Obrácení Ferdyše Pištory
Komedie
Československo, 1931, 81 min
Režie:
Josef KodíčekHudba:
Julius KalašHrají:
Zdeněk Štěpánek, Jindřich Plachta, Zdeňka Baldová, Zvonimir Rogoz, Marta Trojanová, František Kreuzmann st., Hugo Haas, Libuše Freslová, Felix Kühne, Bedřich Vrbský, Jaroslav Vojta, Milada Smolíková, Adolf Horálek, Jaroslav Šára, Arnold Reimann, Světla Svozilová, Lída Baarová, Václav Rabský, Josef Sládek, Jan W. SpeergerObsah
-
Kasař Ferdyš Pištora jde vykrást vilu bankéře Rosenštoka. V té chvíli vypukne požár a Ferdyš zachrání dvě malé bankéřovy děti. Je všemi oslavován jako hrdina a Rosenštok ho udělá poslíčkem v bance. Tím se celý Ferdyšův život změní. Stane se z něho moralista a svým kázáním tyranizuje celé okolí. Zamiluje se do Terezky, členky Armády spásy. Ferdyšova bývalá milenka Irma na Terezku žárlí. Obě ženy se pohádají a Terezka v hněvu tvrdí, že zabila své dítě a zakopala je ve sklepě. Ferdyš této smyšlence uvěří. Aby ji zachránil, chce jí dát peníze, které měl odevzdat v bance. Irma ze žárlivosti prozradí policii, že Ferdyš chtěl bankéřovu vilu vykrást, a Ferdyš je zatčen. Rosenštok se však za něho přimluví a Ferdyš je osvobozen. Terezka se přizná, že si vraždu dítěte vymyslela, a slaví s Ferdyšem svatbu. (oficiální text distributora)
Kasař Ferdyš Pištora jde vykrást vilu bankéře Rosenštoka. V té chvíli vypukne požár a Ferdyš zachrání dvě malé bankéřovy děti. Je všemi oslavován jako hrdina a Rosenštok ho udělá poslíčkem v bance. Tím se celý Ferdyšův život změní. Stane se z něho moralista a svým kázáním tyranizuje celé okolí. Zamiluje se do Terezky, členky Armády spásy. Ferdyšova bývalá milenka Irma na Terezku žárlí. Obě ženy se pohádají a Terezka v hněvu tvrdí, že zabila své dítě a zakopala je ve sklepě. Ferdyš této smyšlence uvěří. Aby ji zachránil, chce jí dát peníze, které měl odevzdat v bance. Irma ze žárlivosti prozradí policii, že Ferdyš chtěl bankéřovu vilu vykrást, a Ferdyš je zatčen. Rosenštok se však za něho přimluví a Ferdyš je osvobozen. Terezka se přizná, že si vraždu dítěte vymyslela, a slaví s Ferdyšem svatbu. Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Karlos80
Film ze začátků zvukové filmu, který si zjevně nekladl nějaké vyšší cíle, ale zas tak špatný v celkovém kontextu dané doby nebyl. Výraznějšího úspěchu se nikdy nedočkal, nejspíš šlo o nově restaurovanou verzi, která dlouho nečinně ležela ladem ve NFA. Původně jsem si myslel, že jsem film kdysi před dlouhou dobou viděl, ale bohužel jsem se mýlil. Zjevná nepříliš dobrá technická kvalita se dala očekávat, hudba zde potlačuje zvuk-dialog, navíc většina důležitých scén se odehrává ve tmě, škoda..No nic, to by se dalo omluvit...Film dělaly filmem především role, ať už šlo o méně nebo více zdařilý přepis Langrovy hry. Zdeněk Štěpánek roli protřelého kasaře a později napraveného darmošlapa a povaleče zahrál výborně a stejně jako na divadelních prknech vytvořil titulní postavu. Navíc si zazpíval pěknou písničku "Svět mám tak rád". Jindřich Plachta v lidové a opět velmi lidské roli otce Ferdyše Pištory ml., věčně ustrašeného, sýčkujícího drožkaře opět výborně glosoval (zejména jeho hláška o zlodějích poslancích, jiných inštancích atd.), ale i hrál, zpíval, viz "Píseň vyhynulého drožkaře", a dokonce tančil Ruského kozáčka společně se Zvonimirem Rogozem. Hugo Haas jako bankéř Rosenstock mi hodně připomínal pana Načeradce (opět dával místo za zásluhy tentokrát ne Emanovi, ale Ferdyšovi), byl stejně tak výborný. Zdena Baldová jako Irmička byla opravdu hodně netypická. Vůbec Plachta, Haas, Vojta, Kühne (účetní, který si zde nechal říkat stejně jako ve skutečnosti) společně hráli v "Mužích v Offsidu" a "Načeradcovi králi Kibiců". Na scénáři se totiž podílel Karel Poláček, tak proto se dialogy tak vzájemně podobaly a prolínaly, ostatně Muži a Pištora vznikly ve stejném roce, Načeradec pak jen o rok později. Ještě jedno zajímavé jméno se na filmu podílelo byl to Alexander Hackenschmied, zde jako výtvarník, známá jsou jeho díla "Meshes of the Afternoon" nebo kočičí "Private Life of a Cat". Komentář zde jako první v pořadí.