Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ve vlastní produkci natočil americký režisér Elia Kazan autorský film, v němž zužitkoval vlastní zážitky. Vypráví o obtížné cestě mladého Řeka Stavrose, pocházejícího z turecké Anatolie, za vysněným životem v Americe, o anabázi plné ústrků a útrap, kterou však živí jediné - touha vymanit se z chudoby a bezprávného postavení. Aby se již nemohlo opakovat, že bude po protiarménském pogromu uvězněn, protože chtěl odnést odnést tělo zabitého přítele. Ale i vstup do vysněné Ameriky pokrývají chmury: neurvalé chování imigračních úředníků dává tušit, že ani tady jej nikdo s otevřenou náručí nečeká. Přesto v náhlém pohnutí kleká na zem své nové vlasti a líbá ji... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (28)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Winston Churchill svojho času vyhlásil, že veľké štáty sa správajú ako gangstri a malé ako prostitútky. Veľké štáty v záujme svojich veľmocenských ambícií páchajú veľké svinstvá a ešte aj zakazujú o nich malým štátom hovoriť. Turecko je žiarivým príkladom štátu, ktorý spáchal genocídu na Arménoch a dodnes zakazuje o nej hovoriť. Najnovšie sa tlačí do Sýrie, Kurdov označuje za teroristov, a kto by chcel ich "operáciu" nazvať inváziou alebo agresiou, nech počíta s tým, že pustí do Európy milióny migrantov. Kazan prežil turecký útlak a v tomto filme chce ho vykresliť podľa vlastných skúseností. Nemožno mu zazlievať, že dáva do filmu toľko emócií, ani že to prehnal s jeho dĺžkou. Ale tiež nemožno zazlievať divákom, akým som aj ja, že jeho filmu nedajú plný počet hviezdičiek, aj keď ide o kvalitný film. ()

Tsunami_X 

všechny recenze uživatele

Kazan to dost hrubě přepálil s délkou a to zejména díky vlastní přemrštěné iniciativě, které se sice nelze moc divit, ovšem i tak je zde „o hodně více stopáže, než se dá ustát“ notně na škodu. Sugestivní je spíše první polovina, která svým až dokumentaristickým ztvárněním předkládá obraz života podobný Žalozpěvu stezky i když ani zdaleka nedosahuje jeho feelingu. Popravdě nechápu, zda k získání ocenění za výpravu tehdy stačilo vyjet do „vzdáleného evropského státu“ a natočit trochu panoramat. I když je v závěru racionální vystřízlivění vzhledem k předcházejícím minutám poměrně solidní, nemůže se film zbavit nánosu patosu, který se kupil po devadesát procent projekce. Mé veskrze nadprůměrné hodnocení je tak spíše za vykreslení dobových poměrů a solidní psychologii, která nemá oporu v hereckém osazenstvu, což zase na stranu druhou vzbuzuje dojem autenticity (hlavní představitel se neuvěřitelně snaží napodobovat Jamese Deana a jeho fyzická podoba mu v tom notně pomáhá). A ty emocionálně vypjaté scény snímané z křivých úhlů už mi u Kazana vážně lezou krkem. ()

Reklama

danecek24

všechny recenze uživatele

21. Zlatý Glóbus za rok 1963 - cena (2) - *Nejlepší režie - Elia Kazan, *Objev roku (herec) - Stathis Giallelis + nominace (6) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herec (drama) - Stathis Giallelis, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Linda Marsh, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Paul Mann, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Gregory Rozakis, Nejlepší film (podporující porozumění) - Elia Kazan ()

