Obsah
-
Kedži Watanabe celý život pracoval ako úradník na tokyjskej radnici. Za tridsať rokov vernej služby sa prepracoval až na miesto vedúceho oddelenia. Jeho celý život je len práca medzi štyrmi stenami kancelárie a vysoké stohy papiera na oboch stranách písacieho stola. Jedného dňa sa však pán Watanabe dozvie niečo, čo mu už nedovolí žiť svoj život tak ako predtým. Je smrteľne chorý a zostáva mu nanajvýš šesť mesiacov života. Uvedomí si, že za tých tridsať rokov nič nedosiahol, že žil iba pracovným stereotypom a neporozumením v kruhu rodiny. Tvárou v tvár smrti začne sám sebe klásť otázky o zmysle existencie a rozhodne sa zanechať po sebe na svete stopu. Muž, ktorého každý poznal ako zatrpknutého pesimistu, sa razom premení na láskavého človeka plného nádeje, ktorý s entuziazmom bojuje za výstavbu detského ihriska v chudobnej mestskej štrvti. To má byť jeho odkaz svetu, zmysel a naplnenie jeho životného putovania. Najznámejší japonský režisér Akira Kurosawa vytvoril svojím filmom Žiť dielo hlbokého humanizmu a porozumenia pre človeka, ktorému vedomie vlastnej smrteľnosti umožní mysticky prezrieť, pochopiť a precítiť lásku k životu. (oficiální text distributora)
Kedži Watanabe celý život pracoval ako úradník na tokyjskej radnici. Za tridsať rokov vernej služby sa prepracoval až na miesto vedúceho oddelenia. Jeho celý život je len práca medzi štyrmi stenami kancelárie a vysoké stohy papiera na oboch stranách písacieho stola. Jedného dňa sa však pán Watanabe dozvie niečo, čo mu už nedovolí žiť svoj život tak ako predtým. Je smrteľne chorý a zostáva mu nanajvýš šesť mesiacov života. Uvedomí si, že za tých tridsať rokov nič nedosiahol, že žil iba pracovným stereotypom a neporozumením v kruhu rodiny. Tvárou v tvár smrti začne sám sebe klásť otázky o zmysle existencie a rozhodne sa zanechať po sebe na svete stopu. Muž, ktorého každý poznal ako zatrpknutého pesimistu, sa razom premení na láskavého človeka plného nádeje, ktorý s entuziazmom bojuje za výstavbu detského ihriska v chudobnej mestskej štrvti. To má byť jeho odkaz svetu, zmysel a naplnenie jeho životného putovania.
Najznámejší japonský režisér Akira Kurosawa vytvoril svojím filmom Žiť dielo hlbokého humanizmu a porozumenia pre človeka, ktorému vedomie vlastnej smrteľnosti umožní mysticky prezrieť, pochopiť a precítiť lásku k životu. Komentáře uživatelů k filmu (90)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $55,240║Tržby Celosvetovo $-║(5.7.2009)
-
DaViD´82
Výtečný film. Teda málem. Na škodu je prolog. Nic proti němu, má tu své místo i opodstatnění, ale do osmdesáti minut vybobtnal opravdu nemusel. Navíc má Akira nutkavou potřebu sdělit něco velkého, ale činí tak až přespříliš okatě a horlivě. Na druhou stranu je tu opravdu velké množství scén, které naprosto uzemní. Jenže jsou to jen jednotlivé momenty a ne celý film. A tu olbřímí stopáž tak neutáhne ani Akirovo režijní mistrovství, ani skvostný výkon Takashiho Shimury. Pro našince je však vyznění filmu svým způsobem velmi pozitivní. Může nás uklidňovat, že japonská byrokracie byla na počátku padesátých let stejně kafkovsky neprůstřelná a zkorumpovaná jako ta naše dodnes. Takže v tom nejsme (resp. nebyli jsme) sami.(3.7.2008)
-
Flipper
Čo môže jeden človek proti celej byrokracií úradov? Geniá Kurosawu spoznáme v prvej časti príbehu, kde Watanabe zisťuje svoju diagnózu. Snímok naberá až hororové prvky zistenia a nekoršie dostatočne (vďaka skvelej kamere) rozoberá vnútorný svet Watanabeho. Môžme cítiť všetky jeho sny a starosti ohľadom syna, či už z flashbackov, alebo dlhých scén. Neskôr vnímame všetky povojnové zábavky, ktoré zažíva, akoby sme mali pocítiť novú dobu v Japonsku, ktorú priniesli Američania. Krásne porovnanie starého Japonska z novou dobou moderného možno vidieť všade. Či už v abslolvovaní týchto zábaviek hlavným hrdinom, alebo porovnanie Watanabeho z mladšou kolegyňou. Tento rozpor je krásne účelný a divák ako hlavný hrdina si kladie otázku, čo po ňom ostane (Watanabem, tradičnom japonsku)... Dlhý prológ, divácky nie príliš kaldne hodnotený, pojednáva o človeku kontra spoločnosť, čo dokáže a čo nie. Stretávame sa spočiatku z nafúkanosťou úradníkov na kare hlavného hrdinu, ktorý postupne prichádzajú na veľkosť činu Watanabeho. Neviem prečo pripadalo mi to podobne ako v 12 Nahnevaných mužoch, ktorý vznikli až po 5 rokoch a môžme sa len dohadovať, či to neovplyvnilo Sidney Lumeta... Aj keď je tu všetko dané účelne a každé ticho má o niečom vypovedať, pre diváka prichádza veľmi ťažká úloha čítať medzi riadkami, alebo ho to jednoducho nudí. Kurosawa pripája aj niektoré nepodstatné flashbacky, takže niekedy to je ešte horšie stráviteľné. Ako celok však je to psychologicky nadčasové dielo, s niekedy až Noir atmosférov, ktorú Akira možno nasal z čerstvo dovezených Amerických filmov. Možno práve spojenie týchto dvoch žánrov pôsobí na diváka čudne, no režisérsky (nielen v Japonsku) je to prelomové. Môj osobný názor: Pri plyšovom zajačikovi mi skoro vypadla slza, pri ulýzaných ksichtoch úradníkov som zaspával. Určite však toto dielo nieje nadhodnotené.(4.11.2009)
-
brit84
Děj je místy příliš zdlouhavý, to je zde myslím největší zápor. Delší záběry obličejů, vyjadřující pocity herců mohou být doménou filmu (viz. Leoneho filmy), tady se mně to nezdálo kuprospěchu filmu. Film ukazuje neochotou a byrokracií prošpikovaný japonský úřad, ve kterém se rozhodne smrtelně nemocný úředník jít proti úřednickému proudu a pokusit se schválit výstavbu dětského parku.(10.2.2011)
-
kitano
Nadherny pribeh ktory ukazuje krasne stranky ludskej duse, ale zaroven aj tie nepekne. Ukazuje ako vela moze clovek dokazat, ale aj to ze niekedy byvaju velke len slova a nie ciny. Pribeh o tom ake dolezite je zit a nie len prezivat.....pribeh smutny ale s hrejivym ucimkom na srdce. 10/10(27.10.2006)
-
Madison
Pekné ľudské myšlienky lemované artovou nudou. Pri podobných filmoch ma vždy sprevádzajú rozporuplné pocity - "zaujímavé posolstvo vs. monotónne pojatie". Takto mi to z úcty k umeniu Kurosawy vychádza tak na 3 hviezdičky a tiež musím priznať, že som netrpela tak ako pri Rašomon-ovi.(21.12.2011)
-
viperblade
Podle tohoto snímku můžu s klidem říct, že Akira byl určitě chytrým a vnímavým člověkem. Bohužel to, co tady sděluje, dělá moc "na sílu" a všechno nám prakticky naservíruje před ksicht. Což o to, sem tam je to možná lepší, aby pak parta filmových kritiků v tom nehledala něco, co tam není, ale tady to bylo jak pěst na oko. Ikiru má co říct a (bohužel) ta myšlenka je dnes možná ještě aktuálnější než tehdy (jeden člověk proti celé byrokracii vs. snaha jednoho člověka, úředníka, o to prožít svých pár posledních dnů co nejprospěšněji) ale jak říkám, podává to moc okatě a na divákovi nechává jen to, jak se s tím vypořádá. Já se s tím vypořádal následovně - kdyby film byl sestříhán o půlhodinu, jdu mnohem výš. Protože (a to mi fakt nikdo nevymluví) ten závěr je opravdu protahování něčeho, co stačilo nastínit v jedné minutě. Nechci spoilerovat, až uvidíte, tak pochopíte, ale upřímně, jakmile film pokračoval a pokračoval, přišlo mi, že to přešlo do komedie, nechtěné komedie. Jednou, za hodně dlouhou dobu tomuto filmu šanci dám, ale pro dnešek - 60 %.(14.3.2012)
-
kinej
Další skvost. Tentokráte se jedná o herecký konzert Takashiho Shimuri. Hraje zde takového shrbeného človíčka, kterého vám je líto, aniž by musel vůbec otevřít ústa. Hraje zde zcela odlišnou postavu než v jiných jeho filmech.(3.1.2006)
-
Ony
Tak koukám, že nejsem zdaleka sama, kdo jaksi nenašel pochopení pro poslední třetinu. Nejde o to, že by byl film příliš dlouhý, snad to "sezení" není ani špatně natočené, ale možná pro jiný film nebo na začátek. Po srdcervoucích scénách, které mu tady předcházely, působí přinejmenším vlažně. Ale s houpačkou je to stejně skoro za pět, skoro.(5.9.2007)
-
Fingon
70%. Nebýt té poslední třetiny filmu (pohřební hostina?), mohlo to být i víc.(19.3.2007)
-
stilgar1
