Bohémský život
-
Vie de bohème, La
-
Das Leben der Boheme
(Německo) -
Bohemernas liv
(Švédsko) -
Boheemielämää
(Finsko) -
Bohémsky život
-
The Bohemian Life
Drama
Francie / Německo / Švédsko / Finsko, 1992, 100 min
Režie:
Aki KaurismäkiObsah
-
Nezávislý finský tvůrce Aki Kaurismäki se ve filmu opírá o román "Ze života pařížské bohémy" (1851) francouzského spisovatele Henriho Murgera (1822-1861), jenž byl rovněž předlohou Pucciniho opery Bohéma. Spisovatele Marcela, albánského emigranta Rodolfa, který se zabývá malováním, a hudebního skladatele Schaunarda spojuje pouto přátelství a věrnost múzám. Potloukají se po levných pařížských bytech, občas mají nouzi, někdy blahobyt, jindy se těší přízni hezkých dívek. Chvíle bezstarostnosti končí, když Rodolfa spoutá láska k hezké Mimi; ta však nedokáže věčně snášet chudobu. Odejde od milence, po čase se však vrátí smrtelně nemocná. Malíři zůstává zase jen umění a jeho přátelé...
Konstatování, že bohéma je na tom v každém čase a místě stejně, opírá režisér o křiklavě "operní" melodramatický příběh, balancující v jeho podání na jemné hranici mezi vážností a sarkasmem. Vzniklý kontrast dodává vyprávění zvláštní osobitý půvab, přesto je však černobílý snímek poněkud výlučnou "bohémskou" záležitostí, jež potěší zejména vyznavače filmového umění. Vedle režisérových kmenových herců (Matti Pellonpää, Kari Väänänen) se ve filmu objeví Jean-Pierre Léaud a v malých rolích známí režiséři Samuel Fuller a Louis Malle. Film získal cenu FIPRESCI na MFF V Benátkách roku 1992. (oficiální text distributora) -
Pojem bohéma prý vznikl ve Francii jako pojmenování způsobu života kočujících cikánů. Francouzi údajně určili místo původu tohoto etnika v Čechách, tedy v Bohemii. I tímto absurdním způsobem tedy vstoupili Češi do mezinárodního kontextu. Tím ovšem česká stopa ve filmu mizí. Na druhou stranu nemůžeme Akimu Kaurismäkimu ani náhodou vyčítat, že by o České republice nic nevěděl, nebo že by k ní byl netečný. Důkazem mohou být např. filmy Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše a Drž si šátek, Tatjano. V nich Česká republika figuruje především jako turistická destinace spojená s možností vesele holdovat alkoholu.
Do Paříže druhé poloviny 19. století, kde se označení bohéma začalo opravdu pravidelně užívat, je situován děj stejnojmenného románu Henri Murgera, předlohy pro Pucciniho operu Bohéma. Z tohoto literárního díla čerpá inspiraci také Kaurismäki, ale pro něho je zcela typické, že nejde cestou věrné dobové rekonstrukce, především pokud jde o kulisy a dekorace. Jeho Bohémský život se dle dobových indicií odehrává v současné Paříži, postavy ale vyznávají hodnoty odpovídající literární předloze a podle toho také jednají.
Ačkoli jako ústřední postava filmu bývá zmiňován sochař Rodolfo (ztvárněný takřka nezbytným Mattim Pellonpää) a konec filmu tento výklad jen posiluje, dá se u tohoto snímku mluvit o skupinovém hrdinovi. V tomto případě jde o trojici přátel, tvořenou již zmiňovaným Rodolfem, spisovatelem Marcelem a skladatelem Schaunardem. V určitých obdobích se k nim ještě připojuje Rodolfova milenka Mimi. Žijí spolu v bohémském stylu od jednoho dne ke druhému, od jedné výplaty ke druhé. Důležitější než peníze a materiálno vůbec je intelektuální důstojnost motivovaná povzneseností nad starosti běžného života. Nejen umění pro umění, ale život jako umělecký akt.
