• Anderton
    ***

    Mne už tento starý naivný prístup k tvorbe detského filmu pripadá dnes značne naivný. Má to svoje kúzlo, ktoré je ale iba dôsledkom faktu, že sa pozeráme na staré časy, ktoré sú nenávratne preč a ktoré vačšina z nás nezažila a možno by aj chcela. Je pozoruhodné, že primárne detský film má aj svoje dospelé momenty a medzi dôležité postavy sa radí aj viacero dospelých a starších postáv a to bez nutne priamej návaznosti na príbeh detskej partie. Tu badať zárodky dnes tak obávanej "českej hřejivosti" a napríklad na postave Jindřicha Plachtu a vášho prístupu k nej budete vedieť, či vám tento štýl natáčania žánrového filmu bude sedieť. Mne osobne jeho postava liezla na nervy.(22.9.2013)

  • troufalka
    *****

    "Maminko, gumu na prak a nějakou silnou." "Co stojí?" "Nic. Na Bukouny je u mě guma vždycky zdarma."                 Čím jsem starší, tím víc mě baví staré filmy.(22.1.2015)

  • Marthos
    ****

    Spisovatel, básník a režisér Václav Krška se po úspěchu Ohnivého léta rozhodl znovu vrátit ke své milované řece, která je symbolem mládí, síly a touhy po poznání. Do svého rodného Písku situoval příběh dvou klukovských part, které mezi sebou svádějí neustálé boje a šarvátky. Hlavním motivem je ovšem touha staré paní k usmíření se synem, který v mládí utekl z domova a nyní nedokáže najít cestu domů. Za slovem jen obtížně interpretovatelnou atmosférou, která se nese v něžném intermezzovém básnickém oparu, jakoby zdálky vystupovala Krškova vlastní sebereflexe, až magicky ovlivněná životem v blízkosti řeky. Řeka jako něžná matka, ale také živel plný nebezpečí a dobrodružství se koneckonců prolínala celým Krškovým životem, tvorbou a představami. Výrazným způsobem tu na sebe upozornila celá plejáda vynikajících hereckých individualit v čele s Benešem, Brzkovou, Baldovou a Kohoutem. Nejblíže k autorově vizi o návratu do dob mládí a bezstarostnosti má postava ztělesněná Jindřichem Plachtou. V titulní roli dospívající vnučky se naposledy v českém filmu objevila mladší sestra Lídy Baarové, Zorka Janů, která vinou své celoživotní osobnostní frustrace podlehla poválečné štvanici. Krškův film pak v mnohém symbolizuje vzdor zoufalství a válečnému utrpení, které postupně zdevastovalo celý svět. Těch několik letních dní čtyřiačtyřicátého roku v jižních Čechách jakoby do něj nepatřilo. Snad náhodou, snad doopravdy.(5.10.2008)

  • blackrain
    *****

    Jindřich Plachta hrál roztomilou postavu. Kvůli němu se na staré filmy těším jak malé dítě, které se chystá s rodiči do hračkářství. Svatopluk Beneš hrál opět klasického, zasněného, romantického, mladého milovníka. Jeho popis místnosti mě dostal. Z legrace jsem totiž zavřela oči a představovala si vybavení pokoje, které popisoval před starou dámou. Musím říct, že by byl dobrým vyprávěčem, fantazie by pracovala úplně sama. Zajímalo by mě jak se tvůrcům podařilo ukočírovat tu melu na řece, kdy se ty dvě party rvou jako koně. Ale to už se dnes nedozvím. Od té doby uteklo už spoustu času. Tak se o tom můžu jen domýšlet.(6.7.2010)

  • misterz
    ****

    O jednom lete pri rieke, chlapčenských huncútstvach, láske a o smútku nad stratou milovaného syna... Film je priam nasiaknutý dobovou atmosférou a typickým hereckým nadšením v podobe človečiny a entuziazmu, ktoré boli tak príznačné pre to obdobie a to i napriek vtedajším ťažkým časom. Snímok, v ktorom chodia obutí len dospelí. Škoda, že sa už k sebe tak ľudia nesprávajú, s dobrotou na dlani, milým úsmevom a to i v prípade, že tú druhú stranu hrešia. Bol som zvedavý na Zorku Janu a musím konštatovať, že naozaj ten talent mala, navyše neskutočne pôvabná herečka. 75/100(30.3.2016)

  • - Jedná se o poslední film Zorky Janů, která dva roky po uvedení filmu v nedožitých 25 letech spáchala sebevraždu. (Nach)

  • - Zorku Janů (Helenka) mali chlapci z komparzu veľmi radi, lebo im na natáčanie nosila bonbóny z Prahy, ktoré boli v čase vojny vzácnosť. (Raccoon.city)

  • - V záverečnej scéne filmu dostal Jindřich Plachta (Andělín Timtělo) mokrým trsom trávy priamo do tváre. Ale chlapec, ktorý to mal urobiť, sa nevedel trafiť. Raz to bolo ucho, druhýkrát čelo, ale nie celá tvár. Jindřich Plachta trpezlivo držal. Režisér nasadil asistenta, ten namočil kus trávy a z bezprostrednej blízkosti ho hodil hercovi do tváre. Určite ho to bolelo, ale Jindřich Plachta nepovedal ani slovo a pokračovalo sa v nakrúcaní. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace