Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (241)

pepo 

všechny recenze uživatele

Dokudrama s vynikajúcimi hereckými výkonmi (hlavne Tracy, Lancaster a Schell sú úplne fantastický!), kde sa hlavne v druhej tretine začína ukazovať dĺžka filmu, ale posledná hodina tak dokonale zarazí do sedačky, že divákovi ostanú slzy len pre plač a údiv. niektoré príbehy musia byť vyrozprávané, aby sme nezabudli. ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Kramer na začátku šedesátek vytvořil hned dva zásadní kousky ze žánru soudního dramatu. Zatímco, u Kdo seje vítr jsem měl dojem, že po stránce scénáře se film povedl, ale Kramer odvedl vcelku rutinní práci (statické kompozice podobné období klasického Hollywoodu), Norimberský proces, to je úplně jinej šálek kávy. Strhující drama, podtrhnuté vynikajícími hereckými výkony, je zajímavé i formálně. Kromě precizní kompozice a nápaditých kamerových jízd, je tu použivána dramatickým způsobem transfokace na obličeje postav. Kromě prvku napětí mívá často i jinou funkci. Například na začátku všichni Němci mluví německy a co říkají se dovídáme až z překladu do angličtiny. To by ale film nesnesitelně protahovalo. Proto je použita transfokace na obličej německého obhájce a zvuk se po ní zcela organicky přepne do angličtiny. Divák snadno pochopí, proč tomu tak je a jakou funkci tím plní. Další důležitý rozdíl oproti Kdo seje vítr tkví v morální nejednoznačnosti charakterů i celého vyznění snímku (zejména pak finále). Tím se Norimberský proces víc přibližuje Michalkovovu remaku Dvanácti rozhněvaných mužů. ()

Reklama

Falko 

všechny recenze uživatele

Zaujimave svedectvo o procese spravodlivosti medzi druhou svetovou a studenou vojnou o styroch nacistickych sudcoch pred ich rozsudkom ma dost zaujalo, len ta minutaz sa mi zdala byt prilis dlha a chvilkami som stracal prehlad. Avsak historia ma zaujima a preto sa tesim aj na remake tohto filmu z roku 2000 s Alecom Baldwinom, ktory taktiez trva 180 minut... 24.04.2009 ___ Spencer Tracy - (Vrchný sudca Dan Haywood) +++ Burt Lancaster - (Dr. Ernst Janning) +++ Marlene Dietrich - (Pani Bertholtová) +++ Maximilian Schell - (Hans Rolfe) +++ Judy Garland - (Pani Irene Hoffman Wallnerová) +++ Montgomery Clift - (Rudolph Petersen) +++ Richard Widmark - (Plukovník Ted Lawson) +++ William Shatner - (Kapitán Harrison Byers) +++ Produkcia: Stanley Kramer +++ Hudba: Ernest Gold +++ ()

GilEstel 

všechny recenze uživatele

V roce 1948 již u veřejnosti hlavní vlna zájmu o soudní procesy s nacistickými pohlaváry výrazně ochabla. Smrtí posledních známých jmen „Hitlerových“ mužů rukou exekutivy, se v očích veřejnosti tato část dějin uzavřela. Přesto proces s bývalými soudci Třetí říše, znamenal pro vypořádání se s minulostí mnoho. Teprve zde se začínají objevovat některé zásadní otázky. Můžeme soudit lidi, kteří se řídili v tu dobu platnou exekutivou? Výklad práva není vždy stejný. I právo je jen nástroj v rukou člověka. Jak se ukázalo, není nedotknutelné. Zde šlo o obžalobu nacismu jako celku. Odsoudit tak bylo třeba všechny jeho reprezentanty. Moc soudní nevyjímaje, protože i ta se stala v Třetí říši jedním z pilířů hrůzovlády. O kolektivní vině není pochyb. Prokázat ale individuální pochybení, je věc mnohem choulostivější. Dalo by se říci, že podobným přístupem by se dalo odsoudit 90% Němců. V procesu tedy šlo spíš o jakousi morální očistu, kterou Německo muselo podstoupit, aby mohlo začít znovu žít. Ernst Janning význam tohoto okamžiku během procesu pochopil. Jeho plamenné doznání bylo jedním z nejsilnějších momentů filmu. Bylo o to silnější, že k němu došlo až na základě uvědomění si vlastního pochybení, spojeného s citovým pohnutím nad chybami let minulých, jehož iniciátorem se stal případ Feldstein. Síla dialogů ze soudní síně i mimo ni, je nosným pilířem celého snímku. Myšlenkové poselství je natolik významné, že lze přehlédnout i poněkud zkreslené, takřka učebnicově vzorové charaktery postav. O dokument rozhodně nejde. Film je pouze inspirovaný skutečnou událostí, má humánní poselství a je plný promyšlené empatie. Závěrečný dialog mluví za vše. „Netušil jsem, že to může dojít až tak daleko. To mi musíte věřit!“ „Doktore Janingu, tak daleko to došlo již v tom momentě, kdy jste odsoudil prvního člověka, o kterém jste věděl, že je nevinný.“ S. Kramer se ve svém filmu dotkl velmi citlivého tématu individuálního pochybení a viny každého jednotlivce, problematiky vypořádání se s minulostí v kontextu národním i mezinárodním. Provedl to s neuvěřitelnou grácií, citem a pochopením ke všem zúčastněným stranám. 88% ()

T2 

všechny recenze uživatele

Rozpočet $3miliónyTržby USA $10,000,000Tržby Celosvetovo $-║ Neskutočne osobité, nadčasová výpoveď zasahujúca svojim obsahom aj do dnešnej doby, excelentné herecké predstavenie bravúrne gradujúce hlavne v poslednej hodine filmu, šikovná a obratná kamera, režisér Stanley Kramer ma prekvapil a ponúkol silný zážitok. /100%/ ()

Galerie (88)

Zajímavosti (38)

  • Píseň, kterou madam Bertholt (Marlene Dietrich) překládá soudci Haywoodovi (Spencer Tracy), když jdou kolem hospody, se jmenuje "Lili Marleen". Jednu z verzí této písně nazpívala ve čtyřicátých letech i sama Marlene Dietrich. Během války byla tato píseň populární u německých i britských jednotek. (Zdroj: ČSFD)
  • Ve scéně, kdy je soudce Haywood (Spencer Tracy) na večírku a Harry (William Shatner) začne svolávat jména kapitánů a dalších, aby se hlásili na svých stanovištích, se ho soudce ptá, o co šlo. Harry mu sdělí, že Rusové podnikli kroky do Československa a že panují pověry, že Masaryk spáchal sebevraždu, a proto tam posílají jednotky. Jan Masaryk, syn prvního československého prezidenta, byl tehdy skutečně nalezen mrtvý pod oknem koupelny jeho bytu, ale okolnosti byly dost nejasné. Jednou z nejpravděpodobnějších teorií je, že byl zavražděn komunisty. Ti se totiž obávali, že by mohl po vzoru svého otce založit například v Londýně exilovou vládu nebo jinak působit problémy jejich režimu. Není se proto co divit, že vydali oficiální zprávu o sebevraždě. Tento závěr ale veřejnost nebyla ochotná přijmout, protože vše nasvědčovalo opaku. Na konci 70. let proto komunisté při obnoveném vyšetřování přišli s teorií nešťastné náhody, která měla lid umlčet. V roce 2003 byl ale případ konečně uzavřen, a to jako vražda. Pachatel není dodnes znám. (Bohnice05)

Reklama

Reklama