Mechanický pomeranč
-
Clockwork Orange, A
-
Mechanický pomaranč
Krimi / Drama / Sci-Fi
Velká Británie / USA, 1971, 137 min
Režie:
Stanley KubrickHudba:
Wendy CarlosObsah
-
Alex deLarge je vodcom brutálnej bandy pubertálnych výtržníkov, ktorí chodia poza školu, po nociach popíjajú chemicky obohatené mlieko v bare Korova a agresivitu si vybíjajú bitkami, znásilňovaním a prepadávaním slušných občanov. Len jediné Alex miluje viac ako sex a rabovanie: hudbu Ludwiga van Beethovena. Tá ho dokáže nabudiť k poriadnym dávkam ultranásilia. Všetko sa však náhle zmení, keď Alex padne do rúk zákona a skončí vo väzení. Jeho jedinou šancou ako sa čo najskôr dostať na slobodu je podstúpiť radikálnu odvykaciu kúru, ktorá mu má pomocou najnovších experimentálnych metód raz a navždy znechutiť násilie. Procedúra vymývania mozgu je natoľko úspešná, že Alex sa stane fyzicky alergický nielen na násilie, ale aj na milovanú Beethovenovu hudbu. Po prepustení na slobodu mu nezostáva nič iné ako žiť životom slušného človeka. Ale ako sa má brániť proti násiliu, ktoré číha v mestskej džungli?
Režisér Stanley Kubrick nakrútil podľa rovnomennej predlohy Anthonyho Burgessa temnú víziu ne
ďalekej budúcnosti. Zaznieva z nej satira na studenú vojnu, establishment i malomeštiactvo, ktoré spoločne vytvárajú živnú pôdu nielen pre brutálnych násilníkov, ale aj inštitucionalizované násilie štátneho aparátu. V mene ochrany poriadku sú ľudia v tomto svete premieňaní na mechanické pomaranče, zbavené slobodnej vôle a konania. (oficiální text distributora) -
Alex je na prvý pohľad normálny mladý človek. Je inteligentný, miluje Beethovena a má spôsoby. Večer, kedy so svojou partou začínaju v mliečnom bare Kolova, sa ale mení na punkera, ktorý v noci žije len jediným - ultraviolence (ultranásilie). Ovplyvnení prísadami, ktorými Kolova ochucuje svoje mliečne nápoje, vydávajú sa Alex, Pete, Georgy a Dim do ulíc, ubližovať nevinným ľuďom a znásilňovať ženy. Pri jednej akcii to ale preženú. Alex pri útoku na istú ženu, ktorá sa vytrvalo bráni, poprvýkrát - zabije. Zvyšok party, ktorý tentokrát s nehodou nemá nič spoločné, považuje túto situáciu veľmi vhodnú na to, aby Alexa konečne "zosadili z trónu", keďže im jeho dominantnosť už dlhší čas prekáža. A tak v momente, keď Alex vybehne z miesta činu so slovami "Padáme, ide sem polícia", rozbijú mu fľašu mlieka o tvár a s úprimnou radosťou a smiechom utečú. Alex má smolu - keďže pre sklo v očiach nič nevidí, nemá na výber a musí sa nechať zatknúť. Polícia je úlovkom nadšená, keďže už dlhší čas hľadali niečo, čo by proti Alexovi mohli použiť, a teraz to konečne majú - vraždu. Z tejto kaše sa Alex ale nevykrúti. Rozsudok znie: 14 rokov. A tak sa musí zmieriť so svojim osudom a ísť si odsedieť svoj trest. Po necelých dvoch rokoch vo väznici, kde si ho zatiaľ stihol obľúbiť miestny kňaz (!), sa ale dozvedá o novej metóde, ktorá urobí aj z toho najnebezpečnejšieho a najkrutejšieho zločinca slušného a zásadového človeka, a to tak, že v ňom vyvolá odpor k fyzickému násiliu. Celá procedúra údajne trvá len dva týždne, a tak Alex neváha, a prihlási sa. To ale ešte nevie, do čoho ide. Bude to niečo nepríjemné? Pomôže to vôbec? A hlavne - budú ho ostatní ľudia schopní opäť prijať medzi seba po všetkej tej bolesti a utrpení, ktoré im spôsobil? (oli.G)
-
Dupající, úderný, plíživý, zpívající, stepující a násilnický chuligán Alex z Derby (Malcolm McDowell) si života užívá po svém, ale vždy na účet druhých. Jeho přeměna z amorálního pankáče v řádného občana s vymytým mozkem a zpět představuje dynamickou osu Kubrickovy šokující vize budoucnosti natočené podle románu Anthonyho Burgesse. Pomocí nezapomenutelných záběrů, překvapivých hudebních kontrapunktů a fascinující směsice jazyka, kterou mluví Alex a jeho přátelé, Kubrick formuje ohromující příběh o morálce.
