Sedm samurajů
-
Shichinin no samurai
-
Sedem samurajov
-
Seven Samurai
Drama / Dobrodružný / Akční
Japonsko, 1954, 160 min (SE: 207 min)
Režie:
Akira KurosawaObsah
-
Slavná legenda o hrstce odvážných, kteří se postavili na stranu bezbranných. Nejslavnější japonský film všech dob, předchůdce filmu Sedm statečných.
Těžko by se asi hledal někdo, kdo by neznal legendární americký western o hrstce statečných, kteří se v počtu chabých sedmi postaví přesile banditů, aby ochránili bezbrannou vesnici na odlehlém venkově proti rabování. Western Johna Sturgese patří již téměř půl století k nesmrtelným filmovým evergreenům. Ale jen málokdo ví, že by vůbec nevznikl, nebýt jednoho fenomenálního režiséra, jehož originální umění přesáhlo daleko za hranice rodného Japonska. Že dobrodružný příběh sedmi potulných pistolníků byl přímo inspirován samurajským filmem Akiry Kurosawy, jenž se odehrává ve feudálním Japonsku 16. století. A že to zdaleka není jediný případ amerického hitu inspirovaného dílem tohoto japonského klasika. (oficiální text distributora) -
Dráma zo samurajskej línie Kurosawových filmov. V 16. storočí v čase poznamenanom chorobami, suchom a občianskou vojnou sú sedliaci po celej zemi terorizovaní banditami. Muži v jednej z plienených dedín sa dozvedia, že ich vyrabujú opäť na jeseň, keď dozrie úroda jačmeňa. Sedliaci sa rozhodnú brániť. Na to však ich sily nestačia a musia si najať na ochranu samurajov. Je to však takmer neriešiteľná úloha, pretože svojim ochrancom môžu poskytnúť len stravu a nocľah. A tak začínajú hľadať chudobných, ale bojovných roninov - samurajov bez pána.
Kurosawa v tomto filme vytvára niekoľko známych filmovacích techník. Na lepšie zobrazenie akčných scén využíva kameru (multi-cum), strih, či spomalený záber. Všetky techniky je možné odvtedy vidieť v mnohých filmoch. K zaujímavostiam z natáčania patrí i to, že Seidži Mijaguči, ktorý hral mlčanlivého samuraja Kjuza a pôsobil ako najlepší šermiar, sa pred týmto filmom nikdy nedotkol meča. Film získal v roku 1954 Strieborného leva na MFF v Benátkach. V roku 1960 natočil režisér John Sturges remake filmu pod názvom "Sedem statočných". Táto americká verzia sa radí medzi najúspešnejšie westerny všetkých čias. (Turiec)
Komentáře uživatelů k filmu (400)
-
Orlau32
Je to veledílo. Co na tom, že trvá 207 minut, a že ukazuje japonské poměry ze 16. století. Na rok 1954 to byla senzace ! Mě však zaujalo něco jiného a dovolte, abych zde vypsala své dojmy. Všichni víme, že tento film dal nápad scénaristovi "Sedmi statečných" a dodnes se fandové přou, co je lepší. Každý film je však jiný ! Sedm statečných z jiné doby, filmováno jako oblíbený western se 7 hrdiny, kteří mají soucit s nejchudšími z chudých. No dobře, ale víte so udělalo z tohoto filmu něco úžasného ? CALVERA ! Ano ! Zatímco v " Samurajích bandity téměř nevidíte o vůdci banditů nemluvě, (to je potvora s rohama ), v "Sedmi statečných" mu dal scénarista do úst nezapomenutelný dialog a zahral ho famózně charismatický ELLI WALLACH ! Jen si promítněte báječnou scénu, kdy Calvera odebírá zbraně Chrisovi, Vinnovi a ostatním ! To je přece koncert dialogů ! Proto a nikoliv v nějakých potyčkách vám tento film zůstal v paměti, i když závěr obou filmů byl až na "drobnosti" dosti identický. Ale nic naplat - oba filmy jsou mistrná díla své doby.(9.8.2010)
-
GodComplex
Sel jsem se na to podivat tak, jak je tento film prezentovan, tedy jeden z ultimatnich milniku kinematografie a jeden z nejlepsich filmu vsech dob. Tohle nikdy nedopada dobre, samozrejme to neni az TAK dokonale. Vyborne to je ale bez sebemensich debat. Byl to muj prvni kousek od Kurosawy a ta grandizonost a epicnost, se kterou byva spojovan se zde projevila se vsim vsudy. Minimalne tim, ze to je dlouhe 3 a pul hodiny a ja sem mel pocit jakobych ten film sledoval tak 6 hodin. Urcite bych to take cele lepe ocenil, kdybych predtim nevidel Sedm statecnych, kteri jsou sice skveli, ale Samuraje az prilis verne kopiruji a cele jadro filmu, pribeh atd. uz diky tomu znate, skoda. Velka vyhoda americkych statecnych kovboju (krome lepsiho hudebniho main themeu) byli herci v hlavni sedmicce, protoze zatimco americka verze obsahovala unikatni osobnosti, u kterych jste meli naprosto jasno kdo zastava jakou roli, tak tady mi dobra polovina samuraju splyvala dohromady a kdyz po 3 hodinach sledovani nekdo umrel, tak jsem stale nevedel ktery z nich to vlastne byl a tudiz me to vubec nezajimalo, coz je trosku problem. Nektere postavy byly navic az prehnane protivne, coz neni uplne optimalni, kdyz je musite trpet tak dlouhou dobu. Jinak jsou to ale same superlativy - vypravnost, bitvy, strategie, skvele zabery i pres svou cernobilost, priroda, promakana vesnice atd. Me topky to rozhodne okupovat nebude, ale skvele je to kazdopadne.8/10(18.10.2009)
-
xxmartinxx
Sedm samurajů má ve své formální dokonalosti, jako mnoho velmi dlouhých formálně dokonalých filmů, zásadní problém s tím, že sice každá scéna je úžasná, celkově ale chybí gradace a plynulost. Druhá polovina je naštěstí v tomhle ohledu mnohem vyváženější. I tak rozhodně ne Kurosawůw vrchol... natož vrchol japonského filmu.(23.5.2011)
-
kobejn
Není to samurajský film, ale především velké umělecké dílo s humanistickým poselstvím, mnoha nezapomenutelnými scénami a úžasným Toširo Mifunem.(18.2.2007)
-
curunir
,, ...NAJMEME SI SAMURAJOV." __ Najlepší film, aký kedy Kurasawa nakrútil (?) a tiež sa dá o ňom hovoriť ako o jednom s filmov, ktoré najviac ovplyvnili kinematografiu. S vetou, ktorú o tomto filme napísal Washington post: ,,NAJÚŽASNEJŠÍ AKČNÝ FILM AKÝ BOL KEDY VYTVORENÝ." ,sa dá v podstate do istej miery súhlasiť. Bojové scény obrany dediny patria medzi najlepšie vo filme a je z nich cítiť odhodlanie a vytrvalosť s akou dedinčania za pomoci siedmych ,,statočných" samurajov bojovali proti lúpeživých banditom. To čo uričte prekvapí aj zamrzí je smrť Kikuchiya (Toshirô Mifune) v záverečnej bitke. Avšak jeho obeť nebola márna! Dôvod prečo dávam 4* je ten, že som film videl pravdepodobne v rozšírenej verzii, ktorá trvá 3 a pol hodiny, kde my niektoré scény pripadali byť iba ako naťahovanie času. Film však ani po vyše pol storočí nezostárol a aj dnes má rozhodne čím osloviť a nadchnúť.(26.10.2007)
-
HOODY
Pro mě teda veliké sklamání. 3 a půl hodiny neuvěřitelná nuda. Kdyby to alespoň o hodinu a půl skrátili, nechalo by se na to vklidu koukat, ale takhle je to hrozně natahovaný a nezáživný. No a tak jsem doufal, že alespoň ty bojový scény budou pěkně udělaný, ale to opravdu nebyly. Možná je to klasika, ale pro mě jako obyčejného diváka opravdu nudná.(31.8.2008)
-
giblma
Filmu se nadá cokoliv vytkout. Ať už výprava, dějová linka, napětí... Snad jen stopáž 207 minut je až příliš velkorysá...(1.10.2008)
-
Stanislaus
