Dode's-Ka Den
-
Dodesukaden
-
Dodes´ka - den
-
Clickety-Clack
Drama
Japonsko, 1970, 140 min
Režie:
Akira KurosawaHudba:
Tôru TakemitsuObsah
-
I ti nejchudší mají své zářící sny a bydlet se dá v lecčem. Mozaika osudů obyvatel jedné z předměstských kolonií Tokia koncem šedesátých let minulého století.
Film byl natočen v roce 1970. Během pětileté odmlky po filmu Rudovous (v němž naposledy spolupracoval se svým kmenovým hercem Toširóem Mifunem) jen těžko sháněl peníze na další projekt. Nebyl v tom však sám, což nakonec vedlo čtyři nejvýznamnější japonské režiséry Kinošitu, Ičikawu, Kobajašiho a Kurosawu k vytvoření tzv. Projektu Jonkinokai, volně přeloženo jako Sdružení čtyř rytířů, které se mělo vzájemně podporovat a zaštiťovat své projekty.
Prvním filmem a vlajkovou lodí této společnosti se stal film Dodes'ka den. Pro Kurosawu měl tento film v mnoha ohledech zlomový význam. Po dlouhých letech to byl první film, v němž nehrál ani Toširó Mifune ani Takeši Šimura, pro nějž nesložil hudbu Masaru Sató a který nenatočil černobíle. Pro režiséra, který si pečlivě vybíral spolupracovníky, a poté jim zůstával věrný, to byla značně složitá situace. Zůstal mu kameraman, šéf výpravy a především věrný scenárista Hideo Oguni, musel se však vyrovnat se zcela jinými možnostmi barevného materiálu i s řadou dosud neznámých, či málo známých herců.
Film je adaptací románu Šúgoróa Jamamoty a líčí v mozaice osudy obyvatel nejchudší předměstské kolonie Tokia. Lidí, jimž z různých důvodů nezůstalo skoro nic a přežívají jen silou vůle, podobně jako jejich zchátralé příbytky.
Název filmu Dodes'ka den není žádné konkrétní slovo. Vyjadřuje rytmické skandování, jímž retardovaný chlapec Roku čan napodobuje zvuk milovaných vlaků, jež denně míjejí zchátralý slum a pro něj představují zpodobení všeho luxusu a krásy, již je schopen si představit. Podobně jako Roku čan mají i ostatní obyvatelé své sny a naděje uprostřed své dennodenní bídy.
Trudný námět filmu se netrefil do nálady tehdejšího publika, které se chtělo především bavit, a tak, ačkoliv natočil Kurosawa film se sobě vlastní poezií, porozuměním a režijním mistrovstvím, film u publika propadl. Kurosawa se odmlčel na dalších dlouhých pět let, v nichž se pokusil o sebevraždu, překonal ji a nakonec nabral druhý dech filmem Děrsu Uzala (1975). Ten pak odstartoval Kurosawovo další tvůrčí období, v němž následovaly filmy jako Kagemuša (1980) a Ran (1985), který posbíral dlouhou řadu cen, včetně amerického Oscara.
Tragikomické epizódy zo života obyvateľov žobráckej štvrte v povojnovom Tokiu sú smutnokrásnym vyjadrením lásky a obdivu k ľuďom, ktorým sny pomáhajú v každodennom boji o prežitie v nehostinnom svete. Príbeh posplietaný z osudov viacerých obyvateľov slumu zachytáva retardovaného chlapca, ktorý celé dni riadi imaginárnu električku, deti, ktoré kradnú, aby priniesli rodičom peniaz (oficiální text distributora)
I ti nejchudší mají své zářící sny a bydlet se dá v lecčem. Mozaika osudů obyvatel jedné z předměstských kolonií Tokia koncem šedesátých let minulého století. Komentáře uživatelů k filmu (36)
-
charge
odpad!Rodinný problémy, alkoholismus, neplánované těhotenství a další nesnáze průměrných Japonců mě opravdu moc nezajímají, navíc, když je to v takový míře velkého počtu postav, je to potom jen otrava. Zkrátka děj hroznej a brát to jen za obrazovou lyriku jedné maloměstské komunity zase nejde.(30.12.2009)
-
ethos
Dost odlisne od ostatnych kurosawow a nie len tym, ze je to farebne, ale cele to ma taky iny nadych ani to velmi neviem opisat. Film sam osebe bol vyborny avsak na mna bolo zopar s tych pribehov trosku moc depresivnych. Celkom prekvapene som zistil ze notoricky znami zaber s sackom vo vetre z american beuty ma povod v tomto filme a tam to len bolo dotiahnute do dokonalosti to len tak pre zaujimavost.(12.1.2008)
