Mamma Mia! Here We Go Again

"Stvořit takovou ženu, to chce tři skvělé muže." Návrat na ostrov Kalokairy byl pro mě čirým potěšením. Opět mě čekalo kýčovitě krásné prostředí, solidní výběr z neskutečného množství hudebních pecek švédských hitmakerů, 2x3 bezvadní tátové a roztomile zoufalé pěvecké výkony herců, kterým to trošku kazila Cher. Já jsem si to zkrátka podruhé užil, dvě hodiny jsem se připitoměle usmíval a navíc jsem se naučil několik skvěle lichotících frází pana Cienfuegose. Zkrátka pokud kolem mě po D1 někde u Humpolce projede parník směřující na Kalokairy, tak určitě přestoupím. (25.12.2018)

Upřímně, první díl je moje guilty pleasure. Na druhou stranu, ať si kdo chce, co chce povídá, formálně se jedná o kvalitně natočený a vystavěný muzikál. Dvojka je ovšem absolutní peklo - mizerné aranžmá písniček, příšerná choreografie, děsivý zpěváci (ono je rozdíl, když neumí zpívat Pierce Brosnan a když to neumí nějaká druhořadá TV hvězdička). Děj otřesně špatný. Každý muzikál musí více či méně ospravedlnit svůj fikční svět, v němž postavy začínají zničehonic zpívat a tančit. MM2 se o to vůbec nesnaží, přičemž činí tak nestoudně špatně, až je člověku 99 % stopáže stydno - postavy večeří v napoleonské restauraci - Waterloo, jedna postava se jmenuje Fernando - Fernando... Na všech, co zůstali od minula, vidíte, jak ukrutně je to nebaví - hlavně Brosnan a Firth. MM2 bude od teď vyhrávat žebříčky nejzbytečnějších a nejupachtěnějších sequelů... Ačkoliv, i to je v dnešní době obdivuhodný výkon. (12.08.2018)

V mnoha případech dnes bohužel platí, že množství CGI a greenscreenů ve filmu je přímo úměrné neschopnostem tvůrců a neochotě jejich producentů natočit kvalitnější biják. Nová Mamma Mia si hraje na něco, na co absolutně nemá. A to jak po stránce scénáře, tak i z hlediska filmařiny. Děj je v podstatě o ničem, všechny postavy ve filmu jsou šíleným způsobem nezdravě fixované na hlavní postavu a cokoliv je potřeba divákovi dovysvětlit, to se nacpe do nějakého kýčovitého dialogu. Podobně důležitý problém ale skýtá i nezručnost tvůrců. Především muzikálová čísla jsou hrozně nezajímavě záběrovaná, často silně staticky, chvílemi dokonce hapruje jednoduchá osa očního kontaktu mezi postavami, a co hůř, celý film sráží dolů necitlivý střih. Namísto toho, aby v daných momentech snímku dodával dynamiku, střihá v mnoha případech hudební čísla na těžkou dobu a celý temporytmus tak zpomaluje a zadrhává, ačkoliv by se měl snažit o opak. V kombinaci s tím neustálým greenscreenem, kdy si divák už nemůže být jistý autenticitou ani jednoho záběru, je celá tahle nahypovaná podívaná jeden velký provar. Rád bych viděl nějaký nový dobrý muzikál, ale Mamma Mia to rozhodně není. Ještě že ta Lily James je tak moc smoking hot. 2/10 (19.07.2018)

