Rudovous

Autorský koncept, který v 50. letech ustanovil režiséra za tvůrce-Boha, není pomýlený jen z důvodu nemožnosti nahlížet komukoliv do hlavy a teamworkingu širšího ansámblu na díle, rovněž je problematický z hlediska autorů-značek, vůči nimž cítí divák pokoru a jihne, ztrácí soudnost. Slovy klasika: Dobrý režisér špatné filmy netočí. ____ Mixne-li se jakýkoliv film asijskou provinciálností, kde se s oblibou řeší sondy mezi obyčejné lidi po vzoru neorealismu, vyleze z něj zákonitě společenský komentář, nic víc, a totéž se přihodilo zde. Kurosawa podobně jako Godard miloval klasické hollywoodské filmy a sám nevěděl, kam patří, zda na Východ, či na Západ, zda následuje práci kamenu japonského filmu 30. let, režiséra Ozua, mistra střihu a detailu, nebo Mizogučiho táhlé, distancovaný záběry. Kurosawa sám přiznal, že v každém jeho filmu jsou maximálně 3-4 minuty skutečné kinematografie. Dobrá, ale kdo je má v těch pře-timeovanejch špageťácích hledat? ____ Doktoři zde spíš rozmlouvají, než léčí, Kurosawa převádí denní pinožení do pokojné filozofické roviny o moudrém a přísném učiteli, pod jehož vedením vstupuje žák na cestu k dobru (nemocnice je zčásti vězením – nápravnou, a zčásti tělocvičnou – bojové sporty taktéž očišťují duši nezvedených mladíků), což je snad jediné východisku filmu; jeho relativita v posunutých dialozích mezi vývojem postavy a jejím výchozím stavem. Je třeba vnímat, co postavy říkají, ne jak to říkají. Červenobradáč ale není geniální, ani vizionářský. Musíte ho tolerovat víc, než on bude tolerovat vás. (22.04.2008)

Posledni cernobily film Kurosawy a posledni s Toshiro Mifunem, nacez nezbyva rict nic jineho, nez - konecne! Tyhle 2 elementy Kurosawu negativne predlouho tizily, ale po '65 konecne mohl zacit natacet vyborne filmy viz. Dersu Uzala, nebo Ran. V Red Beard si to ale musite naposledy vytrpet a to rovnou dele, nez 3h! Boze, to byla zase uspavaci nuda! "Streva ji lezou ven, strcte je zpatky!" 4/10 (05.12.2010)

Nechci přehánět, ale vizuálně je tenhle Kurosawa možná vůbec nejlepší (přechod k barvě pak byla jeho největší filmařská chyba). Sice tu nebojují samuraji ani nesledujeme velké bitvy armád, přesto mě ale tenhle film svými nádhernými obrazy naprosto dostal. S příběhem je to horší. Jako často u Akiry mám pocit, že je tu jednoduchá a jasná myšlenka sdělována se zbytečným pocitem vlastní důležitosti... což není nikdy k dobru věci. Přesto si to udrží čtyři hvězdy. (20.09.2012)

S Kurosawovými snímky mám tak trochu problém, jednoznačně je považuji za nadprůměrné, ale nikdy mě nedokáží oslovit tak, jak bych očekával a to je i případ Rudovouse, který i přes pekelnou stopáž povětšinu času nenudí, ovšem divák se musí naladit na pomalý styl vyprávění a vykreslování lidských příběhů, které asi ne každému bude po chuti. (14.04.2008)

,,NIČ NIE JE TAKÉ DÔSTOJNÉ, AKO POSLEDNÉ CHVÍLE ČLOVEKA." __ Dávam 4*, ale veľmi som váhal a nakoniec za prilepšenie môže hlavne umiestnenie v rebríčku Top 200. Musím povedať, že pre mňa skôr sklamanie i keď neviem nakoľko veľké. Z môjho pohľadu má film veľký problém v jeho dĺžke, ktorá je až prehnane natiahnutá, dej sa vlastne nijako zásadne neposúva a hlavne v druhej polovici sa mnoho scén javí už ako úplne zbytočných. Aj Siedmim samurajom som bol nutený * zobrať hlavne za nehoráznu stopáž, inak ich však považujem za jedno z najlepších Kurosawových diel. Dá sa povedať, že u Červenobradáča je prvá hodina na jasných 5*, postupne však až na slabé 3*. Určite má film svoju umeleckú hodnotu, či už skvelý herecký prejav Toshiru Mifuneho, hudbu, kameru, tak aj fakt, že takúto exkurziu do japonskej kliniky druhej polovice 19. storočia len tak nezažijete, jedná sa však o takú filmovú nudu pre fajnšmekrov. (05.10.2008)