V Kaurismäkiho spíše laskavém pohledu na postavy jeho filmů necítíme ovšem jen sympatie. Jsou to právě ženské figury, které poskytují korigující náhled na zběsilý život ústřední trojice. Ona vznešená revolta je nahlížena jako krásné fanfarónské gesto, které vždy jednou skončí, dosti často velkou osobní tragédií. A bez ní by neexistovala tragikomedie a ani Kaurismäkiho filmy. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (39)
-
Matty
Třebaže situovaný do francouzské metropole, je Bohémský život excelentní ukázkou charakteristického rukopisu předního finského režiséra. Teskná atmosféra. Dlouhé, černobílé a převážně statické záběry, v nichž nenadbývá jediný objekt. Zámlky, zatmívačky a sem tam probleskující humor. Namísto plynulého toku vyprávění osamocené výjevy (netočit Kaurismäki takto obvykle, důvod bychom mohli hledat v Murgerově literární předloze, která vycházela na pokračování jako řada epizod ze života pařížských bohémů). Prázdná místa mezi nimi si musíme doplnit sami. Herci, kteří s kamennými tvářemi odříkávají věty, jejichž sdělení je absurdně prosté a přímé („Došla mi káva, ale udělám polévku“), nikoli zašifrované v mnohoznačných metaforách. Postavy se nezdržují zdvořilostními frázemi, mluví k věci, což si lze vysvětlit jejich bohémskou povahou. Žijí pro přítomný okamžik. Jednotlivé scény jsou jako věty zbavené nadbytečného slovního plevelu. Podobný minimalismus bychom našli v díle Jarmusche nebo Bressona, k němuž Kaurismäki v jeden moment odkazuje (kapsář), Bohémský život je ale nostalgičtější a tak nějak příjemně smutný. Problémy svobodného života Kaurismäkimu neslouží k jízlivé kritice sociálních poměrů, nejsou na druhou stranu ani pohádkově zjednodušené. Režisér před vážnými otázkami neuhýbá, ani se nevyžívá v jejich rozpitvávání. Vážné je v jeho filmech přítomné stejně prostě a samozřejmě jako to nevážné (trochu v duchu Špátova „rozumem pesimista, srdcem optimista“) a záleží na nás, čemu budeme přikládat větší váhu. Na základě toho se dá závěr filmu vykládat jako definitivní rezignace na ideály, stejně jako nadějeplné vykročení novým směrem. 80%(12.3.2012)
-
Marigold
Hrdá, ale bolestná bída. Soucit i marnivost. Překrásná rapsodie o nuzných "umělcích", jejichž největším uměním je sám život -- slušný, bezpodmínečný, obřadný v každém taktu. Zřejmě nejtragičtější Kaurismäkiho film (pokud zapomeneme na loňský Le Havre) a též jeden z jeho režijních vrcholů.(14.3.2012)
-
Flipper
Kaurismäki-ho dráma o bohémoch si zakladá nie na motíve veselosti, bezstarostnosti a tvorivosti ako bohémovia v muzikály Rent, ale na jej odvrátenú stránku. Jedná sa tu o nemajetnosť, problémy, opovrhovanie a pritom hľadenie si vlastného šťasti a pochopenia sveta. Hrozný nádych Jarmushovosti a minimalizmu by bol dokonale zvládnutý, keby ho robil Jarmusch. Kaurismäki však mal ostať pri svojich osvedčených komédiách, lebo humor je tu ťažko čitateľný a treba ho hľadať. Pričom paradoxne humor a absurdita je v Jarmuschovi ústredným motívom, ktorý je oveľa výraznejší. Stávka na atmosféru smútku, kde za celý film dostaneme len pár úsmevov môže pôsobiť jednoliato a keď sa divák naplno neprenesie do atmosféry, začne film pôsobiť negatívne. Akoby nás od začiatku pripravoval na fatálny záver, ktorý však nerozlišuje zábavnú a smutnú stránku života... Hold to je Kaurismäki, ktorého paradoxne preslávili filmy o Leningradských kovbojoch, kde bola atmosféra a humor aplikovaná presne na mieru. Každopádne som ten veseljší človek, preto takáto čistá depresivita mi nesadla, aj keď má svoje opodstatnenie.(28.11.2009)
