Dalibor

Dalibor je v pořadí třetí opera Bedřicha Smetany následující hned za „Branibory v Čechách" a „Prodanou nevěstou". Dlouho byla naší reakční hudební kritikou nepochopena, dokonce vyvolávala bouři odporu. Smetanovi se vytýkalo „wágneriánství" a úplně byla pomíjena ryzí českost této opery, pro jejíž námět sáhl libretista Josef Wenzig do české historie. České obrození vytvořilo z postavy rytíře Dalibora symbol hudebnosti českého národa. Tento rys Smetana ve své opeře ponechává („Který pak Čech by hudbu neměl rád!" zpívá starý žalářník Beneš ve druhém jednání). Avšak hlavním rysem Smetanova Dalibora je věrnost přátelství a odhodlanost hájit své právo proti sebe větší moci i za cenu vlastního života. Takto se stává Smetanův Dalibor symbolem osudů českého národa. Daliborův zpěv o ideálu svobody je hymnou nehynoucí síly. Režisér Václav Krška, laureát státní ceny, se prvně setkal s problematikou zfilmované opery, nebo alespoň její části, při natáčení životopisného filmu o Bedřichu Smetanovi. Prokázal zde a pak ovšem při zfilmování „Dalibora" vzácnou hudební citlivost a vynikající filmařské mistrovství ve snaze spojit dvě umění tak nesourodá, jako je opera a film. Zfilmovaný „Dalibor" je odvážným u nás prakticky novým filmovým útvarem. Ve srovnání se zfilmovanými operami jiných proveniencí vidíme, že tento pokus je velmi úspěšný. (FILMOVÝ PŘEHLED 31 / 1956)

►Filmový Festival v Cannes - 1956 - Zlatá Palma (nom.)

Stalo se za panování krále Vladislava Jagellonského: odbojný rytíř Dalibor je odsouzen k trestu smrti. Pokus o jeho osvobození se nezdaří. Nedoceněný přepis Smetanovy opery překvapuje svěží originálností i ve srovnání s mnohem pozdějšími pokusy o převod hudebně dramatických děl na filmové plátno. Působivě inscenované operní scény jsou také součástí dalšího Krškova smetanovského filmu Z MÉHO ŽIVOTA. (oficiální text distributora)