Drž si šátek, Tatjano
-
Pidä huivista kiinni, Tatjana
-
Tatjana
(Německo) -
Take Care of Your Scarf, Tatiana
Komedie / Road movie
Finsko / Německo, 1994, 60 min
Režie:
Aki KaurismäkiHrají:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Elina SaloObsah
-
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiální text distributora) -
Mezi základní tvůrčí teze Akiho Kaurismäkiho patří požadavek, aby délka celovečerního filmu nepřesahovala devadesát minut. Za ideální pak považuje stopáž okolo sedmdesáti minut. Ve snímku Drž si šátek, Tatjano dovedl svůj výrazový minimalismu do krajnosti, protože jen tak tak naplňuje charakteristiky „celovečerního" díla (má něco kolem šedesáti minut).
Finský režisér totiž zpravidla nezakládá své filmy na komplikované vyprávěcí struktuře, obsahující několik různě se proplétajících dějových linií. Určující je především samotný pohyb postavy (postav) světem, aniž by ale na své cestě nějak výrazně klopýtla, nebo přímo rezignovala. Žánr road movie musí tedy zákonitě Kaurismäkimu vyhovovat. I když jej samozřejmě osobitě upravuje jak k vlastnímu autorskému naturelu, tak ke specifikům národní, či řekněme evropské filmové tradice.
Na začátku každé správné road movie je gesto vzpoury. V případě krejčího Valta je malé generační vymezování proti vlastní matce iniciováno momentem, když v domácnosti dojde jeho milované kafe. Vytrvale lamentující matku zamkne do špajzu a s opravářem aut Reinem se vydá na projížďku jím právě opraveným vozem. A bez pevně stanoveného cíle, jak je pro Kaurismäkiho postavy příznačné. Svezením dvou sovětských turistek, které je požádají, aby je dopravili do přístavu, sice na krátký čas jakýsi cíl získají, ale vlastně není zas až tak důležitý.
Vztahování Finů k jiným národům, především ke dvěma hegemonům rozdělujícím svým vlivem po čtyřicet let svět na dvě poloviny, je v Kaurismäkiho filmech poměrně frekventovaným motivem. Retro aranžmá (užití černobílého filmu, model automobilu, účesy a obleky) se promítá nejen do výrazu filmu Drž si šátek, Tatjano, ale také do ideového pojetí, kdy je děj snímku, uváděného do kin roku 1994, situován do doby před pádem železné opony. Politická a historicky daná komplikovanost sovětsko(rusko)-finských vztahů zde ovšem není přímo manifestována. „Neporozumění" mezi mužskými a ženskými postavami filmu vyplývá především z odlišného jazyka a života v jiném kulturním prostředí. Překonání získaných rozdílů a smířlivé společné setrvávání ve světě filmu je pak jejich velkým vítězstvím nad životní skepsí a deziluzí. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (29)
-
gouryella
Dalsi z filmu finskeho experimantatora Kaurismakiho. Me vsak jeho filmy vubec nic nerikaji - nuda a sed.(3.8.2002)
-
Marigold
Road movie o chvíli rock´n´rollu v záplavě šedi. Road movie dvou "wannabe" rockerů, z nichž jeden bez ustání srká kafe a druhý klopí vodku po flaškách si zakládá na absolutně lakonickém humoru . Mato Valtonen tuším jedinkrát nezmění svůj medvědí škleb (a přitom je jeho postava překrásně propracovaná), Matti Pellonpää si dětinského pozéra Orimatillan Jymyho užívá a způsob, jakým do finské obdoby Bohuše Stejskala nacpe romantickou rozevlátost, je parádní. Je to vlastně takový Svéráz národního lovu naruby a mnohem hloub, co se vztahů postav týče. Ta úspornost a nechuť k okázalým gestům je v jádru ten nejpravější rock´n´roll, jaký znám. Kaurismäkiovský útěk před šedí existence po x-té, tentokrát v zakaboněné a málomluvné komedii s takovým vnitřním drivem, že mi to rozhodilo pomádu. Ticho, hrajou rockeři.(4.10.2011)
-
zputnik
Aki Kaurismäki natočil jednu z nejbizarnějších road-movie, kterou jsem kdy viděl. Bodejť by ne: dva finští introverti "těžšího kalibru" podnikají ve volze svou cestu z Finska do Sovětského svazu. Po cestě naberou dvě Rusky, které výřečností taky zrovna nehýří. Kaurismäkiho další skvělý a minimalismem prodchnutý snímek o tragikomických životech tragikomických postav žijících na okraji společnosti. Aki Kaurismäki opět prokázal svůj filmařský kumšt - výborná (statická) práce s kamerou, skvělé herecké výkony a nezapomenutelné hlášky. Poznámka: vzhledem k počtu dialogů není žádným problémem ty hlášky opravdu považovat za nezapomenutelné.(7.9.2003)
-
Flipper
