poster

Řeka čaruje

Komedie / Poetický / Mysteriózní

Československo, 1945, 96 min

Režie:

Václav Krška

Předloha:

Josef Toman (kniha)

Hrají:

František Hanus, Růžena Šlemrová, Jindřich Plachta, Svatopluk Beneš, Helena Bušová, Jaroslav Marvan, Jarmila Smejkalová, Gustav Hilmar, František Filipovský, Vladimír Řepa, Marie Brožová, Bedřich Kubala, Eva Svobodová, Marie Nademlejnská, Karel Dostal, Naděžda Vladyková, Věra Petáková, Evelyna Kinská, František Vnouček, Meda Valentová, František Černý, František Kovářík, Anna Melíšková, Rudolf Deyl ml., Karel Máj, Eman Fiala, Milada Horutová, Marie Ježková, Darja Hajská, Ela Šárková, Jarmila Švabíková, Josef Bělský, Josef Hanuš, Jindřich Láznička, Ota Motyčka, Ella Nollová, Libuše Stehlíková, Lola Skrbková, Josef Vošalík, Blažena Slavíčková, Josef Kotapiš, Marie Rosůlková, Martin Raus, Marta Májová, Marie Ptáková, Marcela Sedláčková, Jarmila Holmová, Antonín Holzinger, Bedřich Vrbský, Marie Blažková, Antonín Šolc, Drahomíra Hůrková, Eva Klenová, Marie Norrová, Blanka Waleská, Božena Helclová, Marie Buddeusová, Anna Steimarová, Marie Vášová, Jarmila Svatá, Eva Foustková, Soběslav Sejk, Jan W. Speerger, F. X. Mlejnek, Mirko Maršálek, Ota Výborný, Oldřich Lipský, Emil Konečný, Jiří Julius Fiala, Jiří Koudelka, Bolek Prchal, Alois Peterka, Libuše Bokrová, Miloš Šubrt, Josef Sládek
(další profese)
  • zette
    ****

    Skoda, ze se film vice nevenuje postave tovarnika a jeho zene a postupne scenar zaclenuje do pribehu nove a nove postavy, ktere ustredni dvojici stavi do pozadi. Film spise prumerny, vzhledem k dobe kdy vzniknul (1945), kdy lide meli jine starosti vsak zvysuji hodnoceni o hvezdicku.(25.9.2013)

  • sportovec
    *****

    ŘEKA je v Krškově filmografii jakýmsi intermezzem na cestě ke STŘÍBRNÉMU VĚTRU od OHNIVÉHO LÉTA. Vcelku naivní příběh o osvobození ze starostí stárnoucího věku je v tomto impresionistickém filmu nahražen romantizující nadsázkou mládí, které svou svěžestí a neokoralostí pohledů a přístupů dává najevo, že starým je člověk tak, jak se sám cítí. Je to krásná pohádka a těm, kteří s ní umějí zacházet, vydrží velmi dlouho. Podcenit nelze ani karikující pohled na konvenci starého světa ještě monarchistického období, ani alegorickou symboliku naděje na osvobození z nacistické krutovlády, kterou to vše reprezentuje v pomyslném druhém a možná že i třetím plánu. Svěží film, svěží zážitky ze svěžích výkonů hereckých protagonistů i těch v menších rolích. Svěží i pro dnešní kocourkovskou dobu. A zřejmě nejen pro ni, ale i pro další generace vděčných diváků.(4.1.2008)

  • troufalka
    *****

    Teda dneska přidávám další hvězdičku!! S odstupem času žasnu, jak mohl v roce 1945 vzniknout takový optimistický a kvalitní snímek. Možná právě proto nakažlivá euforie přechází na diváka. Na rozdíl od kinamatografie první republiky je tu nový pohled na filmovou hudbu. Jednotlivé záběry jsou citlivě propojeny, Kamera je víc promyšlena, objevuje se časté prolínání obrazu. Děj už není tak přímočarý a naivní, objevuje se vážnější téma. Můžeme se podívat, jak zboží prodává reklama a jak snadno může vzniknout fáma v dobách, kdy jediným zdojem informací byla stará Blažková nebo-li JPP (jedna paní povídala). Růženka ala paní Koháková a její Lebeda - je nepřekonatelná!!! Humor je velice jemný, jde spíš o úsměvné zápletky a přesné herecké výkony. K tomu všemu záběry krásné neporušené krajiny. Nikoliv svatba, ale funus jako tečka na konec!! :o) ||| Zajímavé komentáře: Marthos, sportovec(16.3.2014)

