Úsměvy smutných mužů

Zásadní problém? Asi v tom, že nevěřím příkladům tak extrémního alkoholismu. Kdyby se to natočilo s pivsonama a pár panákama, rozumim tomu. Ale takhle... Kromě absence nosného příběhu jinak ovšem na české poměry hodně fajn komediální drama. Jen holt prostě počítat s tim, že je to spíš takovej nesourodej sled legračních klipovitejch scének. (29.08.2018)

David Švehlík mal pred sebou neľahkú úlohu, totiž aspoň sa priblížiť filmovým alkoholikom v podaní Vladimíra Menšíka či Milana Kňažka, respektíve aj Raya Millanda a naposledy predovšetkým Poliaka Roberta Wieckiewicza. No a obstál minimálne chvályhodne. Ťažko ale povedať, či Ondřej Malý nezaujal ešte viac. Nakoniec je dôvodom, prečo neudeľujem aj štvrtú hviezdu, práve poľský film U strážneho anjela, ktorý je čo sa týka predvedenia skutočného mentálneho a fyzického pekla alkoholika na tomto svete ešte o poschodie vyššie a nedá sa naň zabudnúť. Škoda, že sa Dušek odporúčal tak skoro, aj keď takýto odchod zo scény si pýta skultovnenie. (26.11.2019)

Jeden z tých lepších súčasných českých filmov. Nedá sa to síce zrovnávať s námetovo podobnými Dobrými holubmi.... no svoju dramatickú úroveň to rozhodne má. Paradoxne ma tu nadchli skôr herci vo vedľajších postavách ako hlavný hrdina. Napríklad Jaroslav Dušek. A veľmi zaujímavý príbeh a osud jeho postavy. Nadpriemer. 75/100 (08.02.2021)

V ČR má snímek o alkoholismu svoje zastoupení díky zdařilé dvojici televizních filmů s Vladimírem Menšíkem Ikarův pád/Tažní ptáci. Jak jsem se dočetl, tady jde především o osobní příběh spoluautora scénáře i knižní předlohy Jozefa Formánka. Obdivuji, že se někdo dokáže takto závislosti zbavit, a ještě se z toho vypsat. Bez problémů věřím, že mu sledování filmu na premiéře nemuselo dělat dobře, a musel to pro něj být neskutečný zážitek. Leč pro běžného diváka film možná až moc zavání zjevnou knižní předlohou (hlavně v častém podkresu vypravěče) a útržkovitým vyprávěním. Ovšem   i přesto, se nakonec podaří filmu dodat nějakou dramatičnost, a alespoň je pořádně svižný. Ale konec je rychlý  možná až moc.  Fakt jsem čekal ještě nějakých patnáct minut navrch, což nakonec rozhodlo v mém váhavém   hodnocení. Ale líbilo se mi vyobrazení alkoholické léčebny se všemi těmi svéráznými figurkami odvykačů, jimž vévodil Jaroslav Dušek, který si tímto po 7 letech zahrál v kinofilmu, už tak trochu sám sebe, jako jakéhosi domnělého velitele hvězdné flotily. Na obranu zpackaného konce musím podotknout že , na Duška přecházejícho bránu, a výtlem z této scény (nic ve zlém) zase jen tak nezapomenu. Ale tak, když se velitel vrátí na svou flotilu  je všechno v pořádku, stejně jako když se na mě nedávno usmál anděl, dal mi adventní kalendář a venku sněžilo. Ale já bych stejně nejradši chtěl umět měnit, každou legraci v rotaci. (13.12.2021)

Byla jsem na tenhle film hodně zvědavá. Nečekala jsem, že půjde až takhle do hloubky a že mě opravdu zasáhne. Asi tak v půlce filmu jsem se rozbrečela a chtěla z kinosálu utéct pryč. Dolehla na mně realita všedních dní. Má milovaná kamarádka má alkoholika za manžela. Byl několikrát na léčení a teď to hrne ještě přes trávu. Takže jsem si její vyprávění projektovala přímo do filmu. Úplně mě z toho mrazilo v zádech a nebylo mi zrovna moc dobře po těle . David Švehlík mě velmi mile překvapil tím, co je schopen zahrát. Jaroslav Dušek zde působil jako naprosté zjevení. Byl skutečný nebo to byla Josefova halucinace? Musí mít na podivné figurky asi fakt patent. Vždyť každá jeho postava je něčím divná. Maraton byl moc dobrou metaforou. Boj s alkoholem je maraton a je to skutečná válka, kdy člověk bojuje o sebe samého. Na mně v tomhle filmu zafungovalo všechno. Chválím za všechno, co se zde dělo. Odcházela jsem se zvláštním pocitem a musela jsem ho jít rozchodit. Film k velkému zamyšlení. (14.07.2018)