Obsah
-
Historický veľkofilm verne zobrazujúci mocenské boje vo feudálnom Japonsku 16. storočia, ktoré vyvrcholili zjednotením feudálnej vlády. Jeden z bojujúcich rodov, rod Takedov, vzbudzuje u svojich protivníkov rešpekt už vtedy keď sa na bojisku objavia štandardy so znakom Šingena Takedu - so štyrmi diamantami. Pri jednom z vojenských ťažení ho smrteľne postrelí ostreľovač z obliehaného hradu. Takeda si od členov svojho rodu vynúti sľub, že budú jeho smrť utajovať po tri roky. Tým uchránia postavenie svojho klanu. Preto na scénu nastupuje jeho dvojník - bezmenný zlodej, ktorého zachránili pred popravou. Kagemuša, čo v preklade znamená "tieň bojovníka" sa musí naučiť správať ako bývalý pán a musí presvedčiť nielen nepriateľov a vlastných vojakov, ale i rodinu o tom, že knieža stále žije. Musí si osvojiť jeho zvyky, pohyby a spôsob myslenia. Problémy nastanú v okamihu, keď sa mŕtvemu kniežaťu začne podobať až príliš.
Vo filme Kurosawa naplno uplatnil svoje výtvarné danosti. Obrazy s namaľovanými celými scénami a postavami mali veľký ohlas na samostatných výstavách. Snímka sa pridržiava historických udalostí vrátane Šingenovej dva roky utajovanej smrti, hoci niektorí historici považujú za príčinu jeho smrti chorobu, pravdepodobne tuberkulózu. Dôležitú scénu filmu tvorí veľká Nagašinská bitka z 21. mája 1575, ktorá vošla do histórie japonského vojenstva, pretože proti jazde boli poprvýkrát postavené veľké oddiely pešiakov vyzbrojených mušketami.
Kagemuša je posledný Kurosawov film, v ktorom hral Takaši Šimura. Jeho scéna je však napríklad v americkej verzii vystrihnutá. Tacuja Nakadai dovtedy už stvárnil viaceré vedľajšie role v Akirových dielach. Po ukončení spoločnej spolupráce úspešnej režisérsko-hereckej dvojice Kurosawa - Mifune stvárnil v posledných dvoch samurajských eposoch KAGEMUŠA a RAN hlavné postavy. V tomto čase mal Kurosawa problémy s finančným krytím svojich projektov od japonských spoločností. Rozpočet snímku bol 6 miliónov dolárov, čo z neho robilo do tej doby najdrahší japonský film. Napriek tomu pre tento výpravný film sa mu podarilo získať peniaze u svojich dlhoročných obdivovateľov. Produkciu medzinárodnej verzie si zobrali pod svoje krídla Francis Ford Coppola a George Lucas. Aj keď je KAGEMUŠA často považovaný len za kostýmovú skúšku pre ďalší film RAN, sám získal mnohé medzinárodné ocenenia. V roku 1980 získal Zlatú Palmu na MFF v Cannes, v roku 1981 potom francúzskeho Césara, cenu David di Donatello, či Striebornú stuha talianskeho národného syndikátu filmových žurnalistov. (Turiec)
Historický veľkofilm verne zobrazujúci mocenské boje vo feudálnom Japonsku 16. storočia, ktoré vyvrcholili zjednotením feudálnej vlády. Jeden z bojujúcich rodov, rod Takedov, vzbudzuje u svojich protivníkov rešpekt už vtedy keď sa na bojisku objavia štandardy so znakom Šingena Takedu - so štyrmi diamantami. Pri jednom z vojenských ťažení ho smrteľne postrelí ostreľovač z obliehaného hradu. Takeda si od členov svojho rodu vynúti sľub, že budú jeho smrť utajovať po tri roky. Tým uchránia postavenie svojho klanu. Preto na scénu nastupuje jeho dvojník - bezmenný zlodej, ktorého zachránili pred popravou. Kagemuša, čo v preklade znamená "tieň bojovníka" sa musí naučiť správať ako bývalý pán a musí presvedčiť nielen nepriateľov a vlastných vojakov, ale i rodinu o tom, že knieža stále žije. Musí si osvojiť jeho zvyky, pohyby a spôsob myslenia. Problémy nastanú v okamihu, keď sa mŕtvemu kniežaťu začne podobať až príliš.Komentáře uživatelů k filmu (58)
