Vyšší princip

"Vyšší princip morální mi nedovoluje Vás k něčemu nutit. Úvod nabáda k naturalistickej surovej vízii nacistickej okupácie po atentáte na Heydricha, Krejčík sa však na situáciu díva trochu iným spôsobom a, podobne ako práve spomínaný Romeo, Julie a tma sleduje osudy skupiny študentov posledného ročníka a učiteľov na gymnáziu, ktorí spočiatku kvôli malému nedorozumeniu čelia nacistickej mašinérii a stroju na zabíjanie. Pôsobivý príbeh obyčajných ľudí tvárou v tvár smrti s rebéliou na perách. Hercov netreba komentovať. Škoda len, že som pri neskorom nočnom vysielaní mal problém udržať oči otvorené, čo zážitok neželane skresľuje. 85% (07.05.2014)

„Ak si sužovaný nepriateľskou mocou neustúp. Chráň si miesto dané ti prírodou. Pýtaš sa ktoré to je? Predsa miesto muža.“ , čítal kolegom v zborovni pán profesor prezývaný Vyšší princíp. Učil študenov, že práve morálka je najdôležitejším merítkom našej hodnoty. Život počas druhej svetovej vojny však žmýkal z ľudí všetko do poslednej kvapky. Dobré i zlé. Skutočný príbeh o študentoch, ktorých charaktery nestihol preveriť čas, ale hlavne o odvahe i strachu tých okolo, je výborne natočeným snímkom, ktorý sa vyhol nadbytočnému pátosu a nič nevnucuje..iba sprevádza. (04.05.2006)

Z hlediska vyššího principu naučného jsem si jist, že je tento film ideální látkou pro dvouhodinovku českého jazyka kterékoliv střední školy, přijde-li ke slovu takzvaná hodnotná kinematografie. Hlediskem vyššího principu mravního v jeho podání už si tak jistý nejsem. V pročítaných komentářích narážím především na slova o atmosféře a skvěle vykresleném zlu té doby (jistě jsme ho všichni zažili), s čímž nedokážu souhlasit, jelikož československá tvorba přinesla nejeden podstatně lepší snímek o krutosti ať už nacistického, totalitního nebo jiného původu. Vzpomeňme třeba na Obchod na korze, Ucho, Kladivo na čarodějnice, Spalovače mrtvol či na pozdější Je třeba zabít Sekala. Schémátko se zatčením, ušlechtilou snahou profesora, popravou a dnes už klasickým závěrem mi s odpuštěním přišlo bezmála směšné. Ne proto, že by snad bylo špatně natočeno, ani proto, že bych nedokázal docenit tíhu tehdejšího bytí, kdy člověk ztratil prakticky veškeré jistoty svého života, jenže mustr Vyššího principu je jen vrcholkem potenciálního ledovce a scházel mi u něj třeba ten geniálně dusný psychologický podkres Obchodu na korze. Doba pokročila, filmové umění se vyvíjí a na minulost nelze zapomínat. To je fakt. Radši si o ní ale příště pustím jiný film. Mimochodem, vcelku jednoduché morální poselství, jak vystřižené z učebnice literatury, není v tomto případě dostatečně nosným aspektem a po všech těch letech působí jako kárání již uvědomělého žáčka. To sice není problém filmu, ale my mu taky nevyčítáme ovlivnění jistými rysy doby jeho vzniku, že? Se vší úctou. (28.01.2010)

