Děvče ze sirkárny

Príbeh hrdinky snažiacej sa uniknúť z pochmúrnej šedivosti reality do vysneného sveta svetla, ale namiesto toho sa dostáva do skľučujúcej temnoty. Dej tohto minimalistického, mlčanlivého filmu (s minimom  slov) prebieha v ponurom prostredí plnom neprívetivých ľudí, ktoré napodiv silne pripomína (bývalé) socialistické krajiny v danej dobe (žeby aj Fíni napáchli tým socialistickým závanom?). Dosť depresívna atmosféra tiahnuca sa celým filmom sa v závere preklopí do poriadne čierneho humoru.     "Čo to robí?" "Zabíja." "Fajn." (02.09.2022)

Chudák Kati (vlastně Iris) je v tom úplně sama - bylo mi jí líto a nečekal jsem tak tragický konec - moc smutný film i v porovnání s ostatními Kaurismäkiho snímky. Z některých scén v závěru mi běhal mráz po zádech. Zajímavé byly i drobnosti jako dárek k narozeninám v podobě laciné knížky, pomeranč v nemocnici, vypečené kuřátko a pozvání "přítele" na kávičku se slavnostně oblečenými rodiči....... smutné,šedé, mlčenlivé, občas i tragicky vtipné....... (22.10.2012)

Co to tady zase prujmujete? Film totalne o nicem. Zoufale depresivni atmosfera, bezutesna situace krehounke divenky, ktere svitla jiskricka nadeje v podobe svedskeho fousateho prince :-) Prichazi zklamani a svedsky studena pomsta. Mam se dojmout hned na zacatku nebo az na konci? Nebudte pozeri. Je to o nicem a strasna nuda... (10.10.2017)

Film vynikajúci vo svojej jednoduchosti a priamočiarosti, pričom sa tu nezabúda ani na jemný odtieň čierneho humoru, hlavne k záveru. O strate ideálov, ktoré niekedy môžu mať až zničujúci dopad... Kaurismäki tu neponechal nič náhode, celá pointa akoby také sumarizovanie, je zaspievaná ešte aj v poslednej pesničke. Výborná vec. 80/100 (13.03.2016)

Achich ouvej, tohle je tak žalostný film... Tedy nemyslím žalostně špatný, ale žalostně smutný. Při jeho sledování mám podobný pocit, jako kdybych se měl smát u komedie o brutálním týrání nějakých roztomilých chlupatých a okatých zviřátek a po celou dobu si v duchu prozpěvuju s Johnem Lennonem: "Aaah, look at all the lonely people..." Božská Kati Outinen se svým nekonečně smutným čumáčkem je jako stvořená pro podobné šílené role v Kaurismäkiho filmech. Umí sice zahrát i mrchu, jak předvedla ve Stínech v ráji, ale ťunťovité buchty jí jdou ještě líp. To, jak trpělivě pracuje v monstrózní sirkárně, to, jak po osamělých večerech poslouchá cizí řeči v rádiu... A moc se mi líbí, že se sebou nenechá stále jen nevybíravě orat a ukáže taky nakonec svoje zuby - její pomsta chutná po jedu na krysy a já jí bezvýhradně žeru. Možná můj nejmilejší Kaurismäkiho film. (11.02.2015)