-
Ruut
Není tu důležitý děj, ale nálady, v nichž se hlavní postavy nalézají. V lenivém otloukání času si trojice přestárlých seladonů sní svou iluzi o uznání, slávě a podnikání. Výsledkem je typický Kaurismaki, jak jej my - jeho fanoušci - milujeme.(22.2.2012)
-
Payushka
Nešťastná parta bohémů se snaží za každou cenu žít po svém. Jenže jak jim naruší jejich běžné počínání žena, která navíc brzy onemocní, jako by tihle pánové začali postupně dospívat. Dojde jim, že ač se můžou sebevíc přetvařovat, peníze jsou holt potřeba (a dá se za ně koupit i zdraví). Kaurismäkiho černý humor nemusí být každému blízký a černobílé zpracování působí v dnešní době netradičně a některé diváky může uspávat, Bohémský život ale pořád patří k tomu nejlepšímu z režisérovy tvorby.(30.5.2012)
-
Jordan
zbožňujem kaurismäkiho rukopis, jeho humor, cynický nádych, ktorý dokáže spojiť s nodtalgickým pohľadom na svet a vytvoriť tak unikátnu atmosféru a "štýl", zbožňujem jeho hercov a celú tú "divne" nasvietenú divadelnú štylizáciu;(2.4.2012)
-
Iggy
Na to, jak dlouho a hodně jsem se na Kaurismakiho Bohémský život těšil, jsem byl trochu zklamaný. Chybělo mi o něco víc humoru a o něco víc Jeana-Pierra Léauda. Matti Pelonpää jako horkokrevný albánský malíř samozřejmě nemá chybu stejně jako několik dalších dokonalých momentů – hrob Henryho Murgera, „nádraží“, závěrečný záběr nebo krátký záběr trojice bohémů v jejich autíčku se stírajícími stěrači.(13.4.2009)
-
Orvokki
Presne ako tvrdí sochoking, scéna s kabátom je vrchol inteligentného humoru. Kaurismäki sa jednoducho nezaprie, filmy robiť vie a je jedno či vo Fínsku, Veľkej Británií (I Hired a Contract Killer), Portugalsku (Bico z Visions of Europe) alebo Francúzsku. A knižku "Ze života pařížských bohémů" si určite zoženiem.(18.9.2010)
-
Deschain
Sorry Aki, posledných asi 5 minút som prespala a áno, bolo to tvojím filmom. Z trojice "bohémskych" umelcov mi bol najsympatickejší Rodolfo ale aj keď som sa snažila, príbeh ma vôbec nezaujal. Peniaze prišli, peniaze odišli, ženy prišli, ženy odišli, ale umelci ostávajú temer nedotknutí udalosťami. Plusové body idú určite humoru, naozaj podarený, ale tak ako tá pani v strednom veku o pár radov nado mnou som sa nebavila. (Lumiére - 1.4.2012 - Febiofest)(1.4.2012)
-
Tatatranka
Bohém, bohem obdařený: uměním, klidem a dětskýma očima. Bohémství, kultura polobožských bytostí žijích v Bohémii - se schnoucími květinami, rámy, knihami a torzy pián. Žijí a umírají po kráse.(31.12.2008)
-
asLoeReed
