Bohémský život
-
Vie de bohème, La
-
Das Leben der Boheme
(Německo) -
Bohemernas liv
(Švédsko) -
Boheemielämää
(Finsko) -
Bohémsky život
-
The Bohemian Life
Drama
Francie / Německo / Švédsko / Finsko, 1992, 100 min
Režie:
Aki KaurismäkiObsah
-
Nezávislý finský tvůrce Aki Kaurismäki se ve filmu opírá o román "Ze života pařížské bohémy" (1851) francouzského spisovatele Henriho Murgera (1822-1861), jenž byl rovněž předlohou Pucciniho opery Bohéma. Spisovatele Marcela, albánského emigranta Rodolfa, který se zabývá malováním, a hudebního skladatele Schaunarda spojuje pouto přátelství a věrnost múzám. Potloukají se po levných pařížských bytech, občas mají nouzi, někdy blahobyt, jindy se těší přízni hezkých dívek. Chvíle bezstarostnosti končí, když Rodolfa spoutá láska k hezké Mimi; ta však nedokáže věčně snášet chudobu. Odejde od milence, po čase se však vrátí smrtelně nemocná. Malíři zůstává zase jen umění a jeho přátelé...
Konstatování, že bohéma je na tom v každém čase a místě stejně, opírá režisér o křiklavě "operní" melodramatický příběh, balancující v jeho podání na jemné hranici mezi vážností a sarkasmem. Vzniklý kontrast dodává vyprávění zvláštní osobitý půvab, přesto je však černobílý snímek poněkud výlučnou "bohémskou" záležitostí, jež potěší zejména vyznavače filmového umění. Vedle režisérových kmenových herců (Matti Pellonpää, Kari Väänänen) se ve filmu objeví Jean-Pierre Léaud a v malých rolích známí režiséři Samuel Fuller a Louis Malle. Film získal cenu FIPRESCI na MFF V Benátkách roku 1992. (oficiální text distributora) -
Pojem bohéma prý vznikl ve Francii jako pojmenování způsobu života kočujících cikánů. Francouzi údajně určili místo původu tohoto etnika v Čechách, tedy v Bohemii. I tímto absurdním způsobem tedy vstoupili Češi do mezinárodního kontextu. Tím ovšem česká stopa ve filmu mizí. Na druhou stranu nemůžeme Akimu Kaurismäkimu ani náhodou vyčítat, že by o České republice nic nevěděl, nebo že by k ní byl netečný. Důkazem mohou být např. filmy Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše a Drž si šátek, Tatjano. V nich Česká republika figuruje především jako turistická destinace spojená s možností vesele holdovat alkoholu.
Do Paříže druhé poloviny 19. století, kde se označení bohéma začalo opravdu pravidelně užívat, je situován děj stejnojmenného románu Henri Murgera, předlohy pro Pucciniho operu Bohéma. Z tohoto literárního díla čerpá inspiraci také Kaurismäki, ale pro něho je zcela typické, že nejde cestou věrné dobové rekonstrukce, především pokud jde o kulisy a dekorace. Jeho Bohémský život se dle dobových indicií odehrává v současné Paříži, postavy ale vyznávají hodnoty odpovídající literární předloze a podle toho také jednají.
Ačkoli jako ústřední postava filmu bývá zmiňován sochař Rodolfo (ztvárněný takřka nezbytným Mattim Pellonpää) a konec filmu tento výklad jen posiluje, dá se u tohoto snímku mluvit o skupinovém hrdinovi. V tomto případě jde o trojici přátel, tvořenou již zmiňovaným Rodolfem, spisovatelem Marcelem a skladatelem Schaunardem. V určitých obdobích se k nim ještě připojuje Rodolfova milenka Mimi. Žijí spolu v bohémském stylu od jednoho dne ke druhému, od jedné výplaty ke druhé. Důležitější než peníze a materiálno vůbec je intelektuální důstojnost motivovaná povzneseností nad starosti běžného života. Nejen umění pro umění, ale život jako umělecký akt.
