Obsah
-
Svérázný vypravěč Aki Kaurismäki natočil černobílou Juhu podle stejnojmenné předlohy z roku 1911 od finského klasika Juhaniho Ahoa. V duchu románu natočil prostinký příběh manželského trojúhelníku (venkovská žena, její jednoduchý muž a městský světák), kde se podle autora zbytečně nemluví a trocha ticha nám neuškodí. Milostný příběh nově pojal jako němý film se skvostnými dialogy v mezititulcích, s úsporně použitým zvukem a emotivní hudbou od „dvorního“ skladatele Anssi Tikanmäkiho. (oficiální text distributora) -
Juhani Aho patří mezi nejvýznamnější finské i obecně skandinávské spisovatele první poloviny 20. století. Mj. i vlivný novinář a první profesionální finský literát se ve své prozaické tvorbě vypořádával s principy realismu. Ve svém díle vycházel z folklóru a specifik života finské společnosti, ale byl schopen se ve výrazu pozdvihnout na úroveň drobnokresby, či prvoplánové sociální kritiky. Román Juha patří mezi jeho nejslavnější díla, tak i proto se dočkal již několika filmových zpracování.
Filmová adaptace v podání Aki Kaurismäkiho je ale v mnoha směrech neortodoxní. V době vyspělé filmové technologie a rozvinutých vyprávěcích postupů se režisér rozhodl natočit film o Juhovi jako němý. Důvodů pro takový přístup může být několik. Jednak jde zjevně o pokorný hold průkopníkům kinematografie, mj. i proto že v době němého filmu byl román Juha prvně publikován (1911). Dá se také usuzovat, že Kaurismäki se po svém snaží vypořádat s kanonickým dílem finské literatury a kultury obecně, třeba i tím, že se vzdá jednoho z nejvýraznějších prostředků filmového realismu, tj. slova. Nemluvě o evidentním kontrastu mezi úrovní používané filmové techniky a napodobovanými postupy snímání a vyprávění němého filmu.
Sám příběh je takřka standardní schematickou moralitou, příznačnou pro velkou řadu děl éry před vynálezem filmového zvuku (v této souvislosti lze uvést Erotikon Gustava Machatého). Juha s manželkou Marjou žijí spokojeně na svém venkovském statku, většinu času pracují na poli, jehož produkty pak prodávají na trzích. Vše změní porucha automobilu, kvůli níž musí v domku manželů nechtěně strávit dva dny světák Shemeikka. Je úplně jiný než Juha, není tak opotřebovaný životem a hlavně zná velký svět. Semínko rozvratu je zaseto a naše hrdiny čeká těžká zkouška charakteru a vztahu.
Juha je film, který v Kaurismäkiho filmografii vyčnívá z několika důvodů. Například do krajnosti dovedenou tendencí minimalizovat verbální projev. Navíc je zde zřetelně deklarován cinefilní status Kaurismäkiho tvorby. Místo letmých odkazů na tvorbu Roberta Bressona či hollywoodských klasiků je zde bez jinotajů vyjádřen laskavý vztah k umění pohyblivého obrazu. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (27)
-
Radyo
Kaurismäki pojal Juhu opravdu po svém a dokázal jej natočit tak obdivuhodně, že divák chvílemi upadá v domnění, že sleduje skutečně nějaký starý němý film. Samotný přímočaře a černobíle (nejen vizuálně, ale i dějově) natočený příběh by ale nedokázal vyvolat u diváka správné dojmy a emoce, nebýt fantastické, dokonale přesné hudby. Ta u tohoto díla skutečně tvoří minimálně polovinu konečného výsledku.(10.2.2003)
-
Marigold
Příběh je někde na úrovni kalendářových moralitek o svedených ženách, vilných buržujích a nevinném venkovu z 19. století (předloha Juhani Ahoa prý patří k finskému novoromantismu) , o to je krásnější pozorovat, jak se z naivity pod Akiho rukama rodí jakási zvláštní nemilosrdnost a tvrdost, která vrcholí krutou závěrečnou scénou. Je to zvláštní posun od ryzí optimistické naivity až po těžký pesimismus a odcizenost závěru. Na Juhovi je krásná jeho symbolická čitelnost, přepjatost a zvláštní napětí mezi archaickým etosem ztvárnění a ryze (stále) aktuálním tématem. Mimochodem, snad nejvíc ze všech filmů tu vyniká kaurismäkiovská desexualizace, jakoby muži a ženy fungovali především v kategorii nevinnosti x zkaženosti. Juha tak dokonale zapadá do Akiho světa, jen některé dříve skryté prvky úmyslně zvnějšňuje. Jako v němých filmech se tu nedělají gesta z důvodu pragmatických, ale jen a jen pro svou estetickou krásu. V tom je divácká zkušenost s Juhou zvláštně osvobozující, protože nás vyvazuje z nutnosti hledat pro tragické události kontext a sociální opodstatnění. Je to vyprávění pro radost z vyprávění. Film pro radost z filmu. Hořké pátrání po ztracené čistotě. Nic víc, nic míň.(24.12.2011)
-
zputnik
Páni, tak tomuto říkám úctyhodně vzdaný hold němému a černobílému filmu. Krásně a minimalisticky zpracované, myšlenkově hluboké, perfektně zahrané. Kaurismäkiho snímek JUHA je pro diváka dostatečně "průhledný", nikoli však automaticky lehce stravitelný. Realističnost mnoha scén je do značné míry potlačena a snímek tak více vyznívá jako hluboké a citlivé podobenství/poselství o leckdy zvláštním světě či o životě a životních hodnotách leckterých lidí. Za zmínku stojí také vynikající, typicky "prkenné" herecké výkony "dvorních herců" Aki Kaurismäkiho - nemohu nezmínit alespoň Kati Outinen či Markku Peltola.(22.12.2003)
-
betelgeuse
Bez krásně šlapavé a emocemi přebité hudby by byl tenhle Kaurismakiho návrat k němým filmům jenom zajímavou libůstkou a standardním melodramatem. Takhle si to ale pěkně produpává až k tragickému konci...(6.1.2003)
-
dwi
Vytvořit film, který se diametrálně odlišuje od ostatních, ještě neznamená záruku kvality (originality možná). Aki Kaurismaki pojal Juhu jako černobílou němou výpověď, kterou však zbytečně znásilňuje občasnými reálnými zvuky (zavírání dveří, píseň zpěvačky, broušení sekery). To by se ještě dalo brát jako maličkost. Neodpustitelná je ale chladnost, jenž chtě nechtě vystupuje na povrch. Nezachrání ji ani hřejivá hudba, poetika některých scén, výkon Marji. Téma filmu režisér nepříliš šťastně přebírá z jiných snímků, nejspíše spoléhá na již zmiňovanou originalitu. Herci samotní podávají přesvědčivé výkony, ale chvilková naivita v jejich partech odkazuje na to, že si nejsou zcela jisti ve svých pozicích. Nechci jen kritizovat, protože některé scény stojí opravdu za to vidět. Přesto si myslím, že Kaurismaki má na víc.(22.12.2003)
-
Radko
Čiernobiela nemá dráma s občasnými reálnymi zvukmi či spevom prináša šestákový baladický príbeh vidieckeho páru, ktorého jednoduché šťastie naruší bonviván z mesta s pokazeným autom. Na opravu motora postačí ozrutný šroubovák, no na opravu srdca je nabrúsená sekera slabou náplasťou. Ústrednú dvojicu a okolité postavy stvárnené osvedčenou partiou hercov, vyjadrujúcich emócie strnulými pohľadmi a zaťatými päsťami, ktorých poznáme aj z ďalších Kaurismäkiho diel. Dej sa odohráva akoby v minulosti, no niektoré reálie uvedú diváka do prítomnosti. Zdanlivá naivita umožňuje priezračne vypozorovať základné ľudské postoje, všetko v sprievode skvelej hudby.(3.8.2006)
-
k212
Neotřelé - jak filmově, tak hudebně. Prostě naprosto neokoukaný a voňavý květ evropské kinematografie, který dokáže plně vtáhnout a pohltit na hodinu a dvacet minut do světů, které jsou už skoro jedno století vzdálené od dnešního diváka. Krásná pocta němému filmu a zároveň jeho slušný sparingpartner, jenž se z ringu jen tak vyhodit nedá, neboť jeho kvality jsou nesporné.(1.3.2003)
