• blackrain
    *****

    Jindřich Plachta hrál roztomilou postavu. Kvůli němu se na staré filmy těším jak malé dítě, které se chystá s rodiči do hračkářství. Svatopluk Beneš hrál opět klasického, zasněného, romantického, mladého milovníka. Jeho popis místnosti mě dostal. Z legrace jsem totiž zavřela oči a představovala si vybavení pokoje, které popisoval před starou dámou. Musím říct, že by byl dobrým vyprávěčem, fantazie by pracovala úplně sama. Zajímalo by mě jak se tvůrcům podařilo ukočírovat tu melu na řece, kdy se ty dvě party rvou jako koně. Ale to už se dnes nedozvím. Od té doby uteklo už spoustu času. Tak se o tom můžu jen domýšlet.(6.7.2010)

  • Karlos80
    ****

    Výborný rodinný film, na kterém se spolupodílel režijně i známý básník a spisovatel Václav Krška, který se tou dobou, po velikém úspěchu filmu Ohnivé léto, zkoušel prosadit i ve filmové branži v oboru režie. Krásné staré romantické okolí kolem města Písku i ze starým kamenným mostem, nápaditý scénář, pěkné písničky, vtipné dialogy, nejlépe ty s Jindřichem Plachtou (ve filmu hokynář Andělín Timtělo), jehož vskutku výborný herecký výkon v roli takového velmi shovívavého mecenáše (zachránce) dětských bojových výprav dělají z tohoto filmu více než jen dobrý film ale také milou a zdařilou komedii alespoň tedy po této stránce. Herec Plachta s fezem na hlavě, dětem vypravující své smýšlené příběhy, nebo totem vyřezávající vážně neměl chybu, to se prostě musí vidět. Byl to takový velice milý a příjemný pán (ostatně jako vždycky), který uvnitř, mentálně nikdy nezestárl. Skvělý byl ale i Eduard Kohout (ve filmu Jiří) opět ve vážné roli. Za 4* i za odvážného Bukouna a za partu Portyčáků, trošku mi to všechno připomínalo o mnoho let později natočený francouzský film-komedii Knoflíková válka. Jakoby se nechali Francouzští tvůrci právě tímto filmem tak trochu inspirovat...(13.12.2006)

  • Marthos
    ****

    Spisovatel, básník a režisér Václav Krška se po úspěchu Ohnivého léta rozhodl znovu vrátit ke své milované řece, která je symbolem mládí, síly a touhy po poznání. Do svého rodného Písku situoval příběh dvou klukovských part, které mezi sebou svádějí neustálé boje a šarvátky. Hlavním motivem je ovšem touha staré paní k usmíření se synem, který v mládí utekl z domova a nyní nedokáže najít cestu domů. Za slovem jen obtížně interpretovatelnou atmosférou, která se nese v něžném intermezzovém básnickém oparu, jakoby zdálky vystupovala Krškova vlastní sebereflexe, až magicky ovlivněná životem v blízkosti řeky. Řeka jako něžná matka, ale také živel plný nebezpečí a dobrodružství se koneckonců prolínala celým Krškovým životem, tvorbou a představami. Výrazným způsobem tu na sebe upozornila celá plejáda vynikajících hereckých individualit v čele s Benešem, Brzkovou, Baldovou a Kohoutem. Nejblíže k autorově vizi o návratu do dob mládí a bezstarostnosti má postava ztělesněná Jindřichem Plachtou. V titulní roli dospívající vnučky se naposledy v českém filmu objevila mladší sestra Lídy Baarové, Zorka Janů, která vinou své celoživotní osobnostní frustrace podlehla poválečné štvanici. Krškův film pak v mnohém symbolizuje vzdor zoufalství a válečnému utrpení, které postupně zdevastovalo celý svět. Těch několik letních dní čtyřiačtyřicátého roku v jižních Čechách jakoby do něj nepatřilo. Snad náhodou, snad doopravdy.(5.10.2008)

  • fragre
    *****

    Srovnání s Knoflíkovou válkou se nabízí. V tomto srovnání dopadají Kluci jako film idyličtější a sentimentálnější, více literárnější. Postava nepoznaného navrátilce Jiřího je hodně romanticky stylizovaná. Na druhou stranu mají Kluci místy tajemnější, magičtější, kouzelnější atmosféru. Klukovský svět je zde více viděn skrze nostalgický opar, z hlediska dospělého vypravěče.(15.1.2011)

  • sportovec
    ****

    Klukovské léto pánů dětských i pokročilejších let představuje v Krškově filmografii poutavé intermezzo. Film, natáčený už po totální postalingradské mobilizaci a obou heydrichádách, spojuje vlastenectví s idyličností a pábením. V nezvyklé roli vidíme Jindřicha Plachtu, v nezvyklém úhlu pootavský Písek. Fronty byly pro tu chvíli zrušeny, jek sirén, vítajících spojenecké bombardovací svazy, přelétající směrem na župy Horní a Dolní Podunají (pardon, Rakousko), stal a hučící letadla zmizela z oblohy. Zůstává na ní, i vymetené, i českými bělostnými oblaky do šlehačkova přizdobené, jen žhoucí slunce a pod ním řeka .... řeka, nad kterou protentokrát nesvítí měsíc. Je to kontinent lásky a nevyslovené naděje. Míhají se tu i zajímavá herecká jména: jedno z posledních zastavení s mladičkou Zorkou Janů-Babkovou, tragickou sestrou Lídy Baarové, Borek Lipský, o němž se v titulcích dočítáme, že zemřel v Pelhřimově dva roky po válce (další z bratrů nebo blízkých příbuzných Lipských nebo jen pouhá shoda jmen ?), budoucí textař Zdeněk Borovec a mnoho a mnoho dalších. Také Terezie Brzková a Zdenka Baldová. Klukovské léto pánů dětských i pokročilejších let bylo a zůstává i létem dívčím a ženským. Zastavením, v němž jsou skryty zárodky alternativních, nikdy neuskutečněných budoucích cest naší národní kinematografie. Čas se tehdy, v tom okamžiku, v tom filmu, v tom poootavském krškovském zaslíbeném městě Písku opravdu zastavil. A my s ním. Kolik živých, až palčivých pocitů a asociací to v nás vyvolává i dnes!(6.4.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace