Úsměvy smutných mužů

Byla jsem na tenhle film hodně zvědavá. Nečekala jsem, že půjde až takhle do hloubky a že mě opravdu zasáhne. Asi tak v půlce filmu jsem se rozbrečela a chtěla z kinosálu utéct pryč. Dolehla na mně realita všedních dní. Má milovaná kamarádka má alkoholika za manžela. Byl několikrát na léčení a teď to hrne ještě přes trávu. Takže jsem si její vyprávění projektovala přímo do filmu. Úplně mě z toho mrazilo v zádech a nebylo mi zrovna moc dobře po těle . David Švehlík mě velmi mile překvapil tím, co je schopen zahrát. Jaroslav Dušek zde působil jako naprosté zjevení. Byl skutečný nebo to byla Josefova halucinace? Musí mít na podivné figurky asi fakt patent. Vždyť každá jeho postava je něčím divná. Maraton byl moc dobrou metaforou. Boj s alkoholem je maraton a je to skutečná válka, kdy člověk bojuje o sebe samého. Na mně v tomhle filmu zafungovalo všechno. Chválím za všechno, co se zde dělo. Odcházela jsem se zvláštním pocitem a musela jsem ho jít rozchodit. Film k velkému zamyšlení. (14.07.2018)

V ČR má snímek o alkoholismu svoje zastoupení díky zdařilé dvojici televizních filmů s Vladimírem Menšíkem Ikarův pád/Tažní ptáci. Jak jsem se dočetl, tady jde především o osobní příběh spoluautora scénáře i knižní předlohy Jozefa Formánka. Obdivuji, že se někdo dokáže takto závislosti zbavit, a ještě se z toho vypsat. Bez problémů věřím, že mu sledování filmu na premiéře nemuselo dělat dobře, a musel to pro něj být neskutečný zážitek. Leč pro běžného diváka film možná až moc zavání zjevnou knižní předlohou (hlavně v častém podkresu vypravěče) a útržkovitým vyprávěním. Ovšem   i přesto, se nakonec podaří filmu dodat nějakou dramatičnost, a alespoň je pořádně svižný. Ale konec je rychlý  možná až moc.  Fakt jsem čekal ještě nějakých patnáct minut navrch, což nakonec rozhodlo v mém váhavém   hodnocení. Ale líbilo se mi vyobrazení alkoholické léčebny se všemi těmi svéráznými figurkami odvykačů, jimž vévodil Jaroslav Dušek, který si tímto po 7 letech zahrál v kinofilmu, už tak trochu sám sebe, jako jakéhosi domnělého velitele hvězdné flotily. Na obranu zpackaného konce musím podotknout že , na Duška přecházejícho bránu, a výtlem z této scény (nic ve zlém) zase jen tak nezapomenu. Ale tak, když se velitel vrátí na svou flotilu  je všechno v pořádku, stejně jako když se na mě nedávno usmál anděl, dal mi adventní kalendář a venku sněžilo. Ale já bych stejně nejradši chtěl umět měnit, každou legraci v rotaci. (13.12.2021)

David Švehlík, Jaroslav Dušek a Ondřej Malý předvádí dobré herecké výkony, ale filmu něco chybí. Snad uvěřitelný příběh. Sice je to podle skutečného příběhu, ale podle toho jak je to natočeno, tak tomu nevěřím. David Švehlík pije na můj vkus, až moc rychle. Divoký střih ala videoklip mi také vadil. Nemůžu si pomoct, ale musím srovnávat s kultovním filmem " Dobří holubi se vracejí ", který v tomto žánru prostě funguje po všech stránkách skvěle. Rád se na " Úsměvy smutných mužů " zase někdy podívám, jenom prostě nejsem ohromen kvalitou filmu. (03.12.2018)

Reziser Dan Svatek doteraz tocil veci dost o hovne, teraz natocil tymto svoj najlepsi film. Tema je silna - alkoholizmus a priciny alkoholizmu, no najma vsak nicive dosledky na rodiny, pracu, alea aj na okolie. Herci ako David Svehlik /Pravidla Lzi, Ve Stinu/, dalej Jaroslav Dusek /Pelisky, Musime si Pomahat, Sileni 2005/, dalej Ondrej Malý /Pouta 2009, Fair Play a Bezva ženská na krku/ to vyborne zvladali, fakt som im veril herecke vykony. CR v poslednych rokoch vyraba filmy tak akurat na jedno pozretie /nemusim daleko chodi, staci spomenut Vieweghove "veldiela". ktore tu particka rozumbradickych filmovych teoretikov vynasa do nebies alebo "kulty" Karla Janaka/ - to sa fakt da len raz pozriet, pri druhom pozerani uz riskujem ujmu na mojom dusevnom zdravi! . No a vynimocne sa nasla vynimka - fakt rezisersky na urovni, Dan Svatek sa evidentne vyzna. nechyba pohlad na postavy zvnutra, ale aj zvonku. Za seba davam vysoke hodnotenie . 75 % (09.12.2018)

Předpokládal jsem, že bude film těžce depresivní a možná i trochu stereotypní až nudný, ale abych řekl pravdu, určitě jsem se nenudil. V podstatě poklidný děj zajímavě kontrastoval s všudypřítomnou, a přesto neviditelnou hrozbou, herecké výkony byly opravdu kvalitní, i když mám dojem, že Jaroslav Dušek vlastně ani nehrál, a odnesl jsem si i poučení do života- opíjet se ginem není rozumné, kvalitní opici si může člověk pořídit i levněji. Musím se ale přidat k názoru, který napsala IvcaSammet, beatbox mě nepotěšil a ve chvílích, kdy zasahoval přímo do dialogů mě strašlivě štval. S ohledem na ostatní jsem slovo štval použil jako eufemismus. (08.01.2019)