Vyšší princip
Drama / Válečný / Psychologický / Thriller
Československo, 1960, 102 min
Režie:
Jiří KrejčíkHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
František Smolík, Jana Brejchová, Ivan Mistrík, Jan Šmíd, Alexandr Postler st., Petr Kostka, Radovan Lukavský, Václav Lohniský, Marie Lukášová, Miroslav Svoboda, Gustav Hilmar, Bohuš Záhorský, Marie Vášová, Otomar Krejča st., Hannjo Hasse, František Pálka, Nora Hauffová, Jindřich Narenta, Rudolf Hrušínský, Bedřich Prokoš, Marie Glázrová, Věra Tichánková, Zuzana Stivínová st., Stanislava Seimlová, Vladimír Hlavatý, Karel Pavlík, Josef Kozák, Jiří Kodet, Elena Hálková, Naděžda Gajerová, Blažena Slavíčková, Jan Skopeček, Štěpán Bulejko, Karel Enzmann, Václav Švec, Rudolf Široký, Jarmila Kurandová, Ladislav Gzela, Bohuš Hradil, Libuše Švormová, Luba Skořepová, František Suk, Michal Staninec, Jitka Frantová, Elmar Kloss, Jan Kühmund, Sheila Ochová, Jiří ŠrámekObsah
-
Vyšší princip Jiřího Krejčíka stál spolu s Weissovým filmem Romeo, Julie a tma (1959) v naší kinematografii u zrodu toho, co se v literatuře charakterizuje jako druhá vlna válečné prózy. Po letech schematizmu a zplošťujícího heroického patosu se na konci 50. let dostala pozvolna ke slovu díla, jež téma války zkomornila a v nichž hrdinství těch, kteří se postavili na odpor zlu a nacistické krutosti, už nebylo na první pohled tolik zjevné. Krejčík přitom sáhl po jedné z těsně poválečných povídek Jana Drdy, jejíž kratičký text spolu s autorem výrazně dotvořil. Ve filmové verzi stejnojmenné povídky tak není veškerá pozornost upřena pouze na neokázale statečné gesto staromládeneckého latináře, ale významnými se stávají i postoje studentů, pedagogů gymnázia a také celého maloměsta, všech těch, kteří jsou v čase heydrichiády vystaveni nemilosrdnému teroru. Vedle tlumeného holdu lidské odvaze zde Krejčík poprvé od konce války ukázal, co zmůže všudypřítomný strach, a také zrušil falešnou iluzi o jednotě národa semknutého v boji s nepřítelem. Svůj film přitom postavil nejen na emotivně působivých hereckých výkonech, ale rovněž na výsostném režijním umění. Jeho střízlivě vedené líčení se každou chvíli nepozorovaně překlání do polohy jitřivé citovosti, vyvolávající již v několika diváckých generacích spontánní pohnutí. (oficiální text distributora)
Zajímavosti o filmu (8)
-
SPOILER: Ve scéně schůze učitelského sboru ve sborovně po zastřelení studentů měl Václav Lohniský pronést větu „To máte z té vaší masarykovštiny!“ Na zásah politických a filmových činitelů musel být výrok upraven na „To máte z té vaší rebelanštiny!“
-
Pro hlavní roli ušlechtilého představitele a statečného profesora, studenty přezdívaného "Vyšší princip", původně Jiří Krejčík zvažoval o jméně Jindřich Plachta. Nakonec však z tohoto jména sešlo, poněvadž Jindřich Plachta byl v té době už několik let bohužel po smrti. Roli nakonec nabídl Františku Smolíkovi, který se svým velmi sugestivním herectvím v této roli nakonec proslavil.
-
V Benátkách na MFF v roce 1960 získal František Smolík zvláštní medaili prezidenta soutěže.
-
V Locarnu (Švýcarsko) v r. 1960 film získal Cenu Fipresci - stříbrná plachta pro Janu Brejchovou.
-
Povídka zaujala režiséra Krejčíka již v roce 1945, hned poté jak byla publikovaná v novinách. Filmový scénář ovšem vznikal postupně 15 let a měl za celou dobu několik variant. Nakonec Krejčík přizval ke spolupráci také autora povídky, Jana Drdu, a podařilo se jim společně scénář vytvořit.
-
Natáčelo v Praze, Pardubicích a Hradci Králové. Ve filmu se například z Pardubic mihly dnešní obchodní dům Grand a palác Hybských z roku 1898. V Hradci Králové se natáčelo na Velkém náměstí a zdravotnické škole.
-
Povídka Jana Drdy popisuje skutečnou událost. V době heydrichiády, v červnu 1942, byl na příbramském gymnáziu zatčen šestnáctiletý student Antonín Stočes. Jeho spolužák jej tehdy udal za to, že z časopisu Zdroj vytrhl fotografii Hitlera a hodil ji do koše. Pár dnů nato byl zastřelen spolu se svým otcem a ředitelem gymnázia, Josefem Lukešem.
-
V poslední scéně, kde František Smolík pronese větu "Vražda na tyranovi není zločinem", byla během natáčení puštena československá hymna Kde domov můj, aby herci - studenti měli slzy v očích, což se povedlo napoprvé.
