• JayZak
    ***

    Mile naivní romantika, u které se dobře zasmějete, a to vtipům chtěným i nechtěným (záleží jak velký je člověk cynik). Zaujme Dana Medřická, Jiří Plachý či Zdeněk Štěpánek. Nezaujme však přílišná ukecanost, zejména na konci - střihačské nůžky a deset minut pryč by tomu prospěly.(17.6.2012)

  • Zloděj kol
    *****

    Dnes už patrně minuly doby, kdy Fráňu Šrámka četl každý gymnazista. Upřímně řečeno jsem se o to před několika lety coby gymnazista pokoušel. Ne snad z toho důvodu, že bych právě slyšel všechny zvony světa, ale proto že jsem pročítal svou oblíbenou 1. polovinu 20. století. Stříbrný vítr jsem po padesáti stranách zavřel (což nedělám až tak často). Divadelní hru Měsíc nad řekou jsem přečetl celou, ale výsledek byl opět rozpačitý. Byla sice celkem dobrá, ale zase ne tolik, aby mi přišla výjimečná. Následně jsem došel k rozhodnutí, že buď mizerně deklamuji, anebo jsem cynik, v lepším případě ironik. Potom jsem krátce po sobě viděl oba Krškovy filmy (ovšem ne poprvé). Teprve tehdy jsem Šrámka plně docenil. S jeho dílem je opravdu potřeba zacházet velmi jemně. Krška z něho vybral vhodné motivy, které vystavěl podle vlastních představ a pocitů. Stal se tak druhým autorem díla, ale zároveň svou lyrickou jemností plně vystihl Šrámkův odkaz. Ovšem dominantní složkou jsou herecké výkony. Hlubina, starý pán s mladistvými ideály, opět přesný Zdeněk Štěpánek (i když je poznat, že by mu spíše slušel orel v letu, než s ustřiženými křidélky). Roškot má v sobě více furiantsví i sentimentu, Jiří Plachý i na malé ploše dokládá, jak výjimečným hercem byl. Zdeňka Baldová dovršila galerii filmových maminek, paní Hlubinová svou starostlivostí a obětavostí vyjadřuje to, co mohly prvorepublikové role jen naznačit. Šrámkovým zosobněním je Slávka, která si náhle uvědomuje ztracené mládí, právě v této scéně nejpřesvědčivější Dana Medřická, silně citová a přitom nohama na zemi. Šrámkovsko lyrický Eduard Cupák přesně ve službách textu i námětu jako svorník mezi generacemi. Někomu může Měsíc nad řekou připadat jako divadelní hra bez výrazného použití filmových prostředků. Zcela určitě, ale představuje to, pro co mě napadá pouze sousloví herecký koncert. Zkrátka pokud by se mnou stál u okna nějakého píseckého domu pan Šrámek možná bych viděl jen komín, ale s panem Krškou jsem viděl i měsíc nad řekou.(2.2.2004)

  • Kulmon
    ***

    Na filmu je až nadmíru vidět, že to je natočeno dle literární předlohy. Příliš patetismu a přehrávání Medřické a Cupáka. Možná to po nich režisér chtěl, diváka to ale otravuje.(1.6.2011)

  • Orlau32
    ***

    Asi nejsem romantik. Do dneška jsem si myslela, že jsem. Četla jsem Fráňu Šrámka též jako gamnazistka, dočetla jsem ho, napsala komentář do úhledného sešitu češtiny, založila a tím to skončilo. Na film jsem se šla podívat, protože nikde nic lepšího v r.1953 nebylo. No přetrpěla jsem to. Ačkoliv jsem v pozdějších dobách milovala paní Medřickou a zbožňovala herecké umění pána Cupáka, tehdy mi výkon obou připomínal deklamaci na pohřbu. Nic to ve mě nezanechalo. Žádnou touhu vidět to znovu, žádné nadšení. A tu mě napadá : tehdy mi bylo 20 let a filmy tohoto druhu byly pro mě OUT. Jako pro vás mladé, některé ty dnešní, které jsou už mimo vaši realitu. Takže... ani se nedivím.(2.10.2007)

  • Marthos
    *****

    Po únorovém komunistickém převratu byla řada tuzemských režisérů nucena vytvářet umělecké kompromisy. Patřil mezi ně i básník, spisovatel a skutečný poeta českého filmu Václav Krška. Jeho tvorbu lze rozdělit na tu, která vycházela vstříc dobovým kánonům (Revoluční rok 1848, Mladá léta, Z mého života) a pak na tu, která vycházela vstříc náročným a vnímavým divákům. Do této kategorie náleží i dva přepisy úspěšných děl Fráni Šrámka. Krška, odjakživa ovlivněný kouzlem poetiky a víry v mládí a ideály, našel v této předloze opět svůj opěrný bod. Šrámkova stejnojmenná divadelní hra oživuje odvěký střet mládí a stáří, střet života a bilancování. Na příběhu stárnoucího píseckého papírníka Hlubiny Šrámek mistrovsky zobrazil skutečnost, že každý člověk je starým tak, jak sám cítí a že i ve stáří lze od života ještě něco očekávat. Ostrý kontrast probíhá i mezi mladými hrdiny. Zatímco Hlubinova zralá dcera Slávka touží po romantickém naplnění svých snů, aniž by ztrácela smysl pro realitu, mladý Vilík Roškot je typickým představitelem probouzejícího se mládí, suverénního, zbrklého a zmateného. Celý příběh je protkán mámivou atmosférou horkého léta a zapadajícího slunce, kdy na nebe vstupuje měsíc. Měsíc nad řekou. Jeho kouzelná moc sblíží oba mladé hrdiny, kteří až za ranního úsvitu poznají, jak opojná je síla vlahého večera a zářícího měsíce, ten krásný přelud, co měl být nazýván láskou. Krška si pečlivě zvolil herecké představitele. Věděl, že šrámkovské postavy mohou hrát jen skuteční umělci s duší. Zdeněk Štěpánek získal v Hlubinovi zcela ojedinělou příležitost vrátit se k pozdně romantickým úlohám a přesvědčit, že on je stále tím orlem v letu. Výrazová monumentalita se ozývá i ve výkonech Zdenky Baldové a Jiřího Plachého, který krátce po dokončení zahynul za dodnes neujasněných okolností. Dana Medřická čekala na svou velkou filmovou příležitost dlouhých deset let, kdy poprvé vstoupila před kameru. Do Slávky vložila všechen svůj nastřádaný talent a schopnosti potvrzené předtím na divadelních prknech a ztvárnila tak jednu ze svých životních rolí. Vedle těchto hereckých individualit se však neztrácí ani mladý Eduard Cupák, kterému poloha rozháraného hrdiny zcela vyhovovala a naplňovala tím původní autorovu představu. Filmový MĚSÍC je v rámci české produkce neslavných padesátých let tím nejkřišťálovějším a nejčistším dílem, zcela oproštěným od jakékoliv ideologické tendence a divadelního aranžmá. Je dílem, které svou silou zasáhne i otupělého diváka XI. století. Je dílem, které burcuje i rozněžňuje.(26.12.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace