Noc požírá svět

Když v dnešní záplavě zombie filmů ještě někdo dokáže přijít s něčím neotřelým, tak to velmi potěší. Přitom stačí spojit zombie film s bezeslovným postapo subžánrem „poslední muž na zemi“, uzavřít hlavního hrdinu do činžáku a sledovat zombie apokalypsu čistě z jeho omezené perspektivy, skrz okno. A jak už to tak u posledních lidí na zemi bývá, postupně se začnou nudit. Hrdina tedy většinu času bojuje spíše s nudou a osamělostí než se zombíky (v jednu chvíli se dokonce snaží spřátelit se svým zombie sousedem). Jsou sice chvíle, kdy už je té nudy až příliš a my se začneme trochu nudit s ním, ale většinu času si budeme užívat osvěžující minimalistický koncept plný neokoukaných nápadů, které v zombie filmech běžně neuvidíme. Už jen samotní zombíci se tu projevují trochu jinak, než jak je známe. Nevydávají totiž žádné zvuky. Jsou naprosto tiší, což je nejen mrazivé, ale zajímavě to i koresponduje s faktem, že jde vlastně z větší části o němý film. (29.06.2018)

Existují případy, kdy takto vyprávěný příběh funguje, ale tady to vůbec nefungovalo. Bylo to určitě myšleno dobře, ale myslet je hovno vědět a diváka to spíš nechá chladným a brzo na něco takového zapomene. Nic se tam neděje, celý film je bez pořádného dialogu a ani hlavní hrdina není moc sympatický. (11.02.2019)

Hodně originální zombie film se zajímavě variovaným námětem a hodně podařenou hudební složkou...je vždy osvěžující vidět podobný přístup, když to v kontextu žánru vypadá, že už nelze přijít s ničím novým a pak někdo přijde právě s takovýmhle snímkem...pohledem na žánr z jiné strany...zajímavá nálada z bezčasí uvnitř domu, spíše psychologický ponor do vývoje života v osamění a v bezvýchodnosti, hledání motivace a odvahy...spíš drama než hrůza... (06.08.2018)

"Brokovnici nabil, naději si zabil." Trocha té postapo lyriky, jeden výtah s kámošem na nemrtvý pokec a dvě kočky, jedna na ulici olizující krvavé rány zombíků, druhá již zbůhdarma se kazící v pokoji, co víc si může chlap, t.č. stopro single, od postapo života přát? V mrtvém městě, na střeše ztracené v nekonečném moři statisíců dalších placatých střech? Mimochodem, Paříž je dost depresivní a bezútěšně placaté město i normálně (jedna čouhající konstrukce ze stavebnice Merkur to nevytrhne) natož po apokalypse. Chudák Sam měl pech. V pěší road movie The Battery by měl kámoše a volnou krajinu k toulání, v Nadosmrti spolu by sice byl zabedněný v bytě, ale s milující ženou, no a v #Žiju by si po laně posílal balíčky s dívkou odnaproti. Taky si mohl na Roisy koupit letenku do Korei (the train ticket to Pusan includes), aby viděl svět. Sam bohužel skončil v bytě bejvalky (to nechceš), navíc úplně sám v Noci požírající se nudou. Poselství filmu bolestně (ne)jasné. Apokalypsa příjde, bude to opruz a s Alfrédem ve výtahu moc nepokecáme? Výstřel skrz strop, kolem hlavy a skrz dveře. "Jenom tři nábojnice, pro Sama bez samice". (16.02.2023)

Bavilo ma to asi rovnako ako nedávny The Cured. Takže nebavilo. Celá prvá hodina je len motkanie jedného chlapa po dome. V uliciach na neho číhajú zombíci, a myslí si, že je posledný živý na svete, tak vedie trápne dialógy s uväzneným zombíkom, strieľa na nich farbou, zachraňuje mačku, a pravdepodobne sa väčšinu času nudí rovnako ako ja. Ono to mal byť najskôr psychologický horor, lebo niet sa čomu diviť, keď mu začne hrabať. Čím pomalšie tempo, tým lepšie. Gore žiadne, a aj keď nemŕtvi nevyzerali najhoršie, boli využití len v minimálnej miere. Je pekné, že si režisér potrpí na originalite, ale nie s takou zdĺhavou one man show. A ani oživenie v záverečných piatich minútach už na celkovom dojme nič nezmení. (10.06.2018)