Režie:
Stanley KubrickKamera:
Geoffrey UnsworthHrají:
Keir Dullea, Gary Lockwood, William Sylvester, Daniel Richter, Margaret Tyzack, Douglas Rain, Vivian Kubrick, Robert Beatty, Ed Bishop, Alan Gifford (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Filosofická filmová opera. Evoluce a smysl existence lidstva v několika epochách, během kterých je člověk konfrontován se zlověstným a mlčícím symbolem mimozemského života. Science-fiction film, po kterém už filmové sci-fi nikdy nebylo jako dříve, a souběžně napsaný stejnojmenný science-fiction román, po němž se sci-fi literatura navždycky změnila. Jeden z největších mýtů filmové historie a společné mistrovské dílo dvou osobností svých oborů – režiséra Stanleyho Kubricka a spisovatele Arthura C. Clarka. Neopakovatelná cesta za hranice lidské zkušenosti, za hranice prostoru a času... (AČFK)
(více)Videa (5)
Recenze (1 617)
Hned ze začátku chci zdůraznit, že jsem velkým obdivovatelem Stanleyho Kubricka a jeho filmy považuji za geniální. Vesmírná Odysea na mě působí jako jeho nejkontroverznější snímek, který buď obdivujeme a uznáváme jako nejlepší sci-fi nebo nám příde jako jedna velká nuda. Já se hlasím k první skupině s tím rozdílem, že 2001 nepovažuji za nejlepší sci-fi, ale za kultovní, které udalo směr svému žánru. Příběh jsem po první shlédnutí úplně nepochopil, proto je lepší před projekcí přečíst knihu od Arthura C. Clarka. Neuvěřitelně nadčasová záležitost, která díky oscarovým vizuálním efektům, dokonalé hudbě (spojení vesmírných letů se Straussovým valčíkem je geniální záležitost), zajímavému příběhu a brilantní režií génia Stanleyho Kubricka předběhl dobu o několik let....... ()
Kubricka moc nemusím, toto je ovšem jeho nejlepší film. Na dnešní dobu možná trochu rozvleklý, majestátní záběry trvají trochu déle, než se dnes nosí. Kubrick za film dostal svého jediného Oscara, ovšem za vizuální efekty. Ty jsou skutečně skvělé - od výborných masek pravěkých opolidí až po záběry z vesmíru. Dost dobře je využita klasická hudba. Tento film inspiroval každý druhý pozdější sci-fi film. ()
Fantazie Stanleyho Kubricka neznala mezí. To byla první věc, která mě ihned po skončení filmu napadla. Přiznám se, tohohle filmu jsem se bál. Jednak jsem už několikrát slyšel, že tohle je film hlavně pro intelektuály (ke kterým se já nepočítám) a pak před pár měsíci, když jsem hodnotil (celkem negativně) Solaris, tak někteří se tam zmiňují, že to je něco jako 2001. A dnes, po 42 letech od vzniku tohoto filmu, jsem jej konečně zhlédnul. A hodnotím jej dost kladně. Ze začátku jsem si říkal, co to sakra je, proč to tak je, jaký to má smysl (scéna úsvitu lidstva), ale jakmile se film přehoupl dál, tak má mysl začala skládat kousky jako puzzle až jsem nakonec… pochopil? Nepochopil? To u tohoto filmu je strašně těžké říct. Nicméně, co můžu říct je to, že jsem pochopil, proč tam byl ten úvod s opicemi. Další věc, kterou bezpochyby každý zná, je ona slavná, působivá, leč dnes mnohými zneužívaná znělka. Ale přesto, že já ji slyšel už tolikrát a většinou to bylo míněno parodicky, mě dokázala ohromit. Určitě si seženu prodlouženou verzi a znovu se podívám, protože tohle je klasika. Ano, navzdory tomu, že filmu dám "jen" 4 hvězdy (místy jsem se nudil) mně nedělá problém označit tohle dílo za klasiku. UPDATE: Po přečtení knihy musím chtě nechtě zvednout hodnocení - mnoho věcí se mi teď jeví mnohem jasněji a vlastně mám chuť si to pustit znovu s tím, co už (díky knize) vím. Ano, snažím se zde napsat, že pokud si nejdříve přečtete knihu a pak se podíváte na film, tak budete mít výhodu. ()
