Skandál

Příběh samotný zase až tak zajímavý nebyl a kdyby to zfilmovali třeba Američani (ne, že bych měl něco proti americkým filmům :-)) tak bych se asi takovému snímku vyhnul. Nicméně Skandál jsem se rozhodl pustit si z toho důvodu, že mám rád Kurosawu, mám rád Mifuneho a obecně mám rád japonské filmy, neboť japonští tvůrci dovedou udělat i z obyčejného příběhu neobyčejný zážitek. U Skandálu jsem se sice nenudil a film mě docela zaujal především zajímavými postavami a hereckými výkony, ale rozhodně už se na něj znova podívat nemusím. (12.08.2010)

Sympatického maliara Ichira Aoeho zrejme ani vo sne nenapadlo, že počas maľovania hory Kumotori, naďabí na vskutku ozaj sympatickú, mimoriadne peknú a slávnu speváčku Miyako Saijovú, ktorej sa následne ponúkol, že ju odvezie na svojej nablýskanej motorke na hotel, kde je i on zrovna ubytovaný. Už svojim svojským vystupovaním pôsobí naozaj zaujímavo, pretože na toto miesto síce chodí maľovať viacero umelcov, ale nikto z nich sa sem pravdepodobne nedopravuje na motocykloch, čo taktiež neušlo pozornosti ani jednému z pozorujúcich občanov, ktorý sa ho na túto vec potom opýtal... Na tom by ani nebolo absolútne nič zvláštne, nebyť ich presunu do verejného podniku poskytujúceho ubytovanie, v ktorom majú izby každý zvlášť, ale stačí úplne nevinná návšteva jedného z nich, kedy sa k sebe "pritúlia" do veľmi tesnej blízkosti, pričom netrpezliví paparazzovia už medzitým na nich dávno číhajú, ako bystrý jastrab na svoju korisť, a tak senzácia na seba nenechá dlho čakať, keďže fotoaparátom zachytia istú momentku, vďaka ktorej bude mať bulvárny plátok pred Vianocami hodne veľa dychtivých čitateľov, ale zároveň i žalobu na krku zo strany rozhorčeného protagonistu, ktorého sa táto skutočnosť nepríjemne dotkla ! Mohlo by sa zdať, že s príchodom právneho zástupcu Otokichiho Hiruty, by sa všetko mohlo dať konečne na správnu mieru, to jest v prvom rade zažalovať časopis Amour, teda domôcť sa určitej satisfakcie, a to konkrétne na súdnych pojednávaniach v stanovenom súdnom procese, ale ako sa tak na túto líniu udalostí ďalej pozerám, určite to nebude také jednoduché, ako to zo začiatku môže vyzerať. Totižto, tento právnik ukrýva nejedno tajomstvo, vďaka čomu začne pôsobiť dosť rozporuplne, až som sa miestami čudoval, prečo mu hlavná postava tak extra dôverovala, ale pre odpoveď našťastie netreba chodiť príliš ďaleko. / Ranný Kurosawa mi celkom dobre sadol, že až teraz som ukončil jeho režisérsku tvorbu v plodných 50. rokoch, kde opäť nesmeli chýbať Toširó a Takaši, kedy je jeden lepší ako druhý, to je proste fakt ! Až po Škandáli dorazil aj prelomový Rašomón a mnoho ďalších legendárnych spoluprác → perfektného režiséra so snáď ešte perfektnejším hercom, pritom podotýkam, že aj predtým sa spolu pomaličky zoznamovali, ale až neskoršie to začalo prinášať samé ovocie, na ktoré fanúšik nedá len tak dopustiť, ó áno, strašne rád si na ňom zakaždým pochutnávam. Možno filmu niečo chýba, trebárs väčšia dynamika, alebo povedzme scenár občas trochu zaškrípe zubami, ale i napriek tomu sa stále jedná o pozoruhodný počin, nad ktorým stopercentne nemávnem rukou. Skrátka, podľa mňa sa vidieť oplatí. (03.03.2022)

