Láska a lidé

Spisovatel Vladislav Vančura po tříleté přestávce opustil klid svého zbraslavského domu a společně s přítelem Kubáskem připravovali scénář nového filmu podle námětu Jaroslava Martínka. V příběhu s románovým osudem dvou mužů, kteří propadli automobilovému sportu hledají nové možnosti a podněty. Vytvářejí zajímavou psychologickou sondu do života dvou přátel, které spojuje nejen vztah k burácejícím motorům, ale také vášeň k jedné ženě. Vančura se tehdy ve zlém rozešel s vedením barrandovských ateliérů a zamířil do skromnějšího holešovického provizoria, v němž pracoval okruh zcela jiných, neznámých lidí, s nimiž vzápětí navázal úzkou uměleckou spolupráci. Do hlavních rolí obsadil Karla Beníška a Mirko Eliáše, herce, kteří se před kamerou objevovali spíše výjimečně a společně s Marií Glázrovou, hvězdou pražského Národního divadla, vnesli do filmu jakýsi závan neočekávaného. Vančura byl proslulý avantgardní snahou osamostatnit vlastní vnímání světa a vyslovit to, co je ve filmu z komerčních důvodů většinou nevyslovitelné, jakési adresné morální stanovisko. Jeho osobité projekty ale nenašly porozumění u diváků a posléze i u producentů. Šanci zachránit, co se dá nenaplnila ani exkluzivní vánoční premiéra, kterou zastínila řada atraktivnějších zahraničních snímků. Dnes nám zbyla alespoň příjemná vzpomínka na dobu, kdy se po českých závodištích proháněly elegantní aerovky. (23.08.2009)

Kvůli tomu, že scénář napsal klasik, nemohu přidávat hvězdičky. Tohle je sice z jiného soudku, než třeba Markéta Lazarová nebo jiné Vančurovy krasopisy, které se tak obtížně čtou. Tohle je film, na který se dost obtížně dívá. A to Vančura natočil skvělý film Před maturitou. Ovšem sem se mu nějak navíc nepodařilo sehnal lepší herce a ti lepší asi nevěděli, co mají hrát. Film je uváděn v encyklopediích skutečně takto krátký,, přesto se mi zdálo, že zvláště v první polovině jsou přestřihy a chybí návaznost, někde asi byl materiál poškozený a chybí několik okének. Film i tak zůstává srozumitelý, děj je ale vlastně jednoduchý, takže zbývá jen ta psychologie ochrnutého mechanika Kovaříka, což snad je jediný klad filmu, zkažený však tím, že Beníško se do filmu vůbec nehodil. Mirko Eliáš se mi jako herec nikdy nelíbil, Glázrová hrála pod psa, o Šustrové ani nemluvím. Jindřich Plachta jako anglický majitel továrny - hrůza, ach ta anglo-čeština... Jedna hvězdička akorát. (01.11.2017)

Poslední film Vladislava Vančury na režijní stoličce. A též poslední, ve kterém se Václav Kubásek objevil. Tato dvojice má za sebou podle mě slušné Naše furianty. Jiné filmy jsem od nich ale neviděl. U tohoto snímku je ale mnoho chyb a těžko říct, zda takhle film vypadal nebo se zkrátka poškodil a muselo dojít k sestříhání. Místy chybí logická návaznost a střih je opravdu příšerný. Doba filmu také moc neprospěla a  podle toho to i vypadá. Problém je za mě i u herců. Nepodávají moc kvalitní výkony, ale velkou vinu nese nepovedený scénář, kdy se mísí psychologie (ne)smíření se s výsledkem nehody a navíc milostné drama. Herci odříkávají bezduše text. Filmu nepomohl ani useknutý konec, který jako by vlastně ani koncem být neměl. (15.05.2023)

Vančura byla možná dobrý spisovatel (I když zásluhu na jeho popularitě mají především filmaři), ale hodně mizerný režisér. Alespoň tedy v tomto případě. Prvorepublikové filmy obecně bývají určeny spíše pro ty ne zrovna přemýšlivé diváky, ale tenhle je obzvláště hloupý. Herci odříkávají své deklamace jako roboti, herečky (patrně s notně zapudrovanými nosíky) naopak s hystericko-retardovaným akcentem a ve spojení s těmi studiovými postsynchrony... (05.01.2024)

Nato že ho česká televize uvedla ve svém programu vůbec poprvé a to hned ve své premiéře takřka po více jak sedmdesáti letech tak snímek vůbec nestrádá na kvalitě a jevil se mi jako docela zajímavý a vkusně natočený dramatický film. Určitě v té doby byli natočeny daleko horší snímky ale na rozdíl od tohoto se dnes vysílají běžně a kolikrát do roka.Obsahově i formálně naprosto nekonvenční dílo se ve své době setkalo s velkým úspěchem ale dochovala se jen jediná a to hodně stařičká kopie (místy vypadává zvuk i občas obraz) tak možná to byl i ten pravý důvod proč byl tento poměrně zdařilý snímek tak trochu neprávem ve filmovém archivu po ta dlouhá léta zapomenut. Na režii se podílel i známý publicista a prozaik V. Vančura pro kterého to byla zároveň s filmem Naši furianti (který měl akorát o něco déle premiéru) vůbec poslední filmová a režijní zkušenost prosadit se aktivně a nadále ve filmové tvorbě, definitivní tečka potom všem co pro tehdejší československý film udělal si myslím že celkem vkusná. Na filmu mě ještě zaujali nebo jsem si pozorně všiml krásných snímků z okolí hradu Kost nebo z vili na Zbraslavi kde nějaký čas bydlel sám spisovatel Vančura. Z hereckých výkonů se mi nejvíce líbil ten v podání čechoameričana Browna (J. Plachta) generálního ředitele s krásnou výslovností a takovou tou pravou noblesností a duležitostí. A pak ten v podání roztomilého ale trochu plachého a stydlivého sportovního reportéra Lněničky (S. Neumann). Lepší dobový průměr 3,5/5. (23.07.2006)