Mraky odtáhly

Zlatá Palma - výběr (16.09.2006)

Totální klasika a la Aki Kaurismäki. V jeho námětech, včetně tohoto, vnímám nevtíravou atmosféru českých venkovských hospod. Hlavně hospodské postavičky, jejich charaktery a smysl pro humor mi neustále něco a někoho připomínaly. Navíc Kati Outinen byla skvělá, ale to tu byl snad každý, kdo se ve filmu objevil, protože každý byl postavička, na kterou nechcete zapomenout. Možná, že toho s Finy máme více společného, než by člověk tušil... (23.10.2020)

Kaurismakiho filmy mi smyslove unikaji - vubec se nedokazu do jejich pribehu ponorit - takze *** jen diky vyborne kamere a rezii. (07.08.2002)

Život na dluh, který se změní v existenční strach po nečekané ztrátě obou obyčejných zaměstnání a ještě smutnější zjištění, že o lidi v jejich věku není zájem. „ na servírku jsi stará. – je mi 38.- No, právě. Můžeš kdykoliv umřít“. Muž, který ho skrývá za siláckými řečmi „Profesionál nepotřebuje štěstí, proberu možnosti a vyberu tu nejlepší“ a chodí ho zahnat do hospody. Silná žena, která učiní odvážné rozhodnutí a začne je uskutečňovat, i když se třese hrůzou, jestli je správné. Obyčejný film o běžných věcech, které mohou potkat každého z nás a pohled na nebe, když „ mraky odtáhly“.. (05.10.2005)

"Abych byl upřímný, jste příliš stará na číšnici. Je mi 38 let. To je to, každou chvíli můžete umřít! Ale vám je 50? To je rozdíl, já mám kontakty......".To je Akiho klasika, kdy i v těch nejsmutnějších momentech pronese někdo nějakou neskutečnou hlášku a nebo tam vloží absurdní jednání nějakého zúčastněného herce. Akiho rukopis znám, tak jsem jako vždy dostala to, co jsem od něj i očekávala. Upozorňuji, že to nemusí být ten pravý šálek kávy pro každého, ale já z něj upíjím ráda. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (13.04.2015)

Snímkem MRAKY ODTÁHLY obrací významný finský (potažmo světový) nezávislý režisér - Aki Kaurismäki - divákovu pozornost na citlivé společenské téma, a to nezaměstnanost. A nutno říct (napsat), že Aki Kaurismäki si s tímto tématem poradil znamenitě. Snímek netrpí planým moralizováním (na tu či onu stranu), ani (nevhodným) zlehčováním tématu. Ačkoliv vážné momenty jsou střídány bravurně zvládnutými groteskními momenty, tak smích, který je u diváka Kaurismäkim vzbuzen, má silně nahořkou příchuť. Excelentní je také práce s kamerou, barvami atd. Shrnuto a podtrženo: snímek MRAKY ODTÁHLY je výborným zachycením toho, že nezaměstnanost není pouze chladné číslo ve statistických tabulkách, ale pro některé bohužel i denní hořká realita, s níž se musí odpovědně vypořádat. Poznámka: stejně jako v případě "kaurismäkovštiny" MUŽ BEZ MINULOSTI si i v tomto snímku z roku 1996 zahrál Matti Pellonpää (zemřel: 1995). Matti Pellonpää se zde objevuje jako dítě na fotografii. Aki Kaurismäki tak činní z úcty a na vzpomínku svému příteli. Matti tak "hraje" a "žije" v díle Aki Kaurismäkiho dál. (11.09.2003)

Dlhy, splátkové kalendáre a život bez práce, spokojnosti a istoty v kontexte chladnom severskom prostredí. Môj prvý Kaurismakiho film a na dlhé obdobie pravdepodobne aj jediný. Z filmu jednoznačne cítiť pokoru, úctu a citlivosť ku všetkým týmto témam, avšak všetko to citlivé a pekné stierajú herci, ktorých výkony sú otravné. Herci sú ako vytesaní z kameňa či dreva - strnulí, nemotorní, zahľadení, pôsobia neprítomne a nezanechávajú profesionálny dojem. (19.10.2011)