V Kaurismäkiho spíše laskavém pohledu na postavy jeho filmů necítíme ovšem jen sympatie. Jsou to právě ženské figury, které poskytují korigující náhled na zběsilý život ústřední trojice. Ona vznešená revolta je nahlížena jako krásné fanfarónské gesto, které vždy jednou skončí, dosti často velkou osobní tragédií. A bez ní by neexistovala tragikomedie a ani Kaurismäkiho filmy. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (39)
-
Vančura
Báječný film. Hluboce dojemný a současně nesmírně zábavný - tolik vtipných dialogů v jenom filmu aby pohledal. Koukám, že je to Kaurismäkiho nejlépe hodnocený film na ČSFD, a vůbec se tomu nedivím. Je to filmařský majstrštyk par excellence, který směle každému doporučím. Mně osobně na tomto filmu přišlo mimo jiné pozoruhodné, že jsem po dobu celé projekce netušil, v jakém roce byl tento film natočen (či kdy se vlastně Kaurismäki narodil), a datoval jsem v duchu vznik filmu někam na konec 60. nebo začátek 70.let. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na konci zjistil, že se jedná o film z roku 1992! A poslední poznámka na závěr: postava Rodolfa má ve filmu psa se jménem Baudelaire, který je uvedený i v závěrečných titulcích pod svým skutečným jménem Laika, což mi přišlo jako nejlepší vtip na konec. A nyní s úžasem vidím, že Laika má dokonce i profi tady na ČSFD - nevycházím z údivu!(6.4.2012)
-
vitekpe
Legendarni nadhera od mistra Kaurismakiho, ktera neni pro kazdeho. Nic vic netreba dodavat.(28.2.2008)
-
dr.fish
Tímto filmem jsem uzavřel svou pouť Kaurismakiho filmografií a byl to důstojný závěr celé série. Opět jsem musel obdivovat jeho schopnost vyrobit příběh na několika metrech čtverečních. Přestože se ve filmu vůbec nic neděje, není nudný a postavy jsou velmi zajímavé až zábavné. Ne každý to skousne, já měl ale pocit, že se dívám na klasiku každou minutu filmu. Musím říci, že mne víc oslovil Muž bez minulosti a Drž si šátek, Tatjano , ale tohle je třetí místo jak vyšité.(16.3.2011)
-
NeosinneR
[Letní filmová škola 2011, Uherské Hradiště] Veľa, priam hafo super scénok, ktoré spolu vytvorili úžasný film. Čo ma však prekvapilo, boli až veľmi jednoduché dialógy a absolútne neutrálne tváre hádam všetkých hercov. Na úvod LFŠ 2011 však vynikajúce.(22.7.2011)
-
farmnf
Aki mě zase dostal. Mě to bylo podezřelé, že film z roku 92 je černobílý. A pak tam nastoupili ti týpci. Malíř, spisovatel a skladatel. Paříž se magicky oděla do hávu padesátých let. Ženy naznaly, že od těch radši dál, smrdí frankem. A to je princip filmů, které se netváří jako veleumění ale zadřou se coby tříska do kůry mozkové. Tentokrát mě Jean-Pierre Léaud vůbec nenasral, stává se mecenášem inspirován svým vlastním portrétem. No aspoň nic nepokazil.(23.3.2012)
-
Rumcajs
Nezapomenutelná scéna s taxikářem... :-)(29.10.2003)
-
neclovek
Očakával som melodrámu o skrachovaných existenciách a pravdupovediac som čakal že to bude nuda. Spočiatku sa to tak aj zdalo, ale postupne ako som sa dostával na vlnu filmu som si trojicu umelcov obľúbil a nejako mi tá celá pomalosť a nedejovosť začala dávať zmysel až som došiel k plnému hodnoteniu. Moje prvé stretnutie s Kaurismakim tak dopadlo výborne.(7.2.2009)
-
alanP
Tento film jsem viděl v brněnském kině Lucerna někdy v roce 2001. Bylo na něm tak 5 diváků. Zájem měla i trojice mladíků kolem 16 let věku. Prodavačka lístků je však odradila tím, když jim prozradila, že se jedná o černobílý, francouzský film z 30. let.(17.11.2008)
-
noriaki
Obrovské překvapení a pravděpodobně nejlepší Kaurismakiho film který jsem zatím viděl. Je to komedie tak suchá, až není jasné jestli vůbec jde o komedii a nebo tragédii. Pokud máte rádi inteligentní humor a došly vám filmy s Woodym Allenem, tak zkuste tenhle.(4.9.2011)
-
lenzi
Toto je najsmutnovtipnejší film všetkých čias. Niektorí sa sťažujú na absenciu alebo nedostatok humoru, ale ja som ho tam našiel požehnane.(27.6.2010)
-
hero_bk
Dalo by se říct, že typickej Kaurismäki. Akorát že o hodně vtipnější než normálně! Druhý nejabsurdnější Akiho film, hned po Calamari Union.(22.3.2012)
-
Jendouch
Melancholická bomba, která pomocí minimálních prostředků dosáhne maximálního prožitku. Kaurismaky v nejlepší formě.... (a báječně smutné oči Matti Pellonpaa)(1.1.2003)
-
Fosgo
Svérázný a zajímavý převod literární klasiky 19. století do života současnosti. Tvořit a žít je krédo tří umělců, kterým nejde jen o kvalitu tvorby a kreativitu, spíše touží po jistotě i radosti. Bohémové hledají přátelství žen, shánějí peníze, čekají na ocenění. Běžný život je sice odpuzuje ale i v nich je potřeba trocha měšťáctví .... Kaurismakiho filmový svět je o lidech drobných, neprůrazných a fatálních, vytvářejících si vlastní světy, zároveň jsou tito nehrdinové odměňováni nadějí. Atmosféra filmu je pošmourně šedivá a smutná, pozorovat na plátně lze divné sociálno a postavy umanutě své, dělníky umění, o kterých již skoro nikdo nepíše a netočí. Černobílá filmová paráda.(25.3.2009)
-
kedluben
kaurismaki je pro mě symbolem. symbolem neotřelé tvorby, nápadu, podmanivé atmosféry a prazvlaštní estetiky... ale tenhle film (už když jsem si ho pouštěl tak jsem si říkal, že na něj nějak nemám náladu) jsem se nudil, usínal, zíval. a různě trápil. ta paříž mě nebavila... ty typy lidi jsou ale neokoukatelný!! příště si ale určitě zase jeho film užiju, protože ho mám prostě rád:o)(30.4.2008)
-
astrain
Myšlienka dobrá, herci dobrý, atmosfére tiež....ale proste nuda...neuveriteľná nuda (aj keď niktoré scény si zaslúžia zapamätanie). Asi je to proste vec vkusu. "Jarmushovský" nádych filmu proste nie je môj štýl.(20.12.2010)
-
Jack.Pott
Bohémský život je hodně legrační a hodně tragický, ačkoli jsem se nesmál ani neslzel. Trojice zneuznaných umělců vůbec nepoužívá mimiku; spisovatel, hudebník i malíř se neustále tváří smrtelně vážně. A to je nejspíš skutečná poloha filmu. Rodolfo sice začne pracovat jako dělník, aby zabezpečil svou lásku, vlastně jí ale může zaplatit pouze důstojnou smrtelnou postel. Kdo chce zůstat skutečně svobodný, musí zároveň zůstat sám, respektive pouze s dalšími zbloudilými bohémy, alkoholem a vlastní kreativitou.(9.1.2012)
-
Biopler
Ciernobiela tragikomedia, v ktorej ukazal Kaurismaki ako dokaze rezirovat. Vyber bohemov uz nemohol byt ani lepsi, interiery parizskych bytov bezchybne naaranzovane a samotne mestske ulicky a bary dotvarali spravnu atmosferu. Vytknut mozno len neuchyteny zaver a jeden hluchy koniec sceny, ktora predchadza buducemu vystupeniu Rodolfa z trabantu DDR.(31.3.2012)
-
Dionysos
Že Malevičův "Černý čtverec na bílém pozadí" zasadil smrtící ránu malířství jako takovému? A že to malíř Rodolfo přiznává? A že i tak stále pokračuje v malování? Tomu se zase říká láska k tvorbě jako takové, láska, jež mají všichni hlavní hrdinové více než dost, neznamená to však, že již nezbylo místo pro lásku lidskou. Z života v bezčasovosti je dokáže vytrhnout jen, když se ozve okolní svět, a to v podobě peněz, z nichž (naneštěstí) musí čerpat existenční prostředky i umělci. Vtipné, melancholické a v závěru i sladkohořké nahlédnutí do života tří mužů, jež mohli žít před 150 lety i včera.(16.4.2012)
-
Melancolie
človek by čakal viac. Kniha totiž ponúka oveľa viac slastných pôžitkov Paríža omáčaných v horkej poleve. Potešilo ma vlastne len to trojkolesové auto, hrob Murgera a scéna na nádraží, kde vidíme len tiene vagónových okien s fajčiacimi cestujúcimi v klobúkoch.(1.2.2012)