Stopážově rozmáchlé Kurosawovo dílo a předchůdce Sedmi statečných (které jsem ale zatím neviděl) nabízí i téměř po šesti dekádách úžasnou akční podívanou s prvku humoru a dramatu. Neříkám, že bych celé tři hodiny zíral na obrazovku s otevřenou pusou, ale mě se ty bitky, záběry kamery a Kikučijovy trapasy prostě líbily. Zkrátka japonský velkofilm, který je možná delší než se hodí, ale za zhlédnutí určitě stojí.(20.3.2011)
-
Carlossss
Nechci a ani se nebudu zaobírat porovnáváním Sedmi samurajů a Sedmi statečných. Oba jsou to totiž natolik skvělé filmy, že nějaké jejich porovnávání je naprosto od věci. Akira Kurosawa stvořil dílo, které je hodno zařazení do zlatého fondu světové kinematografie. Stopáž je sice delší, ale absolutně nenudí a pořád je na co nevěřícně koukat. Někdo vyčítá, že charaktery jsou zde špatně vykresleny a že splývají. Nevím, co ten dotyčný při sledování dělal, ale ani jeden ze sedmi samurajů mi nepřišel ani v nejmenším podobný tomu druhému. Všichni byli dokonalí hrdinové... nejlíp však svou roli zvládl Toshirô Mifune jako pološílený Kikuchiyo. Já prostě nemůžu jinak než za pět hvězdiček. Mám rád takové filmy.(27.2.2008)
-
Sawy
Bál jsem se,moc jsem se bál téhle klasiky a to z jednoho jednoznačného důvodu.Tři a půl hodiny trvající stopáži.Ale nebylo třeba,protože jsem se vůbec nenudil a ani mi nevadil ten natahovaný začátek a ta dlouhá doba,než se hrdinové dají dohromady.Toshiro Mifune je skvělý herec a jeho Kikuchiyo mi k srdci přirostl ze všech samurajů nejvíc(je pravda,že si dobře pamatuju jen čtyři,zbylí tři mi v hlavě zplývají dohromady).Nedávno jsem zhlédl Kurosawův jiný snímek Krvavý trůn,který měl dvakrát kratší stopáž,než Samurajové.A nudil jsem se.To je docela zajímavý paradox.95 %(22.10.2009)
-
blackrain
Od někoho jsem kdysi slyšela větu, že pokud bych měla někdy v životě vidět jen jeden jediný asijský film, tak by to měl být právě tento. To mu člověku jsem to samozřejmě nechtěla věřit, i když to myslel naprosto vážně a nehnul přitom ani brvou. Po letech s tím člověk musím souhlasit a musím přiznat, že měl pravdu. Je to po všech stránkách dokonalý a hlavně nesmrtelný film. Vůbec mi nevadilo, že příběh je tak strašně provařený.(17.6.2011)
-
villon17
Nevim, jestli je to moudrý, ale srovnala bych Sedm samurajů se dvěma filmama: Kmotrem a Sedmi statečnejma...Kmotr mi tenhle film připomínal dýlkou a profláknutostí, ale i tak tam bylo spoustu lichejch míst a slabejch okamžiků. A Sedm statečnejch, jak už název napovídá, je téměř to samý. Samo, že Sedm statečnejch se akorát opičí, ale rozhodně šli na to líp. Zkrátili to, vylepšili to a prostě udělali všechno proto, aby se mi to líbilo víc než Sedm samurajů. Přesto jako řikám, stejně jako u Kmotra de o klasickou záležitost, značně povedenou, a tak, i když ne stoprocentně, dávám 5.(30.11.2008)
-
Duke90
Velka klasika, ktera je podle meho nazoru jednim z nejprecenovanejsich filmu vubec. Herci co chvili prehravaji a hlavne porad dokola jen rvou, kdo to jako ma skoro tri a pul hodiny porad poslouchat. Znovu jsem se jen utvrdil v tom ze japonska kinematografie asi nikdy nebude moc pro me. Od tak dlouheho filmu bych cekal podstatne vic nez jen roztahany pribeh o ochrane jedne male vesnice.....(16.6.2011)
-
liquido26