(25.12.2009)
-
Ony
Tričko Zdeňka Štěpánka chci domů na mazlení. Achachach, to byl zase film.(26.12.2009)
-
NinadeL
Pakliže se k Pištorovi dostanete na plátně a následně si srovnáte kopii nedávno vysílanou na TV Barrandov, uvidíte dva různé filmy. Ostatně toto je případ většiny filmů vysílaných mimo ČT, která jako jediná domácí televize o staré filmy reprezentativně pečuje. Čili nikoli tma a špatný zvuk, pouze špatný přepis koluje mezi televizními diváky. Konečně samo Obrácení Ferdyše Pištory je filmem pro labužníky. Ačkoli potlačením Hackenschmieda by vzniklo dílo kompaktnější... Vynikající obsazení, adaptace Langra Kodíčkem/Poláčkem, skvostný kolorit tehdejší Prahy (včetně českých Benátek), skvělé šlágry (...a milovat), šmrnc, vtip, Armáda spásy a Lumpenproletariát v rozpuku. Těžko rozmyslet, co je dokonalejší, jestli Irmička s knedlíky, Terezka s uzeným, Rosenštok s cáry (a milostivou), Pištora starší s koněm Karlem (posíláme pozdrav do filmu Karel a já za deset let), Zvonimír Dolgoruký, Kühne za stolem nebo Baarová jako statistka ve 3 záběrech (případně Svozilová, na kterou záběrů zbylo poněkud více). "Tak krásný den jsem ještě nepoznal, všecko je pro mě ňáký nový... "(28.4.2011)
-
Marthos
Až do nástupu zvuku se vyvíjel náš film do značné míry nezávisle na divadle. Jen herci a režiséři menších pražských divadel a kabaretů nalézali ve filmu další pole působnosti a současně i zdroj vedlejších, i když nejistých výdělků. Po roce 1930 se situace změnila a film se stal předmětem živého zájmu a pozornosti nejen divadelních herců, ale i režisérů a dramaturgů. Souběžně s dr. Janem Borem a Juliem Léblem přišel do ateliérů i novinář, divadelní kritik a dramaturg Josef Kodíček. Nejprve spolupracoval jako scénárista na prvním zvukovém filmu Když struny lkají, krátce nato se však sám pustil do samostatné filmové režie. Ke svému režijnímu debutu si zvolil dvě známé hry moderního domácího repertoáru v domnění, že jejich filmový převod pro něj bude snadnou záležitostí, neuvědomil si však, že filmová režie vyžaduje důkladné odborné znalosti a technickou praxi. Přesto lze PIŠTORU považovat za zdařilý snímek, uchovávající si kouzlo cenných pražských exteriérů (dnes neexistující nádraží Těšnov nebo podoba Staroměstského náměstí na počátku třicátých let). Stejnojmenná divadelní hra Františka Langera byla na pražských scénách uvedena pouhé dva roky před filmovou verzí a setkala se s velkým úspěchem. Silnou devizou jsou výborné herecké výkony všech zúčastněných (Štěpánek, Plachta, Haas, Rogoz, Kreuzmann), kteří byli na mnoha místech obsazeni proti svému dobovému klišé. Pozoruhodná je v tomto smyslu role vypočítavé Irmy v podání Zdenky Baldové, pro kterou to byla výjimečná příležitost mimo typ starostlivých matinek. Ač je film na mnoha místech zbytečně rozvleklý a statický, nelze mu upřít poctivé základy, vycházející z kvalitního Langerova textu, kterým je stále fascinující příběh napravení zdánlivě nepolepšitelného zloděje. Vždyť není nic lidštějšího než milovat a odpouštět.(25.12.2009)