-
Mouzon
Sice mám ke Kurosawovi poněkud rezervovanější vztah než ti, kteří jej pokládají za velkého mistra, sice mne jeho stopáže často dohánějí k zoufalství, ale tímto filmem mne o svých režijních kvalitách do určité míry přesvědčil. Ona míra spočívá v tom, že některé jeho snímky považuji i po KAGEMUŠOVI za nudné a ubíjející, některé považuji za dobré, avšak pořád "pouze" řemeslně zdařilé, ale přeci jen jsem díky tomuto filmu zahlédl odlesk génia (který mi v některých Kurosawových snímcích zůstává úspěšně skryt). KAGEMUŠA je epicky rozmáchlý, lidsky niterný, skvěle vypointovaný a v některých momentech dokáže vytvořit natolik silnou atmosféru, že můžete tak maximálně nepohnutě zírat na obrazovku a nechat se unášet tou nádherou. Velkým zážitkem pro mne byla scéna, ve které si služebníci Šingenova dvojníka poprvé uvědomí jeho podobu s mrtvým knížetem. A samozřejmě by bylo nactiutrháním nezmínit závěrečný obraz odehrávající se po prohrané bitvě.(6.6.2011)
-
Chajimwitz
Můj pocit z filmu naprosto přesně vystihuje uživatel Dadel,navíc veškerou asijskou filmovou produkci opravdu nemám rád, vůbec se o ní nezajímám a už je to hodně let,co jsem byl v kině na tomto filmu.Již v průběhu první poloviny filmu se začali lidé zvedat a odcházet,pamatuju si jednoho staršího pána,který svůj odchod hlasitě komentoval dost vulgárním projevem. V půlce byla přestávka a po ní se do kina vrátilo už jenom pár lidí,já jsem to tehdy vydržel také až do konce.(23.4.2011)
-
VanTom
Velmi, opravdu velmi pozvolně a rozvážně vyprávěný historický velkofilm. Kurosawovo estetické cítění a filmařská jistota jsou cítit z každé scény, bohužel příběh jednoho obyčejného zlodějíčka, který je donucen dělat dvojníka knížeti váženého rodu i dlouho po jeho smrti, by stěží vydal na hodinu a půl, takže mi snímek přišel strááášně natahovaný. Navíc naprosto tristně vyznívají všechny bojové scény - v předlouhých, ale téměř statických záběrech před kamerou sice pobíhají tisíce komparzistů v nádherných kostýmech, ale vždy jenom někam jedou, běží nebo na někoho střílí mimo záběr, nedojde k žádnému kontaktu nebo souboji. Tady se mohlo hodně stříhat.(25.3.2012)
-
Tominecek
Kurosawa v tomto díle projevil výjimečné inscenační umění. Vytvořil nepřekonatelné zpracování bitevních scén, ve kterých dokonale zorganizoval prostor a perfektně sladil barvy zároveň s propočítaným rytmem a gradací jednotlivých válečných výjevů. Právě opravdovost těchto bitev ukazuje nesmyslnost války, ve které umírají lidé i nevinní koně. Film doprovází skvělá hudba a podtrhuje vyznění díla.(8.1.2007)
-
HH
Bezejmenný zloděj unikne popravě jedině proto, že je k nerozeznání podobný knížeti a stane se kagemušou (v překladu to znamená stínový válečník). V okamžiku, kdy je panovník smrtelně zraněn (víceméně náhodou), je jeho posledním přáním utajit po dobu tří let svou smrt před nepřátelskými rody, jež také usilují o nadvládu nad Japonskem. Problémy však nastanou, když se Kagemuša začne cítit jako skutečný panovník... Film dostal Zlatou palmu v Cannes, podle mě naprosto právem.(20.8.2003)
