Jak básníci přicházejí o iluze

Druhý díl BÁSNÍKŮ je dnes komediálním historickým filmem o skutečné podobě vysokoškolského studia pozdního komunismu. Hravost a nadhled, které ho provázejí, nezmizely, dospělost a vážnost, kterým se při nejlepší vůli nemohl vyhnout, nepřevládají. Výhody, nabízené tehdejším režimem, musejí na jedné straně dnešním studentům připadat jako sen, na straně druhé však dnes musí stejně zákonitě šokovat úzkost obzorů, příznačných pro předlistopadovou dobu. Příběh o dospívání, který mi ve své komediální podobě připadá jako varianta obdobně komponované a postupně vznikající Truffautovy pentalogie, si pohrává s variantností budoucího života: tou slušnou a nezištnou a tou rvavě konzumistickou. Bezradnost, kterou vyzařuje, není v žádném případě autorským selháním; naopak skvěle postihuje skutečný ráz doby karikatur rezavějících ideálů. Nenápadnost kvality je nápadným rysem poctivého Kleinova i Pecháčkova umění. Tuto formu nenápadnosti jim lze jen upřímně závidět. (02.01.2008)

Jak básníci přicházejí o iluze, považuji za vrchol “Básnické ságy“ a snad za nejlepší film o studiu na výšce vůbec. Je to opět úderné, vtipné a poučné, stejně jako první díl. Oproti němu je tam ovšem ještě “to“ něco navíc, co dělá tento film tak kouzelným, a proto ho taky překonává. K tomu všemu navíc přispěli nové postavy, Štěpánovi spolubydlící na koleji, ale i jiné, jako například postavy profesorů Zdeňka Svěráka a Jana Přeučila a mnoho dalších! Navíc Štěpánova nová láska je opět k sežrání. Také je tu spousta kultovních hlášek a scén a i hudba je opět trefná a příjemná! Celé je to vlastně ještě vtipnější a vyspělejší než jednička! Prostě další a taky nejpřívětivější osudy Básníků. Tentokrát na vysoké škole, 5 hvězd. (19.02.2011)

Básníkům, konkrétně hlavně těm, kteří přicházejí o iluze a jak jim chutná život, jsem přišel na chuť až s vlastní zkušeností s vejškou, shodou okolností také s medicínou. A natočené je to výborně. Perfektně zachycená medická atmosféra, výborně zpracovaní profesoři a typy studentů jsou až moc přesný. I po letech neztratil tenhle film vtip a atmosféru, hlášky stále baví, jen je rozdíl v tom, že i když jsem byl před pár lety stejně jako Štěpán zoufalej z anatomie, tak nakonec to je je čím dál tím horší a jen se usmívám nad primitivností pojmů jako posterior, anterior, medialis et lateralis. Jeden z vrcholů české komediální tvorby. PS: kamarádka taky přeřízla fibularis. (22.01.2021)

Tohle je asi ještě lepší, než první díl, hlavně kvůli vysokoškolskejm praktikám, vychytanejm studentům, ještě vychytanějším profesorům a celkově je to prostě sranda. Nacházím tady tolik fórků, na ktery jsem už dávno zapomněl, že mě znovu dostaly, i když takovy všeobecně oblíbeny filmy většinou nemám moc rád. Už jenom Svěrákův docent Zajíc a jeho přednášky (Leffinqwellův-Bronštejnův psací stůl, takzvaná Zajícova varianta) jsou tak cimrmanovsky dokonaly, že se nedá nesmát. Taky animovany sekvence se povedly trochu víc, než předtím a taky jich ubylo. No celkově mě to fakt bavilo, takže není co dodat. (21.10.2014)

Málo platné, básníci stojí na prahu dospělosti ... nebo se alespoň o dospělost (či výsadu lelkovat na jejím prahu) se střídavým úspěchem pokoušejí, když se snaživě noří do bahna velkoměsta. A na jejich vizáži je to přece jenom maličko znát (stejně jako kdysi na obrazu Doriana Graye) - přes všechny nesmrtelné hlášky jejich svět už zdaleka není tak čistý a průzračný jako v prvním filmu ... počínají si pragmatičtěji a začínají kalkulovat se stranami "má dáti / dal", třebaže je nikdo nevyučuje účetnictví ... snad i proto pár momentek vyznívá maličko nuceně či křečovitě. Přesto je jejich tah na branku téměř nezastavitelný a jejich čestné místo na českém filmovém nebi nezpochybnitelné. (21.01.2021)