I když jsi tísněn a sužován nepřátelskou mocí, přece by bylo hanebné ustoupit. Chraň místo dané ti přírodou. Ptáš se, jaké je to místo? Místo muže! Citovaný Senecův výrok, ve filmu pronesený titulní postavou, je jakýmsi logem celého příběhu. Příběhu o lidské statečnosti, která je pečlivě skryta za masku apoliticky smýšlejícího člověka. Autor literární předlohy, spisovatel Jan Drda, publikoval stejnojmennou pětistránkovou povídku již na podzim roku 1945. Vycházel z reálné události, která se přihodila v červnu 1942 na gymnáziu v Příbrami. Po přečtení povídky byl režisér Jiří Krejčík rozhodnut dát jí filmovou podobu. Realizací se začal zabývat již na konci čtyřicátých let, Drda však konečnou scénáristickou verzi dokončil až o deset let později a rozšířil ji pro potřeby celovečerního filmu. Příběh nás zavádí do maloměsta v době druhé světové války. Je po atentátu na Heydricha, platí stanné právo a nacisté se mstí za každou malichernost. A právě jedna taková malichernost stojí život tři studenty. Ústředním hrdinou se stává starý profesor zdejšího gymnázia Málek, člověk žijící mimo realitu, uzavřený ve světě antických filozofů. On je tím hrdinou, který se rozhodne intervenovat za uvězněné studenty a zachránit jejich mladé životy. I přes marnou snahu zabránit hrůznému činu projeví svůj občanský postoj v samotném závěru, kdy před celou třídou odsoudí právě probíhající perzekuce nevinných lidí. Smolíkův oscarovaný výkon zcela jistě tvoří jeden z nejvýznamnějších mezníků v historii českého filmového herectví a pro herce samotného představuje dosavadní vrchol uměleckého působení před filmovou kamerou. V rámci precizního Krejčíkova vedení se tu dokázala s obdivuhodnou autenticitou prosadit také generace mladých a začínajících adeptů hereckého řemesla v čele s mladinkou Janou Brejchovou, Petrem Kostkou, Janem Šmídem, Alexanderem Postlerem i Jiřím Kodetem. Zvláštní postavení pak ve filmu zastává osoba velitele místního gestapa (Hannjo Hasse). Ten zde není vykreslen jako primitivní sadistická bestie, ale jako vzdělaný kultivovaný člověk, milující otec a odchovanec skautského hnutí. Jeho poměrně dobrá čeština naznačuje i možnost českých předků. Tento – alespoň vnějškově – bezchybný profil naruší jediné gesto, s nímž odsoudí nevinné studenty na smrt. Krejčíkovi se touto stylizací podařilo vytvořit daleko věrohodnější portrét alibistického vraha, který posílá své oběti na smrt od psacího stolu. Závěrečná scéna popravy patrně náleží k nejsugestivnějším pasážím hraného filmu v celé jeho historii a ve své syrové upřímnosti funguje i cosi jako memento dalším generacím (dramatické okamžiky přelomových let 1968 i 1989). Absurdní vražda mladých studentů, tragická událost, která byla ve skutečnosti součástí mnohem děsivějšího pekla. Snad proto Krejčíkův film zanechává v divákovi i po více než padesáti letech neopakovatelný zážitek. Děsivý a okouzlený zároveň. (02.11.2008)

Jednoznačně nejlepší náš film na téma okupace v tragické době v období Heydrichiády společně např. s filmy Romeo, Julie a tma nebo s Dalekou cestou, kterých si rovněž vysoce cením..Jednotlivé filmové postavy-kostými-kulisy i exteriéry vypovídali té době vše mě připadalo opravdu velmi věrohodné. "Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem.“ Neskutečná role a fantastický výkon v hlavní roli prof. Málka kterého svým mimořádným hereckým výkonem ztvárnil nezapomenutelný a nebojácný František Smolík (jehož příchod na gestapo, a vůbec ten jeho konečný výstup ve třídě a samozřejmě i rozhlas to všechno byli scény více než pamětihodnotné), ale i ostatní filmové role byli dobré ať už v podání Ivana Mistríka, Jany Brejchové, Otomara Krejči a nebo opět tragická role matky Vlastíka v podání Marie Vášové. Opravdu strhující-působivé-psychologické a silně atmosferické a utiskující filmové drama ( jehož dobrým základem byl už kvalitní Drdův scénář s knížky a později s filmu Němá barikáda), film které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co bylo v 60. letech u nás natočeno. Liškova depresivní hudba zde byla rovněž vynikající, a dohromady pěkně splinula s celým tímto příběhem. Jeden z těch filmů na který se kdykoliv a s velkou chutí vždy rád podívám znova a film který vžene nejednomu filmovému divákovi slzy do očí. Povinnost pro všechny filmové fanoušky a hlavně také pro mladou generaci. Taková malá zajímavost na konec: Pro hlavní roli ušlechtilého představitele a statečného profesora, studenty přezdívaného "Vyšší princip", původně Jiří Krejčík zvažoval o jméně Jindřich Plachta (dovedete si to představit?), nakonec však z tohoto jména sešlo poněvadž Jindřich Plachta byl v té době už nekolik let bohužel po smrti:-( Roli nakonec nabídl Františku Smolíkovi-nám všem už dobře známý, který se svým velmi sugestivním herectvím v této roli nakonec proslavil. (27.07.2007)