-
Chauncey
Krásný Kurosawův film...(3.6.2007)
-
chainer
Rozmáchlá historická freska, při níž se divák neznalý japonských reálií chvílemi nudí a chvílemi ztrácí. Taky tu chybí lehkost jeho prvních snímků...Přesto je to výjimečný historický opus, který se dívá na nástup Tokugawů z pohledu "druhé" strany.(16.6.2009)
-
Dr.Cilka
Vypravny historicky velkofilm, ktoreho dlzka vobec nie je prekazkou. Rovnako ako dalsie Kurosawove filmy ukazuje v plnej krase (a farbe:) jedinecnost japonskej kultury a mentality daneho obdobia. Dej filmu bol pre mna mimoriadne putavy. Vrelo odporucam kazdemu milovnikovi samurajov.(3.4.2011)
-
Pulper
Dodnes si japonští historikové nejsou jistí, zda Shingen Takeda zemřel v důsledku starého zranění, na zápal plic nebo byl zastřelen. Ve filmu je třetí teorie rozvedená do extrému a navíc je doplněna o úžasný nápad s dvojníkem. Chtěl bych ocenit i vykreslení postav Nobunagy Ody a Ieyasua Tokugawy. Zvlášť první pán se povedl, zatímco z Ieyasua je sice proklatě chytrý (to souhlasí), ale jinak spíše roztomilý neohrabaný nešika, ačkoliv ve skutečnosti to byl samuraj se vším všudy, který rád plaval a jezdil na koni. Shingen a jeho náhradník jsou výborně ztvárnění Tatsuyou Nakadaiem a tímhle výkonem se určitě vyrovná bývalému korunnímu princi Toshirovi Mifunemu. Panu Kurosawovi měl ovšem někdo říct, ať zůstane u nízkorozpočtových a spíše psychologických filmů s několika (Rašomon) nebo několika více (Sedm samurajů) herci a nesnaží se o velkofilmy. Nefunguje to. Scénáristicky a herecky jde o mistrovské dílo, ale jak se objeví mnohatisícové armády, je to mnoho povyku pro nic. Davy stojí, případně se někam pohybují a padají, akce jen náznakem. Nicméně, závěrečná víceméně věrohodná bitva u Nagashina, kde se na jedné straně pálí ostošest a na druhé útíká/jede a umírá (ono to tak jednoznačné tehdy nebylo), v člověku zanechá silný dojem a na výraz Tsutomua Yamazakiho jako Shingenova bratra nikdy nezapomenu. Důkaz, že asijští herci nemusí být jen uřvaní. Kagemuša byl, jak jsem četl, přípravou na pozdější Ran. No nevím, ale předchůdce se tváří jakžtakž normálně, zatímco Ran je megapatetická deklamovaná dráma až na půdu, že by Kenneth Branagh zíral. A možná se tak i stalo.(18.9.2011)
-
Haide
Po Seppuku jde o můj nejoblíbenější japonský hraný film. Poetičnosti a komplexnost tohoto díla je (stejně jako u všech Kurosawových filmů) taková, až je to neuvěřitelné. Film, který se tváří jako příběh o zlodějíčkovi, který se vžije do role knížete natolik, že poté není schopen svého předchozího života, je ve skutečnosti velkofilmem, který velmi věrně dokumentuje změny, které v tehdejším Japonsku probíhali. Rozhodně to není film pro každého, ale jeho kvalita je nesporná.(15.1.2011)
-
karlee
Není to špatný film, nicméně neshledávám na něm ani nic moc povedeného. Kdo to neviděl, rozhodně nepřišel o žádnou perlu kinematografie, Vzhledem ke stopáži se pohybuje na hranici nudy, příběh není zvlášť zajímavý, ještě to zachraňuje rovina o dvojníkovi, ale válečná rovina je zmatená a nezajímavá.(11.4.2012)
-
Pete
Vládce klanu ve starém Japonsku si pořídí dvojníka (kagemušu), a když je zastřelen, ujímá se dvojník na pár let namísto něj vlády, aby zmátl nepřátele v NEKONEČNÝCH válkách.(16.7.2009)
-
Biopler
Dejove linie boli na zaciatku vykreslene velmi solidne, prostredie a postavy vykreslene velmi verne casu, do ktoreho dej bol zasadeny. Japonsko 16. storocia sa mi paci svojou historickou strankou, podla mna je velmi putava a Kurosawa sa to snazi verne spracuvat. Trochu to skripalo v zavere, musim tym filmom vsak prist na chut.(13.7.2010)
-
hyde1987
Nádherný, přenádherný příběh z japonských dějin. Skvělý a místy až divadelní výkon Tatsuy Nakadaie, Shakespear východu Akira Kurosawa si mě tímhle filmem omotal kolem prstu......(5.1.2012)
-
gizi
Pro mě jeden ze slabších filmů Kurosawy. Nijak zvláštně mě nezaujal, délka vzhledem k ději přílišná. Viděl jsem s českým dabingem (Studio Brno 2011), což je na jednu stranu pohodlnější, než číst titulky, ale na druhou stranu strašně ochuzuje. 65%, 7.4.2012.(8.4.2012)
-
lenoch
Kurosawovy filmy připomínají spíše záznam japonského klasického divadelního představení. Nějakou chvíli mi trvalo, než mi jejich nezvyklá poetika zachutnala. Avšak smíří-li se člověk s jejich originálním filmovým pojetím (když jsem uvažoval o jejich zvláštní stylizovanosti, vybavily se mi filmy Karla Zemana, ačkoli se jedná o stylizaci zcela jinou) objeví bohatý svět požitků. Tento film je vrcholnou ukázkou Kurosawova umění, dokonalý v každém ohledu. Pečlivě vystavěné scény, jemně vyvážené barvy, hra světel a stínu, rozhovory s rafinovaně načasovanými zámlkami vytvářejí zážitek, jenž není pro každého. Jen ten, kdo dokáže vychutnat propracovanost téměř pantomimické etudy rozbíjení džbánu, kdo se podivínsky baví sledováním drobných změn v póze a výrazech účinkujících během rozhovoru, kdo ocení výrazné a přesné ztvárnění různých nálad a charakterů, bude tímto filmem nadšen. Pro ostatní: Je to nudná storka o partě týpků v hedvábných županech.(5.11.2008)
-
Rattlehead
Kurosawu zbožňuji, Kagemuša je už devatenáctým filmem, který jsem od něho viděl, a vůbec prvním, který jsem viděl v kině. Pět hvězdiček je v podstatě samozřejmostí - Kurosawovy filmy totiž vedle běžné filmové produkce působí asi jako opera vedle písniček z rádia. Mezi mé nejoblíbenější ale zřejmě patřit nebude - vykazuje některé typické kurosawovské nešvary - až přílišná dějová rozvláčnost a dialogy, ve kterých se člověk neorientuje (o někom se mluví, ale já si v tu chvíli jaksi nedokáži vybavit, o jaké postavě že je tu řeč). Kagemuša mi přijde podobná jako Ran, ale ten si mi líbí o hodně více. Krásné scény - hned ta úvodní (jeden dlouhý statický záběr, kde je vladaři představen dvojník), dále scéna, kdy dvojník najde mrtvolu vladaře, a pak scény, kdy se dvojník seznamuje se svým novým domovem - se sluhami, a také se souložnicemi...(29.4.2010)
-
turboviking
Kurosawa je mistr filmů z Japonského prostředí, tímto snímkem to jen opět dokazuje. Kagemuša je pro mě silným 3 hodinnovým pohledem do samuraiského japonska. Někomu se to může zdát místy nudné, někdo by řekl "usínací". Pán klanu Takeda je zastřelen, na což na jeho místo nastupuje dvojník, který byl obyčejným zlodějem, přičemž plní svůj úkol dokonale takže si všichni kromě několika Takedových nejbližžších strážců myslí že práve on je Takeda, zkrátka je jako stejně jako byl Takeda, pevný jako hora. Výprava je skvělá, sympatičtí japonští herci. Věrné zachycení japonských dějin.(11.4.2012)