FIlosofická bajka z dílen A. Kurosawy. Ukázka toho, jak uvědomění si vlastní smrti dokáže změnit život a dokáže člověka popohnat k naplnění vlastního žití. Bez tohoto uvědomění většina z nás jen slepě proplouvá životem. Je to sice myšlenka několik tisíc let stará, stejně však většinou lidí stále opomíjená. 9/10(25.4.2008)
-
LiVentura
Skvěle podané drama jednoho pracovitého muže, který se postaví byrokratickému aparátu a jde si za svým cílem i přese všechny negativní vlivy na jeho život.(13.4.2009)
-
RHK
Jeden z TOP 250 filmů mezinárodní filmové databáze IMDb http://www.250films.net. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Opravdový, úžasně obyčejný film o životě a smrti, černobílé syrové drama s komickými prvky. Tak mě zase jednou mistr Kurosawa dostal. Filmem o úředníkovi s rakovinou žaludku. Filmem o úředníkovi, který už nemá čas se na někoho zlobit. Filmem o úředníkovi, kterého nikdo pořádně nezná, rodina už vůbec ne, a vzpomínají na něj až na pohřební hostině. Filmem o úředníkovi, který zůstal na svém vedoucím místě třicet let, protože neudělal nic, a který se na závěr stal pro mnohé vzorem, protože udělal něco. Filmem, kterým prochází úchvatná ústřední smutná písnička: "Život je krátký. / Zamiluj se, dívenko, / dokud tvé rudé rty nevyblednou. / Dřív, než tě tvá vášeň neopustí. / Neboť žádného zítřku / už nebude. / Život je krátký. / Zamiluj se, dívenko, / dokud tvé černé vlasy nezešediví. / Dřív, než plamen v tvém srdci uhasne. / Neboť dnešek se už nikdy / nevrátí." Filmem s obrovským výkonem Takashi Shimury v hlavní roli. Trailer: http://www.csfd.cz/film/5427-zit-ikiru/videa/(13.4.2009)
-
WANDRWALL
Pracovat třicet let jako úředník. Klobouk dolů už před takovým výkonem. Jenomže pak mu dojde, že už dalších třicet let nebude úředníkem a je v šoku. Do té doby přehlížel rodinné nesrovnalosti, a najednou toho musí řešit až moc, neb smrt je mu v patách. Co teď? A tak si klade otázky, které dosud neřešil, moc se jimi nezabýval... Ale KAFKA a jeho PROMĚNA je prostě lepší. Myšlenkově, příběhově...(26.7.2010)
-
Crocuta
Snímek mi tematicky připomněl Bergmanovy Lesní jahody. Je to podobně silná a zároveň hezká výpověď o bilancování člověka, kterému už mnoho času nezbývá.(23.7.2007)
-
Aidan
Prý že je tento film melancholický. Ale kdeže. Je o radosti. O té, kterou je možno nalézt i tváří v tvář smrti a kterou nesmaže tělesná bolest ani žádné vnější neštěstí. Tahle radost má pramálo společného s hýřivým veselím večírků a s kouzlem milostných vzplanutí - narozdíl od nich před paní Kosatou neutíká, ba staví se jí čelem... a vítězí. Tenhle snímek se právem nejmenuje UMÍRAT, ale ŽÍT. Je duchovní hostinou a ty nejlepší chody jsou odhaleny až při smuteční slavnosti v poslední třetině.(18.1.2007)
-
Flego
Ak by si niekto myslel, že budeme sledovať príbeh obyčajného človiečika, ktorý zomiera na rakovinu a premáha ho pocit márnosti zo svojho unudeného a zbytočného života, bude to pravda len z polovice. Druhým nosným piliérom filmu je zbyrokratizovaná miestna správa, ktorá pôsobí až smutno komicky. Skĺbenie oboch tém a réžijné majstrovstvo svetoznámeho režiséra pôsobí nenápadne a vhodne sa dopĺňa. Bohužiaľ mám výhrady proti záverečnej tretine snímku, lebo je popisne zbytočný. Divák pozná všetky odpovede a len čaká, až na to prídu aj protagonisti príbehu.(11.4.2011)
-
Exkvizitor
Už je mi jasné, kde brali inspiraci autoři Americké krásy. Podoba s Ikiru je víc než zřejmá: i tady se hned na počátku filmu dozvídáme, že hlavní hrdina nejpozději za rok zemře a i zde je nám řečeno, že je už stejně posledních 25 let mrtvý. To, co změní hrdinův život ovšem v případě Ikiru není láska, ale zpráva o rakovině žaludku. Tento film vskutku nutí k zamyšlení. Co bych dělal já, kdybych zjistil, že mi zbývá rok života? Nemám nejmenší tušení. Ale určitě bych si vzpomněl na aforismus Marka Twaina, na který si ostatně možná vzpomněl i hrdina tohoto snímku: Žijte tak, aby, až umřete, plakal i majitel pohřebního ústavu.(10.10.2005)
-
jonyyy
63%(17.11.2010)
-
ork
For Me 82%(11.3.2009)