O tomto filmu mluví John Hurt v novém Jarmuschově filmu Hranice ovládání a právě jasný vliv Jarmuschových krátkých Káv a cigaret (v černobílé kameře apod.) a celého aroma jemných pofrancouzštělých poklidů a se stylem melancholií je cítit v Kaurismäkiho adaptaci románu Henriho Murgera, na jehož, spisovatelův, hrob neopomenou postavy tohoto filmu zavítat a vzdát hold. Je to ten "velice pěkný finský film, adaptace oné knihy," jak Hurt u Jarmusche odkazuje a má ve všem pravdu, protože i pes se jménem Baudelaire nebo nová skladatelova hudební kompozice jsou k tomu bonusem a dílo má svůj šarm. A tak jsem z filmu jen z jedné věci smutný, a to z mého oblíbeného herce Jeana-Pierra Léauda, neboť ten je tu taky smutný, i když výborný, ale již zestárl ve tváři:/(15.9.2009)
-
MarJel
Bohémský život je především geniální komedie. To, co se Kaurismaki naučil ve svých předešlých filmech, zde naplňuje každou sekundu filmu. Humor zde pramení z "dementních" dialogů (v extrémně přesné, ve výsledku vtipné francouzštině), z elipsovitého střihu, z reakcí tří hlavních postav na dané situace, z celkové nadsázky. Vše v geniální černobílé kameře a ve velmi pečlivém a promyšleném rozzáběrování. Je zde cítit vliv Roberta Bressona ("minimalismus"), možná inspirace Bertrandem Blierem (humor) a tipuji i odkazy na filmy Andreje Tarkovského (pes - především v poslední scéně). Obdivuji, s jakou samozřejmostí mluví Kaurismaki tímto filmem o přátelství, o lásce, o práci a celkově o našem pobytu na tomto světě. Bohémský život je pro mne jedním z těch filmů, který mění pohled na kinematografii a zároveň, zvlášť kvůli humoru, je to až nečekaně kultovní záležitost! http://www.youtube.com/watch?v=5qXkV1e6yZY(24.6.2011)
-
sochoking
Tento film je vrcholom výkvasníctva ! Všimnite si v 22. minúte týpka v pravom hornom rohu s cigou v hube jak mydlí na to bongo . No to je nenormálna jebááá ... !!! A tiež by som rád upozornil na príhodu s kabátom , ktorú považujem za vrchol inteligentného humoru ! V Kaurismäkiho filmoch vždy nachádzam útechu . Je mi jasné , že človek niektoré situácie u Kaurismäkiho nerozdýcha a má chuť si to radšej hodiť po prezretí , ale mňa to iba utvrdzuje v tom , že ešte nie som v prdeli ako jeho hrdinovia a preto i toto dielko bolo balzámom na moju dušu ! Poučenie dňa : Všetko v klíííídku a hlavne sa neposrať !(15.9.2010)
-
pevico
Být umělec není nic jednoduchého..občas se něco podaří, ale daleko častěji hledáte cestu k úspěchu..a vydat se na křižovatce tou správnou cestou dá zabrat, obzvláště když máte na starosti ženu a chlast..(30.5.2011)
-
Hwaelos
Bohémský život je ryzí komedie s těžko uchopitelným, inteligentním humorem, která vypráví příběh tří umělců, kteří jsou více než skutečnými charaktery, modelovými zástupci svých profesí. Velmi potěší účast dvorního Käurismakiho herce Matti Pellonpää, i Truffautova oblíbence J.-P. Léauda. Co je však na filmu ještě zajímavější je zajímavý střet několika fikčních světů, mezi nimiž snímek obratně balancuje. Svět hlavních postav odkazuje k době modernismu konce 19. století, případně i nastupující avantgardy. Samotné uskupení tří hlavních hrdinů je - jak už jsem řekl v úvodu - symboli(sti)cké a jejich život je většinu doby impresionisticky nereálný, vytržený od pozemských, přízemních starostí. Strasti hrdinů nejsou opravdu zažívány, jen proplouvají okolo anachronického vakua jejich životů. Přesto divák cítí, že všude okolo koexistuje dobově současný, běžný svět plný ryze světských a sociálních problémů. Bublina světa prvního praskne