Tak jsem se konečně dokopal k tomu, abych shlédnul taky tuhle klasiku. Délka skoro tři a půl hodiny byla docela brutální, soustředit se po takovou dobu na jeden film je docela mazec, ale rozhodně jsem se nenudil. Ze Sedmi samurajů mi nejvíc utkvěl v paměti Toshiro Mifune. To není herec do je ďábel. Jeho poskakování, pobíhání a pokřikování mi neskutečným způsobem připomínalo Louise de Funes. Bez něj by Samurajové byli poloviční. Už jenom kvůli němu se s chutí podívám na další Kurosawovy filmy.(21.2.2009)
-
Dr.Zhivago
V roce 1982 napsal Kurosawa ve své autobiografii: "Vždycky jsem si myslel, že bychom měli mít podstatnější jídlo, podstatnější filmy. A tak mě napadlo, abych se pokusil udělat film, který by byl tak zábavný, že máte chuť ho sníst." A tak Kurosawa vytváří v ryze japonském prostředí nesmrtelný "western", do hloubky inspirovaný americkými filmy a přece zcela nový a jedinečný svým pojetím i zpracováním, takže se jeho film triumfálně vrací ke svým zdrojům přes oceán a stává se modelem nejen Sturgessových slavných Sedmi statečných (Magnificent Seven), ale celé plejády action filmů jako Děla v Navarone (Guns of Navarone), Špinavý tucet (Dirty Dozen), Dogs of War (Psi války), Peckingpahových Major Dundee (Major Dundee) a Wild Bunch (Divoká banda), Last Samurai (Poslední samuraj) a mnoha a mnoha jiných. Žádný z velkých japonských filmů se zpočátku nesetkal s takovým nepochopením u kritiků, jak v Japonsku tak na západě, jako Sedm samurajů. Známý a vlivný filmový kritik Sató Tadao napsal, že jelikož film byl natočen v roce 1954, tedy v době, kdy byly založeny Japonské sebeobranné jednotky (Džieitai), je vlastně jakousi záměrnou oslavou vojenského ducha a podporou japonského militarismu. Levicoví intelektuálové zase ve spojení samurajů a sedláků spatřovali příslib revolučního spojení antagonistických tříd, jiní brali samuraje jako metaforu pro intelektuály jako takové. Osobně jsem přesvědčen, že Kurosawovo myšlení bylo na hony vzdáleno jakýmkoliv ideologickým či politickým předpisům a požadavkům, že rozhodně nechtěl ilustrovat žádné dějinné procesy, tím méně ospravedlňovat japonský militarismus a podobně. Šlo mu především o to, aby v akčním, co možná zábavném filmu vyjádřil svou humanistickou filosofii života, své přesvědčení, že smysl života není něco vnějšího, co nám kdosi může nabídnout jako dar, ale spočívá především v mužném činu, kterým si každý svůj smysl života vytváří. Tuto základní existenciální svobodu máme za každých, i těch nejtěžších okolností. A konečně, Sedm samurajů je i povzdechem nad tím, že v plebejském světě už není místo pro šlechtické noblesse oblige, že život sice půjde dál, lid bude zpívat a sázet rýži v neměnném koloběhu rození a umírání, ale elegance, čest, ochota obětovat pro vyšší princip hrdla i statky, se z tohoto světa k jeho nesmírné škodě, nenávratně vytrácí.(5.3.2009)
-
902 10
jedno stare cinské prislovi rika, ze se filmovy remake nikdy nevyrovna originalu. a to i když jste remake videli jako první (jako v tomto pripade kazdy). a stejne jako u filmu/remaku blby a blbejsi, i v tady melo moudre prislovi pravdu. sedm samuraju totiz JE lepsi film nez sedm statecnych, je totiz genialni. jeden z nejlepsich filmu vsech dob.(18.9.2006)
-
F.man
Geniální komplexnost po všech stránkách...(17.11.2008)
-
gjjm
Akira Kurosawa je především mistr v přesném vystižení ponuré atmosféry ponuré doby. Sedm samurajů, příběh o tom, jak se z hloučku slabých a opovrhovaných stane skupina silných a obávaných, je asi nejdivadelnější film, jaký jsem kdy viděl. Je evidentně dost ovlivněn technikami sympaticky přestylizovaného tradičního japonského divadla (sborové lkaní ohrožené vesnice na úvod, dialog, roztříštěný do patetických monologů aj.). Přesto se taková filmařská kvalita (i vzhledem k roku výroby) hned tak nevidí. Ve filmu je precizní střídání dramatu a symboliky, monumentality a komornosti, davu a jednotlivce, vůbec dramatická propracovanost, ta tu ale na rozdíl od jiných divadelních filmů dokáže vytvořit i výborný film. Navíc (tady mi prosím na chvilku odpusťte čistě pseudointelektuální lamentování), jeden z mála, který pojímá osudy neúspěšných lidí ("I've had plenty of experience in battles... losing battles, all of them. In short, that's all I am.") jako drama a tragédii a ne jako ubohou komedii. Souvisí to s japonským pojetím světa, jehož základem je smrt (kterou se my, Evropané, zcela zbytečně a nesmyslně snažíme ze svých životů a světonázoru vytěsnit), jejíž přijetí je smyslem života (jak to skvěle vyjádřil Taira Šigesuke ve svém proslulém Bušidó). A tento světonázor je podstatně logičtější a smysluplnější než ten euroamerický nedomyšlený a arogantní ateizovaný pseudoepikureismus, který ani není možné nějak uceleněji vyjádřit, protože pak by vyšlo najevo, že nedává smysl. Zpět k filmu, právě filosofická stránka filmu je v Sedmi samurajích pojata z takového toho smířeného, Evropanům bližšího hlediska, a proto neruší ani ty, kteří s ní nesouhlasí. Skvělí (tady mi už můžete přestat odpouštět to pseudofilosofické odběhnutí od tématu), byť někdy trochu příliš patetičtí herci (u filmů tohoto typu ovšem patos není na škodu) v nádherném prostředí středověkého Japonska, ničeného a trápeného róniny, výtečná kamera a střih (i když třeba takové to "slow-motionování" nejpatetičtějších záběrů zkopíroval po Kurosawovi skoro každý režisér a jako jedno z artových klišé mi trochu šlo na nervy), už zmíněný skvělý scénář. Co bych tak mohl vytknout? Nudnost to přes trošku rozmáchlou stopáž rozhodně není. Pozitivem je také hudba. Narozdíl od Rašomónu nebyla příliš evropská a značnou měrou spoluvytvářela skvělou atmosféru filmu. Soundtrack bych sice poslouchal jen jako silné depresivum, ale k filmu se i to sborové mručení hodí. Mimochodem: Sedmi samurajům předcházel důkladný historický výzkum, aby byl film co nejvěrnější rekonstrukcí dějin. Neznám moc filmařů, kterým by tak záleželo na pravdivosti filmu po stránce reálií.(28.7.2009)
-
Sheldra
Tak jsem se konečně dokopala podívat se na těch slavných Sedm samurajů. Říkala jsem si, no jo, to bude nuda... To jsem se zase jednou sekla. K mému překvapení se nuda nekonala, naopak jsem celou dobu jen zírala - každá minuta má své opodstatnění, ani záběr nazmar. Dokonce i ten scénář nebyl kravina a herci si mě okamžitě získali - stejně jako Kurosawa. Nemá smysl to rozpitvávat - je to ten typ filmu, o kterém si můžete přečíst hory komentářů, a přesto bude váš dojem úplně jiný. Buď vás to nadchne, nebo se tomu vyhnete velkým obloukem a budete dumat, nad čím to prokrista všichni básní. Já patřím k té první skupině.(14.1.2010)
-
wipeout
Napriek tomu, že som tento snímok bral ako klasiku a teda nesnažil som sa aplikovať kalsický náhľad na film, nemohol som si pomôcť ale pre človeka ktorý sa v podobnej tvorbe príliš nevyzná to boli sakramentsky dlhé 3 hodiny. Možno pre omnoho viac zasvetených to je nezabudnuteľný zážitok no ja sa pripájam k 3 AM Code.(8.7.2006)
