Stíny v ráji (festivalový název)

Ve snímku Stíny v ráji přivádí autor poprvé na scénu svého typického hrdinu, respektive ústřední milostný pár. Samozřejmě pokud si stanovíme jako určující kritérium, že se musí jednat o Kaurismäkiho autorský projekt, tj. že se výrazně podílel na vzniku scénáře. Ani debut Zločin a trest, kde se jedná o osobitou adaptaci románu Fjodora Michajloviče Dostojevského, ani druhý celovečerní film Calamari Union, v němž nacházíme skupinu ústředních postav načrtnutých spíš formou karikatury, není možné do takto stanoveného okruhu zařadit, ačkoli některé z konstant režisérova tvůrčího stylu se výrazně projevují již zde.
Není náhodou, že ústřední milostný pár hrají Matti Pellonpää a Kati Outinenová, režisérem nejčastěji obsazovaní herci. Pellonpääho Nikander pracuje v Helsinkách jako popelář. Bydlí v nepříliš zachovalém bytě a jezdí ve starším autě. O moc víc se o něm nedozvíme. Upoutá snad jen jeho netečnost, z níž ho částečně vyvede seznámení s prodavačkou Ilonou, životem notně otřískanou ženou, která umí najít východisko z každé situace. Tím se pro ni dočasně stávají Nikanderem osobitě projevované city.
Některými filmovými kritiky a historiky bývá upozorňováno na blízkost Kaurismäkiho filmů, jejichž osu tvoří milostný příběh, se specifickými melodramaty kontroverzního německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera. Určitě jde o zajímavý postřeh, i když je třeba zdůraznit, že finský režisér ani zdaleka neakcentuje ve svých filmech politickou výpověď a kritiku daného stavu. Politická situace tvoří spíše určitý (determinující) reliéf pro úvahy o povaze mezilidských vztahů v dnešní době a o možnostech vzájemného porozumění či pochopení.
Ve filmu Stíny v ráji autor snad ještě výrazněji než v jiných filmech tematizuje milostný vztah dvou lidí. Zcela antiiluzivně vnímá možnost sblížení dvou lidí za účelem společného života jako nepřetržitý proces. Nedopouští se ovšem prvoplánového moralizování. Velmi dobře si totiž uvědomuje komplikovanost a mnohovrstevnatost lidské osobnosti, především když vstupuje v interakci s jinými osobnostmi. Jedinec se někdy může cítit sám, ale vlastně nejsme nikdy sami. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)