Ameriko, Ameriko

21. Zlatý Glóbus za rok 1963 - cena (2) - *Nejlepší režie - Elia Kazan, *Objev roku (herec) - Stathis Giallelis + nominace (6) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herec (drama) - Stathis Giallelis, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Linda Marsh, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Paul Mann, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Gregory Rozakis, Nejlepší film (podporující porozumění) - Elia Kazan (11.01.2009)

America, America, se sice jeví jako kvalitní snímek, nicméně mu chybí zásadní vlastnost kvalitního filmu - zábavnost. Sledovat tento film je spíš utrpení a to nejen kvůli nelidské stopáži. Extrémní délka filmu totiž může být často pozitivem. Musí být, ale splněn onen zásadní předpoklad - film musí diváka bavit. (24.12.2009)

Moc hezky udělaná životopisná sága Elii Kazana. Ve filmu se kromě části životního příběhu slavného amerického režiséra dozvíme něco i o historii turecko-arménsko-řeckých vztahů. První půlhodina je trochu pomalejšího tempa, ale později se film rozjede a zbylé dvě hodiny se divák nenudí. Cestu mladého chlapce, který neměl kromě přitažlivého vzhledu vůbec nic, z malé turecké vesničky do Konstantinopole a pak až za oceán, do vysněné Ameriky, si nenechte ujít. (10.06.2020)

Sestříhat minimálně o půl hodinu nebo klidně o 60 minut a byla by to plná palba. Takto je film bohužel místy příliš utahaný a zdlouhavý. Ale vše vynahrazuje silný příběh, skvělá kamera a zobrazení dobových reálií. I přes svojí neúnosnou délku divák nad filmem nezlomí hůl, protože je zvědavý, jak to s hlavním hrdinou, těžce zkoušeným osudem, nakonec dopadne a jestli dosáhne své zaslíbené země. (10.07.2011)

Kazan to dost hrubě přepálil s délkou a to zejména díky vlastní přemrštěné iniciativě, které se sice nelze moc divit, ovšem i tak je zde „o hodně více stopáže, než se dá ustát“ notně na škodu. Sugestivní je spíše první polovina, která svým až dokumentaristickým ztvárněním předkládá obraz života podobný Žalozpěvu stezky i když ani zdaleka nedosahuje jeho feelingu. Popravdě nechápu, zda k získání ocenění za výpravu tehdy stačilo vyjet do „vzdáleného evropského státu“ a natočit trochu panoramat. I když je v závěru racionální vystřízlivění vzhledem k předcházejícím minutám poměrně solidní, nemůže se film zbavit nánosu patosu, který se kupil po devadesát procent projekce. Mé veskrze nadprůměrné hodnocení je tak spíše za vykreslení dobových poměrů a solidní psychologii, která nemá oporu v hereckém osazenstvu, což zase na stranu druhou vzbuzuje dojem autenticity (hlavní představitel se neuvěřitelně snaží napodobovat Jamese Deana a jeho fyzická podoba mu v tom notně pomáhá). A ty emocionálně vypjaté scény snímané z křivých úhlů už mi u Kazana vážně lezou krkem. (05.04.2005)