havLord 

všechny recenze uživatele

Režisér Elia Kazan diváka uvrhá do Turecka konce devatenáctého století, konkrétněji do zapadlé vesnice v Anatolii, kde bylo v tehdejší době vládnoucí tureckou vrstvou utlačováno především arménské etnikum. S historickými souvislostmi konfliktu je divák v úvodu obeznámen, nejsou však důležité. Podstatné je, že jsou základním kamenem příběhu v tom ohledu, že ten poslední pogrom na Armény je rozhodující pro definitivní uchýlení se hrdiny filmu, řeckého mladíka Stavrose, k řešení tamější situace emigrací do Spojených států. Co si od tohoto slibuje? Velmi neurčitý „nový začátek“. Co je pro to schopen udělat? S hlavou ještě horkou se zdá, že i to nejhorší. Mladíkovy naivní plány jsou však narušeny. I jeho otec, nejvyšší autorita početné rodiny, rozhodl jejich bydliště opustit. Prvním krokem tohoto plánu pověřil svého nejstaršího syna, kterým je právě Stavros. Ten novinkou není nadšen, ale autoritě svého otce a odpovědnosti na něj vložené se nevzpírá a vydává se tak s veškerým majetkem své rodiny na cestu do Istanbulu, kde by měl, spolu se svým strýcem, zapustit kořeny úspěšnému byznysu a do nového domova postupně přivést zbylé členy své rodiny. Jenže matčiny pochybnosti ohledně Stavrosovy schopnosti úkolu dostát nejsou zcela liché. Dlouhá cesta skýtá mnoho nástrah a setkání se vstřícným muslimem se chlapci stane osudným. Ukáže se, že jeho – ne snad dobrota, jako spíše neposkvrněnost, plachost, naivita, snad nebyla příliš překážkou tam, kde celý život vyrůstal, ale za posledním plotem své vísky se proti němu ihned obrací. A tak se nechá o všechen majetek obrat a ke strýci se dostává s největším vypětím sil. Tyto první lekce skutečného života mu však nestačí, respektive ponaučení z nich tvrdošíjně odmítá přijmout, spíše se ještě více uzavírá do sebe a upíná ke svému vzdušnému zámku. Avšak čím je zatvrzelejší, tím se Amerika zdá být vzdálenější. Po dalším zakopnutí konečně poznává, že po dobrém věci napravit nedokáže. Souhlasí tedy se strýcovým plánem oženit ho s dcerou zámožného Turka. Teď se sice hodně mračí, úsměv schovává pod knírkem, ale svou pravou povahu si stále zachovává, a ne zas tak hluboko uvnitř. Je tak docela deprimující sledovat, jak se v něm bije touha po Americe a hlas jeho svědomí, který ho rozhodně odrazuje od záměru podvést jeho nastávající, s celou její rodinou. Hlas jeho poctivého „já“ tak nakonec nedokáže dále ignorovat a ubírá se ke kompromisu, a Thomně poprvé vyjeví své skutečné pohnutky. Jeho bezprostřední upřímnost však způsobuje o to větší bolest. Nakonec ale pocit, který ve mně zanechal jeho příjezd do té dlouho toužené Ameriky, bylo dojetí. I Stavros sám na konci filmu připouští, že to v Americe není jiné. Ale že tam má člověk šanci. Jedním z poselství filmu může být: neztrácet naději, neboť ona sama je příslibem lepších zítřků. Vedle hlavní linie jsou ve filmu vyobrazeny další dobové reálie. Past chudoby – na Stavrosově revolucionářském příteli z istanbulských doků vidíme ten začarovaný kruh, kdy jsi-li chudý a poctivý, nemáš v tomto světě šanci na nějaké zlepšení. Jsi-li žena, nemáš ani žádná práva. Z těch pozitivnějších věcí také to, jak tehdy rodina fungovala. Když státní aparát nebyl tak rozplizlý a nesubstituoval svou sociální politikou příbuzenské vztahy. Rodina jednoduše neměla nikoho jiného, než sama sebe. Lze to vidět na příkladu onoho tureckého obchodníka, který sice velice řešil finanční etc. záležitosti svatby jeho dcery, avšak když už jednou bylo ujednáno, tetelil se štěstím při představě, jak bude celá jeho rodina sedět pohromadě, ženy mlčet když budou muži mluvit a jak bude všude kolem hromada dětí. A jeho štěstí už nemohlo být upřímnější. Ameriko, Ameriko je vynikající film, dvě a tři čtvrtě hodiny utekly jako voda. Ale tak to u filmů, které mají co říct, už bývá. () (méně) (více)

Han22 

všechny recenze uživatele

Ameriko, Ameriko je šíleně dlouhý film a chvílemi nudný. Nemá ani úžasné herce (víceméně neznámí lidi) ani nějak extra sympatického hrdinu. Je to "jen" vykreslení bídy a reality života řeckého národa na konci 19. století a jako takové nemá skoro chybu. Nikdo tyhle sociální dramata neuměl točit líp než Kazan a tady to znovu potvrdil. Utrpení pod Turky, pogromy, příšerná chudoba, otrocká práce za mizerné peníze ale i nezlomná řecká duše a touha jednoho mladíka dostat se do bájné země - Ameriky. Když po skoro třech hodinách přijíždí a dostane se na americkou půdu a políbí zemi, měl jsem na krajíčku. Nedá se říct, že by mě to na 100% strhlo, ale viděl jsem silný příběh z části dějin, o kterých jsem toho moc netušil. A stálo to za to. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama