Drž si šátek, Tatjano
-
Pidä huivista kiinni, Tatjana
-
Tatjana
(Německo) -
Take Care of Your Scarf, Tatiana
Komedie / Road movie
Finsko / Německo, 1994, 60 min
Režie:
Aki KaurismäkiHrají:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Elina SaloObsah
-
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiální text distributora) -
Mezi základní tvůrčí teze Akiho Kaurismäkiho patří požadavek, aby délka celovečerního filmu nepřesahovala devadesát minut. Za ideální pak považuje stopáž okolo sedmdesáti minut. Ve snímku Drž si šátek, Tatjano dovedl svůj výrazový minimalismu do krajnosti, protože jen tak tak naplňuje charakteristiky „celovečerního" díla (má něco kolem šedesáti minut).
Finský režisér totiž zpravidla nezakládá své filmy na komplikované vyprávěcí struktuře, obsahující několik různě se proplétajících dějových linií. Určující je především samotný pohyb postavy (postav) světem, aniž by ale na své cestě nějak výrazně klopýtla, nebo přímo rezignovala. Žánr road movie musí tedy zákonitě Kaurismäkimu vyhovovat. I když jej samozřejmě osobitě upravuje jak k vlastnímu autorskému naturelu, tak ke specifikům národní, či řekněme evropské filmové tradice.
Na začátku každé správné road movie je gesto vzpoury. V případě krejčího Valta je malé generační vymezování proti vlastní matce iniciováno momentem, když v domácnosti dojde jeho milované kafe. Vytrvale lamentující matku zamkne do špajzu a s opravářem aut Reinem se vydá na projížďku jím právě opraveným vozem. A bez pevně stanoveného cíle, jak je pro Kaurismäkiho postavy příznačné. Svezením dvou sovětských turistek, které je požádají, aby je dopravili do přístavu, sice na krátký čas jakýsi cíl získají, ale vlastně není zas až tak důležitý.
Vztahování Finů k jiným národům, především ke dvěma hegemonům rozdělujícím svým vlivem po čtyřicet let svět na dvě poloviny, je v Kaurismäkiho filmech poměrně frekventovaným motivem. Retro aranžmá (užití černobílého filmu, model automobilu, účesy a obleky) se promítá nejen do výrazu filmu Drž si šátek, Tatjano, ale také do ideového pojetí, kdy je děj snímku, uváděného do kin roku 1994, situován do doby před pádem železné opony. Politická a historicky daná komplikovanost sovětsko(rusko)-finských vztahů zde ovšem není přímo manifestována. „Neporozumění" mezi mužskými a ženskými postavami filmu vyplývá především z odlišného jazyka a života v jiném kulturním prostředí. Překonání získaných rozdílů a smířlivé společné setrvávání ve světě filmu je pak jejich velkým vítězstvím nad životní skepsí a deziluzí. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (31)
-
noriaki
Romantická absurdní komedie na Kaurismakiho způsob. Příběh čtyř samotářů putujících napříč Finskem v černé Volze vstříc lásce a porozumění beze slov. Film na první pohled působí ploše a nevýrazně, ale nejspíš bude vyžadovat několikeré sledování.(4.9.2011)
-
jarripekka
Aki Kaurismäki, Matti Pellonpää, Kati Outinen. Co více dodat? Snad jen : ,, Ať žije rock n´roll " !!! A jak řiká v tomto filmu Matti Pellonpää : ,,Přijeli rockeři z Helsinek.......Nebylo by to poprvé, co bych dal přes hubu rockerovi z Helsinek.´´(22.11.2008)
-
zigíš
nemluvný fin vraví nemluvnej ruske ´mluv finsky a možná budeš taky rozumět´(30.1.2009)
-
hero_bk
Už jsem si na Kaurismäkiho styl zvykl - a nejen zvykl, mám ho vážně rád - ale tohle už přišlo podivný i mně. Většina děje se odehrává tak nějak úplně mimo obraz a my vidíme jen útržky, ze kterých si musíte složit rámec příběhu sami. Neříkám, že by byl ten film špatný, jen je tentokrát vyhnaný Akiho pověstný minimalismus až příliš do extrému.(13.1.2012)
-
vitac.
30. 7. 2009 - Tak jako hlavním hrdinům filmu, i mně se těžko hledají slova... Před "pár" lety (osmi?) jsem film viděl v klubovkách na ČT2 a nesmazatelně se mi vryl do paměti. Vynikající hudbou, tuctovým, ale netradičně pojatým příběhem, způsobem vyprávění a přesně zachycenou tragikomičností životů postav. Po letech film neztratil nic ze svého kouzla, naopak, byl mi ještě bližší. Snad nejpomalejší situační humor na světě při dlouhých záběrech na dva automaticky a pravidelně chlastající Finy, k tomu těžká romantika... Čtyři a půl, potvrzení toho, že v mé desítce je opávněně.(2.1.2007)
-
Tatizz
Kaurismäkiho najväčšia sila tkvie v tom, že dokáže zobraziť tú najdesivejšiu realitu bez najmenejšieho vzrušenia či nejakého pohnutia, akoby to čo vidíme bola jediná možná realita. O tom je i Pidä huivista kiinni Tatjana, ktorá je bizardnou road movie o nesúrodej štvorici neschopnej komunikácie, žijúcej v biednych podmienkach. Kaurismaki ako je jeho dobrým zvykom, opäť obsadil svoju múzu Kati Outinen, k nej pridal tradičného partnera Pellonpääu, všetko podfarbil krásnou melancholickou hudbou a vzniklo z toho toto, osobité a dosť bizardné dielo.(30.1.2012)
-
kedluben
zdánlivě jedna velká nuda. kaurismaki se ale umí odměnit všem, kteří na jeho hru přistoupí. pro zbytek jsou to otravně dlouhé minuty o ničem. já na jeho hru přistoupil. výborně!(10.3.2008)
-
maniak.sused
Západniarsky štýlové, fínsky bizarné... Lynch má svoju Mazaciu hlavu, Nolan má Following, Kaurismaki má toto... Kultový snímok z raného obdobia tvorby, kde osobitý režisérov štýl ešte nemá obrúsené hrany a je dovedený na úplné maximum... Postavy napísané na jednej strane stroho, na druhej veľmi zapamätateľne... Kamerový funkčný minimalizmus je tentokrát okorenený niekoľkými noirovo nasvietenými zábermi a čerešničkou na torte je pulp-fictionovské ladenie niektorých scén. Nie som si istý, či by si človek tento film naplno vychutnal aj v prípade, že by išlo o jeho prvé stretnutie s týmto fínskym ,,Kráľom absurdna a socioprázdna"... Išlo by totiž asi o dosť silný ,,kultúrny šok". Predsalen, Kaurismakiho typické postupy tu sú podávané vo veľmi silných dávkach a výrazných príchutiach. Kto však už zhruba vie, čo čakať a ako sa k tomu stavať, tomu sa dostane potešenia v podobe absolútneho filmového skvostu.(5.2.2012)
-
ZigurRóz
Jezismarjaaa to byla jizda!! Kafe a cigara na finsky zpusob. BTW Opravdu se musi ve vsech Kaurismakiho filmech tolik hulit?=))(28.1.2009)
-
easaque
V tomto snímku mě Kaurismäki nezklamal a zase se jeho figurky snaží najít své místo ve světě. Jeho minimalistický přístup mě hodně vyhovuje a baví. Hlavně nejsou jeho postavy téměř ničím omezeny a dokážou překvapit svým chováním a i když se děj občas hodně vleče, tak je plný emocí.(13.5.2012)
-
Jester_X
Kaurismaki dotáhl situační grotesknost a ironii svých filmů k dokonalost. Vytvořil anti-road movie, kde hrdinové, namísto snůžky svobodomyslných keců, jednají přesně podle sebe. Možná tak vypadají jako burani, ale to je důsledek toho, že burany z části opravdu jsou. Jedná se o jasné gesto upřimnosti a opovržení povrchním a neopravdovým hraním na svobodného ducha, jehož hlavní postavy hledat už nemusí, neboť jsou jím prosáklé, což dokazuje i konec, kde je každý schopen si jít svoji cestou.(14.8.2011)