2001: Vesmírná odysea je jedním z nejslavnějších filmů všech dob, IMHO právem. To tvrdí i mnoho zdejších uživatelů a uvádějí různé důvody. Abych je neopakoval, přihodím nějaké nezmíněné. 2001 je SCI-FI, ne jen sci-FI - V dnešní době stačí, aby se film odehrával v budoucnosti, byly v něm neznámé přístroje či mimozemští tvorové a film hned padá do žánru sci-fi. Poněkud se zapomíná, že sci-fi znamená science-fiction. A to slovíčko science se Kubrickův film snaží respektovat. A jako fyzik, snad i vědec, mu jsem za to nesmírně vděčný. Máme tu tichý vesmír, kterým proplouvají kosmické lodě s vypnutými motory. Máme tu vesmír, ve kterém existuje setrvačnost, stav beztíže a odstředivá síla. A tyto věci se projevují i v takových drobnostech, jako jsou čepice stewardek na palubě raketoplánu - vždyť jinak by jim vlasy v beztížném stavu trčely na všechny strany. A je tu samozřejmě interiér kosmické lodi, jež letí k Jupiteru. Umělá gravitace vytvořená odstředivou silou dává vzniknout místnosti, ve které "nahoře" je jen další "dole" anebo "kousek vedle". Všemu technickému pak vévodí "postava" superpočítače HAL9000 - IMHO nejdokonalejší filmové umělé inteligence. Není to pípající mašina hovořící jako PC speaker. Má normální lidský hlas, který je ovšem prost emocí. Můžete se s ním zahrát šachy a ukázat mu své kresby, plní tedy i funkci přítele či alespoň společnosti. Tato jeho "lidskost", však není skutečná - je prostě jen strojem, který se řídí programem. Vinu za jeho činy nesou jeho programátoři. O Hudbě už tu řeč byla. Also sprach Zarathustra či Na krásném modrém Dunaji zná kdekdo, ale v tomto filmu se člověk může seznámit i s "hrozivou" hudbou méně známého (v porovnání se Straussem) György Ligetiho, a kdo ví, třeba se stane jeho fanouškem. Není ostatně bez zajímavosti, že ač Ligeti "vyznával" celoživotně ateismus, právě ve 2001 použitá skladba "Lux Aeterna" má své inspirační kořeny v křesťanství. S ohledem k interpretaci, kterou chci raději pojmout jen zlehka v náznacích a jen skrze ty aspekty, které jsem neobjevil v komentářích ostatních, můžeme tuto skutečnost vykládat dvojím způsobem. Tak ať se pode mnou ten tenký led neprotrhne. Je možné, že bez znalosti knižní předlohy není film myšlenkově příliš přístupný. Na druhou stranu - Vesmírná trilogie v knižní podobě je trilogie a domnívám se, že vysvětlení leží nejvíce v knize druhé. Monolit je výtvorem neznámé velmi vyspělé civilizace. Tvůrci se zřejmě cítí ve vesmíru velmi osamocení, vysílají tedy do prázdného vesmíru monolity, které mají za úkol inteligenci nejen vyhledávat, ale při vhodných příležitostech i napomáhat jejímu vzniknu - tvořit ji. Monolit se stává jakýmsi "lhostejným" bohem. Dává lidstvu možnost se rozvinout, ba přežít - ještě jednou:"Tvoří ho." Neříká však, co si lidstvo má se svým životem počít. Lidé si musí poradit sami. U optimistického ateisty, jakým byl A.C.Clarke je tento pohled očekávatelný. Úplně lhostejný však monolit není a být nemůže - jeho tvůrce jistě zajímá, jak si na své misi vede. Druhá a třetí kniha nám říká, že je zajímá i něco dalšího. A tím se dostávám k něčemu, co dokáže snad jen žánr sci-fi a náboženství. Totiž podívat se na celé lidstvo očima jiné, dokonalejší inteligence. A.C.Clarke není člověkem, který by tento pohled zvenku svěřil bohu. Dovolím si ho citovat a ukázat, že jeho pohled na náboženství není úplně