Tohle bylo peklo. Srovnání s prvním dílem se nelze vyhnout. Tohle nemělo vzniknout. Nuda. Nereálné, tupé. K smrti nudné. Bože, já už po tom výplachu ani nedokážu myslet. Opravdu jste si představovali, že Donna počala dceru takhle? Já spíš tak nějak tušil, že šlo o osudovou lásku. Že třeba vypadla z kláštera, kde vyrůstala bez rodičů a v prvotní euforii se zamilovala do prvního chlapa, kterého viděla, ale nechtěla se vázat. U druhého (otce) chtěla totéž, jen nezávazný flirt, ale pak mohla zjistit, že ho miluje víc a že s ním chce zůstat. Ten by jí mohl povídat o svém snu, kdy by opustil svůj oficiální život a žil by na ostrově někde v Řecku, kde by vedl malý rodinný hotýlek, ale že rodina mu to neumožní. Z jeho života by se vytratila poté, co by zjistila, že se jako dědic impéria musí oženit s dědičkou ze své vrstvy... Odjet pryč do toho jeho zamilovaného Řecka, aby aspoň symbolicky byla s ním. Mohla tam putovat s borcem na lodi na cestě kolem ostrovů a objevovat krásy těhotenského sexu... Ne že skončila studium na Oxfordu a vyrazila vedena šestým smyslem přímo do Řecka, tedy s malou zastávkou na pich s buznou v Paříži... Sorry, ale já fakt nemůžu bejt slušnej. Scénář tohoto paskvilu vznikl tak, že někdo 10 let seděl na hajzlu se zácpou, koukal na použité anální kolíky a nepoužité (čti skoro neznámé a ne tak dobré) písničky od Abby a přemýšlel, jak je dát dohromady. Pak se na to skrz povolený svěrač množstvím projímadel vysral, okopíroval několik již použitých kondomů, které našel za třetiřadým pornokinem, připsal pár vět z telenovely Esmeralda a prodal to Gaymafii z Hollywoodu. V tomhle muzikálu nic nefunguje. Ty směšné figurky, které měly být její osudovou láskou? Ty na sílu napasované písničky? Postavy bez duše, bez uvěřitelných emocí, bez reálné motivace. Teď jsem viděl první hodinu. Už po první minutě jsem byl vyděšen. Teď řeším, jestli dokoukám zbytek. A teď koukám, dnes mám na ČSFD výročí 13 let... To to pěkně začíná... Další den. Tak jsme to dnes se ženou dokoukali a shodli se, že to je jedno z nejhorších pokračování, co jsme viděli. Cher a Fernando tomu jen nasadili korunu. Třetí díl může být o tom, jak v 1959 se seznámila babička, nasadili ji zadkem na mačetu a od té chvíle zpívá jaksi z prdele dutě... Ty vole, ale to už si ani nestáhnu... Poznámka: Cher musí být zakázáno zpívat. Použít jen pokud by na nás Zaútočil Mars. To bylo jak transsexuální kastrát. (01.12.2018)

Konečně už vím, že slunce nikdy nezapadne. Juchat můžeme dál a pomůžou k tomu opět diskotékové vypalovačky švédského fenoménu. Příběhově se nedočkáme absolutně žádného překvapení, potencionální třenice jsou záhy udusány nebo přezpívány, nic se neřeší, zápletka si holt dala dovolenou. Meryl už není (tedy skoro), její dcera se chystá otevřít zrekonstruovaný hotel na ostrově, což na něj přivede i známé tváře z jedničky, zároveň se odehrává retro linka s mladou Meryl (moc fajn Lily James), abychom se dozvěděli (že jsme o to ale stáli, že?), jak se odehrálo její seznámení s třemi hošany. Však to znáte. Taneční choreografie je rutinní, výprava umělá, kostýmy snad ještě barevnější, tvůrci museli navíc sáhnout po sonzích, které nemají až tak chytlavou melodii. 40+ se přesto budou řádně nakrucovat v sedačkách. Nejen na Lily James, ale i na Amandu Seyfried se nicméně dobře kouká, nezklame ani trio Pierce Brosnan, Stellan Skarsgård a Colin Firth, ač prostor mají hoši prachbídný. Autor obou hotelů Marigold Ol Parker už měl zřejmě v dětské postýlce to nejkýčovitější povlečení. Jenže na každého ona rozjuchanost prostě neplatí. Takže stejně jako u jedničky: lepší dvě, horší tři. (24.12.2018)