Hádej, kdo přijde na večeři

Na co Kramer s Tracym sáhli, to se snad automaticky měnilo ve zlato. Napotřetí (Kdo seje vítr, Norimberský proces) zkusili natočit silný příběh s morálním poučením a Tracyho geniálním monologem na konci, přičemž tentokrát přizvali i Katharine, a zase mě položili na lopatky. Spence i Kat by na ten film byli určitě pyšní. (20.08.2008)

Zlatá éra kinematografie. Užívajte si výkony všetkých hercov a posolstvo, ktoré nesie tento film. Rasové predsudky boli ešte v roku 1967 bežnou záležitosťou, a tak ľudia potrebovali počuť odkaz, aký tento film obsahuje. Že farba a rasa nie sú to, čo by malo brániť dvom ľuďom , ktorí sa milujú, zdieľať svoje životy. Je ľahké pochopiť, to, čo sa tvorcovia na obrazovke usilovne snažia - prelomiť múry a predsudky, ale v reálnom živote to môže byť oveľa ťažšie. Ale je aj pravda, čo povedal Mahatma Gandhi - "Ty musíš byť tou zmenou, ktorú chceš vidieť vo svete". No a zároveň je smutné a dojemné sledovať Spencera Tracyho v tomto filme, pretože zomrel pár týždňov potom, čo bol dokončený. 95%. (25.12.2016)

Klenot. Tenhle snímek je pro mě filmový klenot a to nejen pro úžasný scénář, zajímavé téma, svižné tempo, ale i to, jakým způsobem své role ztvárnili hlavní představitelé. Všichni býváme tzv. chytří, když udílíme rady druhým nebo když hodnotíme činy jiných. A jak nám bývá ouvej, pokud se v takové situaci ocitneme my sami. Ono je to zvenčí setsakramentsky jiný než zevnitř. Takže – voilà – pět hvězd! (20.07.2014)

Spencer Tracy se rozloučil v nejlepší formě. Komediální drama, zabývající se nelehkým světem plným předsudků, v nichž, jak správně podotýká John Sidneyho Poitiera, lidé nevnímají jeden druhého jako lidské bytosti, ale podle barvy pleti (Já jsem černoch), je geniální ukázkou toho, jak správně zadaptovat divadelní hru. Jak už jsem psal, Spencer Tracy je zde opravdu vynikající (jeho závěrečný monolog je úžasný, a v některých momentech neuvěřitelně mrazivý, vezmeme-li v potaz, že se nedožil ani premiéry filmu), Katharine Hepburn je skvělá jako vždy, Katharine Houghton je krásně optimistická, kdykoliv se objeví, člověku se prozáří den, ovšem snad nejlepší postavou je místní kněz, přítel rodiny, v podání Cecila Kellawaye. Toho si musí zamilovat každý. Možná by se dalo říct, že tenhle film je z dnešního pohledu skoro nepochopitelný, ale když si člověk uvědomí, jak je to vlastně nedávno, je smutné, že ještě v polovině dvacátého století, panovaly takovéhle předsudky. A mnohem smutnější je to, že v jižnějších státech USA by ještě dneska fotřík vytáhnul na černýho nápadníka flintu. (24.06.2015)

Legendární film, který se v době vzniku jednoznačně přihlásil ke konceptu Ameriky zbavené rasové segregace a etnických předsudků. Představoval tehdy jeden z kulturních symbolů boje za rovnoprávnost černošské menšiny. S odstupem desítek let je patrné, že snímek působí příliš výchovně a učebnicově. Představuje úzkostlivě vypulírovaný ideální tezovitý model s černošským nápadníkem bez jediného kazu. Dvojice už dávno odrostlých snoubenců, která přijde s historkou, že jim stačilo 20 minut na to, aby se navždy zamilovali, a po 10denní známosti se hodlá vzít, představuje pozoruhodnou známku nezralosti a přímočaré směřování k životnímu průšvihu, nehledíc na rasový problém. Ten byl v polovině 60. let vážně palčivý - opovržení a naschvály okolí vůči smíšenému páru byly tou snesitelnější variantou - na spoustě míst totiž reálně hrozil lynč. Dceruška navíc působí dojmem slečinky z bohaté rodiny s liberální výchovou, která si toho v životě moc odpírat nemusela a kterou nikdo neučil čelit těžkým překážkám. Pokud Kramerův film ještě dnes sklízí pozitivní ohlasy, pak díky tématu, které je v obecné rovině dodnes aktuální. Mimochodem, víte, kdo k vám jednou přijde na večeři? Především ale se na oblibě snímku podepsalo herecké obsazení. Hned tři ze čtyř hlavních aktérů patří do síně filmové slávy a je radost se na ně dívat. Pro Spencera Tracyho to byla důstojná tečka jeho dlouhé umělecké dráhy. K dané problematice by se dalo dodat, že i když to podle hollywoodských snímků nevypadá, rasově smíšené páry s výjimkou velkých měst východního pobřeží dodneška v Americe nejsou běžné. Celkový dojem: 80 %. (20.03.2013)