Po svém prvním uvedení, které vyvolalo masivní kontroverzní ohlas, film získal ocenění newyorských filmových kritiků za nejlepší snímek a za režii a byl nominován na čtyři ceny Akademie, včetně kategorie Nejlepší film. Toto umělecké dílo je tak silné, že nás neustále přitahuje, šokuje a drží ve svém sevření. (oficiální text českého distributora) (Filmový přehled)
Komentáře uživatelů k filmu (862)
-
rhead
Další geniální Kubrick. Knihu jsem nečetl a ani to pravděpodobně dělat nebudu, protože nevěřim tomu, že by se mi mohla líbit víc než filmové zpracování.(31.5.2011)
-
JohnnyCrash
Z počátku jsem si říkal, na co se to sakra koukám, jsem snad nějakej úchylák. Ale po delší době jsem tomu přišel na chuť a neskutečně se mi to líbilo. Je zcela zřejmé že jsem to tak trochu nepobral, to ale rozhodně nic neubírá na kvalitě filmu a hlavně na jeho originalitě. Hlavní role byla zahrána velmi velmi dobře. Kubrick je můj oblíbenec a tento film je jeden z jeho TOP 5.(8.7.2011)
-
p.j.
Kriminální satira s prvky sci-fi je jedním z nejprovokativnějších filmů režiséra Kubricka. V příběhu, natočeném podle románu Anthonyho Burgesse a odehrávajícím se "v Londýně nedaleké budoucnosti", se projevují vlivy dnes již odeznělé studené války a překračují mnohá tabu, která do té doby v kinematografii byla. Film vzbudil samozřejmě rozporuplné ohlasy, bylo mu dokonce vytýkáno, že díky němu vzrostla kriminalita městské mládeže. O dva roky později, kdy již Kubrick pracoval na Barrym Lyndonovi, bylo násilím vyhrožováno jemu i jeho rodině. Ze všech těchto důvodů byl film - na režisérovu vlastní žádost - v tichosti stažen z kin a až do Kubrickovy smrti nebylo ve Velké Británii povoleno jeho promítání. Rozporuplný postoj k filmu se projevil i při mezinárodních hodnoceních. Kromě Ceny Kruhu newyorských kritiků za nejlepší film a režii nezískal totiž Mechanický pomeranč nic z řady cen, na něž byl nominován. (Konkrétně na 4 Oscary, 7 cen BAFTA, 3 Zlaté glóby...). Při udílení Oscarů v r. 1972 Kubricka "porazil" William Friedkin se svou Francouzskou spojkou, nicméně při slavnostním ceremoniálu on sám vyslovil to, co si zřejmě myslelo i mnoho dalších: že nejlepším filmovým tvůrcem roku je právě Stanley Kubrick... Film stojí a padá s výkonem Malcolma McDowella, bez něhož - jak se režisér vyjádřil - by nemohl vzniknout. V hercově filmografii je to nepochybně nejvýraznější a nejlepší role, jakou kdy odvedl, nicméně ani on se žádného oficiálního ohodnocení nedočkal. (text použitý z webu ČT)(3.9.2011)
-
gocatgo
Adaptace románu Anthony Burgese přidává vizuální vychytávky, na které se novela nezmohla. Zůstává však teenage slang, násilí a zrůdnost. Když člověk miluje Adicts, musí milovat i pozérsky tenhle film, ale mě nikdo nemusel nutit. Kubrick s McDowellem a geniálním soundtrackem udělali své.(31.10.2011)
-
Oxy
U mě nejdřív film, poté kniha. A můžu říct, že Kubrick z geniální knihy udělal geniální film. Neshoduje se sice stoprocentně, ale to není podmínka pro to, aby film neztratil myšlenku a atmosféru. Věkové úpravy aktérů asi byly nezbytné. Zpívání v dešti , vykapávání očí a ufiknutý konec jsou navíc věci, které ani v knize nebyly, ale spíš filmu prospěly. Pro mě ukázkový příklad toho, jak zfilmovat knihu.(8.4.2012)
-
anthraxCZ
ÚVOD Stanley Kubrick, Anthonny Burgess a Malcolm McDowell. To jsou tři jména, která daly vznik jednomu z nejvíce šokujících filmů druhé poloviny 20. století. Filmu, který se kvůli svému zcela otevřenému zobrazování násilí a antiutopickým tezím dostal na seznam zakázaných filmů a jeho režisér požadoval, aby byl film stažen z distribuce. Mechanický pomeranč, který vznikl v roce 1971 scénaristickou a režisérskou prací Stanleyho Kubricka v hlavní roli s Malcolmem McDowellem na motivy stejnojmenné novely Anthonyho Burgesse, jsem si vybral, protože si myslím, že jde o film, který do zaštítění pojmem revoluce rozhodně spadá a patří mu v oblasti filmu speciální místo. A to nejen proto, že jde o film po technické stránce téměř dokonalý, ale především proto, co a hlavně jak to zobrazuje. OBSAH Hlavním tématem a také obsahem celého filmu je násilí. Malcolm McDowell v roli Alexe DeLargeho je vůdcem lidské smečky, která brutálně tyranizuje obyvatele Londýna. Ať už jde o obyvatele nepoctivé anebo slušné, banda výtržníků si nebere servítky s nikým. Toto běsnění však navzdory všem očekáváním bere konce, ano bere konce – Alex je totiž při jedné akci zadržen a je nucen podstoupit novou metodu léčení, jak se odnaučit zběsilému chtíči a potřebě násilí. Tato ultramoderní lékařsko-psychologická metoda spočívá v opakované a skoro nekonečné projekci násilných scén před obličejem léčeného (v tomto případě Alexe), jehož výsledkem má být vznik alergie na násilí, která se vyvine právě prostřednictvím této metody. Zda byla metoda úspěšná, se zdánlivě dozvídáme v průběhu filmu. Konečnou a definitivní odpověď ale na otázku, zda byla metoda výchovná a vyléčila Alexe či nikoliv, nedostaneme, protože Kubrick nahlíží problematiku hned z několika hledisek, čímž vytváří nestranný pohled a nutí tak diváka vytvořit si vlastní názor, je-li vůbec násilí možno odnaučit nebo je-li to posedlost lidstva? Nevede totiž násilná metoda léčení jen k dalšímu násilí? Více než na samotný film a jeho interpretaci bych se raději zaměřil na to, co je ve filmu revoluční, jaké ve mně film samotný vyvolával při projekci pocity a proč vlastně film s takovou tématikou vůbec stojí za zmínku. Revoluce. Pod tímto pojmem si většina z nás představí vládní převrat, puč, obrat či kompletní překopání hodnot. Mechanický pomeranč nepředstavuje revoluci ve smyslu vládního převratu, určitě ale zobrazuje proměnu hodnot z hlediska ideologie – totiž jak je nahlíženo na násilí ve společnosti. Samotný film staví do středu zájmu násilí – násilí, které nemá žádný smysl. Násilí, které je bezdůvodné, bezúčelné, prováděné na bezbranných, v dosti ohavných okolnostech, spojované s nejkultivovanější kulturou (Alex nejraději mlátí lidi, když hraje hudba Ludwiga van Beethovena), doprovázené sexuálními orgiemi, bizarním prostředím, ohavnými praktikami. Ale hlavně násilí zábavné, radostné a užívání si hodné, doprovázené tancem a zpěvem. Poslední tři přívlastky dost možná člověk, který Mechanický pomeranč nikdy neviděl, nepochopí. Může být vůbec násilí předmětem radosti? Mechanický pomeranč ukazuje, že ano. Parta vyvrhelů naprosto přesvědčivě a bez okolek ukazuje, že násilí je pro ně radostí, požitkem a zábavou. V podstatě i smyslem jejich života. Nestojí jim nic v cestě a nic jim není cizí. Jednotlivé scény a příklady nejsou důležité, ale co je stěžejní, je to, jaký efekt může takový film mít na diváka? Jaké poslání splňuje? Je Mechanický pomeranč díky zobrazování násilí kultem? Revoluce