Říkalo se, že Aki Kaurismäki po nečekané smrti svého přítele a kmenového herece Mattiho Pellonpää, již nechtěl pokračovat ve filmové tvorbě. Naštěstí "slovo" nedodržel, a tak se můžeme seznámit s jeho dílem, které nese všechny znaky Kaurismakiho charakteristického rukopisu. Samotný příběh je velice prostý: restaurace "Dubrovnik", ve které pracuje Ilona jako vrchní číšnice, je zavřena. Spolu se svým mužem náhle pocítí tvrdou realitu nezaměstnaných. Staromódní pár nerezignuje a pokouší se zvládnout situaci, i když ta je zpočátku ze dne na den spíše horší než lepší. Pak přichází nápad a mihotavé sny o budoucnosti dostávají pevné kontury. Film se ve všech směrech opět přibližuje melodramatickému žánru. Kaurismäki přitom v tradici skandinávské kinematografie neopomenul okořenit sladkobolné vyprávění jemně salónním charakterem. Většina děje se odehrává ve staromódních bytech, jejichž holé stěny jsou vyvedeny v křiklavě pastelových barvách, které vzhledem ke stupni vybledlosti výborně dokreslují postavení obou hrdinů. V žádném případě se tedy nejedná o lacinou love story, ale naopak o velmi citlivé vyprávění o životě na pokraji společnosti, která nedokáže přijmout nikoho, kdo nežije podle jejích konzumních pravidel. Kaurismaki opět prokázal obrovské pochopení pro problémy outsiderů, s nimiž se nikdo "normální" nechce bavit a tudíž jsou odkázáni pouze na charakteristicky "němou" komunikaci mezi sebou samými. Pokud se vám bude zdát u takto vyhroceného příběhu happyend jako nepatřičná rekvizita, pak věřte, že je pořád dost otevřený na to, aby mohl vzhledem k očekávání dalších smolných okamžiků působit nemálo ironicky. Protagonisté Kaurismäkiho filmu jsou opět odsouzeni k sisyfovskému údělu nenápadných a přehlížených, leč nezdolných hrdinů. Poetika obyčejnosti i zvážnělý "černý" humor dřívějších režisérových filmů však bohužel trochu vyprchaly. Film zaujme svou intimitou a promyšlenou jednoduchostí. Snímek o tíživém pocitu zbytečnosti dopadající na nezaměstnané pojal Aki Kaurismäki jako pohádku o marném úsilí a šťasné náhodě. Jeho postavy jsou jako vždy společenští outsideři a mají takovou smůlu, že nás skoro přesvědčí o tom, že jsou bez šancí. (ArtFilm) (16.06.2008)

Převelice hořká konedie o neveselých věcech má místy až hravou atmosféru a dokonce jí bez uzardění odpustím i ten konec. (15.03.2020)

" Budeme jíst tapety , lidé už na nich přežívali . " Tí Kaurismäkiho hrdinovia sú tak nenormálne v pohodičke , že tento film by mal byť voľajakým oficiálnym sprievodcom pre nezamestnaných . Niečo na ten štýl , že : " Ako byť v pohode , nehodiť si to , ba naopak , urobiť biznis ! " Normálne som rád za tie 12 hodinové šichty a za to , že som si mohol dnes dať u toho vepřo , knedlo , zelo ! (13.07.2010)

kaurismaki je jeden z tych filmarov, ktori maju jasne rozoznatelny styl a rukopis - a zaroven jeden z tych, ktorych bud zboznujete, lebo vam ten styl sadol a sedi, alebo ich nemate radi, lebo styl ide mimo vas... tento film je jeden z najtypickejsich prikladov, zaroven je to z toho co som zatial videl film najpesimistickejsi, hoci ma happy end (ciastocny), no nie je tu takmer ziaden typicky kaurismakiovsky humor; (02.03.2014)

Mnohí môžu tento film ppvažovať za klasickú sociálnu drámu, ale ja si dovolím trochu oponovať. Socdráma to síce je, ale skôr ako o kritiku spoločnosti a systému a neviem čoho všetkého je to film o tom, že vstávať potom, čo vám niekto dáva klacky pod nohy a vy spadnete, musíte dovtedy, kým sa vám nakoniec začne konečne dariť. Nie je to nutne osud a zlý svet, čo nás neustále sklamáva, je to aj o schopnosti mu vzdorovať a bojovať. Vlastne je to najmä o tom. A vo Fínsku predsa len tie možnosti budú lepšie, ako niekde v totálnom zapadákove so zničeným hospodárstvom. (11.07.2017)