pozitivní:"Náboženství je vedlejší produkt strachu. Po velkou část historie lidstva mohlo být nutným zlem, ale proč bylo větším zlem, než bylo nutné? Není zabíjení lidí ve jméně božím docela dobrá definice šílenství?" Je i skeptický k budoucí roli náboženství ve světe: "Na celém světě a v každém náboženství najdete každodenní věřící. Vědí o nás, že reprezentujeme rozum, vědu a umění, a ač důvěřují svému přesvědčení,bojí sa, že porazíme jejiich bohy. Ne úmyslným násilným aktem, nepozorovaně. Věda může přemoci náboženství jeho nebraním na vědomí anebo vyvrácením jeho zásad. Nevím o tom, že by byl někdo dokázal neexistenci Jupitera, či Peruna, ale jejich přívrženců řádně ubylo." Svěřuje tedy důležitý pohled zvenčí mimozemské inteligenci, podobně to učinil např. i v Setkání s Rámou. A my jako lidstvo se můžeme ptát, zda jsme pokročili natolik, abychom hrdě předstoupili před svého otce (monolit) a řekli:"Podívej, co všechno jsme dokázali." Clarke by IMHO odpověděl, že jednou to právo (snad) mít budeme. Vždyť už spolu neválčíme (viz budoucnost v některých Clarkových knihách) a umíme létat do kosmu. To je dospělost i dle ruského raketového vědce Ciolkovského, cituji:"Země je kolébkou lidstva, ale člověk nemůže zůstat celý život v kolébce." () (méně) (více)
Všichni jsou mrtví, Dave.. Musím říct, že i přes všechny své mouchy byl Holly (na rozdíl od HALa se souhrnným IQ devíti tisíc tělocvikářů) ke své posádce mnohem ohleduplnější.. Technicky mimořádně kvalitní a o několik dekád nadčasové (kamera, zvuk), bezedná studnice inspirace nejen pro autory budoucích sci-fi snímků a tepající napětí při libovolné konverzaci střídané vizuálně vznešenou nudou opentlenou ať už legendárním hudebním doprovodem, či funěním astronauta, kdy asi jen Stanley věděl, proč bylo nezbytné mít některé záběry tak dlouhé. A přitom vzhledem k množství natočeného materiálu se nedá říct, že by střižna zahálela.. Zdá se, že tentokrát Kubrick vyžaduje po svých divácích užití citů místo hlavy a to třeba při lysohlávkovém průletu kolem Jupiteru vstříc nesmrtelnosti není vůbec jednoduché, nicméně jeho vesmírné odysey kolem tajemných monolitů o poměru stran 9 na 4 na 1, jakožto turistických značek posouvajících lidstvo ve vybraných obdobích dál za netušené hranice poznání, bude již navždy zaslouženě patřit neochvějné postavení jednoho ze stavebních kamenů vědeckofantastického žánru. Jednu hvězdu navíc přidávám za pro mě nosnou myšlenku celého filmu a sice, že evoluce je jen jedno nepřetržité selhání lidského faktoru.. ()
Galerie (326)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (240)
- Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Nachází se v kategorii filmů, které jsou významné svou uměleckou hodnotou. (gjjm)
- Stanley Kubrick žádal o pojistku u světově známé pojišťovny Lloyd's of London k náhradě škod pro případ, že by došlo před vydáním filmu k objevu mimozemského života. Pojišťovna toto zamítla. (HellFire)
- Zatímco takové Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (1977) si vystačily s miniaturními modely kosmických lodí, pro Vesmírnou odyseu vznikl mimo jiné 90 metrů dlouhý interiér kosmické stanice, zvedající se na jednom konci do dvanáctimetrové výše. Centrifuga, do níž si chodil Poole (Gary Lockwood) zaběhat, byla kolem deseti metrů vysoká. Model vesmírné stanice, navržený Wallym Veeversem, měřil přes dva a půl metru v průměru, Discovery měřila 16,5 metru a jezdila po kolejích dlouhých 45 metrů. (-bad-mad-wolf-)
Reklama