  • Morholt
    *****

    Poetická óda na Posázaví s lehkým nádechem humoru a pod pláštíkem hledání ztraceného mládí. Je to přesně ten typ příběhu, kdy hlavnímu hrdinovi na konci stražně závidíte a zároveň mu to strašně přejete. Asi se v tý Sázavě zkusim v létě také vyráchat. 90%(15.11.2015)

  • Marthos
    *****

    Úspěšná stejnojmenná rozhlasová hra Josefa Tomana (1899 - 1977), spisovatele, básníka a dramatika v jedné osobě, poskytla Václavu Krškovi na sklonku války ideální příležitost pro vznik mimořádně citlivého a křehkého filmového díla. Krška, odjakživa ovlivněný jihočeským krajem, svým rodištěm, a Fráňou Šrámkem, velkým literárním vzorem, mohl teprve prostřednictvím tohoto filmového příběhu rozehrát celou škálu básnivých impresí, jež souzněly s jeho vnitřním zaměřením. Film, obměňující dávný epický vzorec o zázračném elixíru mládí, přitakává - oproti Ohnivému létu - až vitalisticky rozjásaně přirozeným životním principům, které nachází v přimknutí k přírodě, k lásce, k práci. Film s výsměšnou, ale nebolestivou karikaturností tepe materializovaný svět maloměšťáků, jeho chlubnou předstíravost a citovou prázdnotu. Mládí je synonymem toužení, směřování, vzletu. Je životním postojem, není limitováno biologickým věkem. Leopold Kohák v podání Františka Hanuse je v určitém ohledu ryze komediální typ, zdravý člověk s venkovským jádrem, selfmademan spoutaný otěžemi majetku, uvědomující si svou žalostnou životní bilanci. Teprve pod vlivem magického fluida čisté a dravé řeky následuje proměna v roztouženého a poctivého chlapce, tedy v člověka, jakým byl kdysi, v mládí. Čaromocný symbol řeky je v Krškově filmu vysloven s upřímností, prostotou a zarážející přímočarostí. Typicky "krškovská" meditace nad "věčným mládím v nás" dochází svého vrcholu právě v příběhu Leopolda Koháka, v příbězích lidí uvězněných v masce někoho jiného, než ve skutečnosti jsou nebo byli. V hodnocení hereckých výkonů nelze samozřejmě přehlédnout vynikajícího Františka Hanuse, jakéhosi milovníka na předělu, ztvárňujícího s neobvyklou citovostí titulního hrdinu, procházejícího zajímavými psychologickými proměnami. Klasickou masku maloměstského patricijství na sebe navlékla tradičně Růžena Šlemrová, která svou snobskou diktátorku dotáhla téměř k odstrašujícímu exempláři lidské lhostejnosti. Čtverylka v podání Jindřicha Plachty představuje vděčnou figurku lidových šejdířů a pábitelů, táhnoucích se od kramářských písní až k narativním poetikám a k jejich napodobitelům; skvěle obsazené zůstávají i další postavy, byť namnoze epizodní, jakou je například Marvanův robustní statkář, vnášející patřičný vzruch do škrobeného prostředí společenských salonů. Nejblíže Krškovi zůstává patrně poloha Rovenského vynikající Řeky - jemně odstíněnými valéry lidských citů a obdivuhodným postižením přírodního rámce. Ale Rovenského hrdinové jsou jednoznační, nekomplikovaní, naproti tomu se Krška pokoušel o maximální nejednoznačnost a stylizovanost. Člověka chápe jako individualitu, která nese hluboké vnitřní tajemství. Jeho odkrývání má být smyslem umění. Tedy žádné "jarní vody" evokující zanikající vidinu čisté minulosti, kterou nelze nikdy vrátit. Tady prostě řeka čaruje. Stačí jen chtít a věřit.(4.10.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace