Teheránská tabu

Pozoruhodná mozaika lidských příběhů z nelehkých poměrů v íránském hlavním městě Teheránu. Ohromně mě fascinuje kultura i dost odlišné živobytí obyvatel Blízkého východu a jsem rád za každý kulturní zážitek, jež se vztahuje právě do těchto míst. Pokud Covid nezmění svět cestování v nějakém rapidnějším měřítku, rád se zrovna do Íránu jednou mrknu. (23.04.2020)

Jak se dá podle názvu očekávat, najdete tu sex, drogy, korupci, prostituci a další podobné motivy. Propletenec několika menších příběhů dobře funguje a jeho animovaná podoba byla jedinou možností, protože něco takového by se v Teheránu určitě natočit nedalo. Pro Evropana tu jsou mnohé nečekané lokální zvláštnosti, jako třeba nelegální operace na obnovení panenství. Obžaloba systému zcela podřízeného ortodoxnímu muslimskému náboženství jako animovaný film určitě obstála. (19.03.2018)

Rozhodně dobrý film, velmi vyrovnaný ve všech směrech - stylisticky, z hlediska záměrně roztříštěného vyprávění směřujícího k celkem jasnému poselství. To je sice na jednu stranu celkem předvídatelné a přímočaře apelační, na druhou stranu ale působí autenticky a dokáže se vystříhat zbytečného patosu. (31.03.2018)

Nepříjemně nevyvážené, mírně zavádějící a stroze černobílé, leč forma poutavá a relativně solidně vypointované. Ale šokující či jakkoliv objevné v žádném případě. Trošku mi příjde, že tvůrce je hodně zhrzelý reformista, který poněkud zapomíná na vícevrstevnatost reality. 5/10 a zklamání, šeď a průměr. (21.06.2018)

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvyknul na to, jak tu tvůrci rozkrývají celou řadu sexuálních tabu u muslimů obecně. Možná i proto natočili podobně laděný film za rakouské a německé peníze. V Íránu by jim za podobné rouhání nejspíš pověsili koule do průvanu. Po chvíli jsem si ale na něco, co mi u této kultury příliš nesedí, nakonec zvykl a začal si užívat běžné, ale zároveň jedinečné a smutné příběhy lidí uprostřed Teheránu. Ty se snaží zapůsobit, což se jim daří, ale brzdí je celá řada lidí, kterým chybí špetka lidskosti. Závěr filmu mě totálně sejmul, že jsem neměl slov. Ve spojení obrazu a orientální hudby se stalo to, že mi bylo vysloveně smutno. Důkaz, že i v Teheránu žijí lidé jako my, kteří ale chtějí žít život jako my, ale přitom jsou ovlivňováni tradicemi a pravidly, které u nás nikdy nikdo nepochopí a ani kolikrát chápat nechce. (09.03.2018)