Reklama

Reklama

Česká divadelní režie: Miroslav Macháček

(TV film)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Portrét velkého českého režiséra a herce, spolutvůrce celé jedné epochy Národního divadla v Praze. Miroslav Macháček (8.5.1922 – 17.2.1991) patří ke stěžejním osobnostem naší moderní divadelní scény. V letech 1945–48 studoval herectví na pražské konzervatoři a první polovinu padesátých let strávil v hereckém angažmá divadla v Pardubicích, Realistického divadla v Praze a Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, s nímž jsou spjaty i jeho režisérské začátky. V letech 1956–59 působil jako herec a režisér Městských divadel pražských a roku 1959 vstupuje do činohry Národního divadla. Pro přední českou scénu tvořil, ačkoliv mu její vedení nebylo vždy nakloněno, až do své smrti. V inscenacích a rolích usiloval o uměleckou výpověď o člověku, svědčící o kvalitě charakteru jedince, smyslu a hodnotě jeho konání. Jako režisér využíval vizuální metafory a uplatňoval smysl pro ztvárnění velkého jevištního prostoru jako nositele významu. Jeho herectví bylo antiiluzivní, s výraznou ironií, skepsí, sžíravým humorem. Přemýšlivý přístup k postavám a psychologické ponory do děl klasiků (jak uvidíme především na příkladu slavné inscenace Naši furianti) způsoboval silnou společenskou rezonanci jeho inscenací a byla období, kdy Macháček měl divadelní jeviště zapovězeno či pod nesmyslným nátlakem nebyl schopen tvořit.

I přes obtížné podmínky vytvořil řadu inscenací, jež se již v době svého uvádění staly legendárními: Třetí přání (V. Blažek, 1958), Půlnoční mše (P. Karvaš, 1959), Poprask na laguně (C. Goldoni, 1961), Oidipus vladař (Sofokles, 1963), Ze života hmyzu (K. a J. Čapkové, 1965), Novokřtěnci (F. Dürrenmatt, 1967), Jindřich V. (1971), Naši furianti (1979), Vévodkyně valdštejnských vojsk (1981), Hamlet (1982), Smutek sluší Elektře (1987). Neméně působivé byly i jeho nezapomenutelné role: Koch (E. M. Remarque, Poslední dějství – 1958), Tybalt v Romeovi a Julii (1963), Macbeth (1969), První herec a Duch Hamletova otce v Hamletovi (1982), Svidrigajlov ve Zločinu a trestu (1966), Luka v Gorkého hře Na dně (1971), Prochor v Gorkého Vasse (1986), Váňa ve Strýčkovi Váňovi (1990). Hostoval v Činoherním klubu a sugestivní stopu zanechal i na filmovém plátně. (Česká televize)

(více)

Reklama

Reklama