Hry lásky šálivé

Dvě vztahové partie, které v ostré fázi normalizace rozehrála skvadra Krejčík, Liška, Šofr, Pištěk, sice nejsou suverénním vítězstvím umění nad ideologií, ale přinejmenším remízu se pánům uhrát podařilo. Hlavně díky jejich talentu byly dva převážně interiérové příběhy televizního charakteru povýšeny na úroveň filmu pro kina, který vyniká bohatě zdobenými kostýmy, autenticky středověkým hudebním doprovodem a promyšlenou práci s barvami. Vyznění decentnější první povídky sráží necharismatický Jozef Adamovič, nedávající velkou příčinu k lítosti nad tím, oč Sandra vinou svého nesvobodného postavení přichází. Druhá povídka je kultivovanější variací teenagerské komedie o zásunu, v níž Sovák zaskakuje za vilné středněvěké soudruhy ze schůzovacích exploatací typu Muže na radnici. Sexuální narážky jsou příliš okaté a ochota služebné nechat se ohmatávat příliš poplatná tužbám vyžilých proutníků. Laťka vkusu nicméně není snížena zdaleka tolik, abych tento víceznačný diptych o předstírané potenci a oklamávání krátkozrakých mocipánů spláchnul do téže normalizační žumpy, kam patří filmy od Steklého nebo Balíka. 60% (26.02.2016)

IQ Francescovy manželky by se udávalo v záporných hodnotách, podle toho jak hovoří, a o čem. Tohle se Boccaciovi povedlo. A paní Vašáryová to zahrála skvěle. Leč ta nuda velká u toho. Nebylo zbytečné stále dokola rozebírat totéž? A pak ten monolog, ten jsem nedal a prostě ho po chvíli přeskákal. Takže první povídka nula plusů. Nevím, zda ta druhá nebyla ještě nudnější, ono se to těžko posuzuje, když vás něco nebaví, nevěnujete tomu tak velkou pozornost. Tak jsme se po dvaceti minutách dostali k jádru pudla, totiž k náušnici. Pak se konečně něco děje. Takže zde teprve desítka za děj a celkově desítka za kostýmy. Více prostě dát nelze. (26.04.2017)

"Kůň je někdy skoro tak důležitý jako žena..." Renesanční doba si žádá krásné a důvtipné ženy (Božidara Turzonová i Magda Vašáryová) i povznášející hudbu (Zdeněk Liška). Muži (Kopecký i Sovák) jsou tedy maličko vypelichaní a taky trošku "oslové". Ale jen trošku, aby se člověk na jejich účet mohl trošku pobavit (viz zejména druhá povídka). Jiří Krejčík udělal jinak vše proto, aby i v českých lokacích dal oběma povídkám odpovídající nádech své doby (viz třeba skvělé kostýmy Theodora Pištěka). (15.03.2024)

Perfektní komedie, mne baví zejména druhá povídka. A ty řeči, že je to rozvláčné a mělo se to zkrátit? To už jste opravdu z amerických rádoby komedií někteří tak zblblí, že po komedii vyžadujete, aby na vás humor sypala od počátku do konce jak tatra písek z korby? Inu pro každého to asi není, zvláště ne pro ty, kteří neradi přemýšlí a nevyhledávají i skrytý humor, nebo jen úsměvy. Jejich chyba. Ale protože to nechápou, neznamená to ještě, že je to špatný film. Pan režisér Krejčík věděl moc dobře, co činí a výsledek stojí za to! (16.10.2014)

První povídka je takový maratón svádění, kde se režisér opřel o hlas Eduarda Cupáka a tradičně bezvadného Miloše Kopeckého, ale je přeci jen trochu zdlouhavá. Naštěstí druhá povídka, znamenitá konstrukce pobavuje dlouho diváka rozplétáním pravdy mezi čtyřmi postavami s excelující Slávkou Budínovou a spol. a aspiruje na čtyři hvězdičky. :) (08.07.2010)