Mechanického pomeranče spočívá v tom, jak je násilí zobrazováno a ukazováno, ale ještě více v tom, jak je prezentováno. Samotná novela Anthonyho Burgesse není odlišná, ba naopak, díky prostoru pro imaginaci a interpretaci možná představuje ještě lepší médium, film ale v tomto případě funguje naprosto dokonale přesvědčivě, protože dokáže spojit hudbu, obraz, jazyk a celkové vzezření. Kubrick si navíc pohrál s jedním nadmíru důležitým detailem – Alexe prezentuje nejen jako lidskou zrůdu, která je schopná všeho, ale dost podstatně také jako oběť nesmyslné lékařské praktiky a politických machinací. Brutální scény ve filmu potom nepůsobí ani tak brutálně jako spíš komicky, groteskně až směšně. To pravděpodobně nejsou slova, která by měla ve společnosti charakterizovat činy spojené s násilím či dokonce vraždami. To ale nejspíš bylo záměrem režisérským, který vyšel na sto procent. Mechanický pomeranč totiž šokuje jednou scénou více než tou druhou, nutí diváka přemýšlet, co je to násilí, proč je násilí a kde se v nás bere, ale hlavně proč proti němu nikdo nic nedělá. Parta vyvrhelů totiž bez problémů dokáže řádit poměrně dlouho a to nedělá směšné vylomeniny, nýbrž terorizuje londýnské obyvatelstvo brutálními akcemi. Jeden z pojmů, který mne při sledování Mechanického pomeranče neustále napadal, byl pojem odtabuizování. V dnešním světě je pojem slova tabu vnímán něco jako cenzura a každé odstranění cenzury je chápáno jako maličký, ale další a jistý krok k větší volnosti a svobodě vyjadřování. Dle mého názoru ale každé odcenzurování nevede automaticky k tomu správnému. Mechanický pomeranč svým vyzněním působí hodně zvláštně. Slang, bizarní obleky a mladistvý vzhled výtržníků se může jednoduše proměnit v subjekt, se kterým má být sympatizováno. To byl ostatně jeden z důvodů, proč byl film ve Velké Británii několik let zakázán – film totiž podněcoval k násilí, k brutálním akcím a odtabuizování všeho. Toto odtabuizování – revoluční zobrazování ve smyslu převrácení hodnot lze vnímat dvojím způsobem. Jednak z hlediska společenského a druhak toho filmařského. Z hlediska společenského film představuje revoluční přístup k násilí. Zákaz projekce filmu v 70. letech dělá z filmu tzv. „zakázané ovoce“ a tedy něco, co každý mladý teenager chce okusit a vyzkoušet. Rázem se z filmu, který v podstatě nemá, co sdělit, pouze umí zobrazit brutalitu groteskním způsobem, stává hit. Toto pobláznění násilím ale specificky deformuje hodnoty lidské společnosti. Násilí je tak najednou viděno jako součást společnosti a jako něco, co je ospravedlňováno géniem Alexe DeLargeho – ten je totiž ve filmu zobrazen nejen jako šílenec, ale také jako jakýsi prorok, jakýsi průkopník a mluvčí mladé generace, a také jako oběť úřednického aparátu, jak již bylo řečeno výše, což mu dodává na důležitosti a vyvolenosti. Těžko říct, jak takový film dokáže ovlivnit hodnoty nedospělého a nezralého člověka, který ve světě hledá své místo; dozajista je ale nesměřuje správným směrem. Dokáže jedince film podnítit k podobným akcím? Vzhledem k tendencím v Británii a vzrůstajícímu neklidu 70. let určitě ano. Druhé hledisko je filmařské. Bezobalové zobrazování reality má dozajista šmrnc a divácky obdiv, stejně tak i potrhlost, šílenost a absurdita situací, otázkou však zůstává, zda je opravdu nutné vyobrazování veškerých nechutností. Postupné prolomování