Kde řeky mají slunce

Život není peříčko a už vůbec ne pro dceru mlynáře-karbaníka-alkoholika, terorizujícího celou rodinu. Ve starém mlýně se s léty rozemílají naděje a sny všech jednotlivých dětí-sourozenců. Otec a matka, sezdaní z rozumu, domácnost bez lásky, chamtivost a vypočítavost. Začarovaný kruh, z něhož není úniku. Okovy zvyku, tradic a gruntu. Mladá Lenka chce víc, chce žít "jen" jako člověk. Ve světě zoufalství má kamaráda z dětsví Borka, jenž je u socialistů a prchá do Prahy. V předvečer první světové války i ona musí učinit rozhodnutí, zda se vdát za nejbohatšího sedláka ve vsi, nebo jít svou vlastní cestou. Mimořádně depresívní drama z vesnice o bezvýznamnosti ženy. Nesmírně cenná reflexe, kterou by už dnes nikdo nenatočil, jelikož už téměř neexistuje publikum, které by ji ocenilo. Skvěle natočená životní situace, v tehdejší době téměř bez východiska, jíž se dá vzepřít jen opuštěním všech jistot, zázemí a skokem do neznáma. I v dnešní době velmi těžké rozhodování, v tehdejší době existenční riziko. 75% (30.05.2012)

Na tento neznámý film jsem si počkala do pozdních večerních hodin a nelituji. Dávná, hodně dávná doba, kdy ještě muži byli hlavami rodiny, synové dědici a manželka a dcery jen služkami. Moc se mi líbilo vykreslení krutého otce, slabé matky, arogantního syna i tří dcer. Každá byla jiná, nejstarší tichá a pokorná, prostřední dravá a sebevědomá, nejmladší hrdá a odhodlaná jít za svým snem. Že ten sen za moc nestál, nemohla naivní mlynářská dcera vědět a pravděpodobně to nevěděl ani její nadšený přítel. Psal se rok 1914, komunismus byli ještě v plenkách. Proto film i s lehkým agitačním nádechem na konci hodnotím velmi kladně. (16.07.2014)

Od prvních záběrů jsem si říkala, že ta kamera je tak skvělá, jako kdyby ji dělal Illík. Po chvíli jsem dospěla k závěru, že to musí být Illík, protože v našich luzích a hájích nikdy nebyl lepší kameraman. A asi do poloviny filmu jsem se opájela skvostnými záběry. Ne že by film byl vyloženě nudný, ale Krškova režie je značně unylá. Herecké výkony sice patří k bezchybným, ale rozhodně ne nezapomenutelným. Mladičký Munzar, který jediný předvádí širokou paletu emocí, má bohužel nemnoho prostoru. Většina syžetu je vyprávěna v retrospektivě, což je pro zpestření zajímavé, ale jako prakticky jediný narativní prostředek je to poněkud nudné. Chtělo to více tvůrčí odvahy při psaní scénáře, ale na druhou stranu je potřeba dodat, že nové vlny našeho filmu byly tou dobou teprve v plenkách, tudíž si Krška nemohl být jist, zda je divák dostatečně zralý na experimenty. (23.06.2020)

Vzpoura proti selskému nevolnictví v předvečer první světové války. Vzpoura proti pokornému údělu ženy ve společnosti národů. A především překvapující Krškova vzpoura proti navyklým zvyklostem obecného vnímání českého venkova v jeho krojované zidealizovanosti, která se ocitá v přímém rozporu s nicotnými charaktery hlavních protagonistů. Záměrné diegetické narušení lyrického slohu je v několika okamžicích vystupňováno do podoby sociálního thrilleru, přičemž zachovává tradiční mrštíkovské motivy. Herecky excelují především Zuzana Fišárková, Míla Myslíková a Jaroslava Tichá v rolích mlynářských sester, hledajících spásu i útěchu v sobě nerovných útěcích. K víře, k manželství, ke svobodě. Přestože je dnes Marie Majerová, jedna z nejvlivnějších českých ženských literátek dvacátého století, vnímána z ryze subjektivních důvodů jako přízrak minulosti, hrdinky jejích novel i románů nikdy nepatřily k těm, které se tak snadno vzdávají života. V tomto ohledu ustupuje do pozadí i jakákoli lidská nespravedlnost. (09.02.2015)

Mě se to moc líbilo!! Perfektní roli má Bedřich Vrbský (známý ze Švejka jako Dr. Greinstein), který tady hraje otce rodiny ze mlýna, alkáče a karbaníka a neskutečně terorizuje rodinu...parádní atmosféra starýho mlýna...jo, je to dobrý a nějaká komunistická agitka tam není moc znát....je to spíš fakt o osudech lidí...Je to docela dost depresivní dílo, který už by nikdo takhle natočit nedokázal...Pro mě od Kršky asi nejoblíbenější zásek...Parádní kamera Josefa Illíka...A hodně mě dostala Gabriela Vránová, ta zahrála tak, jak jsem ji nikde ještě neviděl a facky, který uštědřila Karlu Hlušičkovi byly hodně drsný (sám Karel Hlušička prý měl z toho otřes mozku!). Ostatní herecké výkony také na vysoké úrovni (zejména tři sestry v podání Jaroslavy Tiché, Míly Myslíkové a Zuzany Fišárkové). K depkoidní atmosféře celého snímku vytvořil výbornou hudbu Jarmil Burghauser. Bezvadnej film!! (16.07.2014)