Týden v tichém domě
Komedie / Povídkový
Československo, 1947, 100 min
Režie:
Jiří KrejčíkHudba:
Jiří ŠustHrají:
Jaromír Spal, Jaroslav Průcha, Jarmila Kurandová, František Kreuzmann st., Světla Svozilová, Blanka Waleská, Zdena Matějíčková, J. O. Martin, Meda Valentová, Jana Romanová, Karel Höger, Zdenka Procházková, Libuše Zemková, Anna Melíšková, Jiřina Krejčová, Karel Dostal, Bohuš Záhorský, Václav Švec, Antonín Holzinger, Vítězslav Boček, Jaroslav Mareš, Rudolf Deyl ml., Miloš Nedbal, Stanislav Neumann, Věra Ralston - Hrubá, Jiřina Steimarová, František Kovářík, Oskar Hák, Ota Motyčka, Hermína Vojtová, Vladimír Hlavatý, Marie NademlejnskáObsah
-
Předlohy Jana Nerudy patřívaly kdysi k oblíbeným filmovým i televizním tématům. Tímto snímkem na sebe před rovnými šedesáti lety upozornil začínající Jiří Krejčík. I ve výrazně ateliérovém dílu dokázal evokovat mentalitu a předsudky předminulého století. Jednou v úsměvném, jindy ve zvážnělejším nahledu postihl ruch v jednom malostranském domě, představil pestrou plejádu nejrůznějších nájemníků, kteří tam bydlí, i často malicherné rozbroje, které mezi nimi propukají. Za průčelím malostranského domu "U dvou slunců" pulsuje život. Bydlí zde Bavorovi, věční otroci hokynářského krámku. Domácí Ebrovi, kteří potřebují výhodně provdat dceru. Starý mládenec doktor Loukota a další zajímavé nerudovské postavičky. (oficiální text distributora) -
Malá Strana, dům U Dvou slunců. Mladý Václav Bavor předčítá za noci své verše malostranským střechám a netouží po ničem jiném než po dráze spisovatele a novináře. Nastává pondělí, den první. Seznamujeme se se všemi obyvateli domu, jejich problémy, libůstkami a charakterovými vlastnostmi. Strávíme s nimi celý týden. Stejný jako všechny ostatní, a přitom odlišný, plný snů, lásky i nelásky, života i smrti. Na jeho konci se alespoň některé tajné touhy vyplní, jiné vezmou za své…
Jiří Krejčík začínal za války u filmu jako statista a vystřídal různé pomocné profese, než debutoval jako režisér dokumentárních filmů. Po válce krátce působil v Krátkém filmu, v letech 1947-1948 se mu ale podařilo realizovat hned tři hrané snímky - Týden v tichém domě, Ves v pohraničí a Svědomí. Každý z nich svědčil o šíři režisérova talentu, ovšem Týden v tichém domě se usadil v diváckém povědomí nejméně.
Přitom jde v nejlepším slova smyslu o tradiční ateliérový film, který navíc omlazuje zjevná nápaditost a hravost dravého debutanta. Krejčík se v prostoru malostranského domu, jenž opouští zřídkakdy, pohybuje s nebývalou suverenitou, udivuje lehkostí, s jakou se dokáže prosmýknout z místnosti do místnosti, z osudu na osud, perfektně umí dovyprávět mikropříběhy všech důležitých postav. Jeho týden prožitý mezi tolika charaktery má proto naprosto přesný, symetrický tvar, což je při vědomí střídmé metráže malý zázrak. Při sledování snímku má tak divák nutkavý pocit, jako by četl Nerudu, ale podivuhodně mladistvého, s ohromnou dávkou poezie a lehkosti.
Na tom má jistě podíl i kamera Václava Hanuše, který se na sklonku 40. let vypracoval v jednoho z nejlepších kameramanů střední generace. Suverenita, s níž v barrandovských ateliérech vykouzlil všechny soumraky a rozbřesky dopadající do oken „tichého domu", odkazuje k řemeslné dovednosti, o níž se většině současných českých kameramanů ani nezdá. Talentovaný Jiří Šust pak dokázal zkomponovat patřičně dramatickou, či melancholickou hudbu, kterou Krejčík dovedně užívá nejen jako prostou kulisu, ale také jako prostředek pro vygradování jednotlivých sekvencí.