-
ninon
Na němý film až příliš hlučné (hudba, vrčení auta, zvuk dveří apod.) a hrozitánsky nudné. Takhle mě nenudil žádný film němé éry. Závěr to téměř zachránil na 3, ale skládková scéna zase skopla do úrovně 2. Takovou bídu bych od Kaurismäkiho nečekala.(21.11.2009)
-
rawen
Velmi povedený stylistický experiment. Aneb jak vytřískat z obyčejného příběhu zajímavý film. Jen obsazení rolí je trošku nedomyšlené, Juha by měl vypadat minimálně starší než jeho sok, Kati Outinen přes své kouzlo občas nahodí výraz zdechlé kobyly a do klasické krásky má daleko, ale nevadí, já vím že Kaurismaki točí jen pár svých oblíbenců. 7/10 PS: výborná hudba, PPS: vracím se po měsíci abych zvýšil hodnocení, kouzelný Kaurismakiho opar je tolik silný, že se mu nedá odolat :) 8/10(9.2.2009)
-
Orvokki
Nakrútené podľa rovnomennej knižky od Juhani Aho z roku 1911.(11.9.2011)
-
YURAyura
Nemy film, ktery ma co rict(14.11.2005)
-
MartinezZ
Cože? Proč by někdo točil černobílý němý film na přelomu tisíciletí? Hloupost! ~~~ A ono ne, překvapivě pojaté dílko. Kdo by to byl řekl :) ~~~ Jen by mě zajímalo, které trdlo tomu zase dalo označení "komedie".(5.7.2011)
-
sochoking
Juha-čiernobiela nemá dráma, ktorá je perfektne doladená a vyfarbená hudbou. ' Human trafficking' v nemom filme :) Prostredie deja vsadené do čias majora Zemana... Starí, slizkí, ulízaní oplzlíci, hnusné kurvy a chlapík so sekerkou. Je to síce len na jedno zhliadnutie, ale rozhodne nesklame. A tá hudba je skutočne fantastická!(19.2.2009)
-
kusper
37. LFŠ Možná vůbec nejlepší Akiho film.(1.8.2011)
-
Bubble74
Kaurismäki ve svém, po všech stránkách odvážném unikátu dokazuje, že k velkému kinu není třeba finančně náročných technických vymoženin. S patřičnou drzostí se vrací ke kinematografickým kořenům a zdárně používá všech klasických prvků němého filmu. Upouští jen od silných make-upů a přehnaných grimas. Obrazy, stylizace a pohyby vystihují všechno a předčí i prostý, melodramatický příběh a vsuvky s nápisy. Dlouhé dialogy beztak nebyly nikdy doménou jeho filmů. Mně se Kaurismäkiho lakonická filmařina velmi zamlouvá. Ani Juha není výjimkou. Ač nechybí pověstná ironie, tak na mě působí dojmem, že nemá v úmyslu zesměšnit němou éru, ale poklonit se tvůrcům této doby.(31.8.2011)
-
DannyBoy80
Hodně zvláštní snímek. Černobílý němý. Záběry jakoby se střídaly ze 40. let s těmi ze současnosti. I přesto, že je film němý a je tam jen pár textových rozhovorů (pro mě ve finštině bez českých titulků), tak příběh je jasný a lehce srozumitelný. Hlavní předností a v čem se zároveň Kaurismaki vyžívá jsou černobílé až umělecké záběry a především hudba, která navozuje atmosféru a přibližuje a zpřesňuje právě probíhající děj. Zatím asi nejlepší film od Kaurismaki který jsem viděl.(13.3.2010)
-
NALBERTik
Takové malé, krásné, filmové pohlazení z finska... hudba nádherná, příběh taky, tak proč nedat 5 * ....(8.9.2006)
-
poet
Projekt 100 (2000)(17.1.2007)
-
pend
Krásná pocta němému filmu.(31.1.2007)
-
vitekpe
viz. komentar dwi...navic musim (samozrejme) vyzdvihnout vykon moji oblibenkyne Kati Outinen, ktera zde predvadi spoustu kejkli ze sveho rejstriku :-)(21.9.2008)
80%
Hodnocení uživatelů
Fanklub filmu
Premiéry
Mládeži přístupný
| V kinech ČR od: | 06.04.2000 |
|---|---|
| V kinech ČR od: | 06.10.2011 CinemArt |
| V kinech SR od: | 22.03.2012 ASFK |