravidelně traktovaná anekdota, zakládající film Smlouva s vrahem, se v režisérových rukou mění v citlivou meditaci nad životem jako nezbytností k žití, kdy tím nejdůležitějším se nakonec stává zachování vlastní důstojnosti a s ní související vnitřní svobody. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)

Mládeži přístupný