-
d-fens
ocenenia : Oscar 1972 - Nominácia na najlepší zahraničný film(1.2.2012)
-
vik
Kurosawa pro tentokrát opouští nejen samuraje a středověké císařské Japonsko, ale také černobílý formát. S barvami si vskutku vyhrál, a to zejména ve scénách, kdy malý chlapec se svým otcem sní o vlastním domě. Film je však soustředěn kolem několika dalších postav, které svým postavením, chováním a mentalitou patří do spodní vrstvy obyvatel. Kurosawa nám tak skrze expresívní líčení těchto životů předkládá problémy společnosti, které zůstávají jakoby zahaleny v prachu atomové bomby. Název filmu vychází ze zvuku, který vydává chlapec, jenž si na skládce hraje na řidiče tramvaje.(14.1.2006)
-
mat.ilda
Varování! Vhodné pouze pro fanoušky Kurosawy, Japonců a obdivovatelů jejich mentality. A kdo si navíc libuje v bezpointových příbězích z okraje japonské společnosti - tak ten bude nejspíš chrochtat blahem. Já rozhodně nesplňuji ani jednu z výše uvedených podmínek, proto asi po hodině sledování podivné směsky ztroskotanců mou pozornost několikrát upoutala pavučina v rohu obýváku, a to není dobrý základ k vysokému hodnocení filmu :-((1.3.2009)
-
Arach.No
Moje prvni setkáni s mistrovou tvorbou a dopadlo výborně. Co dokáže dobrý režisér vykouzlit na tak malém prostoru, to jsem neměl ani tušení. Zdánlivě nudný příběh o obyčejném životě obyčejných japonců v obyčejných slumech je vyprávěn s neprostou lehkostí a s humorem jaký bych v takovémhle filmu rozhodně nečekal. Co mě překvapilo byl hlavně vtip a nadsázka, kterého bylo tohle dílo plné.(15.1.2007)
-
werewolf69
Skutočne zaujímavé vykreslenie chudoby a útrap bežných ľudí, ktorý prežívajú smutný ale zároveň v istom slova zmysle idylický život. Film vám vykresľuje osudy hlavných hrdinov nezávisle jeden od druhého. Napríklad dvojica "staviteľov" ktorý spia vo vraku starého auta a pri to si v hlave budujú svoj vysnívaný domov z bazénom je očarujúca. Alebo podarená dvojica kamarátoch, ktorý sa deň no denne opíjajú a tak si vymieňajú medzi sebou manželky. Taktiež nesmiem zabudnúť na prekrásnu hudbu, ktorá akoby bola vypožičaná s nie akého československého filmu a i napriek tomu sa tam bravúrne hodila. Každopádne je to film, ktorý treba vidieť.(15.11.2010)
-
hnkflknk
Zvláštní, jak u jedné scény se zasměte nad "dode's-ka den", u druhé scény zakroutíte hlavou nad otčímem a jeho nevlastní dcerou, která se kvůli němu div nesedře a u třetí scény vám přeběhne mráz po zádech kvůli dvěma žebrákům, co každý den žebrají o jídlo a přesto si na nic nestěžují a jsou se svým osudem "smířeni."Střídá se to s děsivou pravidelností a když se na to člověk dívá, s plným břichem, se střechou nad hlavou a normálním sourozencem po pravé ruce, říká si: "Co mi chybí? Nic."(4.5.2008)
-
salalala
Ten film není špatnej, to ani náhodou, navíc je pro Kurosawu poměrně dost zásadní. Jenže pro běžného diváka, domnívám se, nestravitelný. Strašně pomalé tempo a neutuchající bída všech účastníků. Atmosféru to má, navíc si Kurosawa pohrál i s vizuální stránkou, když už to měl barevné. Přesto ale tam něco chybí, nejde o to, že to nemá děj, ale je to hrozně nevyrovnaný, některý příběhy jsou dost zajímavý, jiný jsou takový hodně zvláštní, ostatně jako celý film.Snímek skutečně ocení a docení asi jen skuteční znalci díla japonského mistra, mezi které se já rozhodně nepočítám. Ale jsem rád, že jsem ho viděl, ale nemyslim, že bych se na ten film ještě někdy kouknul.(27.4.2009)
-
NinonL
Krásně vyprávěné příběhy o životě obyčejných Japonců ve slumech po 2.světové válce. Přes těžký úděl a každodenní boj o přežití si dokázali uchovat své vlastní „světy“, které je dokáží alespoň na chvíli odvést od tvrdé reality.(22.6.2010)