Moc hezky napsanej a ještě líp natočenej příběh z obyčejného prostředí o obyčejných lidech, kteří mají obyčejné problémy. Tak by se dal popsat zkrácený obsah tohoto filmu i když to není úplně tak pravda, jelikož ty jejich problémy nejsou tak úplně obyčejné a lidi, kteří se pyšní nějakou tou empatií a nějakým tím sociálním cítěním mi dají za pravdu, že jim na konci tohoto story ukápla nějaká ta slza. Toto filmové vyprávění se odehrává v chladném severském Finsku a proto nikdo asi neočekává nějaké ty napomádované hollywoodské krasavce typu Clooney. Hlavní herecké duo v čele se skvělou Kati Outinen skvěle převedlo na filmové plátno svým spontánním a důvěryhodným projevem realitu jejich všedních životů a doslova vytvořili bravůrní výkon, ve kterém jim to jejich dobrodružství věříte a to do slova a do písmene a taktéž si říkáte, že to nejsou ty typy kteří by se asi ucházeli o nějakej ten titul Miss a Missák Finska. Tato ústřední dvojice žije svůj obyčejný život se svým malým roztomilým psíkem, ve kterém je manžel úspěšným tramvajákem a jeho manželka pracuje jako vrchní servírka jedné restaurace. Mají krásný byt, ve kterém mají spoustu krásných věcí jako je třeba barevná televize s dálkovým ovládáním, nová sedačka a to vše úspěšně splácejí, jelikož si to koupili na půjčku. Vše je ok až do té doby než oba ztratí práci a v tu chvíli se režisér Aki Kaurismäki rozhodl divákům představit nestranný pohled této situace, kterou bych nazval nástrahy tržního kapitalismu s podtitulem, čemu se musíte vyvarovat, když se vám tato situace stane. Naši nezkušení hrdinové dělnické třídy si s touto situací nedokáží poradit a tak jsme svědky někdy až tragikomických situací ve kterých se lopotí v alkoholických excesech, trpí nespavostí doprovázející depresemi. Samozřejmě se snaží najít práci, ale to jak s nimi všemocní podnikatelé a různé pracovní agentury zametají je dovede až k dalším nekalostem jako je gambling a další nešvary jejich nešťastných životů v tomto nespravedlivém světě. Do toho jim u dveří zazvoní jejich noví falešní přátelé z řad exekutorských lidumilů. Utápějí se v nočních můrách a my postupně sledujeme reálným pohledem, kam je až člověk schopen zajít, aby se z té žumpy neštěstí vyhrabal. Dál psát nebudu, ale jak už název napovídá, že mraky odtáhly, tak je to asi každému jasné. Je to jeden z těch filmů o kterých ještě dlouho po zhlédnutí přemýšlíte a máte takový ten mrazivý, ale i zároveň hřejivý pocit. Je to jeden z prvních filmů na kterých Aki nespolupracoval s jeho dvorním hercem, který se jmenoval Matti Pellonpää, a který bohužel rok před tímto snímkem zemřel na infarkt a to v pouhých 44 letech. Matti s Akim spolupracovali na neuvěřitelných osmnácti snímcích a v tomto snímku ho můžeme vidět aspoň na jedné fotce, která se ve filmu objeví a která měla být poctou tomuto zábavnému finskému herci. Za dojemný a reálný filmový snímek, který by se dal také pojmenovat„Může se to stát i vám" dávám zasloužených 100%. (12.11.2022)

Finská filmová deprese už pro mne není žádným překvapením, a tak jsem k dalšímu snímku ze země tisíců jezer nepřistupoval s očekáváním nějakého hřejivého zážitku. A žádný ani nepřišel, byť v závěru mraky skutečně odtáhly. Odtažité herecké výkony a pečlivě naaranžované scény však perfektně dokreslovaly lehce hořkou a suchou komedii o strastech života souvisejících s nezaměstnaností  a pocitem nenaplnění vlastních snů.  Ilona a Lauri vedou řekněme normální život, leč za fasádou tohoto vcelku snesitelného stereotypu číhá smutek a beznaděj nepříjemně se zrcadlící ve výrazu zpočátku ještě zajištěné a zaměstnané Ilony. Ztráta zaměstnání se pak pro oba paradoxně stává vysvobozením a možná i vstupenkou do ráje, ale je třeba pro to něco udělat. Kaurismäkiho minimalistický  styl asi každému nesedne, ale já se bavil  u mnohdy cynických vtípků a zároveň mne na konci potěšily ty odplouvající mraky, protože jsem Iloně i Laurimu držel pěsti. I když přes veškeré strasti je třeba říct, že ten Damoklův meč nad ně autor zavěsil dost bezpečně a já celou dobu tušil, že nespadne.  "Nechám rozhodnout karty."... a vytáhl jsem pikovou čtyřku, nekecám! (21.08.2022)

Moc obyčejný příběh z Finska. U nás dělníky na stavbu potřebujeme, i prodavačky! (12.08.2010)

Chvíľu to trvalo, ale keď sa k Iloninej šikovnosti pridalo trochu šťastia, tak tie mraky predsa len odtiahli. Aki natočil zase jeden film o obyčajných ľuďoch a ich problémoch, kde napodiv išlo všetko tentokrát nejako hladko. Chladné, zase modro-zelené a zase moja obľúbená Kati. Mám rada Akiho filmy. (05.10.2015)

Nevím přesně, zda jsem si už na styl Akiho Kaurismäkiho postupně přivykl natolik, že mě jeho filmy aktuálně baví sledovat víc, než nějaký rok nazpátek, nebo se mu prostě tento snímek obzvlášť povedl. Ale Mraky odtáhly byl zatím pro mě asi druhý největší zážitek z tvorby proslulého finského režiséra, hned po snímku Le Havre viděném minulý víkend. Sice tu pár scén zase oplývá tím, co mi nesedlo u jiných Akiho filmů včetně podivných absurdních pokusů o humor v komorní atmosféře tam, kde bych raději nechal prohloubit dramatické emoce, naprosto odtažité stylizace některých dialogů (jako když se manželé stojící vedle sebe při důležitém dialogu vůbec nedívají na sebe, ale společně někam do zdi) či strašně strojeně ztvárněných incidentů (v úvodu). Ale díky hutnému příběhu i tradičně skvělé Kati Outinen si mě tohle dost získalo i připadalo jako celek mnohem lépe vedené, než o 6 let starší Najal jsem si vraha, kde se Kaurismäki taky věnoval tématu nahlé ztráty zaměstnání. Specifickou komorní atmosféru krásně doladil bohatý hudební podkres a za skvělý, výborně gradovaný závěr (kdy se chvíli napínavě mísí nebezpečný krůček k absolutní depresi s krůčkem k malému velkému vítězství zároveň) přihazuji pár procent i hvězdičku navíc. Velmi pěkné zakončení přineslo určitě pocit radosti i mě jako divákovi. Dík za to, že mraky skutečně odtáhly... v té chvíli jsem si potvrdil, že film na mě i přes rozporuplnější pocity skutečně zapůsobil. [75%] (09.10.2022)

Život na splátky. Ztráta zaměstnání. Úřady. Inzeráty. Podvodné pracovní agentury. Snaha najít novou práci postupně otupená sérií nezdarů. Pití. Dluhy. Věřitelé. Exekutoři. Vrcholem marnosti se stává pokus rozmnožit peníze utržené z prodeje auta v herně. Prohra. Beznaděj. Zoufalství. Snad nejvíc tíživý Kaurismäkiho film. Po řádném přísunu mizérie, jsem byla vděčná, že alespoň v posledních pár minutách zazářilo zpoza odplouvajících mračen štěstí. Zasloužené. V Restauraci Práce nalezené... (12.02.2009)

Takto nejako to dopadne, keď krachne eurozóna a EU:) Mám rád "severské" filmy, ale tentokrát to bude výnimka. Je mi jasný zmysel a obsah tohto dielka, ale zvolená forma mi príde nudná a otravná, rovnako ako ubíjajúce katatonické herecké výkony (najmä hlavnej predstaviteľky)... (16.10.2011)

Je mi to moc líto, ale tohle není Kaurismäki, jak ho mám rád. Líbí se mi jeho filmy bez dialogů, kde není moc doslovný a nemusí všechno vysvětlovat na plnou pusu. Tady je doslovný až příliš, až to vypadá jako kterékoliv sentimentální černobílé drama ze 30. - 40. let. Vlastně by mě zajímalo, ve kterém roce se má film odehrávat. Jako ne-Fin netuším, kdy tam jezdily Helsinkami jaké druhy tramvají, a ani nevím, kdy ve Finsku došlo k takové krizi, že by se neuživila servírka nebo řidič (to druhé je naštěstí posléze vysvětleno, ale stejně nechápu, že muž tu práci řidiče nehledal dřív). A přišlo mi, jako by z rozmaru na své hrdiny autor kydal veškerou černotu - mrtvé dítě, nezaměstnanost, podrazácký majitel pivnice, prohrané peníze v kasinu... Proto mi konec přišel jako pohádka - vlastně si nepomohli sami, ale zase musela přijít nějaká kmotřička víla (v tomto případě, jindy to bývá kouzelný děda apod.), která hlavní hrdince finančně pomohla a jelo se dál a mraky odtáhly. Prostě - realistické drama to není, pohádka jen svým koncem, vlastně netuším, jaký žánr jsem sledoval. A škoda, že jsem se o všech postavách nedozvěděl víc, než jen povrchní informace, ani ta manželova sestra tady nemá větší prostor. U Kaurismäkiho road movie romance tohle letmé nahození charakterů fungovat může, protože jde o příběh omezený časem a prostorem, ale nemůže to fungovat u takto pojatého filmu. ... Ale abych nebyl jen negativní, ta scéna s objednávkou jídla v pivnici a přechodem do kuchyně a zpět, ta je skutečně geniální. (13.11.2022)