Syrská love story

Příběh, který je více o vztahu dvou lidí než o válce, vzdoru či uprchlictví a který ukazuje, že před mnoha svými problémy přesunem na druhou stranu světa jen těžko utečeme, což je jeden z důvodů, proč uprchlíci v myšlence snového života v Evropě nakonec polykají hořkou pilulku. (Jeden svět Benešov - 7. 4. 2015) (10.04.2016)

Opět poněkud bulvární. Vyloženě třeštíkovský dokument nalepený na rodinu a imitující intimitu, i když se člověk musí primárně ptát, proč by se probůh nechal někdo tak dlouho filmovat v tak intimních chvílích. Je na tom cosi perverzního, ale co naplat, i působivého. Nevím moc, jak takové filmy hodnotit, (16.03.2016)

Teroristi zabíjajú všetkých, Asad zabíja svojich odporcov, to vyzerá tak, že tam asi nikdy dobre nebude. A v tom všetkom majú žiť ľudia, mať sa radi, vychovávať deti, a byť šťastní... Film je taký obyčajný príbeh zo Sýrie, aký by sme nikto nechceli zažiť. Sú živí aj zdraví, len to šťastie sa rúca. Reality-show neobľubujem, a tento dokument je naozaj o vzťahoch v rodine, vonkajšie okolnosti sú len spomenuté. Má to svoju silu, ale z citových výlevov som nebol nadšený. –––– Syrská vláda pozvala zahraniční novináře, aby představila svou zemi jako příští turistický ráj. Lidé nás rádi viděli, ale odmítali mluvit na kameru. –––– A dostanu taky velký nůž na Bašára? (22.03.2017)

Emočně nesmírně vypjatý, náročný příběh. U tohohle snímku mi však připadalo nejdůležitější a nejsmutnější, jak jeho režisér zásadně podcenil svoji roli aktéra dění a prostředníka komunikace mezi členy rodiny, do které se vmanipuloval. Zajímavá je otázka, jestli by se celý příběh rozpadu jednoho vztahu nevyvíjel a třeba i nedopadl jinak, kdyby spolu oba manželé mluvili víc, svěřovali se jeden druhému, místo aby svoji situaci naprázdno každý sám rozebíral s cizím člověkem, který se sice postuluje do role rodinného přítele, ale nechová se tak a není jím. Jako by si celé ty roky neuvědomili, že sice mluví, ale ne s tím pravým, a že informace, které si o sobě potřebují říct vzájemně, zůstávají zapečetěné v kameře, u režiséra, který je v sobě nosí jako v hrobě. Jako by právě proto, že se mu svěřují každý zvlášť, zapomněli, že ten druhý to o nich neví a včas se nedozví - a tak se z nich za roky natáčení stali cizinci, kterým už potom nezbývá než vydat se každý jinudy, aniž by přesně věděli, proč se to stalo. *** Fascinující případ závažného překročení hranice, na níž se má a smí pohybovat dokumentární režisér, film pro mě odhaluje především tristní neochotu uvědomit si svoji odpovědnost a vlastní vliv na dění v realitě, kterou natáčí. Ostatně ve snímku najdete i nenápadný, ale velice mrazivý moment, kdy se mu totéž pokouší vyčítat i jeden ze synů obou manželů, který během natáčení vyrostl, stihl dospět a tenhle aspekt rozpadu jejich rodiny nahlédnout a pojmenovat. *~~ (07.03.2016)

Je to velmi silný film, ale po dokumentární stránce ne úplně dobře zvládnutý. Autor zasahoval na místech, kde to vůbec nebylo vhodné a obíral nás tak o autenticitu některých událostí. A naopak tam, kde by bylo vhodné položit otázku, nebo situaci usměrnit, zase mlčí a nechává děj na kameře jen tak plout. Hlavním problémem filmu je ale to, že Raghda a Ámer musí celou dobu mluvit anglicky, kde jsou jejich vyjadřovací schopnosti dost omezené. Zrovna u Raghdy, která je jinak evidentně velmi inteligentní a angažovaná žena, je to nejvíc vidět a pro neobeznámeného diváka může ve filmu působit až hloupě. Věčná škoda, protože látka je to silná a mohl z toho být opravdu hodnotný dokument. I tak ale za zhlédnutí rozhodně stojí a určité povědomí o tom, jak to v Sýrii aktuálně vypadá, tenhle film určitě poskytne. Krom jiného je to taky zajímavá dekonstrukce vztahů a studie určité neschopnosti spolu vzájemně lidsky komunikovat. (25.10.2017)