"Akú chcete izbu, dve jednoposteľové, alebo jednu dvojposteľovú?... Áno...." Je to "káva a cigarety" a predsa nie. Aki Kaurismäki však určite má niečo do seba čo chýba Jarmushovi a naopak. Kým Jarmush hľadá zmysel života, a jeho tragikomickosť, Aki ju našiel a hádže nám ju do tváre každým záberom. Akoby to bolo to najprirodzenejšie na svete, že cudzinci medzi sebou nehovoria, že správny rocker nosí koženku a že matka sa zamyká do komory, keď dojde káva. Pritom sa niekedy usmejeme, inokedy prežívame ticho, ale akoby to bolo dané... Istá danosť potom robí z inak nudného filmu, jednu veľkú výpoveď o rozháranej dobe. Aj keď sa mi Leningradský kovboji páčili viac minutáž (ktorá by pri väčšej dĺžke bola filmu osudná) ma nijako neznásilňovala a preto som sa len vykvasil a príjimal pochmúrny dej. Mattiho pohľady za slušné 4 hviezdy určite stoja, aj keď to nie je film pre každého...(18.5.2009)
-
Mi Nü-Chai
Dve nemluvní Finové naberou dvě mlčenlivé Rusky a do konce filmu se převážně mlčí a když už se mluví, stojí to za to - nezapomutelné je povídání slečen o pětiletce:).(15.11.2006)
-
WANDRWALL
Jedna. Tedy pro mě maximálně jen pro jedno shlédnutí. Kam vlastně ty postavy směřují, co vlastně chtějí? I náhodná setkání neprobíhají tak, jak jsou v tomhle filmu předkládána. A jen tak se s nimi toulat, tak to už jsou lepší tuláci, jako třeba Josef Švejk.(22.6.2010)
-
Iggy
Podivuhodná roadmovie, oslava rock’n’rollu a rockerů, pocta kafi a vodce, film ve kterém se víc pije a kouří než mluví, subtilní romance Reina a Taťány, klasika Akiho Kaurismäkiho, úžasný výkon Mattiho Pellonpää. Zároveň ale film, ke kterému se velmi těžko hledá cesta. Kdysi ve čtvrťáku ve studentském klubu jsem odcházel krajně znechucen a děsně zklamán, ale teď, po čtyřech letech a se znalostí dalších Kaurismäkiho filmů, už mě tenhle film okouzluje svou poezií. PS V klubu byl uváděn jako "povinný" film pro všechny obyvatele Hradce Králové. Ale slyšet jak Reino zkomoleně říká, že byl kdysi v Hradci Králové a nechápe, proč se všichni lidi z autobusu plného vodky chodili dívat na jakési ruiny, mi zas tak důležité nepřijde.(13.6.2007)
-
lena60
Na své si přijdou především milovníci kávy, vodky, cigaret a dlouhého předlouhého mlčení. Jinak asi v polovině filmu zazněla z úst jedné hrdinek věta příznačná pro celou tuhle nezvyklou road-movie: "Já se začínám nudit. A ty?" Faktem je, že až na pár výjimečných dialogů si na téhle cestě člověk moc zábavy neužil. Být film delší, tak nevím, nevím...(12.12.2008)
-
rawen
Tato outsider road movie mě vůbec nezaujala a příjde mi minimálně o třídu slabší než většina dalších Akiho filmů... Škoda, ale fakt ne. 4/10 PS: a to se odvážím tvrdit, že chápu co tímto filmem chtěl Kaurismaki říct(10.2.2009)
-
Rosana
Hamlet a tento film jsou podle mě nejpovedenější a nejvtipnější Kaurismakiho filmy. Velkou výhodou tohoto filmu však je jeho délka - nemusíte s hrdiny nudnost jejich všedních životů prožívat moc dlouho, pouze 60 minut. A to je ta pravá délka na koncentraci humoru a kouřících hrdinů.(1.8.2011)
-
YURAyura
A jedeeeeeeeeeeeeeeem(14.11.2005)
-
kagemush
,, .............víte,mi beatníci se nedožíváme příliš vysokého věku."(15.4.2009)
-
Lindiště
Tady jsou vlastně slova úplně zbytečná...(2.3.2009)
-
maverick10
Moje prvni zkusenost z Kaurismäkim je rozporuplna. Trochu mi to pripomnelo moje zoufale namlouvani holky, kdy jen podivat se na ni znamena pro me trapas, avsak take jsem nabyl dojmu, ze koureni je v teto krajine neco jako narodni sport. Tabarenska lobby asi pise i scenare, pac se jim klidne vejde na kolek od cigaret.(1.12.2008)
-
sochoking
Tak, ako na metalových koncertoch nabehne na pódium nejaký kvalitný thrash a za pol hodˇky vás rozseká ( pretože nejakí doomoví šohaji z Moravy by vás dusili minimálne dve hodiny jednou utrápenou melancholickou vyhrávkou! ) , tak tak isto i Aki Kaurismäki v tomto snímku nelení a servíruje nám kvalitne nadupaných 60 minút zábavy! A komu sa neľúbi, mal by zmeniť zameranie, či už muzikálne, filmové alebo to sexuálne, pretože sú tu rockeri z Helsinek !(6.10.2010)
-
kusper
37. LFŠ(1.8.2011)
-
dr.fish
Kaurismaki je holt jeden z těch, co s těmahle blbinama začali. Dneska to už málokoho zajímá, ale je to paráda si to po letech zase připomenout.(26.2.2011)
-
vitekpe
Dalsi ze zasadnich momentu meho (nejen) divackeho zivota... krasa.(29.9.2006)
-
jenjan
Černobílá groteska v Jarmuschovském stylu, ve které se sice mluvit může, ale nechce, protkaná kvantem cigaret, doutníků, vodky, kafe a luxusními rock´n´rollovými songy na pozadí finsko-sovětského "přátelství“.(29.7.2009)
-
noriaki
Romantická absurdní komedie na Kaurismakiho způsob. Příběh čtyř samotářů putujících napříč Finskem v černé Volze vstříc lásce a porozumění beze slov. Film na první pohled působí ploše a nevýrazně, ale nejspíš bude vyžadovat několikeré sledování.(4.9.2011)