tabu nás dovedlo tam, kde jsme nyní – ve světě, kde je pornografický snímek, z jistého hlediska tedy něco, co není společnosti vůbec škodlivé či závadné, zpřístupněn až od osmnácti let. Na druhé straně máme filmový snímek, který zobrazuje násilí, vraždy, drogy a další daleko větší nešvary současné společnosti, který není nijak věkově omezen, v tom lepším případě je přístupný od dvanácti let. A to je problém celé společnosti – snaha regulovat něco, co být regulováno nemusí na úkor toho, co by mělo být. ZÁVĚR Další zhlédnutí Mechanického pomeranče tak ve mně vyvolalo smíšené pocity. Zatímco první projekce mne šokovaly a směřovaly mě k ocenění brilantní filmařské práce, ty další ve mně vzbuzují otázku, zda vůbec takové filmy potřebujeme. Potřebujeme filmy, které nám ukazují násilí a brutalitu na nevinných lidech? Potřebujeme filmy, které budou prolamovat tabu dál a dál až do té doby, než něco jako intimita či právo na osobní život nebude vůbec existovat? To je samozřejmě extrémní situace, ale je správné, že takové filmy vznikají a podvědomě nám tak vnucují násilí jako něco běžného? Nebudeme se v budoucnosti s rostoucím odtabuizováním všech oblastí lidského života setkávat se společenskými problémy daleko častěji? Mechanický pomeranč je revoluční film a to kvůli tomu, že převrací hodnoty. Pravděpodobně jen stěží budeme hledat komerčně známější a zároveň tak brutalitou otevřený snímek, než je právě Kubrickovo zpracování Burgessovo předlohy. Po technické a herecké stránce představuje rovněž špičku. Nutí k zamyšlení, boří tabu a mění hodnoty. Mechanický pomeranč převrátil morální hodnoty v 70. letech, dnes už tolik nešokuje, prošel zákazem cenzury, pak se dostal do širšího podvědomí, stal se hitem a vyhledávaným a za kultovní považovaným snímkem druhé poloviny 20. století. Není tak divu, že o třicet let později budou vznikat filmy daleko brutálnější, daleko divnější a daleko více šokující. Mechanický pomeranč totiž tvoří jeden z důležitých mezníků v oblasti prolomování tabu. Otázkou však zůstává, jak daleko až můžeme zajít a zda vůbec tak daleko zajít chceme? Jaký dopad to na nás bude mít? Film dost možná hraje daleko větší roli, než si myslíme. Dokáže totiž ukazovat to, co je a není možné zobrazit a následně tedy i to, co lze a nelze dělat.(28.4.2012)
-
Lukoboss
Chápu, co tím chtěl Kubrick sdělit, poselství je celkem jasný... ovšem co nechápu je (nebo spíš nepobírám) ztvárnění a přemrštěná délka. Film je vynikající kvůli obrazovým šílenostem, který nemají daleko od surrealismu, je dostatečně šokující (zvlášť na tu dobu), ale pořád mně to nedává pádnej důvod zvolit vyšší hodnocení.(10.5.2012)
-
hacho
Tenhle film me dostal hned v uvodu (dobre vybrana hudba), kdyz zabiral ty tri maniky, jak popijeji mliko...(10.7.2003)
-
Kochanski
Ano, můj nejoblíbenější film. Lehkost, s jakou Kubrick kombinuje ty nejnásilnější scény s vážnou hudbou, skvělý Malcolm Mcdowell, úžasně úchylné dekorace a výtvarná stránka filmu. A ten slang... Tleskám Vám pane Kubricku - žádný film na mě ještě tak nezapůsobil!!!(10.8.2003)
-
Hadati
Ukázka toho, jak by byl člověk bezmocný, kdyby neměl možnost volby mezi klidnou cestou a násilím. Až jsem toho násilnického vraha musel začít litovat. Jenom nechápu, proč se ten film jmenuje Mechanický pomeranč. O ovoci tam nebyla žádná zmínka :-)(29.9.2004)
-
plagjoklas