Týden v tichém domě je vzácným příkladem filmové adaptace, jež se pohybuje v intencích původního textu, a přitom jej aktualizuje a činí ho mladším. - Aleš Říman (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
gouryella
Filmovy debut Jiriho Krejcika je stejny jako jeho ostatni filmy - proste tohoto pana nemusim.(25.7.2002)
-
Karlos80
Stále půvabný a stále svěží film, který neztratil nic ze svého kouzla ani téměř po šedesáti letech. Navíc ze staré Prahy a navíc natočený podle Povídek malostranských od Jana Nerudy. Které mám opravdu hodně rád. Se všemi tehdy velmi populárními herci. Nikdo ale nějak vyjímečně nevybočoval, všichni zahráli takový svůj běžný standart. Prostě žádný precizní výkon. Jiřího Krejčíka si ale dodnes cením a považuji ho za jednoho z nejlepších českých poválečných režisérů. Nemůžu tedy jinak než za 4*.(9.12.2006)
-
Bart
Neruda a příběhy lidí z Malé Strany, to je moje gusto. Režisér Krejčík se se svou celovečerní prvotinou popral opravdu dobře. Nejenže zachytil věrně atmosféru Nerudovy Malé Strany, ale vynikajícím způsobem zvěčnil na plátně různorodé typy lidí. Jeho obyvatelé Malé Strany nebyly ani černí ani bílí. U výrazně kladných postav ukázal i ty špatné stránky a u záporných zobrazil motivy jejich jednání. Na tenhle film se určitě podívám rád častěji, než jak ho reprízujou.(2.3.2007)
-
tahit
Jeden z početné řady filmů, který mám moc rád. O lidech a lidičkách z Malé Strany, kde o rozmanitost obyvatel malostranského domu není nouze. Pestrý svět z nefalšovaného obrazu lidských slabostí a zákonů českého člověka, i když se tu prolne i němčina. Nemluvě o zobrazených malostranských zákoutích, které jsou nádherně naservírovanou pastvou pro oči. Herecké obsazení je zde vynikající. Tady se musím trochu rozepsat o několika věcech. Protože světlo světa jsem spatřil v Praze v hlavním městě Československa a Malá Strana byla moje dětství, vždy jí budu mít rád a srdcem budu stále tady a nikdy na ní nezanevřu. Od té doby, co se zajímám o film, jsem neviděl poetičtější film o Malé Straně natočený u nás. Protože umět tak jímavě vyhmátnout filmovými prostředky básníkovo literární dílo Jana Nerudy je veliký kumšt. Pane režisére Krejčíku, tleskám Vám.(23.12.2010)
-
Aky
Tak to Neruda asi viděl. Moc zdařilé.(12.10.2008)
-
blackrain
Perfektně vykresleny charaktery jednotlivých postav. Takhle nějak to muselo za života Jana Nerudy na Malé Straně vypadat.(18.11.2010)
-
fuckme
Krejčík již svým debutem ukázal své nesporné klady. Sice pracoval s látkou, která ve své době již nic říci nedovedla (což je v jeho filmografii dost častý jev), ale její uchopení ji významně povyšuje. Po technické stránce je snímek natočen obratně, kamera si výborně rozumí s prostorem a herci, střih se občas blýskne rovněž nápaditým přechodem a ateliérové stavby vůbec nebijí do očí, spíše naopak, skvěle poetizují malostranskou atmosféru a nelze příliš litovat, že v této době, ještě Krejčík nemohl naplno využít exteriérů, tak jak si přál (a stále přeje). Vizuální kvality zvláště vyniknou ve scénách deště padajícího na nádvoří domu, v nich je atmosféra opravdu dokonalá. A ještě jsou tu herci - Spal zde podává překvapivě podmanivý výkon, výbornou zdrženlviost si zachovává Waleská, která by mohla svoji postavu pojmout zcela konvenčně, tedy přehnan a afektovaně. Rovněž Zdeňka Procházková se vymaňuje z tehdejších šablonovitých hereček. A pak je tu dost matadorů, o kterých nemá smysl pochybovat. Týden v tichém domě je tedy film sice námětově vyčpělý, ale když ho máme brát jako adaptaci, tak dosahuje vrcholu, výborně pracuje s časem a rytmizací a bere si s Nerudy jen to nejlepší. Sice jsem si na začátku málem zoufal nad mírně klišovitým pohledem na sociální rozpory v jednom domě a figurkařením, ale film mě každou minutou víc a víc pohlcoval až jsem ho opouštěl s pocitem okouzlení a doteku starých dobrých časů. Alespoň tímto působením má dnes rovněž právo na své místo v podvědomí diváků.(11.12.2009)