těsně před koncem snímku, když děvče malíře Rodolfa, Mimi, smrtelně onemocní a vnější a vnitřní fikční svět se prolne. V tu chvíli se umělci začnou zbavovat symbolů své bohémy (čti: symbolů vnitřního, anachronického světa), aby jí mohli zaplatit nemocenskou péči. V tu chvíli logicky mizí i komediální nadnesenost a po skončení projekce v divácích zůstává hořká stopa po nečekaném dopadu smutné a syrové reality. Možná se někdo tak neobvyklým koncem komediálního filmu cítí podvedený. Mě osobně takováhle narativní libůstka nadchla.(9.8.2011)
-
Terva
Došla mi káva, ale udělám polívku...........................(2.3.2012)
-
-Ravee-
První film, kde mě Kaurismäki oslovil.. Z příjemně atmosferického prostředí Paříže divákovi předkládá melancholickou a beznadějně laďenou poctu bohémství, kterou protkal velmi suchým a místy až černým humorem.. Ačkoli mi Kaurismäkiho styl pořád nesedí (herectví stále prkenné a dialogy trochu váznou - i když zde jsou postavy o něco živější než v jiných filmech tohoto svérázného Fina), do tohoto dramatu vcelku sedí.. Bohémové jsou zachyceni velmi věrohodně a jejich vnímání světa, kde krása a síla duševních prožitků je to pravé bohatství, je zde předloženo úžasně.. Vizuálně zde lze navíc zachytit pár opravdu skvostných filmových obrazů.. I tak jsem se ale místy nudil, některé pasáže byly zbytečně natahovány a jejich smysl byl velmi mlhavý.. Nakonec tedy dávám jedny z mých nejslabších 4*, které jsem kdy dal..(21.4.2010)
-
Sandiego
Je to divné, ale Aki mi připadá jako nejfrancouzštější režisér současnosti. Je až neuvěřitelné jak umí popřít svoji severskou náturu (které v jiných filmech dává plný průchod) a naladit se na melancholičtější a nostalgičtější strunu s vánkem sladké Francie a pověstného "savoir de vivre". To však neznamená, že by vznikl snímek lehký či spontánní, naopak vzniklo pomalu plynoucí dílo naplněné smutkem, deziluzí a přesto vše převyšující touhou žít. Aby byl její spodní proud zachycen, je třeba jen mít tu pravou náladu a přistupovat ke snímku otevřeně, s ochotou i trochou trpělivosti naslouchat. Naštěstí nádherné a mnohdy citační obrazy samy o sobě dokážou podmanit a napomoci vstřícnému kroku - například scéna odjezdu vlaku na nádraží je jednou z nejkrásnějších vizuálních kompozicí postmoderního filmu.(15.10.2011)
-
hygienik
Videl som 4 Kaurismäkiho filmy a pri tomto som sa prvýkrát poriadne nudil. Parížske prostredie mu nedovoľovalo naplno rozvinúť jeho obľúbenú tému. Konflikt jednotlivca so sebou samým a spoločnosťou. Jeho zachytenie severskej atmosféry a smútku v duši bez slov, bolo v tomto filme nahradené zbytočnými dialógmi a na jeho pomery i na škodu filmu veľkým počtom hlavných hrdinov. Skrátka, nedám dopustiť na muža bez minulosti a rád by som si pozrel od neho pre zmenu aj nejakú komédiu. Možno by to stálo za to.(5.2.2008)
-
dormouse
Můj první Kaurismakiho film byl Muž bez minulosti a zcela si mne podmanil. Ale Bohémskyý život mne srazil na kolena. Absolutně suchý humor, sušší než suché martini, asi nebude každému vyhovovat, ale já se v něm cítím jako doma. To dohromady s celkově melancholickým a tragickým příběhem z filmu udělalo v mých očích bezkonkurenční jedničku.(5.6.2008)