-
Akana
Nějakým těžko popsatelným způsobem mi tahle smutná i drsně laskavá příběhová mozaika připomíná Felliniho Amarcord. Krátké výseky ze života několika jedinců i rodin v někdy skoro přízračném prostředí předměstského slumu spojuje snaha vyrovnat se s nepřízní osudu, životními tragédiemi i běžnými starostmi. Metody hrdinů jsou různé, někdo si ve svých představách staví (doslova) vzdušné zámky, někdo svoje bolesti uzavírá do neprostupného mlčení, někdo rezignuje, ale jiní vítězí humorem (muž vychovávající nevlastní děti), vnitřní silou (rytec) nebo jenom prostomyslností ("výměna manželek"). Každý z těch drobných obrázků má svojí vlastní náladu, ale dohromady to ladí a celek je hořký i smířlivý zároveň.(17.7.2011)
-
Jaromír
Co říct o tomto filmu, abych nic neprozradil :). Prostě se na něj podívejte, je v něm hodně životní pravdy.(29.1.2011)
-
gizi
Velmi ponurý a deprimující film, u kterého mě ani nepobavila část se žluto-červenými kamarády. Jsou to jen epizody, chybí mi tam příběh. Nemám rád takové smutné snímky. Na Kurosawu trochu slabší - 65%. Po pár dnech musím opravit svůj názor, protože film mám stále v mysli, což něco o kvalitě vypovídá. Zvyšuji na 70%.(12.12.2009)
-
Gurru
Je zajímavé, kolik je tu striktně negativních reakcí na tenhle film. Já osobně ho považuji za jeden z nejlepších Kurosawových snímků. Jsou to naprosto šíleně depresivní příběhy ztroskotanců a odpadlíků společnosti, které ukazují Tokio ze své drsnější stránky. Proto v Japonsku film ve své době asi propadl. Nezapomenu na příběh otce a syna a na otcovo snění o vytouženém domě, zatímco si nevšímá, že mu syn před očima umírá. Na tenhle film jsem se díval s chřipkou z postele s tím, že už mi je líp, můžu se podívat i na nějakou Kurosawovu depku. Po zhlédnutí jsem onemocněl na další týden... .)(20.1.2010)
-
lenoch
Na mě tenhle film depresivně nepůsobil (oproti většině komentátorů). Je to velmi zajímavý pohled do života obyvatel slumu, ale vyhýbá se podle mě nějakým skutečně drsným depresivním výjevům. Spíš se jedná o určitou poetickou stylizaci. Jako u všech Kurosawových filmů jsem měl dojem, že se dívám spíš na zfilmovaný záznam divadelního představení, což mi ale ani v nejmenším nevadí. O té pomalosti...mám rád pomalé scény, pokud jsou "prosycené duchem" tak mě ani v nejmenším nenudí - spíš naopak - mnohdy akční "reklamní" střih moderních filmů působí daleko únavněji a neponechává prostor k přemýšlení. Ostatně takový Tarkovskij je ještě daleko pomalejší - tohle je ve srovnání s tím rychlík.:) Je to jeden z filmů, ke kterým se můžete vracet mnohokrát a stále vám bude mít co říct.(17.5.2011)
-
carnacv
odpad!Posílat film oblíbeného režiséra do odpadu, to se asi jen tak nevidí. Každý by mu asi alespoň tu jednu hvězdičku dal. Přesto musím říci, že tento kousek byl pro mě Akirovo nejhorším dílem. Je mi jasné, co tímto snímkem chtěl režisér ukázat, ovšem obávám se, že v tomto ohledu je takovýto film vyhraněn doopravdy velmi úzce specifickému publiku, a osobně se domnívám, že i pro to, musel být tento kousek jemným utrpením. Příběh podávaný způsobem schizofrenik mě vážně velmi ubíjel. Domnívám se, že tomuto filmu značně škodí i velmi vysoký počet postav. Ještě bych si dovolil pár komentářů k faktům. Docela škoda, že se produkční čtyřspolek režisérů po tomto neúspěchu filmu rozpadl. Mohl by to být velmi zajímavý počin. Docela mě překvapuje, že se na tomto snímku chtělo obecenstvo bavit. Ať jsou snímky Akiry jakkoli výborné, zábavou na mě moc nedýchají. Vnímám je spíš v hloubce jejich ducha a hodnoty sdělení. No a nakonec si myslím, že se Akira s barvami docela dobře vypořádal; možná by tomuto filmu však více slušela černobílá kamerka.(3.8.2011)
