Sbohem děcáku

Extrémně působivé osudy ztracených lidí, ale co je cílem tohohle dokumentu? O systémovou změnu neusiluje a nemůže - nezobrazuje nefunkčnost společnosti, spíš nefunkčnost těch jednotlivých lidí, aniž by se dalo poukázat na to, jak za tuto poruchovost může systém a o jakou jeho změnu by se tedy mělo usilovat... V důsledku toho začarovaného kruhu jde dojít leda k tomu, že to je nevyhnutelné, protože absence rodičů "musí" vést k téhle zkratovosti - což je sama o sobě nebezpečná zkratka skoro vybízející ke zlomení holi nad těmi lidmi, jejichž štěstí je opravdu jen tím - štěstím, že se objeví náhodný léta ztracený strýček, co je najednou zaměstná. A přestože vím, že rozhodně nešlo o záměr tvůrců, v důsledku vlastně nejde dojít na základě pořízeného materiálu k jinému závěru, což mě svým způsobem děsí, i když nejde říct, že by šlo o nějakou lež. Ale jakkoliv bylo fascinující ty lidi sledovat a filmařsky je to velmi povedené, nemůžu se zbavit dojmu, že šlo opravdu jen o voyeurství, senzaci, vzrušení. Sám jsem z toho zmatený, protože mě ten film "bavil", považuju ho za dobře natočený a sestříhaný (byť bez audiovizuálního citu Kokeše v Nic jako dřív). Ale právě to považuju zároveň za problém - krom této fascinace to nic nenese a nic z něj nejde vyvodit. Umím si představit dát tomuhle filmu prakticky jakékoliv hodnocení a přídomek od vynikajícího výkonu po tvůrčí selhání. (28.12.2017)

Režisérka si dobře vybrala ústřední postavy, obzvlášť od Simony se dalo čekat snad cokoliv, navíc se zdála v každé situaci, že jí je nejlíp za celý její život. Ale žádnou obecnější výpověď o lidech opouštějící dětské domovy tu nevidím, jen prostě osudy tří konkrétních mladíků, které prostě jen začaly na stejném místě. Dobře natočené i sestříhané, ale nic navíc. (10.04.2019)

Tohle je dokument, který ukazuje každodenní realitu lidí, co vyrostli vlastně ne tak daleko ode mě, ale přesto to působí jak z jiného světa. Netvrdím, že se aktéři tohoto dokumentu chovali vždy férově, ale je hrozně lehké soudit někoho, pro koho je například tak jednoduché ocitnout se na ulici. I když se člověk snaží, funguje a chce, aby jeho život nějak vypadal, bez té oporné sítě, kterou tvoří rodina, to musí být extrémně těžké. O to větší klobouk dolů před Járou, který se k tomu, že se mu v tak brzkém věku narodilo dítě, postavil jako chlap a je živoucím důkazem toho, že když se chce, všechno jde. Bohužel ne každý ale zdění i jeho hyperpozitivní náturu :D Každopádně snímek je natočen velmi kvalitně. Na dokument má ohromný spád a chytře zvolené časové úseky spolu se střihem udržují diváka v napětí, co se stane dál. (10.04.2019)

Annisko015..tento film rozhodně není jen pro starší... Tento film je jak pro mladé,tak i ty starší.. pro ty mladé.. tím víc. Může fungovat treba jako psychomotivacni manuál pro děti v takovéto životní situaci. A možná trochu i pro ty, kteří s nimi pracují. Mnohokrát jsem se ve své práci setkala s profesionály,kteří jednali neprofesionálně. Totiž snazili se za každou cenu vnutit druhým své osobní vzorce chovani a soudit dle nich. Samozřejmě,že ale jejich práci obdivuji a upřímně smekam. Já bych to dělat nemohla... Jsme prostě jen lidé. A ještě jeden poznatek pro Simonu: i když dětem dáte vše,včetně lásky,nikde není záruka,že vám nevyroste spratek,který nemá daleko k dětem z decaku, jako je ona a další... geny jsou někdy fakt svině! 😁 (09.04.2019)

Problém je v tom, že krom rodičovské lásky Jardovi, Simoně i Lukášovi chybí určité, minimálně průměrné rozumové schopnosti. Takže pak by bylo fér dát do podnázvu informaci o finanční a sociální negramotnosti, aby si divák nemyslel, že v děcáku jsou jen děti s podprůměrnou inteligencí. Očekávala bych názor odborníka, který minimálně navrhne opatření k posilování mimointelektových rysů osobnosti, aby se dalo předejít maladaptaci s predikcí bezdomovectví, narkomanie nebo předlužení. Dokumentu tohoto zaměření by spíš slušela kazuistická forma, s poctivou deskripcí patologických fenoménů, kontextualitou a vyplývajícími návrhy opatření pro změnu. (11.04.2019)