odpad!Takto hlúpy a nevkusný film som ešte nevidel. teraz ma asi Kubrickovy fanusikovia ukamenuju, ale mne sa to proste nepacilo. Ako sa mam stotoznit z hrdinom ktory len znasilnuje a hra sa s obrymi porcelanovymi penismy? Jednoducho nedokazem prist na chut takemuto "umeleckemu" vyjadreniu. Najhorsi kubrickov film. Aspoň pre mňa.(19.1.2005)
-
zatoichi0
Poslední půlhodina je příliš rozvleklá? V poslední půlhodině je "TA" myšlenka. Skvostně podnětná, málo filmů se "takovouto" půlhodinkou může pyšnit.(25.5.2005)
-
Jeržik
První tři čvrtiny jsou to nejlepší, co kdy Kubrick natočil.(14.6.2005)
-
jilda
Brutalita se někdy nevyplácí......To poznal i hrdina tohoto filmu, pro mě super výkon Malcolma McDowella.Krásně předvedené, jak se nám špatné skutky mohou ošklivě vrátit.(9.8.2005)
-
Filmárik
Od tohto kontroverzného snímku som čakal niečo viac ,zvlášť keď pochádza z Kubrickovej dielne.Aj napriek tomu výnimočný film s výnimočnými hereckými výkonmi. No stále ma napadá otázka : Prečo sa ešte nikto nepokúsil o remake?(6.2.2006)
-
defagoo
Obludné, zvrhlé, vtipné, ironické, sarkastické, trefné, lživé, pravdivé, čarokrásné, superujeté, setsakramentsky stylové. Tak toto byl výčet asi osminy slov, které charakterizují Mechanický Pomeranč. Nekonečné orgie s duší Beethovena a úžasná prodejna LP, kterou bych chtěl jednou vlastnit.(8.4.2006)
-
IpsiDixit
Kubrick vie majstrovsky narábať s hudbou a obrazom, čo predviedol aj tu, ale tento film, u ktorého je vyzdvihovaná kontroverznosť a šokujúcosť mi pripadal, aj so všetkou originalitou dosť absurdný. Obrovská kreativita ma ale núti hodnotiť ho pozitívne.(16.4.2006)
-
salamandrr
odpad!Nechápu co se komu na týhle sračce z hlubin filmové řitě líbíJe to násilná blbost bez vtipu a dobrého natočení.Díky bohu seklo se mi DVD na posledních 15 minutách.takže sem neviděl konec,ale jestli tohle někdo uznává jako kultovní film,pak je to kult hnuje.A vysvětlete mi jak můžte něco ocenit 5* a pak napsat,že to bylo trochu nudné.....(20.5.2006)
-
zabro
Podle me nejlepsi film od Kubricka.(28.9.2006)
-
poet
Projekt 100 /2007/ Film o ktorom ste určite už počuli, ale málokto mal tú možnosť si ho aj pozrieť v kine. Tá možnosť pozrieť si túto kultovú klasiku Stanleyho Kubricka v kine je až teraz a to vďaka projektu 100. Jedná sa o adaptáciu románu Anthonyho Bergessa s tým istým názvom, ktorý je typický aj svojím osobitým jazykom. Film však po svojom uvedení vyvolal vlnu kritiky a v uliciach Anglicka sa rozmohlo pouličné násilie, preto ho Kubrick stiahol z obehu. Celý príbeh sa točí okolo mladého Alexa (Malcolm McDowell), ktorý má dve hlavné záľuby. Ultranásile a tá druhá a teraz pozor hudba Ludvika van....Beethovena. Spolu so svojimi troma kamarátmi trávy čas v mliečnom bare Korovo kde si vychutnáva hudbu Ludvika van. A pod rúškom noci robí strašné „ó strašné svinstvá milý bratia“. Nechýbajú šokujúce zábery ako napríklad znásilnenie ženy pred očami jej manžela, pri ktorom si Alexík pospevuje známe „spievanie v daždi“. Laškovanie s ultranásilím ho privedie až do väzenia, kde sa podrobí experimentálnej liečbe ktorá ho má zbaviť svojho démona. Ako to dopadne a či táto liečba bude úspešná, alebo je Alex naozaj len úbohá obeť vládneho experimentu sa dozviete ak zdvihnete svoje tučne rite a pôjdete sa na to pozrieť do kina. „Natáčanie s Kubrickom bolo ako obliehanie Stalingradu.“ (Malcolm McDowell)(9.1.2007)
