Děrsu Uzala

Proč je pro mě zrovna tenhle film tím nejhorším, co Kurosawa natočil? Rozhodně to není stopáží, neboť ta patří k těm nejskromnějším v režisérově práci. Ale naprosto postrádám jakékoliv poselství. To, že dva muži brouzdají neposkvrněnou přírodou, je sice príma, ale dokument na toto téma by mě mohl bavit tak dvacet minut. Film je prý o přátelství. Jednak netuším, jak se to kapitánovi a Uzalovi projevilo, druhak je mi to úplně jedno, protože ani jedna z postav mě citově nikterak nezaujala. A dokonce mě ani netrápí závěrečná otázka, zda by Uzala žil, kdyby mu kapitán na rozloučenou nevěnoval nejmodernější pušku. Tenhle film je studenější než Sibiř sama a já už vím, že jsem ho nepotřebovala vidět. (15.12.2013)

Samuraje mam za sebou a bylo mi jasne, ze Dersu Uzala bude dalsi Kurosawuv masterpiece, ale bohuzel jsem nekdy pred rokem jen tak letmo nakouknul co me ceka a videl jsem skupinu ruskych dedku jak tabori v lese. Rekl jsem si, ze to nemam za potrebi a dostalo to rocni odklad - nemel jsem ale poneti co se v tom skryva za poklad. Ano, ono to skutecne cele je o bande fousatych rusaku v cele s asijskym duchodcem, kteri se prochazi po lese a nekonecnych plochach sibirske tajgy, ale zaroven je to tak dokonale jak jen muze byt. Priroda (v dobe kdy jeste nebyla z 95% vykacena) je nadherna a navic se v tom na prvni pohled bezvyznamnem toulani skryva dokonaly survival tutorial (scena jak prezit mrazivou sibirskou noc s pomoci travy byla dokonala). Tak me prekvapilo jak moc je ten film dobry, ze uz to pomalu zacalo brousit do maximalniho hodnoceni. 8/10 (10.04.2010)

V tvorbě Kurosawy se tento film vyjímá snad naprosto vším. To však kvalitám filmu ani trošku neublížilo. Dersu Uzala je příběh o životě lovce, který se rozhodl žít v harmonií s přírodou, a jehož největší životní tragedií bylo zabití tygra a následná cesta do civilizovaného města. A. Kurosawa je mistr, který se zjevně dokáže vypořádat se vším. A ačkoliv mám nejraději jeho tvorbu týkající se samurajů, na tento film nikdy nezapomenu.9/10 (23.03.2008)

Obávám se, že na původní verzi to nemá. Akira Kurosawa se zde soustředil hlavně na postavu Děrsu Uzaly a vybral naprosto famózního herce, a pak na jeho schopnosti přežití v divočině (a s tím spojenou kritiku nebo jakýsi povzdych nad nesmyslností života ve městech, kde člověk musí za vše, co má v tajze zdarma, platit. Naprosto však okleštil příběh, vztahy, jednání postav, samotné zeměměřičské prvky a co nejhoršího - přírodu. Za celý film uvidíme v tajze jednu jen chycenou laňku a jednoho tygra! Kde jsou třeba ti soboli? Původní verze má navíc sevřený příběh, který odněkud někam jde, snaží se o jistý dramaturgický oblouk, Kurosawa pojal svůj film jako sled scén bez jakékoliv větší dramaturgie. V původním filmu se hodně dozvíme o zeměměřičství, o lidech, různé podrobnosti, to zde rovněž chybí nebo je pouze v minimální míře. Zkrátka, přesto, že je původní film o hodinu kratší, je obsažnější a dává víc informací i záběrů skutečně krásné přírody. Kurosawova verze je chladnější, přírodu poněkud ignoruje, a soustředí se na tvrdé možnosti přežití, určitou mystiku, přemýšlení o životě obecně (Číňan na začátku) a motem tohoto snímku by mohlo být to, co v něm zazní: Člověk je velice malý oproti silám přírody. A v tom je tato verze velmi silná. V tom sdělení, že příroda není žádná kamarádka, může i zabít, ale nabízí i potravu, možnosti přístřešků nebo dříví na oheň. A že nám, městským lidem, ta spojitost hodně chybí a moderní člověk by v ní snad ani nepřežil, protože všechny své instinkty a schopnosti pozorování ztratil. (04.04.2020)

Děrsu Uzala reprezentuje to najčistejšie a najmúdrejšie, čoho sa možno v človeku dopátrať. Vydestilovaná nádhera! Keby za mnou prišli s hrozbou definitívneho vymazania filmových spomienok, ale ponúkli možnosť vybrať si jeden jediný film, na ktorý nikdy nezabudnem, nezaváham ani na chvíľu. Pre mňa osobne určite najduchovnejší filmový zážitok, ktorý stojí mimo akýchkoľvek hodnotiacich kritérií, mimo bežných kategórií... [100%] (04.08.2005)