Reklama

Reklama

Bábušky z Černobylu

  • USA The Babushkas of Chernobyl
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Třicet let po černobylské katastrofě se štáb filmařů vydává do uzavřené zóny, aby zdokumentoval život několika starých žen, které byly z oblasti násilně evakuovány, ale tajně se vrátily a žijí tam dodnes... V místě, kde v roce 1986 došlo k dosud největší jaderné katastrofě na světě – v okolí Černobylu – existuje dodnes uzavřená zóna s režimem přísného dohledu. Je zde zakázáno jíst a kouřit venku, dotýkat se rostlin, konzumovat lesní plody, dotýkat se staveb. Přesto tu žije skupina převážně už velmi starých žen, které se po násilné evakuaci po katastrofě tajně vrátily do svých domovů. Filmaři navštěvují některé z nich, aby zjistili, že tyto moudré a odolné ženy si zde žijí v poměrném klidu a spokojenosti. Vláda jim to částečně umožňuje, protože se domnívá, že v dohledné době zemřou sešlostí věkem, a to dříve, než by mohly zemřít na následky ozáření. Radiace je tu na některých místech stále vysoká, tyto ženy z ní ale strach nemají. Vesměs za sebou mají tvrdý život, mnohdy doprovázený hladověním, kterého se paradoxně bojí mnohem více než radiace... Epicentrum výbuchu, kolem něhož jsou ustanoveny dvě zóny – jedna ve vzdálenosti deseti a druhá třiceti kilometrů – je kryto sarkofágem, z něhož ale radioaktivní prach už třicet let uniká. Plánuje se proto nový kryt, který by měl vydržet prakticky neomezenou dobu – snad i déle než pyramidy ...
Valentina Ivanovna, zdravotní sestra, byla povolána do nemocnice ihned po katastrofě. Strávila tam mnoho času a viděla mnoho mrtvých. Později sama onemocněla rakovinou štítné žlázy - jediným onemocněním, které je s Černobylem jednoznačně spojováno – uzdravila se a dodnes žije v místě, kde se narodila a prožila celý život. Stejně jako pro další bábušky je to pro ni velice důležité. Ženy se navzájem navštěvují, zazpívají si spolu i zatančí. Rády se napijí a vždy pro návštěvu připraví bohaté pohoštění, přestože převážně žijí jen z toho, co si samy vypěstují anebo uloví. V oblasti pravidelně probíhá sběr vzorků půdy a vody, stejně jako měření radiace přímo v domech. Ta ovšem závisí na mnoha faktorech, kromě jiného i na počasí a síle větru. Zjištěné údaje jsou zveřejňovány na budově pošty v Černobylu. Bábuškám jsou také rozváženy důchody, ovšem v zimě, když jsou cesty nesjízdné, si na ně občas musí pár měsíců počkat... Analýza odebraných vzorků pravidelně ukazuje stálé zamoření. To ale místní obyvatelky rozhodně nemůže přimět k tomu, aby se odstěhovaly. Jsou hrdé na svou nezávislost, na to, že se dokáží samy o sebe postarat a nejsou nikomu na obtíž. Jsou zvány na lékařské kontroly. Valentina Ivanovna se tak dozvídá, že je zdravá, hodnoty škodlivin v jejím těle zůstávají v normě. Mladý lékař vysvětluje, že zde hrají významnou roli i socio-psychologické faktory: bylo statisticky dokázáno, že lidé, kteří se do své domoviny vrátili, se dožívají vyššího věku než ti, kteří byli evakuováni a donuceni žít jinde. Štáb navštěvuje i Pripjať, dnes nazývaný „město duchů". Původních obyvatel v celé oblasti pomalu ubývá, bábušky vymírají. To ale nic nemění na tom, že své volby – vrátit se domů navzdory nebezpečí – nikterak nelitují ... (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (49)

6thSun 

všechny recenze uživatele

Dokument o babkách, jež se rozhodly neodejít ze zamořené zóny, takže by člověk čekal, že budou mít nejméně tři ruce nebo tak něco, jenže ony nezáří radioaktivitou, ale úsměvy a vesele baští jablka, maliny i brambory, co všude kolem rostou, a chytají ryby a krmí zvířata, co v pohodě kolem fungují. Do toho přednášejí vědci různé rozumy, jak je to tam hrozně nebezpečný, babky si z toho ovšem nic nedělají a ještě hlásí věty jako: "Tady je vzduch čistý, ne jako u vás ve městě, kde auta vypouští celou periodickou tabulku." nebo (před konzumací alkoholu) "Sbohem mozku, uvidíme se zítra!" Tyhle bábušky prostě díky své přirozenosti přirostou k srdci, až má člověk chuť všeho nechat a rozjet se za nimi na návštěvu. ()

Gulde 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších dokumentů o "Černobylu" vůbec. Faktografie se ve všech dokumentech na téma Černobyl veskrze opakuje, a přesto, že je to pro mě nesmírně zajímavé téma, dozvím se něco nového už jen málokdy. Ale tohle je něco diametrálně odlišného - jak se vlastně žije těm, co se po evakuaci do Zóny zase vrátili? Vážně perfektní dokument! ()

Reklama

agassi68 

všechny recenze uživatele

Babičky mali tak ťažký život, že jeho pokračovanie v rádioaktívnejj zóne považujú za výhru. A tešia sa z maličkostí. To je vec, ktorá nám už skoro nič nehovorí. Zvyšok obyvateľstva vytrhnutý od koreňov chradne a umiera v domovoch dôchodcov a naše "bábušky" si nič nepripúšťajú. Čistá hlava - pol zdravia.. ()

Deleatur 

všechny recenze uživatele

Plusy: Zmíněné bábušky samy o sobě, jako symbol nezdolnosti prostého lidu i široké ruské duše (vodka a: "Vzhůru do bezvědomí!"). O sepětí s rodnou hroudou ani nemluvě. Scéna s mladejma chlapama, jak vzali nohy na ramena, jakmile u jedné bábušky naměřili překročení bezpečných hodnot radiace. Ozvěny divokých změn po pádu komunismu. Mínusy: Bábušek tvrdohlavost až sebevražedná. Hraně uplakaná scéna se zpožděným důchodem. Fakt: Je zmíněno, že jejich příklad nelze brát jako důkaz, že radiace byla celou dobu neškodná nebo nízká a zasažená oblast tím pádem obyvatelná. Byť se z dokumentu těžko rozlišuje, které jejich nemoci lze připsat jen stáří, žádná z nich nebyla bez následků a naprosto zdravá. Hodnocení: 85%. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Všetka úcta k starým ľuďom, ale tieto bábušku tu pôsobili, ako by boli priamo v epicentre černobyľského výbuchu, jemne povedané pôsobili "poněkud retardovaně". 84 percent pre dokument, ktorý v podstate nič nehovorí? Vidíte tam tri staré baby, ktoré sa napájajú vodkou so slovami To je dobrota! a potom začnú spievať nejaký ukrajinský folklór. Občasne povedia niečo zo svojho života, kto vie čo z toho je pravda. Dokumentárna hodnota tak 20 percent a podľa toho aj hodnotím. ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama