Svědomí

Každá doba má své a lamentace nad hroznou dobou v konfrontaci se soudobým pokrokem, má svou pravidelnou rotaci poplatnou aktualní situaci. Ovšem síla humanity a především hodnotového systému, se nedala přehlédnout, ba naopak nejen vtáhla do děje, ale mrazila v zádech stejně jako před 73 lety. Z čiré zvědavosti podívat se do minulosti na způsob života, vznikl velmi hodnotný a zajímavý zážitek. V dnešní absurditě naprosto nevídané... 👍😯☺️😷 (18.03.2021)

Výborné a nadčasové drama režiséra Jiřího Krejčíka, které je po "Vyšším principu" asi jeho nejlepším a nejzávažnějším dílem. Film nejenom o otázkách morálky, svědomí i rodičovské "autority". Možná nejvýraznější a životní role pro Miloše Nedbala, kterému ale více než zdatně sekundují i další. Skvělá kamera i hudba a ze začátku zdánlivě všední příběh se postupně změní ve vypjaté psychologické drama, které diváka zcela pohltí až do důstojného finále. Na tom rčení, že děti bývají dost často morálním obrazem rodiny asi něco pravdy je. Opravdu režisérův majstrštyk, jenže brzy přišel "vítězný" únor, československá kultura se vydala do období temna a přetvářky a o další potencionální filmové skvosty jsme byli bohužel na dlouhou dobu ochuzeni. (26.11.2018)

Poctivému otcovi rodiny stačí jedno malé zakopnutie na služobnej ceste, aby už nič nebolo ako predtým. Nie je jediný, kto má dilemu, kto z nich sa prizná skôr ku svojmu činu, koho hryzie svedomie viac? Scenár je síce jednoduchý ako facka, ale zaujímavý a na rok vzniku je to zahrané veľmi prirodzene. Nielen v hlavných postavách, ale aj u prednostovho syna a krásnej a cieľavedomej sekretárky, ktorá predvedie veľavýznamné vyskakovanie za šanónmi uloženými prokletě vysoko. Kam situáciu doženie prednostov syn a jeho záverečný úsmev sú veci trochu nepochopiteľné. –––– Vy se jen podíváte a hned víte, jak na to. To je radost s vámi dělat. (14.05.2014)

Silný příběh, v němž se mrazivý, ač neúmyslný zločin dospělého člověka konfrontuje s tradičním školským malérem jeho syna... Nejde vůbec o detektivku, diváci pachatele v obou případech viděli, pátrání je celý čas na mrtvém bodu, takže zdá se, mohou se oba vinníci radovat. Jenže nemůžou, je tu ještě jejich SVĚDOMÍ, jsou tu obrovské výčitky v kruhu rodinném, pracovním i školním vůči těm ostatným. A je tu také přítomný silný vztah mezi rodičem a dítětem, je tu syn, který vidí ve svém otci svůj velký vzor pro jednu krásnou vlastnost: být čestný a spravedlivý. Jiří Krejčík nastoluje témata, která nejsou příjemná, jsou ale důležitá a hodná k zamyšlení. Rozhodně nejde jen o moralizování kolem přiznání se k zlému skutku co nejdřív, ale třeba i (někdy trpké) zjištění dítěte během dospívání, že rodiče nejsou taky bohové, jak jsme si je představovali, ale taky pouze lidé s dobrými vlastnostmi i chybami.                                                                                                 Knižní předlohu jsem nečetl, ale líbí se mi ve filmu výrazný prostor pro seznámení s hlavními postavami v spíše pohodové atmosféře, než dojde ke klíčovému momentu. Přesně vystupňovaný děj v působivém zpracování je zde jednou z předností filmu, díky které mají Krejčíkovy filmy (Probuzení, Vyšší princip, ale i třeba komediální Svatba jako řemen) velký potenciál zaujat diváka i po několika desítkách let od svého natočení. Nezapomenutelný filmový zážitek samozřejmě obohatilo i herecké obsazení, v němž vedle vynikajícího Miloše Nedbala (v jedné ze svých nejlepších rolích) září i 14-tiletý představitel Jirky, Jan Prokeš a mladá, neskutečně šarmantní herečka Irena Kačírková coby milenka hlavního hrdiny. Jako bonus excelentní cikánská kapela v nočním podniku (Jáj, Zuzka Zuzička a Szomorú vasárnap). Opět mě zde fascinuje vizuální stránka s výbornou kamerou a černobílým obrazem protkávaným mnohdy tmavými scénami s prostory osvětlenými byť jen jedním malým světýlkem nebo lampou v pozadí... myslím, že by žánrové zařazení film-noir bylo na místě. (100%)                        (deníček - Krátká éra československého filmu 1945 - 1948)                                                                                                    Podobné filmy ze stejného období: Mrtvý mezi živými (1946), Lavina (1946). (14.10.2017)

Plakátově moralizující černobílá agitka, v níž se toliko zjednodušeně a beze stopy humoru či nadhledu ilustruje hlavní heslo, že když se něco provede, tak se to má přiznat, a čím dřív, tím líp, protože jinak se člověk udusí zevnitř - a vnější okolnosti ho stejně prozradí.  A taky, že nevěra se nevyplácí. Idylizace spořádaných manželství a klidu v rodině, kde muž chodí do vážného zaměstnání a žena doma s malým děckem vaří a uklízí a čeká a dělá si starosti a ničemu nerozumí. Herecky toporné a mizerné, dialogy jako z příručky, jediný trochu uvěřitelný a trochu zajímavý výkon podal ten kluk. *** Dobrý komentář: Matty. *~ (21.02.2022)