Večné témy Akira Kurosawu o morálke. Na tom je postavená väčšina jeho diel. A myslím, že to je aj hlavný dôvod prečo sú také funkčné aj po toľkých rokoch. Škandál je posledným filmom pred najväčším medzníkom v Akirovej kariére Rašomonom. Nesie ale typické znaky ako aj neskorších tak aj ranných diel. Boj proti zlu a klamstvám tentokrát v podobe ľudskej drámy sa odohráva znova na pleciach excelentnej dvojice Mifune a Šimura. Ťažko hovoriť o negatívach. Niektoré veci sú možno zastarané ale téma je súčasná. V centre totiž stojí klamstvo vydané novinármi, pošpiňujúce inak hodnotovo čistých ľudí. A toto klamstvo a ľudské slabosti sa tu stávajú dôvodom pre zlé rozhodnutia. Rovnako ako v celej režisérovej tvorbe je vidina úspechu podmienená fatalizmom. Na konci nás možno čaká happyend ale postavy vždy stratia niečo dôležité. A to čo získali, dokáže postrehnúť len rovnako hodnotovo založený človek. Ako raz napísal Coelho Víťaz je vždy sám. Pre mňa neuveriteľne sympatické zosobnenie správneho fungovania spoločnosti, ktoré vtedy ani dnes neprešlo potrebnou reformou. Pre toto bol Kurosawa majster. A pre toto mám každý jeho film rád. A vždy iným spôsobom. Po druhom pozretí zvyšujem na plný počet. Ten film je nadčasový a bez najmenších chýb. (21.06.2014)

Filmy Akira Kurosawy se mi obvykle hodně líbí, pokud nejsou zasazeny do japonského středověku (což je svět, do něhož moc nedokážu proniknout). Toširó Mufineho obvykle velmi dobře snáším, pokud nehraje samuraje s mečem (což je poloha, v níž i Mifune dokáže směšně přehrávat). Skandál naštěstí není vůbec tento případ, jde přesně o takový skvost, jaký od spojení těchtou dvou velikánů japonského filmu i očekávám. Výborný příběh Kurosawa vypráví v tradičně pomalém tempu, ale s nezbytnou dávkou spádu a napětí k tomu, díky čemuž dokáže zaujmout diváka po celý čas. V charakteristice postav a rozehrání jednotlivých témat jde do patřičné hloubky v zdánlivě vedlejších linií (např. advokát s nemocnou dcerou a jeho morální dilema), z každé scény na mě dýchala precizní atmosféra, která nesklouává do sentimentu ani během romantických scén nebo ve vánoční „kapitole“ (jinak, slyšet Tichou noc a Auld Lang Syne japonsky bylo fakt zajímavé :)). V rámci dramatů s prostředím bulvárních médií z poválečné éry v mých očí vyhrává o rok mladší Wilderovo Eso v rukávu, ale i Kurosawův Skandál kráčí velmi pozoruhodnou cestou, navíc když si člověk srovná, jak jsou činnost paparazzi a výroba bulvárních afér v tomto století ještě aktuálnější, než 70 let zpátky. 80% (19.02.2021)

Toshiro Mifune, ale zde především Takashi Shmirua herecky excelují pod taktovkou největšího japonského režiséra. Sešli-li se tyto tři osobnosti v jednom snímku, byla to sázka na jistotu a jejich umělecká spolupráce dokázala vyzdvihnout i průměrný příběh na něco mimořádného. Jako většina filmů Akiry Kurosawy i tento je hluboce lidský a plný pojednání o morálce. Původcem zla ve společnosti jsou zde jednak bezpáteřní bulvární novináři, ale také lidská slabost. Takashi Shimura fenomenálně ztvárnil kdysi dobrého člověka, který však zanevřel na svět a setkání s morálně čistým umělcem mu zrcadlí zdeformovanost jeho osobnosti v plné síle. Skandál asi nepatří mezi Kurosawovy opusy, neboť je to vlasntě malý film, ale již nese všechny jejich kvality. (07.12.2011)