The Forest of the Lost Souls
Obsahy(2)
Černobílý snímek portugalského režiséra José Pedra Lopese ukazuje, jak tenká hranice je mezi životem a smrtí. Ostatně o tom vypovídá příběh muže, otce dvou dcer a milovaného manžela (Jorge Mota). On sám uvažuje o sebevraždě, protože před lety ztratil starší dceru. Nyní se chce vyrovnat s problémy tím nejjednodušším způsobem. Před svou "konečnou" ale narazí na mladou ženu (Daniela Love), která chce také ukončit svůj marný život. Jenže není všechno tak, jak se na první pohled zdá... (Rodriguez)
(více)Recenze (16)
Tak jasně, je to do značné míry černobílá póza, která nadbíhá artovému / festivalovému publiku, které si v ní najde i to, co v ní není. Dokud ale mají podobné pózy jen sedmdesát minut, tak jsem s nimi v pohodě. Atmosféra slušná, dějový obrat překvapil. ()
Mne tento film pripomínal A Girl Walks Home Alone at Night, a to nie len čiernobielou formou, ale aj kvalitami, čiže najmä tým, že sa to snaží hrať na akúsi umeleckú originalitu, no pritom je to úplná hovadina bez väčšieho významu. Úvod vyzeral nádejne. Dvaja ľudia - starší muž a mladá žena sa stretnú v lese samovrahov, lebo nie sú spokojní so svojimi životmi, a tak trochu konverzujú, občas sa potknú o mŕtvolu, a divák zvedavo čaká, čo bude ďalej. Opustený les, filter a hudba tu nejakú atmosféru vytvoria a najmä herci sú vcelku nádejní. Potom sa to úplne zbytočne obráti iným smerom a žiaľ, vôbec som nechápal, prečo sa tam deje práve toto. Mohol byť z toho vlastne hocijaký hororový žáner, no režisér sa rozhodol vybrať asi ten najmenej zaujímavý, ktorý sa mu v danej chvíli ponúkal. Síce, možno ani neponúkal. To by som musel asi byť filozoficko-intelektuálna topka tejto databázy, aby som pochopil vyšší zmysel toho celého. ()
Jelikož vím, že "ááártově" černobíle točený novodobý filmy stojej z drtivý většiny za píču (Lidská stonožka 2, Já, Olga Hepnarová, pak ta debilita Mothers Tears bo jak se to jmenovalo) tak jsem čekala, že Les ztracených duší bude táhnoucí se nudná píčovina a víte co? Trefila jsem se ! "Film" má 71 minut a i tak je dlouhej až to bolí, každá vteřina se vleče a já zvolila zrychlení obrazu, abych šokovaně zjistila, že se to vleče i tak. První půlhodina je absolutně úžasná, pokud máte rádi debaty o hovně, sáhodlouhý záběry někam do prdele, nebo staříky s IQ zdrclýho tvarohu, co se jdou zabít a potřebujou u toho radit od puberťačky. Pak přijde naprosto šukující zvrat a film nabere dech beroucí tempo, až jsem zpomalila obraz z dvojnásobný rychlosti na jeden a půl. Jediná postava, která mě nesrala, byla Fifinka, bo Filipína nebo jak se ta holka jmenovala a to jen díky tomu, že jí krátké kraťásky slušely a její permanentně nasranej výraz ve mně budil touhu jí lesboidně utěšovat. Daniela Láska má na ní ale úplně jinej názor a to mi radikálně zkurvilo možnosti, zírání Filoméně na prdel. Tím jsem ztratila poslední nit, která držela mou pozornost u téhle parodie na cokoli a i když díky zrychlení film trval cca 40 minut, tak jsem 2x klimbla a na konci si už musela přilepit víčka k čelu. Radši se nechám mrdat umělákem nasucho do prdele než na tohle čumět znova. Ale někomu se to líbit bude, lidi mají hodně úchylek ééé teda vkusů. ()
A mne to sadlo celkom dobre. Aspoň to bolo odlišné než väčšina bežných hororov, aj keď nejaké vyložene-artové by som to nevidel. Zo začiatku takmer meditatívna prechádzka lesom samovrahov, ktorá sa v polovici prepne do toho najlepšieho hororového subžánru. Samozrejme to nie je nič pre nadšencov dnešných, amerických, hororových rozprávočiek o ducháčikoch, démoníkoch a podobných báchoriek starých materí. ()
Presne takto to dopadá, keď snaha o originalitu, predčí samotný obsah. Za mňa za pár korún zbúchaný počin, ktorý nemá čo ponúknuť. ()
Tak za mě zajímavá jednohubka, kterou o5 ocení spíše okrajový publikum. Pro někoho možná artovej film což bych vyloženě neřekl. Pro někoho film o ničem a bez nápadu což taky není pravda. Černobílej look, parádní kamera, dobře zvolená hudba a sympatická stopáž. Nemám problém dát lepší 3hvězdy. ()
Už jsem si nadával, jakou že to plytkou sračku od jakého to povrchního pozérského hipstera jsem si to pustil. Nesnesitelně stylizované dialogy, "artová" forma, vyčpělý Werther plus pár dalších odkazů na pár popkulturních veličin... A černobílá forma mi navíc evokovala atmosféru obdobně pozérských filmů evropské nové vlny 50.-60.let. Ale po půlhodině přijde zajímavý zvrat, kvůli kterému se mi předchozí vyumělkované plky vyplatilo vydržet. Sice je to póza až do konce, ale s pěkným thrillerovým ocasem a s příjemně nepříjemnými pazvuky v osudových scénách. A rád poslouchám portugalštinu, takže nakonec spokojenost. ()
Asi tak půlhodinka je vyplněná konverzační procházkou po sebevražedném lese, kdy postarší muž a teenagerka probírají aspekty sebevraždy. Pak přijde relativně překvapivý zvrat, který vyvrcholí docela fajn zdůvodněním. Černobílý filtr a pozvolné tempo sice vybízejí k přemýšlení, ale člověk nakonec dojde k závěru, že děj je až prostě jednoduchý. A to se mi líbilo. Navíc mě potěšilo, že ačkolib to na první pohled nevypadá, nejedná se o další nudný rádoby umělecký pokus. Za artový se dá označit snad jen samotný závěr. Pro mě milé překvapení. 70% ()
Koprodukční snímek „A Floresta das Almas Perdidas“ ukazuje, že je možné natočit film, který má jednoznačně umělecké ambice, ale přitom se bude jednat o horor. Nebo alespoň thriller. Je to podáváno pozvolna, navíc v černobílém provedení, nesedne to každému, ale jako velmi specifická ukázka toho, jak také může horor vypadat, je film „A Floresta das Almas Perdidas“ zajímavou alternativou. ()
Starší muž v lese samovrahov stretne mladú ženu, ktorá rovnako ako on nie je spokojná so svojim životom. Obaja sú odhodlaný vziať si život, ale celé to dopadne trochu inak. Film je skôr artového či festivalového žánru a ponúkne dejový zvrat, ktorý divákovi nechá trochu priestotu sa zamyslieť nad tým, či sa mladá žena rozhodla zmeniť voj plán v poslednej chvíli alebo do lesa chodí pravidelne práve za týmto účelom. Atmosférou mi to trochu pripomenulo legendárneho Andalúzskeho psa či vzdialene aj Mačaciu hlavu. Skvelá kamera, hudba, primerané herecké výkony a rovnako tak postačujúca minutáž trochu spestrila bežný filmový chlebíček a ulahodila asi viac náročnejšiemu publiku. ()
Míza a krev. Kořeny a krev. A žádné slunce v duši... (3,5*) ()
Mellon Collie & The Infinite Sadness will last forever. Floresta byl pro mě zážitkem dvou částí: V té první jsem se kochal bludem, že bych film dokázal napsat, natočit a ufinancovat z kapseného (a být na sebe proto pyšný); tak v dobrém slova smyslu lacině produkce působí. Druhá polovina se ocitla v zásadním rozporu s tím, jak bych býval slibnou premisu setkání dvou suicidálních postav rozvíjel, což jsem bohužel nedokázal filmu odpustit. Řekla jsem, že jsem na hudebním festivalu. Viděla jsem jen Arcade Fire a jela hned sem. Jarmushovský díl, říznutý proto-emo-lookem devadesátkových videoklipů The Smashing Pumpkins, baví dialogem a asketicky černobílou paletou lesa, jemužby to v barvě nejspíš slušelo daleko víc. Béčkový zvrat překvapí, ale nedokáže udělat nic moc víc. Sledovat dvě třetiny filmu, jak se o to neohrabaně snaží, je přes rozkošné rozvíjení estetiky laciného filmu bolestivé. ()
Zvlastni pocin... Prvni polovina vcelku zajimavej a hltavej dej.. a pak doje na cerstve mrtvoly... a pak uz to ztrati takovou tu originalitu a kouzlo a uz to divaka celkove moc netahne davat pozor. ()
Průměrný hororový příběh bez většího překvapení,ikdyž silnější podtext režisérova záměru cítit je. ()
Snímok je tak maximálne iba psychopatická blbosť, o žiadny horor sa rozhodne nejedná. Príbeh nedáva zmysel, je absurdne nudný, bez práce s napätím. V lese samovrahov sa prechádza sériová vrahyňa a vyberá si obete... alebo o čom to vlastne malo byť. Zbytočný snímok a rozhodne urážka mysterióznych a hororových filmov. ()
Velmi zajímavý film. Jeho umělecká hodnota je vysoká, atmosféra velice slušná, zvrat parádní a nejvíc nadchne stopáž. Stopáž je asi jeho největší přidanou hodnotou. Má jen 70 minut. A nebýt a toho byl by nesledovatelný. Atmosféra by se rychle ztratila a jeho umělecká hodnota by byla nulová. Takhle je to koukatelné a jeho poselství je docela jasné. ()